Grano Salis - 8.Blaze chudým a plačícím

8. Blaze chudým a plačícímKřesťané jsou často zmateni a neví, jak mají žít. Odpověď nemůžeme hledat u lidí, ani ve svých pocitech, ale v Bibli, ve Slově samotného Boha. Abychom lépe pochopili kázání Pána Ježíše na hoře, vysvětlíme si tehdejší biblické, světské, politické a náboženské souvislosti. Minule jsme si probrali biblickou spojitost, dnes se podíváme na světské souvislosti, na:Světský kontextJežíšovo učení rozbíjí napadrť běžná světská řešení problémů a přístup k životu. Člověk má tělesné potřeby, ty musí být uspokojeny hmotnými, hmatatelnými věcmi. Člověk má také duchovní potřeby, a ty mohou být uspokojeny jenom duchovní podstatou. Hladovějící duše se chlebem nenasytí, stejně jako se hladovějící žaludek nenasytí láskou. Svět ovšem sytí obojí, hladovějící tělo i duši, obojí hmotnou potravou. Proto nám Pán Ježíš přišel oznámit, že štěstí, což je duchovní kvalita, neroste na této padlé fyzické zemi. Přesto mnoho lidí hledá štěstí v hmotných produktech této země. A aby nehledali zbytečně dlouho, máme reklamy. Jsi nespokojený?, najdi si nového přítele nebo přítelkyni, kup si nové auto, dej si doutník nebo skleničku. Ale fyzická záplata na duševní prázdnotu a rány nikdy nefungovala. To si může myslet jenom ten, kdo světský úspěch nepoznal. Kdyby hmotné statky plně uspokojily, proč se tolik úspěšných lidí hroutí a propadají různým depresím? Podívejme se na krále rokenrolu, kterého dodnes zbožňují stamilióny - Elvise Presleyho. Jistě, zpíval bezvadně. Finančně si mohl dopřát vše. Byl slavný a oblíbený víc než kterýkoliv politik. Přesto ke konci svého života zaháněl svou duševní trýzeň snídaní z půl kila slaniny a třiceti vajec. Ne hlad, ale prázdnotu bytí zaháněl tak, že nechal zastavit svou limuzínu u stánku s koblihami a na místě jich spořádal dva tucty. Svět hledá na duševní ránu jenom tělesnou náplast, ale to není řešení, tak to nejde.Podívejme se, abychom zůstali v kontextu doby kolem roku 30. Král Šalomoun neuměl zpívat jako Elvis Presley, ale byl nejmoudřejším člověkem, který kdy žil. Jak se ten viděl své hmotné statky, svůj královský palác v Jeruzalémě, svůj urozený královský rod z něhož vzešel i náš Spasitel, Pán Ježíš Kristus? Jak se díval na své stáje s tisíci nejlepších koní? Jeho koním odpovídají dnešní mazdy, mercedesy, rolls royce a závodní stáj vozů Ferrari? Jak pohlížel na své stříbro, kterého měl jako kamení? Jako my dnes na miliardová bankovní konta v dolarech? Jeho majetek a požitky, podle světa, byly nepřekonatelné. Šalomoun vlastnil budovy, tisíce lidí mu sloužilo. Do jeho majetku patřily vinice, rybníky a zahrady. Žen měl stovky. Jeho jídelníček byl ten nejvybranější. Připomeneme-li znovu jeho nepřekonatelnou moudrost, kdo by mohl být na tomto padlém světě šťastnější než on, Šalomoun? Šalomoun měl vše, po čem opravdoví chudáci a chudí boháči dychtí. Šalomoun měl vše, aby byl podle světského standardu tím nejšťastnějším člověkem na zemi. Přečtěme si to raději přímo z Bible:Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost! O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš? Usmyslil jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života. Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů. Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice. Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost. V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se radovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není. I pohlédl jsem a viděl moudrost i ztřeštěnost a pomatenost. Jaký člověk nastoupí po králi, jehož si ustanovili před tím? Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma. (Kazatel 2:1-13)Vše bylo podle nejmoudřejšího člověka, který všechno zkusil, jen honba za větrem, honba za prázdnotou, ztřeštěnost a pomatenost. Jistě, tělo uspokojíme hmotnými statky, ale Šalamounovo tělo bylo přesyceno. Vše, co Šalamoun ve své moudrosti říká, je, že žádný hmotný statek nenasytí jeho žíznící duši. Nemůže, protože duše má jinou než hmotnou podstatu. Tělo pomíjí, ale duše přetrvává na věky. Chléb sytí tělo dočasně, až do tělesné smrti, Boží milost sytí duši radostí a štěstím na věky. Až teď pochopíme smysl Ježíšova varování:A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." (Lukáš 12:15)Kdo hledá štěstí v tom, co fyzicky vlastní, ten hledá na špatném místě. Štěstí totiž není hmotné podstaty, proto jej nenalezneme v majetku. Kdybych však umíral tělesně hlady, kdybych zmíral na poušti žízní, tak mou tělesnou schránku nezachrání duchovní kvalita, což je věčná Boží milost, ale zachrání ji, sice jen dočasně, hmotný chléb a voda. Podívejme znovu na moudrého Šalamouna, na co přišel. Hojný majetek nejen že nenasytí duši, ale navíc ji sužuje.Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost. Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat. Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost. Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží. Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou. Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo. A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr? (Kazatel 5:9)Jinými slovy, čím má člověk více, tím více má starostí a méně spokojenosti a štěstí, protože - vlastníkovi je bohatství ke zlému.
