|
Právě je 420 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116475224 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Tvorba: Izaiáš 53
Vloženo Čtvrtek, 15. duben 2010 @ 13:38:00 CEST Vložil: Olda |
poslal oko Nebyl podoben člověku...
(Iz 53)
Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl
vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme
po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený
nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že
jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale
domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.
Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na
porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v
oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli
Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj
spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on
na sebe vezme. Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že
vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích
mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.
Toto mělo původně být jen reakcí na komentář o významu (Iz 53), ale pro obsáhlost textu to vkládám samostatně. Kristus před svým ukřižováním prodělal obrovské mučení. Proto na to
Pilát poukazuje. Výrazem "Hle člověk" poukazuje na kontrast, na změnu,
která se s Kristem stala. Při takovém bičování člověk ztratí spoustu
krve. Každé šlehnutí bičem je poškození spojené nejenom s krvácením, ale i s úderem, lidské tělo opuchne. I ten nejkrásnější člověk bude znetvořen. Pilát se
domníval, že Ježíš svým vzhledem pohne lidi k soucitu. Že jejich
nenávist se ukojí.
Jak krutá musela tato exekuce být vyplývá i s následujících událostí.
Ježíš byl tak totálně vyčerpán, nebyl ani schopen unést břevno kříže,
museli k pomoci přinutit Šimona z Kyrény. Po svém ukřižování poměrně brzy už zemřel vyčerpáním. Byla překročena míra, kterou lidské tělo snese. Když člověk visí na kříži, v podstatě se
dusí, nemůže se nadechnout. Pokud má sílu se nadlehčovat nohama, ještě
to jde. Pak se udusí vahou vlastního těla. Proto museli lotrům
zpřerážet kosti na nohou. Nemohli se už nadlehčovat a udusili se.
Schválně, co o tomto místě Izaiáše 53 říkají biblisté:
Je zde souvislost s Iz 52,13-15.
„Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. (až na kříž. pozn.)
Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené,
že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí
ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem
neslyšeli.“
Ponížení bude tak hrozné, že vzbudí úděs. Ten, kterého Bůh posílá k
záchraně lidí, bude zohaven a znetvořen, že už nebude ani mít vzhled
člověka. To proto, že na sobě ponese vinu a bídu celého lidstva. Na
jeho utrpení má vyniknout ve vší zrůdnosti a ohyzdnosti hřích lidstva,
ale také moc slitovné Boží lásky. Utrpení Hospodinova služebníka má
sloužit k očištění, a tak spasení mnohých pronárodů. Toto očištění je
vyjádřeno obrazen liturgického pokropení obětní krví (Ex 24,8; Žd
9,13;). Až pronárody a jejich představitelé pochopí smysl služebníkova
utrpení a uznají jeho vznešenost, pokorně s úctou i svatou bázní
zmlknou, "zakryjí si ústa."
Vždyť budou svědky něčeho nevídaného a neslýchaného.
Zpráva o pohrdaném Hospodinově služebníku, o jeho údělu i díle, je
nepochopitelná. Hospodinův služebník se objeví v nečekané podobě, a to
tam, kde se nedá nic čekat. "Vyprahlá země" byla pro Izraelce "zemí
šeré smrti" (Jr 2,6). Kde není vláha, kde se žízní, tam se žádný člověk
neusadí. (Jr 51,43), tam všechno hyne Jestliže z ní přece vyrůstá
proutek, je to zázrak (Iz 35,1).
Ve starém Orientě to byl král, kdo byl pověřen rolí vykupitele. Zde jde o krále, který je protikladem králů, nesoucích meč.
Služebníkovo ponížení je charakterizováno přívlastkem "muž plný bolesti, zkroušený nemocemi". Vyjadřuje to nejen ukrutné utrpení tělesné a duševní, ale i opuštěnost od Hospodina, když odvrátí od člověka své milosrdenství a to člověka ubíjí (Dt 28,59; Ž 69,27;). Nemocný člověk je jako nečistý a zavržený vyloučen s pospolitosti a zbaven společenství s Bohem i lidmi. Lidé se ho straní, bojí se na něj i pohledět, zakrývají si před ním i tvář. Na Krista to začalo platit až když byl zajat v Getsemanské zahradě. Do té doby ho naopak lidé vyhledávali, takže se musel kolikrát i skrývat.
