První čtení: 1 Tesalonickým 5, 6 - 11: „Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“

Čtení ke kázání: Žalm 2,1 – 12: „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!" Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny." Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!“

Kázání::

   Milé sestry a drazí bratři,

   za základ dnešního kázání jsem si zvolil text druhého žalmu. Žalm 2 patří mezi tzv. královské žalmy. Býval patrně předváděn při nástupu nového krále nebo při slavnostech k výročí jeho nastolení. Po zániku judského království (roku 586 před Kristem) dochází k jeho „eschatologizaci“, to znamená že tento žalm je vztahován na očekávaného krále budoucnosti, na Mesiáše. V tom smyslu jej chápala i prvotní církev, která v něm slyšela proroctví o svém Králi Ježíši Kristu.

   Tento přístup prvotní církve lze plně akceptovat, jelikož Boží slovo hovoří současně jak o minulosti a přítomnosti, tak i o budoucnosti. A tak osobně soudím, že tento mnoho století starý žalm je navýsost aktuální právě v současné době. První tři verše žalmu pojednávají o vzpouře proti Bohu a Mesiáši: „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."“ Vždy se našli lidé, kteří vedli odboj proti Bohu a jeho Mesiáši. Nyní se však zdá, že lidská vzpoura proti Bohu jakoby vrcholila.

    Ve světě se dnes množí útoky na křesťany, probíhají různé protináboženské kampaně a šíří se nekřesťanské názory a postoje. Bezbožnost, pohanství, obžerství, smilstvo a služba mamonu vládnou světu, zejména tomu našemu, západnímu. Jak výstižně napsal v silvestrovském Právu básník Jiří Žáček, svět se zaklíná Bohem, ale slouží satanu. Boží Desatero je masově porušováno. Současný globální ekonomický systém nutí sloužit mamonu i ty, kdo nejsou jeho vyznavači. Den odpočinku se nedodržuje, kult mládí je vygradován až ke generační nenávisti vůči seniorům. Válka se stává silným motorem hospodářské prosperity. Reklama a byznys těží převážně z důmyslných dezinformací či ze lží. Sliby politiků nejsou zpravidla plněny. Prostituce, obchod se ženami a úchylné sexuální praktiky jsou tolerovány. Jakož i krádeže, zpronevěry ve velkém a korupce. Přitom Písmo svaté všechny lidi varuje, že „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí“ (Římanům 1,18), a to zejména právě proti smilstvu, necudnosti, vášni, zlé touze a hrabivosti, jak čteme v listu Koloským (Koloským 3,5-6).

    Jak Bůh reaguje na tuto lidskou vzpouru? To nám ukazují verše 4 - 7 druhého žalmu: „Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!" Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny."“ Bohu je tedy lidská domýšlivost k smíchu. Pouze bloud (pošetilec) si může myslet, že Bůh tu není, jak nám připomíná čtrnáctý a třiapadesátý žalm. Člověk může popírat Boží existenci či Boží působení, ale tím nic nezmění na objektivní skutečnosti, že existuje pravý, živý Bůh, který zůstává Bohem a Pánem přes všechno lidské nepřátelství a přes všechny dějinné zvraty.

    Tento Bůh ve své milosti dává lidem ještě lhůtu k obrácení, chce se nad pobloudilými smilovat, ale všeho do času. Běda až mu dojde trpělivost. Pak přijdou Boží soudy a ty oprávněně budí strach a obavy, neboť: „Je hrozné upadnout do ruky živého Boha“, jak čteme v listě Židům (Židům 10,31). Pokud pak Bůh lidem připomíná, že on sám ustanovil na Sijónu krále, tak to je velmi vážná výstraha. Tento král bude plnit Jeho vůli a bude se řídit Jeho zákonem. Až zasedne k soudu, bude zle s přestupníky Božích zákonů. V pozadí tohoto obrazu je představa věrného krále a Božího služebníka Davida. Křesťanům se tu otevírá perspektiva posledního soudu, k němuž zasedne Boží beránek, Ježíš Kristus. A to zcela oprávněně. V knize Zjevení totiž čteme, že Ježíš bude pást národy železnou berlou (Zjevení 12,5) a bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího (Zjevení 19,15).

