Dokument přijatý na 55. zasedání Generální konference v Indianapolis v roce 1990  

Následující řádky mohou sloužit jako směrnice k zodpovězení některých otázek, které lidé často kladou. Na tyto otázky odpovídáme v duchu Písma a daru proroctví tak, abychom v žádném případě neomezili práva a svobodu svědomí jednotlivce usměrňovanou Duchem svatým.


Účel a smysl

Hlavním účelem tohoto dokumentu o zachovávání soboty je poskytnout rady nebo návod těm členům církve, kteří touží po bohatším a smysluplnějším prožívání soboty. Očekáváme, že povede ke skutečné reformě v zachovávání soboty v celosvětovém měřítku. S vědomím skutečnosti, že společenství Božího lidu se setkává s četnými problémy v otázce zachovávání soboty, které jsou dány kulturním a ideologickým kontextem, pokusili jsme se vzít všechny problémy do úvahy. Smyslem tohoto dokumentu není zodpovědět každou otázku vztahující se k zachovávání soboty, ale spíše ukázat na biblické principy a rady daru proroctví, které mohou pomáhat členům církve v jejich snaze plnit Boží vůli. Věříme, že rady obsažené v tomto dokumentu přinesou užitek. Vlastní rozhodnutí učiněná za krajních okolností, musí být motivována osobní vírou a důvěrou každého člověka vůči našemu Pánu Ježíši Kristu.  

Sobota - ochrana našeho vztahu k Bohu

Sobota v sobě zahrnuje celý náš vztah k Bohu. Připomíná nám, co Bůh pro nás vykonal v minulosti, co koná dnes a co vykoná v budoucnosti. Sobota chrání přátelství člověka s Bohem a poskytuje nezbytný čas pro rozvoj tohoto vztahu. Sobota udržuje vztah mezi Bohem a lidskou rodinou, protože ukazuje na Boha jako na Stvořitele v době, kdy se lidstvo pokouší uchvátit místo Boha ve vesmíru. V době poznamenané materializmem sobota obrací lidi k duchovním hodnotám. Lidé zapomínají na sobotu jako na svatý čas, a to přináší závažné důsledky - narušuje to a nakonec ničí vztah člověka k Bohu. Správně zachovaná sobota je svědectvím o pokoji, který získáváme, když důvěřujeme Bohu jako svému udržovateli, jako zdroji spasení, a jako základu naší naděje do budoucnosti. Sobota nám přináší potěšení, protože v ní vstupujeme do Božího odpočinku a přijali jsme pozvání ke společenství s ním. Bůh nás vyzývá, abychom pamatovali na sobotní den, protože si přeje, abychom pamatovali na něj.  

Zásady a teologie zachovávání soboty

Podstata a účel soboty.
Původ soboty sahá až ke stvoření, kdy Bůh sedmého dne odpočinul od své práce (1 Moj 1-3). Sobota má zvláštní význam jako trvalé znamení věčné smlouvy mezi Bohem a jeho lidem, aby pamatovali, kdo je stvořil (2 Moj 31,17) a kdo je posvěcuje (2 Moj 31,13; Ez 20,12) a aby jej uznávali jako Hospodina svého Boha (Ez 20,20).

Jedinečnost soboty.
Sobota je zvláštní příležitost, kdy člověk může oslavovat Boha jako svého Stvořitele a Vykupitele, jako Pána života, se kterým se lidská rodina opět sjednotí při jeho druhém příchodu. Sobotní přikázání tvoří střed mravního zákona jako pečeť Boží autority. Protože je to symbol Božího vztahu lásky k pozemským dětem, lidstvo by se mělo tohoto daru vážit a vynaložit veškeré úsilí, aby tento vztah přijalo a trvale rozvíjelo. Boží lid se tedy bude zapojovat pouze do toho, co vede k Bohu a druhým lidem a ne do toho, co vede k uspokojování sobeckých zájmů.

Všeobecnost soboty.
Všeobecnost soboty je odvozena od stvoření. Proto její přednosti i závazky platí pro všechny národy, skupiny i společenské vrstvy. (Viz 2 Moj 20,11; 23,12; 5 Moj 5,13; Iz 56,1-8.) Zachovávání soboty se vztahuje na všechny členy domácnosti včetně dětí a platí dokonce i pro "tvého hosta, který žije ve tvých branách" (2 Moj 20,10).

Kdy sobota začíná a kdy končí.
Bible říká: Sobota začíná na konci šestého dne týdne a trvá jeden den, od večera do následujícího večera (1 Moj 1; Mar 1,32). Tento čas se shoduje se západem slunce. Když je obtížné určit přesný čas západu slunce, považujeme za začátek soboty okamžik, kdy se začne stmívat.

