Je nám milejší ta "naše" víra - i když je s rozumem v rozporu?

Tak jsem po usilovném a dlouhotrvajícím vysvětlování Písma "sklidil"ovoce.
Prý jsem katolický gramofon. Pokud je diskuse nad smyslem veršů Písma pro někoho gramofonem, tak s tím asi skutečně nic nenadělám.

Říkal jsem si, že když upozorním na zcela zjevné skutečnosti v Písmu, tak přece není možné, aby to normální inteligentní člověk nepochopil.


Neuvědomil jsem si přitom jednu věc.
To, že někteří z vás skutečně "vsadili" všechno na svou víru, která (z mého pohledu) i když není zrovna košér a křesťanství v různé míře deformuje, je jediná jistota, kterou máte.
Tyto omyly, byť míněny v dobré víře, však zavádějí smysl křesťanství docela jinde.

Neuvědomil jsem si, že opustit takové své podoby víry, znamená zároveň si připustit, že kus života jsem žil v omylu a spoléhal na věci, které vlastně nebyly pravdou.
Cosi takového si přiznat, je pro člověka tak obtížné, že je to téměř neproveditelná věc.

Proto mně často připadalo, že se všechny mé logické argumenty jakoby odrážely, jakoby jste byli někteří uzavřeni v ochranném obalu svých představ, v takové kukle svého nerozborného přesvědčení, v kokonu. Rozporovaná místa Písma neměla šanci proniknout silný krunýř představ.

Přitom vaše "víry" jsou podstatně rozdílné!
Dokonce tak hodně, že jeden třeba věří v Boha ve třech osobách a druhý v osobě jedné! Jediné co vás spojuje, v čem jste dokonale jednotní, je averze vůči římskokatolické církvi.

Křesťanství má takovou vlastnost, že jediný omyl v základním článku víry rozruší celý věroučný systém, i křesťanský život.

Malý příklad z historie.
Začátkem 5, století představený konstantinopolského kláštera Eutychos začal hlásat blud monoteismu.
Tato hereze zastávala mínění, že v Kristu existuje jen jedna přirozenost Božího Syna v jedné osobě. Lidská přirozenost se prý proměňuje v božskou, ztrácí se v ní, rozpouští.
Eutychos to myslel dobře, božská přirozenost je nekonečně silnější, než přirozenost lidská.
Tento absolutní nedostatek logičnosti (je nekonečný rozdíl mezi božstvím a lidstvím a v důsledku toho je proměna lidství v božství logický nesmysl) byl však vyvážen značnou náboženskou silou.. 

Nikoli všechno, co vypadá zbožně, zbožné také je.
Milující milovaného nepohltí, ale respektuje.

Při diskusích s vámi mně často vyvstane na mysli právě případ zbožného Eurycha.
Pochopil jsem, že sám, i když logickou argumentací, nemám u vás stejně téměř šanci v takovémto případě uspět.

Mám tedy otázku pro vás - už "spasené", které prý  mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla spolu s ním obživil, když vám odpustil všechny vaše hříchy při ospravedlnění vírou jako Abrahámovi.

A to všechno už před křtem, pouze na základě víry!!!

Otázku skromnou, ale možná trochu všetečnou:
Když už jste byli znovuzrozeni dávno před křtem, obřezáni obřízkou Kristovou, očištěni od všech svých hříchů - před čím vás měl potom zachránit křest?

O této záchraně mluví přece apoštol Petr.
(1 Pr 3,20-21)
když jednou za Noémových dnů Boží trpělivost vyčkávala, zatímco se stavěla archa, v níž bylo jen několik (to jest osm) duší zachráněno skrze vodu.