Grano Salis - Cíl evangelia

Marek 14,3.9: Když byl v Betanii v domě Šimona malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a vylila na jeho hlavu.
Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude vyhlašováno evangelium, bude se také na její památku mluvit o tom, co tato žena učinila.

Od té doby by měla příběh evangelia provázet tato událost. Tady je na místě otázka proč dal Pán takový příkaz.

Všichni bychom měli dobře znát tento čin Marie. Velice podrobné vylíčení této události máme ve 12 kap. Jana. Došlo k ní krátce po vzkříšení jejího bratra Lazara. Nemohlo jít o bohatou domácnost, neboť sestry se samy musely starat a obsluhovat. (Lukáš 10,40) A přesto Marie, jedna ze sester, měla alabastrovou nádobku s mastí v ceně tří set peněz a vydala ji na Pána. Lidský rozum soudil, že to bylo skutečně příliš mnoho a dala Pánu více, než bylo vhodné.

Je příznačné, jak se Jidáš ujímá vedení a podporován ostatními učedníky, vyhlašuje, že čin Marie byl ztrátou.

Marek 14,4-5: Někteří se mezi sebou rozhořčovali: K čemu je ta ztráta oleje? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a dát chudým! A hněvali se na ni.

Dáme-li si tato slova dohromady, měla by nás vést k uvažování o tom, co znamená jedno z nich, to slovo „ztráta“.
Ztráta, mimo jiné, znamená dát více, než je třeba.

Proč Pán chce, aby výsledek kázání evangelia byl stejný jako to, co udělala Marie? Neboť touží po takových lidech, kteří přicházejí k němu a jsou ochotni ztratit sebe pro něho. To on hledá.

Podívejme se na tuto událost z hlediska Jidášova a ostatních učedníků (Matouš 26,8-9).

Všech dvanáct učedníků to považovalo za ztrátu.

Pro Jidáše, který nikdy nenazval Ježíše Pánem, bylo ztrátou všechno, co bylo dáno jemu. Jidáš tady zastupuje svět. Pro svět je naše služba Pánu i naše vydání se, jen ztrátou. A přesto cílem evangelia je nás naučit tuto ztrátu umět opravdu ocenit. Jidáš cítil, že je to ztráta, a mohlo se raději pomoct chudým, aby se měli lépe. Tak vždy usuzuje svět.

Pohled ostatních učedníků se však nijak nelišil od Jidášova. Ovšem nám především záleží na tom, co říkají ostatní křesťané, kteří by měli rozumět.

Říká-li nám něco svět, na to se neohlížíme. Přece jen tady byl nějaký rozdíl, Marek 14,10. Jidáš hned potom odešel k předním kněžím, aby jim ho vydal.

Tady bych si dovolil uvést příklad z Lukáše 10,38-42:

Marta měla plno práce s obsluhováním. Její sestra Marie se ale posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Martě se to nelíbilo a tak vyčítavě řekla Pánu: Nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Na to ji odpověděl: Děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.

Kolikrát jste se už setkali s podobnou výčitkou. Stalo se vám, že vám někdo řekl, že marníte svůj čas, když klidně sedíte a téměř nic neděláte?

Což nevidíte, jak je vás všude zapotřebí? Proč něco neděláte? Jaká je to ztráta času, energie a peněz, když jen sedíte a neděláte nic velkého!
A přesto vidíme, že Pán pochválil Marii a tím napomenul Martu.

Nemám v úmyslu hlásat nečinnost a omlouvat povýšený postoj k potřebám světa. Právě naopak. Doufám, že vám je jasné, že Pán Ježíš schválením toho, co udělala Marie, ukázal základ pro konání veškeré služby pro Pána.

Tímto základem je, že vám dovolí dát mu vše, co máte i sebe sama jemu a to je víc než dost. Otázkou tady není zda bylo pomoženo světu, ale zda je Pán spokojen. Našeho Pána až tak moc nezajímá nepřetržitá práce pro Něho, neměří naše viditelné výsledky, ale zda jsme u Jeho nohou a zda jsme Ho pomazali mastí.

Mohl ukázat na příkladů mnoha Božích služebníků, jak po dlouholeté nepřetržité službě pro Pána dospěli k poznání této vzácné pravdy.

Co vlastně dělala Marie? Z pohledu světa a jiných křesťanů jen seděla a poslouchala. A podle slov Pána Ježíše, dělala to nejlepší co mohla.

Přestaňte se dívat na sebe očima jiných lidí, ať už světa, nebo bratří. Dívejte se na sebe očima Pána Ježíše, dívejte se na Něho a Jeho se ptejte, co má pro Něho největší cenu. On chce, abychom se řídili zásadou „ztráty“.

Jestli máte možnost sežeňte si knihu „Jednoho jest potřebí“ od
J.A. Komenského.

Marek 14,6-8: Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč ji působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte vždycky s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim dobře učinit; mne však nemáte vždycky. Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.“

Jen se podívejte jaké výsady se dostalo Marii. Vylití masti představovalo něco, co musela Marie učinit před pohřbem, protože později by už neměla možnost.

Několik dní potom šly některé ženy brzy ráno, aby pomazaly jeho tělo. Povedlo se jím to? Ne. Jen jediná žena pomazala Pána a to byla Marie. Ostatní to neudělaly, protože vstal.

Proto se domnívám, že i u nás dnes rozhoduje čas. A pro jednoho každého z nás platí: „Co dělám pro Pána právě dnes?“
Již jste poznali, jakou cenu má ten, komu sloužíte? Je to milost Boží, otevře-li nám oči, abychom viděli jakou má cenu.

O Marii Pán řekl: „Ona což mohla, to učinila.“ Znamenalo to, že dala všechno, co měla. Nenechala si nic pro budoucnost.

I naplněn jest dům vůni té masti. Jan 12,3.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace