poslal leonet Hříchy. Dokud se člověk nestane křesťanem, tak nemůže vědět až jak velký je tento problém.
Můžete namítnout, že existuje mnoho lidí, kteří žijí spravedlivý život a hřeší jen minimálně. Nepohybuji o tom, z Písma takové známe. Na příklad bohatý mladík, který přišel za Ježíšem, aby se ho zeptal, co má dělat, aby obdržel věčný život. Viz Matouš 19,16-22. Přestože byl bohatý majetkem a spravedlností podle Zákona, byl ve skutečnosti chudý v nebi a neznal Ježíše. Proto mu Ježíš řekl dvě věci, které mu brání ve vstupu do království Božího. Jeho majetek a neznalost Ježíše. „Chceš-li dokonalým být, jdi a prodej statek svůj, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi: pojď a následuj mne.“ Když slyšel mládenec tu řeč, odešel smutný; nebo měl statku mnoho. Z tohoto příběhu můžeme vidět, že ačkoliv je člověk spravedlivý ve svých očích, není ještě spravedlivý v očích Božích.
A proto musíme vždy začínat krvi Pána Ježíše a její cenou, neboť jen ona se zabývá našimi hříchy a ospravedlňuje nás před Bohem. Podívejme se do následujících veršů. (Ř 3,23) „Všichni zhřešili“. Dále. (Ř 5,8-9) Dokazuje pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás. Čím tedy více nyní již ospravedlnění jsme krvi jeho, spasení budeme skrze něho od hněvu. (Ř 3,24-26) Spravedliví pak učiněni bývají zadarmo, milostí, skrze vykoupení, které se stalo v Kristu Ježíši; jehož Bůh vydal za smírce skrze víru ve krvi jeho, k ukázání spravedlností své, skrze odpuštění předešlých hříchů v shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším čase, k tomu, aby on spravedlivý byl, a ospravedlňující toho, jenž je z víry Ježíšovy.
Nejprve je třeba si uvědomit, že po každém hříchu následuje trest. Každý hřích způsobí nejprve odcizení člověka Bohu. Člověk se vzdaluje od Boha. Bůh s ním již nadále nemůže mít obecenství, protože se objevilo něco, co tomu brání a to něco je v Písmu známo jako hřích.
Za druhé je to hřích v člověku, který tvoří překážku v jeho obecenství s Bohem, neboť v něm působí pocit viny a pocit odcizení Bohu. A tak člověk sám, za pomocí svého svědomí praví: Zhřešil jsem. Ale to není všechno.
Za třetí hřích dává satanovi možnost obvinit nás před Bohem, a náš pocit viny umožňuje našemu nitru naslouchat tomuto obvinění tak, že se stává „žalobníkem bratří“ a praví, „ty jsi zhřešil“.
Tady si dovolím malou vsuvku. (Ř 3,23) „Všichni zhřešili“, uvědomili jste si někdy dosah tohoto Božího prohlášení? Všichni se musí skutečně vztahovat na všechny lidi, kteří se kdy narodili a ještě narodí. Nebo-li tady se jedná o nadčasové prohlášení. A proto existuje pouze teoretická možnost jak se vyhnout tomuto trojímu důsledku hříchu. Neboť Bůh prohlásil, že kromě Pána Ježíše nebyl, není a nikdy nebude člověk, který by nezhřešil.
A proto neexistuje jiná možnost jak jednat s těmito třemi věcmi – problémem hříchu, trestu a satanova obviňování, než jednání samotného Pána Ježíše Krista, aby nás zachránil, zbavil trestu i satanova obviňování a přivedl zpět k záměru, který má s námi Bůh. Nejdříve muselo být skoncováno s našimi hříchy a to učinila krev Kristova. Následně odčiněná naše vina a provinilé svědomí uklidněno tím, že jsme poznali cenu této krve. Naposled musel být odražen útok nepřítele i obviňování. Písmo nás učí, že pouze Kristova krev má tu moc úspěšně působit v těchto situacích, to je s Bohem, člověkem i satanem.
Právě proto máme-li jít duchovně dál, je nezbytné, abychom si plně uvědomili cenu této krve. Hodnota jeho krve je nejpodstatnější činitel pro náš další růst. V této chvíli si musíme plně uvědomit, že Pán Ježíš umřel na kříži skutečně jako náš zástupce a musíme jasně vědět, že jeho krev stačí na naše hříchy, neboť bez tohoto vědomí nemůžeme tvrdit, že jsme se vydali na cestu za ním. A teď si již můžeme probrat tři pohledy na krev Pána Ježíše Krista:
1. Krev náleží především Bohu.
2. Krev uspokojuje Boha a musí uspokojit i nás.
3. Krev přemáhá žalobce.
Podrobný rozbor těchto tří pohledů na krev Kristovu bude v příštím článku.