Principy zachovávání soboty.
Ačkoli Bible neodpovídá přímo na mnoho konkrétních otázek, které mohou dnes vyvstávat v souvislosti se svěcením soboty, poskytuje nám základní principy, které jsou platné i dnes (2 Moj 16,29; 20,8-11; Iz 58,13; Neh 13,15-22). "Zákon zapovídá vykonávat v den Páně světskou práci. Činnost, kterou si člověk vydělává na živobytí, musí v sobotu ustat, stejně jako účast na světských zábavách a práce spojená se ziskem. Bůh ukončil v sobotu své stvořitelské dílo, odpočinul a požehnal ji. Stejně tak i člověk by měl v sobotu zanechat každodenního zaměstnání a věnovat čas zdravému odpočinku, bohoslužbě a dobrým skutkům." (Touha věků, str. 137) Svěcení soboty však nevede k naprosté nečinnosti. Starý i Nový zákon nás vyzývají, abychom se zajímali o potřebné, ulehčovali utrpení druhých, protože sobota je den odpočinku pro všechny, zvláště pro chudé a utiskované (2 Moj 23,12; Mat 12,10-13; Mar 2,27; Luk 13,11-17; Jan 9,1-21). Avšak ani konání dobrých skutků nesmí potlačit základní smysl soboty (1 Moj 2,1-3). Tím se míní jak tělesný (2 Moj 23,12), tak i duchovní odpočinek v Bohu (Mat 11,28). Duchovní odpočinek vede člověka, který chce zachovávat sobotu, aby hledal přítomnost a společenství s Bohem v bohoslužbě (Iz 48,13), v soukromém rozjímání (Mat 12,1-8) i ve veřejném shromáždění (Jer 23,32; 2 Král 4,23; 11,4-12; 1 Par 23,30; Iz 56,1-8). Účelem soboty je poznávat Boha jako Stvořitele a Vykupitele (1 Moj 2,1-3; 5 Moj 5,12-15). Máme ji prožít v kruhu rodiny i v širším společenství (Iz 56,1-8).

Sobota a autorita Božího slova.
E. G. Whiteová zdůrazňuje, že sobotní přikázání je jedinečné, protože obsahuje pečeť Božího zákona. Je to jediné "ze všech deseti přikázání, které uvádí jméno a titul Zákonodárce. Představuje ho jako Stvořitele nebe i země, a ukazuje tak, že proto Bohu náleží před vším ostatním úcta a uctívání. Kromě tohoto údaje neuvádí Desatero nic, co by ukázalo totožnost Zákonodárce." (Velké drama věků, str. 286) Sobota jako znamení Stvořitele ukazuje na jeho vlastnické právo a autoritu. Smysluplné zachovávání soboty svědčí o tom, že uznáváme Boha jako Stvořitele a vlastníka všeho, že uznáváme jeho moc nad celým stvořením i nad námi. Zachovávání soboty je založeno na autoritě Božího slova. Nemáme jiný logický důvod pro to, abychom sobotu světili. Člověk má možnost navázat vztah se Stvořitelem vesmíru jako s osobním přítelem. Lidé, kteří zachovávají sobotu, musí občas čelit odporu ze strany ostatních lidí, chtějí-li zachovat věrnost vůči Bohu. Lidé, kteří neuznávají Boha jako svého Stvořitele, považují namnoze důsledné svěcení soboty a rozhodnutí nevykonávat v sobotu žádnou práci za svévolné a nesmyslné. Smysluplné a uvědomělé zachovávání soboty svědčí o tom, že jsme se rozhodli respektovat Boží přikázání. Říkáme tím, že nyní svůj život prožíváme v souladu s Božím slovem. Sobota bude také předmětem zkoušky v době konce. Věřící se budou muset rozhodnout: buď budou věrni Božímu slovu nebo se podřídí lidské autoritě (Zj 14,7.12).  

Rodinný život v sobotu

Úvod.
Rodinný život je základní kámen správného zachovávání soboty. Pouze v případě, že jednotlivci zachovávají svědomitě sobotu doma a plní svěřené povinnosti jako členové rodiny, bude moci církev jako celek zjevovat světu radost a přednosti Božího svatého dne.

Různé typy domovů.
V naší době existují různé typy domovů: Například domov, ve kterém je manžel, manželka a děti; domov bez dětí, kde najdeme pouze manžela s manželkou; domov, ve kterém je pouze jeden rodič a děti (kde v důsledku smrti jednoho z rodičů nebo rozvodu musí jeden rodič převzít jak mateřskou tak otcovskou roli); domov, ve kterém žije člověk, který nikdy neuzavřel manželství nebo kde smrt či rozvod způsobil, že tento člověk zůstal sám a nemá žádné děti; anebo domov, ve kterém je pouze jeden rodič členem církve. Dříve než začneme hovořit o potřebách a problémech jednotlivých kategorií lidí, chceme předeslat, že některé principy a rady platí pro všechny skupiny a jiné budou sloužit jen některým z nich.