Zakrývání tváře je možno pochopit také tak, že si nad služebníkem zakryl tvář Bůh sám (Iz 8,17; Ž 22,25;). Odvrácení Hospodinovy tváře je vrcholem neštěstí, které může člověka postihnout. Důvodem služebníkova znetvoření nejsou jeho vlastní hříchy, jak se domnívají všichni lidé. Služebník na sebe vzal a nesl jejich nemoci a bolesti, jejich hříchy a nepravosti. To vše patří k očistnému procesu světa: Hospodin chystá svůj pokoj, plnost blaha všem a vede je k němu. Z jizev služebníka (dosl. podlitin, ran po bičování) vychází uzdravení pro všechny.
Tím, že vzal na sebe nepravost mnohých, učinil spravedlivý Hospodinův služebník mnohé spravedlivými. Jejich nepravost na sobě zničil. Tito ospravedlnění se stávají služebníkovou družinou, jež s ním bude sdílet plody jeho sebeobětování (podíl mezi mnohými a dělení kořisti s četnými).
Poslední slova oddílu opakují hlavní prvky služebníkovy oběti: vydal sám sebe na smrt, byl připočten k nevěrným, nesl hřích mnohých, dal se postihnout místo nevěrných. Touto obětí přemohl Hospodinův služebník hřích i smrt, stal se vítězem a dal život mnohým.
|
Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 15. duben 2010 @ 14:29:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Amen. K tomu bych dodal jen to že tak jako měl král úlohu vykupitele tak i na soudce se lidé v biblických dobách dívali úplně jinak než my. Soudce pro ně znamenal člověka který má moc nastolit spravedlnost a zachránit před bezprávím a útiskem. Ochránce slabých a utiskovaných, vdov a sirotků. Oni nepovažovali dobro a spravedlnost za relativní pojmy a neusilovali o minimalizaci trestního postihu. Ohlásit zločin považovali za čestnou povinnost a ne za udavačství a zradu. Díky tomu se dívali úplně jinak i na Boží soud a na Boha jako Vševědoucího Soudce. Viděli v něm především spravedlnost a záštitu, ne nebezpečí.
|
|
|
Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pátek, 16. duben 2010 @ 00:07:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Díky Oko - myslím, že ten komentář byl původně pro mě. Když se na události kolem ukřižování podíváme trochu z medicínského pohledu, apk nám nezbývá než žasnout, že se Ježíš vůbec na Golgotu dostal.
V předvečer zatčení se dovídáme, že "potil krev". Tomuto jevu se říká hematodrosis a je hodně vzácný. Obrovské psychické napětí může vést k popraskání kapilár v potních žlázách. Krev se pak smísí s potem. Ačkoliv je tento jev zdokumentován, je opravdu velmi vzácný a já osobně tuto zmínku o "pocení krve" považuji za obrovský doklad hodnověrnosti evangelijních zpráv. Je úsměvné, že mnohým tato pasáž byla a je ukazována jako projev nespolehlivosti. Takové emocionální vypětí má samozřejmě za následek fyzické vyčerpání. Připočtěme k tomu probdělou noc.
Vzhledem k obvyklému způsobu římských trestů je oprávněné domnívat se, že Pilát bičování původně považoval za trest konečný. Zřejmě spoléhal na soucit davu, jak píšeš, ale nezapomínejme, že už samo bičování často končilo smrtí. Při bičování se používal nástroj, kdy bylo na rukojeť připevněno několik kožených řemenů a na jejich konci olověné kuličky. Nejdříve dojde k protržení kůže, ale postupně se bič "dostane" až ke svalům, což způsobí silní krvácení. Ježíš zřejmě nebyl ani tak oteklý, jako z něj doslova visely cáry kůže. Jestli jsi viděl ten slavný film Gibsona, pak mi zkus věřit, že skutečný stav Krista po biřování byl horší. Pak příšlo trápení ze strany vojáků a nakonec pochod na místo popravy. Máš pravdu, že na kříži se umíralo udušením, ale považuji za oprávněnou spekulaci, že Ježíš zemřel na celkové vyčerpání a selhání organismu - většina z nás by nedošla ani na ten kopec. Už jsem to psal tobě nebo Elovi, ale jediné, co mi ve zprávách v evangeliích trochu neštymuje, je Pilátův údiv nad tím, že Ježíš zemřel tak rychle. Na kříži se obvykle umíralo v řádu dní, pokud nedošlo k přeražení holení nebo jinému urychlení.
|
Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: aviaf v Pátek, 16. duben 2010 @ 04:49:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | já osobně tuto zmínku o "pocení krve" považuji za obrovský doklad hodnověrnosti evangelijních zpráv
A proc? Je to ciste Lukasovska latka, v jinych evangeliich to neni, coz se mi zda tu spolehlivost snizovat, navic se na tech dvou versich (22:43-44) neshodnou ani nejstarsi rukopisy (nekde to je, nekde to neni). Mne tedy tahle pasaz prijde sama o sobe docela sporna.
Zřejmě spoléhal na soucit davu, jak píšeš, ale nezapomínejme, že už samo bičování často končilo smrtí.
No tak treba to bicovani zase v Lukasovi neni, ale je v tech ostatnich. Navic, pokud si dobre vzpominam, tak bicovat znamenalo dostat 39 ran, protoze 40 se povazovalo za ekvivalent trestu smrti.
Aviaf
|
]
Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pátek, 16. duben 2010 @ 11:25:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč? Protože je to exktrémně vzácný jev, který naprostá většina lidí v životě nikdy neuvidí. Pokud se to u Ježíše nestalo, pak si to buď někdo vymyslel, nebo to viděl jinde a připsal to i Kristu. Není tak divné, že tato pasáž patřila k oblíbeným v kruzích liberálních teologů, kteří nám říkali:"Podívejte se, jak si pisatelé Bible vymýšleli blbosti. Potit krev nejde." Je to tedy smutné, ale podobný argument, vycházející čistě z neznalosti, se opakuje i dnes.
Chtěl bych tě porposit o jednu věc, když se odvoláváš na nejstarší rukopisy, zkus být vždy konkrétní. Jinak z tvého liberálního pohledu by to byla typická ukázka toho, jak nějaký písař něco vynechal, protože mu to přišlo zcestné stejně jako tvým liberálním předchůdcům. Když se na tu pasáž podíváš, je to řečeno jen tak mimochodem - žádné splěné proroctví, žádný teologický význam. Proč by si to tam někdo měl domýšlet?
Ad bičování
Ano, ale je faktem, že odsouzenci bičování často nepřežili. Já jen upozorňuji, že ze strany Piláta mohlo jít o pokus zbavit se problému ve stylu "vlk se nažral a koza zůstala celá." On viděl, že Ježíš byl vyčerpán, věděl, že bičování ke smrti často vede. Pokud by Ježíš při něm zemřel, s čímý Pilát mohl počítat, měl by pokoj od Židů, protože ti by celkem přežili, že neumřel na kříži. Pověsit ho na dřevo mělo pro ně hlubší teologický význam, ale primárně se ho chtěli zbavit. Současně by měl pokoj i od manželky:"No, nechal jsem ho zbičovat, abych pak ovlivnil smýšlení Židů, ale on bohužel zemřel. Asi byl fyzicky méně zdatný, než jsem myslel, nebo ho bili moc." |
]
Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: aviaf v Sobota, 17. duben 2010 @ 08:02:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Protože je to exktrémně vzácný jev, který naprostá většina lidí v životě nikdy neuvidí.
Ano. Napriklad to spolehlive neuvidej v Gethsemanske zahrade tesne pred Jezisovym zatcenim, protoze zrovna chrapou (Lk 22:45). Stejne tak povazuju za nepravdepodobny, ze nekdo u Jezise sedel a peclive poslouchal, co se modli. Ta gethsemanska modlitba je proste literarni licence - inspirovana, jiste, ale porad jen licence.
Není tak divné, že tato pasáž patřila k oblíbeným
v kruzích liberálních teologů, kteří nám říkali:"Podívejte se, jak si
pisatelé Bible vymýšleli blbosti. Potit krev nejde." Je to tedy smutné,
ale podobný argument, vycházející čistě z neznalosti, se opakuje i dnes.
No, ten argument v neprospech teto pasaze, kterej uvadim ja, se spis tyka svedectvi starejch rukopisu.
Chtěl bych tě porposit o jednu věc, když se odvoláváš na nejstarší rukopisy, zkus být vždy konkrétní.
Ja jsem linek prepisovat ten poznamkovej aparat z Nestle-Alanda. To mi prijde jednodussi, abysis proste otevrel svuj vytistk a podival se sam. Ale kdyz to potrebujes vedet: pasaz chybi v P75, v Sinaiticuje preskrtnutna a pak znovu dopsana v pozmenenem zneni, dale chybi v rukopisech A, B. N, T, W, 579. 1071 a pak v nejakejch prekladech; rukopisna rodina f13 prej tuhle pasaz premistila za Mt 26:39. Pasaz je prej DOPSANA (!!!) do rukopisu D L, theta, psi, 0171, je to v majoritnim (byzantskym) textu a taky v nejakejch starovekejch prekladech. Tak s tim naloz, jak uznas za vhodny.
Když se na tu pasáž podíváš, je to řečeno jen tak
mimochodem - žádné splěné proroctví, žádný teologický význam. Proč by
si to tam někdo měl domýšlet?