   Poslední tři verše našeho žalmu přinášejí ultimativní výzvu vzbouřencům, aby se bezpodmínečně podřídili Bohu a jeho Mesiáši: „Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!“ Ve světle Božích soudů a zejména soudu posledního je to pochopitelná výzva. Peklu a věčnému zatracení se člověku může vyhnout jen vírou v Ježíše Krista a věrnou službou Bohu, kterou koná s bázní a chvěním, jak ostatně uvádí i apoštol Pavel v listě Filipským: „A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.“ (Filipským 2,12)

     Překlad „Líbejte syna“ není plně zaručený. Ze starých překladů jen obsahuje jen syrská Pešitto, nezná jen ani Septuaginta a Vulgáta, ani Hieronymus. Některé moderní překlady dávají přednost různých textovým úpravám, které však nemají oporu v žádném starém znění. Bible kralická a Český ekumenický překlad naštěstí shodně překládají „Líbejte syna“, což podle mne velmi dobře ukazuje na potřebnou a žádoucí kvalitu vztahu lidí k Hospodinovu pomazanému. Neboť políbení je symbolem sjednocení, pro které se člověk v hloubi duše. Nejde zde jen o emoce, nýbrž i o vůli, a to o vůli k lásce.

     V přítomné době je sice sláva Božího království a vláda Božího pomazaného očím světa skryta. Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že Bůh dosadil na Sijónu svého Krále a že národové země marně brojí proti Jeho vládě. Kristova vláda se nakonec plně prosadí, prostřednictvím tvrdých Božích soudů, jak nás o tom zpravuje kniha Zjevení čili Apokalypsa.

     Jak jsme slyšeli v našem prvním čtení (1 Tesalonickým 5, 6 - 11), jako věřící křesťané nejsme určeni k tomu, abychom abychom propadli Božímu hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. Vždyť Ježíš nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu (1 Tesalonickým 1,10). V kralickém překladu od „hněvu budoucího“. Musíme však nespat a zůstat bdělí, jak rovněž jsme slyšeli v našem prvním čtení. Na cestě do Božího království má nás provázet víra, naděje a činná láska. Ta se má projevovat hlavně šířením „dobré zprávy“ čili evangelia a nezištnou službou našim bližním. Patří sem i aktivní zápas s demoralizací, která se i u nás masově šíří.

     Ve svém úsilí bychom se ovšem nikdy neměli uchylovat k násilí. Použití násilí bychom neměli ani schvalovat, ani ho se snažit nějak ospravedlnit. Jako třeba američtí baptisté v případě atentátu na demokratickou senátorku. Bůh nám ukazuje jinou cestu: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Zacharjáš 4,6) Vždyť biblické heslo pro rok 2011 zní: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrém“ (Římanům 12,21) Jen tehdy nám Bůh bude moci propůjčit svoji sílu a moc a my budeme schopni ve všem naplnit Jeho svatou, dobrou a libou vůli. Amen.

 

Modlitba po kázání:

    Nebeský Otče,

   děkujeme Ti za všechno, co jsi nám daroval skrze svého Syna, našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. V Něm máme odpuštění hříchů a přístup k trůnu Tvé milosti. Jeho ranami jsme uzdraveni. V Něm jsou nám darovány všechny poklady moudrosti a poznání. On je mírou všech věcí. V Něm jsme zbohaceni vším duchovním požehnáním. V Něm máme naději pro život časný i věčný.

   Pouze díky Němu jsem osvobozeni od budoucího hněvu a můžeme tak uniknout peklu a věčnému zatracení. Díky Jeho oběti mohl přijít Duch svatý, náš Utěšitel a Přímluvce, Duch pravdy, který nás uvodí do všeliké pravdy. A tak jsme mohli znovuzrodit a začít nový život v moci Ducha svatého.

    Dej, nebeský Otče, ať si vždy dobře uvědomujeme vše, co jsi pro nás udělal. Ať vždycky a ve všem hledáme Tvoji vůli. Ať nepodléháme svodům tohoto světa, který ve zlém leží a který se celý nachází pod Tvým spravedlivým soudem. Ať věrně hlásáme tomuto padlému světu dobrou zprávu čili evangelium, aby mnozí mohli být ještě zachráněni. Ať s bázní a chvěním uvádíme ve skutek své spasení. Ať jsem ochotni nezištně sloužit našim bližním, ať nevzdáváme zápas se šířícím morálním úpadkem. Ať se přitom vyhýbáme veškerému násilí a nátlaku, ale ať vždy moudrost, moc, sílu a vedení nacházíme u Tvého trůnu. Ať neděláme nic bez spolehnutí se na moc z výsosti, kterou jsi nám daroval ve svém Synu.

    Jen tak budeme schopni ve všem obstát a v každé situaci a naplnit Tvoji dokonalou a svatou vůli. A to k Boží slávě a chvále, k našemu prospěchu a k užitku našich bližních. Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

Praha, leden 2011                               Stanislav Heczko

                                                          (LECAV Praha)