poslal HoMer
Bůh, věda a hackeři
Jako věřící člověk se v poslední době hodně zamýšlím nad pokrokem vědy. Na jednu stranu je to až ohromující s čím jako lidstvo vstupujeme do 21. století. Máme superpočítače a internet, prolomili jsme kód DNA a snažíme se ho dále dešifrovat, umíme klonovat a geneticky modifikovat, byl implantován první prototyp elektronického oka, umíme sestrojit superdokonalé roboty které můžeme ovládat slovem či dokonce jen myšlenkou, není pro nás problém přenášet zvuk, obraz či video on-line na tisíce ba i miliony kilometrů ve vesmíru ... Jakoby se v tom všem naplňoval onen dávný slib hada z biblického ráje "... a budete jako bohové".
A skutečně, už si jen nehrajeme na stvořitele, prostřednictvím informačních technologií jsme se jimi stali, když jsme si stvořili svět úplně nový, virtuální. Svět, ve kterém si my sami můžeme stanovovat pravidla, svět ve kterém stiskem klávesy realizujeme své sny, a nastavením v hlavním menu počet a délku svých životů. Slib je splněn, stali jsme se svého druhu bohy. Ta mince má ale i svou druhou stranu. Všechno co kdy bylo člověkem vymyšleno, jím bylo také v zápětí zneužito. Dokonce i o tom, co ještě vymyšleno není, víme jak by to zneužít bylo možné. Umíme rozpoznávat dobro od zla, ale neumíme od sebe tyto dvě dimenze oddělit.
A tak stejný vynález, který nám rozsvěcuje žárovky a ohřívá radiátor, nad námi zároveň visí jako damoklův meč, který nás může kdykoliv zničit. A právě to je ten háček, to ta hadova zrada. I kdybychom jednou byli, jako lidstvo, schopni zasahovat do stavby genů, i kdybychom uměli sestrojit umělou inteligenci na úrovni své vlastní, nikdy nebudeme moci říci, že to všechno máme úplně pod kontrolou. Vždy se tu objeví nějaký ten Y2K, který nás buď jen trochu postraší a nebo taky třeba úplně zničí. My sice budeme umět určit pravděpodobnost, omezit rizika, ale nikdy to nebudeme moci úplně vyloučit, a to také znamená, že se nikdy nestaneme bohy. Ať už jako lidé vymyslíme či objevíme cokoliv, vždy budeme stát jen v roli více či méně šikovných hackerů, kteří mohou pronikat do Bohem naprogramovaných systémů, modifikovat je, avšak nemohou zaručit, že se to celé jednou neobrátí proti nim.
To vše ale určitě neznamená, že by vědu a pokrok bylo potřeba zatratit. Bůh totiž stvořil člověka jako tvora zvídavého, a to "hackerství" mu tak trochu předurčil v genech. V knize Přísloví(25:2) se dočteme, že Boží sláva je věc ukrýt, ale sláva králů je ji prozkoumat. Je to tedy Bůh, kdo tuto "hru na vědu" vymyslel, je to on, kdo všechno před lidmi ukryl. Nějaký člověk pak objevil gravitaci, jiný elektrické pole a další třeba počítač. A za odměnu jim Bůh dal možnost to, co vlastní pílí objevili, využívat. Pokud tedy vymysleli vodovod nemusí chodit pro vodu, pokud vymysleli telefon nemusí už posílat posly, až jednou vymyslí přenos dat do mozku nebudou se muset učit slovíčka a letopočty. Až sem je to v pořádku, tedy až sem dokud si člověk uvědomuje svou druhořadou roli, dokud uznává prvotní autoritu architekta a stvořitele vesmíru. Pak ho totiž také ze všeho nejdříve, při každém novém objevu či vynálezu, nadchne dokonalost a preciznost toho, kdo to naprogramoval, a přemůže ho pokora spojená s vědomím vlastní nedokonalosti a zkaženosti. Tato pokora a s ní spojený respekt k etickým a morálním hodnotám, pak slouží jako ochranný štít před zneužitím jakéhokoli vědeckého bádání.
Jenže člověk chce víc. Chce to být on, kdo poručí větru dešti, on kdo bude určovat Bohu kam až ho pustí. A tak se znovu a znovu objevují lidé pokoušející se stavět "babylonskou věž", věž, která by jim umožnila dosáhnout až na post samého Boha. Aby už nebyli těmi, kdo jen naslepo objevují, ale těmi, kdo to všechno sami řídí. Právě to jsou ti skutečně nebezpeční hackeři, lidé kteří se ve své touze po bohorovnosti nezastaví před ničím, lidé bez pokory, bez etiky a morálky. Lidé schopní pro trochu slávy či peněz spustit něco, co se jim kdykoliv může vymknout z rukou. Bůh ale jejich snahy a motivy zná, tak jako znal snahy a motivy oněch dávných stavitelů babylonské věže. Možná se to může zdát někomu dětinské a nebo směšné, ale Bible o těchto lidech říká, že Bůh zmátl jejich jazyk, aby se spolu nedorozuměli a nemohli tak své plány realizovat.
Mohlo by to být opravdu k smíchu, připomínat si na prahu nového tisíciletí tento dávný příběh, kdyby se nedávno nestalo něco podobného. V atmosféře Marsu shořela důležitá a dost drahá část ambiciózního projektu lidstva na podmanění této planety. V novinách jsem se dočetl, že za oficiální příčinu této nehody bylo označeno obyčejné lidské nedorozumění. Ne jedno, ale celý komplex nedorozumění mezi vědci celého světa používajícími různé fyzikální jednotky. A tak, zatímco jedni počítali v kilometrech, druzí počítali v mílích, zatímco jedni počítali v kilogramech druzí v librách. Byla to maličkost, ale byla důležitá. Člověk prostě dokonalým není a nikdy jím nebude.
A tak si čtu ten starý příběh o babylonské věži, i ten novinový výstřižek, a na jednu stranu se mi zdá ohromující s čím lidstvo vstupuje do 21. století, na stranu druhou mě však přemáhá pokora před mým Bohem, před Bohem, který mě i tohle všechno vymyslel a stvořil, který to naprogramoval a který si to také před všemi těmi hackery ohlídá.
HoMer