Treba proto, ze ta pasaz nekomu prisla bajecne zazaracna. Na ten pozdejsi vpisek se usuzuje z toho, ze v ty cely kompozici tahle pasaz proste hapruje. Je Lukasovi teologicky nevlastni. Evangelista Lukas, casto znazornovany s bykem, starovekym symbolem sily a poslusnosti, v celym evangeliu vykresluje Jezise jako poslusneho Syna, kterej bez odmlouvani a se stoickym klidem jde na Golgothu vykonat Otcovu vuli. Je to proste Jezis, kterej ma velkou miru sebekontroly. Tohle je jedina pasaz, kde tu sebekontrolu ztraci. Navic ty dva verse, 43-44, prerusujou chiasmus textu, kterej zacina versem 40 a konci versem 46.
To jsou argumenty, ktery jsem se docetl u Ehrmana. Medicinska moznost ci nemoznost poceni krve mezi jeho argumenty nepatri.
Aviaf
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 17. duben 2010 @ 13:24:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tohle je jedina pasaz, kde tu sebekontrolu ztraci."...
Neřekl bych, že ztrácí, ale že ji prožívá jako člověk, vědom si, pro co se rozhoduje. A závěr: "Ne má, ale tvá vůle se staň". Tomu říkáš ztráta sebekontroly?
A jak potom hodnotíš pasáž: "Bože můj, proč jsi mě opustil"?
Všechno má pro nás hluboký teologický význam. Jen je třeba k němu dorůst.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: aviaf v Neděle, 18. duben 2010 @ 20:43:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Tou jedinou pasazi, kde ztraci sebekontrolu, jsem myslel verse 44-45. Ty verse okolo, kde rika "ne ma ale tva vule...", ty uz zase patrej Lukasovi, kterej nalezite lici Krista jako zcela klidneho a stoicky vyrovnaneho. Proste tady jde o to, ze jeden z argumentu, proc jsou ty dva versicky o poceni krve cizi interpolaci, je ten, ze tam ten Jezis vypada jinak, nez ve vsech okolnich versich i nez v celem Lukasovi. Napriklad je to taky jedina zminka o andelovi v celym Lk, kde se ten andel zjevi, ale zaroven nepromluvi.
A jak potom hodnotíš pasáž: "Bože můj, proč
jsi mě opustil"?
To je v Lukasove evangeliu? Myslim, ze ne. V Lukasovi naopak Jezis rika: odpust jim Boze, vzdyt nevedi co cini.
Proste Lukasuv Jezis je stoik skrz na skrz - krome versu 23:44-45.
Aviaf
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Čtvrtek, 22. duben 2010 @ 18:01:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.bohu-a.svetu.cz/ | Vyjimecnost i fakt, ze proste Jezis nebyl jenom dobre naolejovany stroj, stoik, superman...
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Čtvrtek, 22. duben 2010 @ 20:16:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.bohu-a.svetu.cz/ | Za jakeho casu? Myslis toto:
Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího... Marek 2,26...
To klidne muze znamenat, ze ne kazdy, kdo si rika veleknez (kral, prezident...), je veleknezem i v Bozich Ocich...
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Čtvrtek, 22. duben 2010 @ 18:05:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.bohu-a.svetu.cz/ | A mlcici andel mohl mit podobne poselstvi: V teto chvili proste nebylo co dodat, co rici, jenom mlcet a "dodavat sily..."
|
]
Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 16. duben 2010 @ 13:44:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 40 ran byl maximální trest podle židovských zákonů a v žádném případě nesměl ohrozit život nebo zdraví. Židi také používali lehké karabáče a důtky nebo dokonce proutěné metly. Římani používali těžké biče zakončené často olověnými kuličkami a háčky, počet ran nebyl nijak omezený. Římské bičování zanechávalo strašlivé jizvy pokud ho odsouzenec přežil a obnažovalo žebra na prsou i na zádech.
|
]
Re: Re: Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 16. duben 2010 @ 13:48:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Židovští soudci často snižovali počet ran na 39 aby ukázali jak jsou milosrdní. Tímto způsobem byli bičováni apoštolové a jiní lidé kteří hlásali Krista po jeho zmrtvýchvstání.
|
]
]
|
|
Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 16. duben 2010 @ 09:00:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Díky oko, za moc hezký článek. Iz 53 je můj oblíbený kousek Nového zákona, na něm mi Bůh ukázal spasení.
Napsal jsi to moc hezky.
|
Re: Re: Izaiáš 53 (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 17. duben 2010 @ 13:38:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To jsi mě potěšil.
|
]
|
|
|
|