Dvě svatá ustanovení - domov a sobota.
"Na počátku" Bůh nabídl Adamovi a Evě zahradu Eden jako jejich domov. "Na počátku" Bůh také lidem dal sobotu. Tato dvě ustanovení - domov a sobota - patří k sobě. Obě jsou Božím darem. Obě jsou posvátné. Sobota podporuje a obohacuje jedinečným způsobem rodinná pouta. Důležitým prvkem domova je důvěrné přátelství. Přátelství s ostatními lidmi je také důležitou součástí soboty. Spojuje rodiny těsněji s Bohem a váže i jednotlivé členy vzájemně. Z tohoto hlediska nemůžeme nikdy dostatečně zvýraznit důležitost soboty pro rodinu.

Zodpovědnost dospělých jako učitelů.
Když Bůh vybral Abrama jako otce vyvoleného národa, řekl: "Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm. "Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva." (1 Moj 18,19) Dospělí dostali v domově velkou odpovědnost v oblasti duchovního rozvoje dětí. Slovy i příkladem života jsou povinni vytvářet takové situace a prostředí, aby se sobota stala potěšením a životodárnou součástí křesťanského života tak, že děti, i potom, kdy opustí domov, budou pokračovat ve zvyku, který se naučili v mládí. V souladu s nařízením: "Budeš je (Boží přikázání) vštěpovat svým synům" (5 Moj 6,4-9), musí dospělí členové rodiny učit děti milovat Boha a zachovávat jeho přikázání. Měli by je vést k věrnosti Bohu a k respektování jeho pokynů. Od nejútlejšího dětství bychom měli svoje děti učit, aby se podílely na rodinných pobožnostech, pobožnost ve sboru se potom stane pouhým pokračováním něčeho, co je běžné v rodině. Od dětství bychom měli děti také učit, že je důležité pravidelně navštěvovat shromáždění sboru a že pravé zachovávání soboty zahrnuje návštěvu Božího domu, kde oslavujeme svého Pána a studujeme Bibli. Dospělí v rodině by měli jít příkladem v navštěvování sobotních shromáždění a poskytnout tak dětem příklad, který je velmi důležitý, když se děti začnou samy rozhodovat, co je v >životě důležité. Nakolik děti rostou a vyzrávají, měli bychom s nimi studovat Bibli a diskutovat, aby si uvědomily pravý význam soboty, její vztah ke křesťanskému životu, a její trvalou hodnotu.

Příprava na sobotu.
Máme-li sobotu správně zachovávat, musíme celý týden naplánovat tak, aby byl každý člen připraven uvítat počátek Božího svatého dne. To znamená, že dospělí členové rodiny naplánují vše tak, aby úkoly v domácnosti - nákup a příprava jídla, příprava šatstva a všechny další nezbytnosti každodenního života byly dokončeny dříve, než v pátek zapadne slunce. Den odpočinku by se měl stát ústředním bodem, okolo kterého se točí celý týden. Když se přibližuje páteční západ slunce, dospělí i děti mají uvítat sobotu s klidnou myslí, s dokončenou prací a s připraveným domovem tak, aby v něm mohli strávit následujících 24 hodin s Bohem a ve vzájemném společenství. Děti k tomu mohou napomoci tím, že úměrně svému věku a schopnostem převezmou některé povinnosti související s přípravou na sobotu. Na způsobu, jakým rodina začíná sobotu při západu slunce v pátek večer a na tom, jak stráví páteční večer, závisí, kolik přijmou požehnání, které Bůh připravil pro sobotu.

Správné sobotní oblečení.
Tam, kde jsou v rodině děti, jsou dospělí povinni v sobotu ráno, když se rodina obléká do sboru, svými požadavky a příkladem poučit děti, že Boha uctíváme také tím, že do jeho domu jdeme pouze v čistém, reprezentativním oblečení, které je přiměřené kultuře, ve které žijeme. Důležitost sobotní školy.
Jestliže děti nemají možnost navštěvovat adventistickou církevní školu, stává se nejdůležitějším prostředkem náboženského vyučování mimo domov sobotní škola. Hodnotu této hodiny studia Bible nemůžeme nikdy přecenit. Proto by měli rodiče navštěvovat sobotní shromáždění hned od rána a udělat všechno pro to, aby to umožnili i svým dětem.