Král Belšasar byl pohádkově bohatý. Byl tak mocný, že si dovolil pít víno ze zlatých chrámových nádob.Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné. V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe.Belšasar měl všechno kromě štěstí. Žádné bohatství, žádná moc, z níž bohatství plyne, nemohla potlačit hrůzu jeho neštěstí. Belšasar nic nepochopil. Medicínu na své neštěstí hledal zase v astrologii, moci a bohatství:Král mocně zvolal, aby přivedli zaklínače, hvězdopravce a planetáře. Babylónským mudrcům král řekl: "Kdokoli přečte toto písmo a sdělí mi výklad, bude oblečen do purpuru, na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude mít v království moc jako třetí po mně." (Daniel 5:3-6)Myslím, že světský kontext, světské souvislosti a okolnosti jsou stejné po staletí. Pozornější pohled na kázání Pána Ježíše Krista na hoře, nám ukáže, že Ježíš vůbec nenabízel svým následovníkům to, co ke štěstí nabízí svět. Jsou i lidé, kteří se vydávají za křesťany a nabízí lidem světské hodnoty, tj. finanční prosperitu, úspěch, zdraví a oblíbenost. Ježíš nikdy tyto hodnoty nenabízel, nikdy! Ježíš na hoře nekázal - blahoslavení, tj. blažení štěstím, jsou bohatí, blahoslavení jsou úspěšní, blahoslavení jsou oblíbení, blahoslavení jsou zdraví. Ježíš kázal přesný opak a chtěl říci, že opravdovou blaženost nikdy nikdo nenajde v hodnotách tohoto světa. Živé mezi mrtvými nehledejte. Člověk musí vystoupit na novou hladinu. Pán Ježíš nás svým kázáním na hoře na tu novou hladinu vynese. Uvidíme, že nás náš Pán vyvede z materialismu tohoto světa, který nás k tomuto světu poutá. Jeho cesta k blahoslavenství, k blaženosti, ke štěstí, bude v přímém protikladu všeho, co vidíme v televizi, všemu, co se nám nabízí světská reklama. Když nás Ježíš vynese na svou hladinu, jsme pokřtěni do úplně jiných životních norem, jež jsou v naprostém protikladu těm, které nám nabízí svět.
Není to snadné být spokojený a blažený, protože váš nový křesťanský život na této nové hladině bude bombardován vším, co představuje svět. Jste připraveni žít nový život?
Podívejme se na verš, který nám sděluje, že křesťan musí být požehnán v mnoha ohledech, aby vůbec jako křesťan mohl fungovat. Ať je naším příkladem mladý Pán Ježíš Kristus.Dítě rostlo v síle (1. tělesně) a moudrosti (2. duševně a intelektuálně) a milost Boží byla s ním (3. duchovně).(Lukáš 2:40)1) Tak jako mladý Ježíš rostl v síle, tak křesťan potřebuje jistou tělesnou sílu a zdraví. Jeho duše tj. vědomí a intelekt komunikuje dolů do hmotného světa tělem jeho pěti smysly. Bez zdravého těla bychom si nemohli nic sdělit. Zdravé tělo komunikuje lépe ústy nebo písemně, nemocné tělo poví méně, protože je omezeno. Abychom mohli komunikovat, musíme být tělesně i mentálně v pořádku. Abychom své komunikační možnosti znásobili, používáme antény, satelity, telefon, rozhlas, tiskárny, výpočetní techniku, ... Toto "prodloužení" fyzického těla není levné a stojí peníze. Křesťané musí disponovat jistým bohatstvím, jistým kapitálem, ne aby prostředky shromažďovali jen k vlastní potřebě a potěšení, ale aby je využívali tak, aby mohli přinášet evangelium a blaženost, kterou nám nabízí Pán Ježíš Kristus.2) Tak jako mladý Ježíš rostl v moudrosti, tak musí křesťan růst v poznání, musí cvičit svůj intelekt a rozvíjet duchovní odkaz. Kdybychom si nic nepamatovali, nedokázali bychom formulovat myšlenky, kdybychom zůstali mezi analfabety, naše komunikace s ostatními by byla téměř nemožná. Jako takové by nás nikdo nebral vážně, i kdyby naše tělo bylo jinak zcela zdravé. To první, co bychom byli neschopni předávat ostatním, by bylo evangelium.3) Tak jako s mladým Ježíšem byla Boží milost, tak je křesťan duchovně propojen s Bohem a komunikuje s ním. Duše duchovně ožije jen tehdy, když se propojí duchovně s Duchem Božím v momentě svého duchovního znovuzrození. Náš duch je nesmírně důležitý. Duchem komunikujeme s Bohem. I mladý Ježíš musel mít tělo, duši i duchovní komunikaci s Bohem v pořádku, jinak by nemohl svou službu ani začít. Doufám, že nám všem je jasné, že zdraví, materiální prosperita, moudrost, váženost a přízeň věřících může provázet i křesťana. Propastný rozdíl je však v motivaci. Křesťanova požehnání slouží k rozšiřování Božího království. Světský motiv zdraví, prosperity a slávy hledá osobní uspokojení. Než se s vámi rozloučím, nerad bych kohokoliv nechal v domnění, že křesťan musí být chudý, hloupý, nemocný, nezáživný nebo neúspěšný. Vše je jen otázka priorit. A proto:Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Matouš 6:33)--------------------------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace