Grano Salis - 12.Blaze chudým a plačícím

12. Blaze chudým a plačícímV minulém pořadu jsme hovořili o chudobě ducha a jistotě spásy. Řekli jsme si, že chudoba ducha nemá nic společného s majetkovými poměry. Chudoba ducha také neznamená rozumovou retardaci, tedy hloupost. Naopak, bláznovství světa je intelektuální bohatost na sebe upřeného, což je nadutost a pýcha. Soběstředný duch zchudne teprve tehdy, až se přestane shlížet sám v sobě a začne se dívat mimo sebe, aby mohl vnímat Boha a své bližní.
Biblická řečtina používá dvě různá slůvka, jež obě překládáme jako chudý. První je penas, což znamená, že člověk je tak chudý, že prací udržuje jen svoji holou existenci. Ten kdo je penas, ten pracuje jen za stravu, nezbytné oblečení a místo na vyspání. Penas tedy znamená běžnou chudobu, která má i svoji jistou důstojnost.
Jiné řecké slůvko ptochas se překládá také jako chudý, ale má podstatně mnohem dramatičtější význam. Ten, kdo je ptochas, je žebrák, nemá vůbec nic, stydí se i za svoje jméno, není schopen práce, je plně závislý na milosrdenství ostatních. Takový člověk pozbyl všechnu důstojnost.
Když Ježíš Kristus říká, že je blaze tomu, kdo je ptochas v duchu, tak v podstatě říká, že šťastný je jen ten, kdo je žebrák duchem, kdo je duchovně neschopný, kdo duchovně spoléhá na někoho jiného než na sebe! Zní to absurdně, ale Ježíš nemluví o finanční chudobě, ani o duševní retardaci. Ježíš hovoří o duchovní prázdnotě, o duchovní chudobě, o duchovní bezmocnosti, o duchovním žebráctví, - jež považuje za základ blaženosti. Duchovní chudoba je fundamentální kvalifikací ke spáse, protože spása není z nás lidí. Nikdo si na blaženou spásu nemůže vydělat. Kdyby Ježíš použil přídavného jména penas, potom bychom si vstup do Božího království tak nějak s bídou odpracovali. Protože jsme ale duchovně chudí (ptochas) potom nám nezbývá než se stoprocentně spolehnout na Boží milost.
Chudoba, o které Ježíš hovoří, se nevztahuje k fyzickému tělu ani k platební neschopnosti, vztahuje se k vnitřnímu člověku, k lidskému duchu. Podívejme se na několik výskytů chudosti ducha ve Starém zákoně:Všechny tyto věci učinila moje ruka. Tak vznikly všechny tyto věci, je výrok Hospodinův. Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem." (Izajáš 66:2)Zde končí všechna soběstačnost, hrdost, pýcha, zde končí všechny lidské plány sebespásy, zde končí hledání Boha v lidech, náboženských systémech a -ismech.Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. (Žalmy 34:19)Bůh zachraňuje jenom ty, kdo vědí, kdo si uvědomují, že sami sebe nezachrání, i kdyby se všeho vzdali a majetek rozdali. Bůh může podat záchrannou ruku jen těm, kdo jsou zdeptaní vlastní neschopností a nezpůsobilostí.Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží. Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!(Žalmy 51:18-19)Zkroušený, žebrající, na sebe nespoléhající, chudý duch je ta pravá oběť Bohu. Nový zákon tuto koncepci dokresluje:Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. (Římanům 12:1)Naše Bohu libá oběť, bohoslužba, je plně závislá na Bohu. Pravá bohoslužba vězí v tom, že obětujeme své Já, abychom se mohli chlubit v Pánu, ne v sobě. Pravá bohoslužba je zbavení se svého ducha v absolutní oddanosti a spolehnutí se ve všem na Božího Ducha. Pravá bohoslužba je zbavení se sebe a získání Boha. Ať je nám příkladem v naší bohoslužbě Pán Ježíš Kristus:Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, (Filipským 2:6-9)Ježíš Kristus zmařil sám sebe a podřídil se vůli Otce. Pravá bohoslužba je, že také zmaříme sami sebe a podřídíme se Pánu Ježíši Kristu.
Bůh se ztotožňuje s kajícnými lidmi, kteří jsou ve svém nitru chudí jako nemohoucí žebráci, kteří si uvědomují svoji duchovní prázdnotu, ubohost a naprostou závislost. Bůh se odvrací od sebespravedlivých, kteří si namlouvají, že mohou mít účast na vlastní spáse, že jsou duchovně soběstační, doufají, že si mohou spásu zasloužit nebo vysloužit, sebe samospasit, kteří si myslí, že je jejich nitro, jejich duch, dost bohatý, aby je Bůh náležitě ocenil a přijal do svého království. Tím ale nepřímo říkají, že Ježíšova oběť na kříži nebyla dokonalá, nebyla dokonaná, nebyla nutná. Kdo se může Bohu zalíbit skrze svoje správné žití, skrze svoji sebespravedlnost, nepotřebuje Spasitele. Co o nich říká Bible?O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ,Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.' Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ,Bože, slituj se nade mnou hříšným.' Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 18:9-14)Dáte-li lidem diagnostickou otázku - proč by vás měl Pán Bůh přijmout do nebe, mnozí odpoví, že je Pán Bůh přijme, protože je mnoho lidí, kteří jsou horší než oni. Tohle není podobnost čistě náhodná s výše řečeným Ježíšovým podobenstvím, to je výstižná definice nevyprázdněného ducha, to je definice lidí, kteří nejsou chudí v duchu. Boží slovo nás učí jak být ponížen, abychom mohli být užiteční.
Pán Ježíš říká - kdo se ponižuje, bude povýšen. Ježíšova slova jsou nad jakoukoliv pochybnost jasná. Blaze těm, jejichž duch strádá, blaze těm kdo jsou duchovní chudáci, blaze těm, kdo jsou duchovně vyprázdněni, blaze těm, kdo se stydí za svůj duchovní krach a volají k Bohu o pomoc. To jsou ti šťastní lidé, protože pouze oni jsou napojeni na zdroj pravdy a života, na Pána Ježíše Krista. To jsou ti, kdo poznávají Boha; jejich je Boží království včera, dnes i zítra. Mnoho veršů, nejen kázání na hoře, učí základní doktrínu vstupu do nebeského království. Poslouchejme:Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. (Matouš 18:4)nebo:
Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. (Jakubův 4:10)Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. (1. Petrův 5:6)Řekl mi: "Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel. (Daniel 10:12)Bůh Danielovi jasně říká, že Daniel vstoupil do Božího království ve chvíli, kdy se rozhodl pokořit svého ducha, aby porozuměl.
Chudoba v duchu není chudoba, které se vzpouzíme, chudoba ducha je chudoba, kdy se naše vůle skloní před Boží autoritou, která vede k úplné závislosti a podřízenosti. Poněkud nepopulární učení! Tento svět a často i církev zdůrazňují oslavované, populární lidi, superhvězdy, bohaté atd. Štěstí je však vyhrazeno jenom pokorným, poníženým a skromným v duchu.-------------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace