Je nám bližší pravda, objektivní skutečnost, nebo naše ego, které nám brání pravdu přijmout?


Mnozí z vás zde zkoušejí v argumentaci už všechno možné.
Pokoušejí se zpochybnit princip zástupnosti jednoho člověka druhým člověkem, poukazujíce na to, že jsou situace, kdy zástupnost prostě v něčem možná není. Ale to tu přece nikdo nezpochybňuje!


 
My zde řešíme konkrétní zástupnost ve vykonání uděleného trestu, v zaplacení dluhů.
Řešíme situaci, kdy se berou zásluhy z pokladu církve a zaplatí se jimi tresty časné, aby člověk takto očištěn mohl do nebe.

"Na dušičky vzpomínejme, z očistce jim pomáhejme. Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat!"

Tak zpíváme my katolíci v jedné písni.
Všechny ty řeči o tom, jak mě třeba nelze zastoupit u manželky, jsou jen vata, děláním kouře, aby se zatemnilo a znepřehlednilo původní téma.



Zpochybnit zástupnost obecně, jakoby vůbec možná nebyla, však dost dobře nejde, protože na ní spočívá princip veškerého křesťanství.
Zástupná oběť Krista za všechno stvoření je prostě dána, je nezpochybnitelným faktem.
To je třeba si upřímně přiznat.
Samozřejmě jsou situace, kdy nás nikdo zastoupit nemůže. A bude to třeba i na Kristově soudu, kde každý bude souzen sám za sebe.

Právě v tomto to vaše agitační video „Dobrometr“ docela zákeřně lže.

Protože na našem soudu nás už Kristus zastoupit nemůže, on si po naší smrti už za nás nemůže stoupnout „na váhu“ (to je obrovsky nebezpečná lež).  Na lavici obžalovaných tehdy budeme stát už jen my sami,  protože Kristus bude přece stát na straně druhé, na lavici soudce!
To právě on nás bude soudit za naše hříchy, které tam sebou přineseme.


VE VAŠEM VIDEU VŠAK NESOUDÍ KRISTUS !!!

(udělat ovšem cosi takového my katolíci – to by bylo křiku, jak jsme nebibličtí, darmo domyslet!), ale soudí jakýsi imaginární bezejmenný soudce (úředník,) s pomocí váhy a Kristu je zde naopak podsouvána úloha jakéhosi vašeho „obhájce“, který„bere“ vaše viny na sebe (stoupá si za vás na váhu).


Ale tak to není, to by už bylo pozdě na Kristově soudu „honit bycha“.
Na soudu už nebude Kristus naším obhájcem, tím kdo by za nás snad vzal naše viny na sebe, ale bude už jen našim spravedlivým soudcem. U Kristova soudu nás už nikdo zastoupit nemůže (samozřejmě ani Kristus ne) a nebudeme ani souzeni v nepřítomnosti. Každý sám bude tehdy souzen za to, co udělal v těle, ať už to bylo dobré, nebo zlé.

(2 Kor 5,10).
My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle, podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo zlé.

Nikdo jiný za nás na váhu nestoupne!



My máme jen dvě možnosti:
1.)  Buď se včas v tomto životě ze svých hříchů Kristovou krví umýt (dokud je čas, dokud tato milost, tato Kristova nabídka trvá) a přijít k soudu už čistí (potom na naše hříchy už nikdo ani nevzpomene -Žd 10,17). Za našeho života platí, že v Kristu máme u Boha přímluvce, Ježíše Krista, který svou krví smývá naše hříchy, pokud jich dokážeme litovat a vyznáme je Bohu a církvi (J 20,23).

(1 j 2,1-6)
Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nezhřešili. A kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého.