poslal karels Obvyklou námitkou židů podobně jako muslimů je, že se prokazováním
božské úcty Ježíši Kristu proviňujeme modlářstvím, protože uctíváme
člověka namísto Boha. Jedno rabínské nařízení (nebo je to snad u židů
zvyklost) dokonce zakazuje židům zavazovat tkaničky u bot před
křesťanským kostelem – aby se snad neprovinili a nevzdali božskou úctu
člověku – míněno Ježíši Kristu.
Pro článek pomiňme nyní dokazování pravdy, že Ježíš je vere Deus vere homo (pravý Bůh a pravý člověk). Je jeden biblický text, nezpochybnitelný biblický text, který konstatuje:
„Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho יפלחון uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“ (Bible, kniha proroka Daniele 7:13-14) Aramejsky ono stěžejní sloveso „uctívat“, je יפלחון [jiflechun].
Text, který jsem uvedl, je nezpochybnitelný biblický text, který musí platit. V tomto textu se hovoří o tom, že Syn člověka přichází až k Věkovitému (k Bohu) a byla mu dána (onomu Synu člověka) vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali יפלחון všichni lidé…
Nejpodstatnějším výrazem v tomto textu je sloveso „uctívat“. Tato část biblického textu byla sepsána aramejsky [1] nikoliv hebrejsky. Sloveso uctívat, respektive slovesný kořen [2] pro uctívání je v aramejštině פ.ל.ח. a vyskytuje se ještě například v Daniel 3:12, 3:14, 3:17, 3:18, 3:28, 6:17, 6:21, 7:14, 7:27, Ezdráš 7:24. Konkrétně dva příklady za všechny:
„Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás.“ (Bible, kniha proroka Daniele 3:17)
„Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat.“ (Bible, kniha proroka Daniele 7:27)
Z právě vyložených souvislostí musí být každému jasné, že úcta, která přináleží samotnému Bohu, byla podle biblického textu darována Synu člověka. My křesťané spatřujeme v onom Synu člověka Ježíše Krista. V žádném případě se neproviňujeme proti biblickým textům, uctíváme Ježíše Krista v souladu s tím, co nám přikázal samotný jediný Bůh. Uctíváme Ježíše v souladu s tím, k čemu nás vedou biblické texty svaté Bible.
Boží slovo na závěr: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. (Bible, list Filipským 2:6-11)
Poznámky:
1. V aramejštině jsou psány některé části Bible, aramejsky mluvil Ježíš Kristus. Aramejštiny se užívalo k významným mezinárodním obchodům a k náboženským obřadům.
2. Charakteristickým rysem jakéhokoliv semitského jazyka je základní kořen slovesa určený většinou třemi souhláskami (ve zvláštních případech čtyřmi nebo dvěma).
