Řekneme-li, že Kristus zemřel stejným způsobem za každou lidskou bytost, pak musíme vymezit povahu smíření naprosto jinak, než když věříme, že Kristus zemřel jen za ty, kteří opravdu věří. V prvním případě by to znamenalo, že Kristova smrt ve skutečnosti nikoho nezachraňuje, ale pouze působí, že všichni lidé mohou být zachráněni a spaseni.

  Omezené smíření       John Piper  

Oběť smíření je Boží dílo v Kristu, dokonané na kříži, kde Kristus zrušil dluh našeho hříchu, v Něm upokojil svůj svatý hněv proti nám a získal pro nás všechen užitek spasení. Kristova smrt byla nevyhnutelná, protože kdyby Bůh smetl hřích ze světa bez odškodnění, neprokázal by tím spravedlivý vztah ke svému stvoření a své slávě.

V epištole Římanům Pavel říká, že Bůh vydal Krista,
jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev, aby prokázal svou spravedlnost; neboť Bůh ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, aby prokázal svou spravedlnost v nynějším čase, aby byl spravedlivým a ospravedlňujícím toho, kdo je z Ježíšovy víry. (Římanům 3,25-26)

Jinými slovy, Kristova smrt byla nevyhnutelná pro potvrzení Boží spravedlnosti v tom, že bezbožné ospravedlňuje z víry. Bylo by nespravedlivé odpustit hříšníkům, jako by jejich hříchy byly bezvýznamné, když ve skutečnosti jsou nekonečnou urážkou podstaty Boží slávy. Proto Ježíš nesl prokletí, které odpovídalo našim hříchům, abychom mohli být ospravedlněni a Boží spravedlnost byla zachována.

Pojem "omezené smíření" odpovídá na dotaz: "Za koho Kristus zemřel?" Za otázkou rozsahu smíření je ale stejně důležitá otázka o podstatě smíření. Čeho vlastně Kristus dosáhl ve prospěch těch, za něž na kříži umíral?

Řekneme-li, že Kristus zemřel stejným způsobem za každou lidskou bytost, pak musíme vymezit povahu smíření naprosto jinak, než když věříme, že Kristus zemřel jen za ty, kteří opravdu věří. V prvním případě by to znamenalo, že Kristova smrt ve skutečnosti nikoho nezachraňuje, ale pouze působí, že všichni lidé mohou být zachráněni a spaseni. Ve skutečnosti nikomu neodstranila Boží trestající hněv, ale místo toho vytvořila prostor, kam lidé mohou sami přijít a nalézt Boží milosrdenství - pokud přirozeně touží po Bohu, a zvolí si své znovuzrození bez působení neodolatelné Boží milosti.

Pokud Kristus zemřel za všechny lidi stejným způsobem, pak nezískal obnovující milost pro ty, kteří jsou spaseni, ale oni sami sebe musí obnovit a přivést se k víře. Teprve potom - a jen tehdy - se stávají účastníky dobrodiní kříže.

Jinými slovy: pokud věříte, že Kristus zemřel za všechny lidi stejným způsobem, pak dobrodiní kříže nemůže zahrnovat milosrdenství, skrze něž jsme přivedeni k víře. Kdyby zahrnovalo, potom by byli všichni lidé přivedeni k víře - což, jak víme, nejsou. Pokud milosrdenství (jímž jsme přivedeni k víře - neodolatelná milost), není součástí toho, co Kristus vydobyl na kříži, pak nám nezbývá, než abychom se sami zachránili z otroctví hříchu, tvrdosti srdce, slepoty porušení a před Božím hněvem.

Z toho pak zjevně vyplývá, že to není kalvinista, kdo omezuje Boží smíření, ale arminián, protože popírá, že smírčí Kristova smrt dosahuje toho, co nejvíce potřebujeme - totiž záchranu z našeho duchovního stavu mrtvosti, tvrdosti a slepoty, což vše je pod Božím hněvem. Arminián omezuje podstatu, hodnotu a účinnost smíření, aby mohl říci, že toho všeho bylo dosaženo i pro ty, kteří umírají v nevěře a jsou zatraceni. Aby mohl říci, že Kristus zemřel za všechny lidi týmž způsobem, musí arminián omezit smíření na bezmocnou příležitost pro všechny lidi, aby se sami rozhodli, zda chtějí být zachráněni ze svého strašného stavu ztracenosti a zkaženosti.

Na druhé straně kalvinisté neomezují moc a účinnost smíření. Jednoduše říkají, že Božím záměrem na kříži bylo účinně vykoupit své děti. A připojujeme, že když za ně Kristus umíral, nepřipravil jim příležitost, aby se samy rozhodly, zda chtějí být zachráněny, ale skutečně pro ně získal všechno, co bylo zapotřebí k jejich spáse, včetně milosti obnovení a daru víry.

Nepopíráme, že všichni lidé jsou určeni pro užitek kříže v jistém smyslu. 1. Timoteovi 4,10 říká, že Kristus je "Spasitelem všech lidí, a zvláště věřících". Co odmítáme, je tvrzení, že všichni lidé jsou určeni pro dobrodiní plynoucí z Kristova kříže týmž způsobem. Všechno Boží milosrdenství - počínaje vycházejícím sluncem (Matouš 5,45), a konče kázáním evangelia po celém světě (Matouš 24,14) - je možné jen kvůli kříži.

To je tvrzení Římanům 3,25, kde je kříž představen jako základ Boží spravedlnosti nutný k prominutí hříchů. Každý nádech, který nevěřící udělá, je skutkem Božího milosrdenství, kdy Bůh zadržuje soud (Římanům 2,4). Vždy, když je evangelium kázáno nevěřícím, je to Boží milosrdenství, které dává příležitost ke spasení.

Odkud plyne toto milosrdenství k hříšníkům? Jak může být Bůh spravedlivý, když zadržuje soud nad hříšníky, kteří si zaslouží být okamžitě uvrženi do pekla? Odpověď je, že Kristova smrt tak jasně demonstruje Boží spravedlivou nenávist k hříchu, že Bůh nyní může nakládat s nevěřícím světem milosrdně, aniž by kompromitoval svou spravedlnost. V tomto smyslu je Kristus Spasitelem všech lidí.

Ale zvláště je Spasitelem těch, kteří věří. Ježíš Kristus nezemřel za všechny lidi týmž způsobem. Cíl Kristovy smrti pro Boží děti byl ten, že vydobyl o mnoho víc než jen vycházející slunce a možnost být spasen. Kristova smrt skutečně zachraňuje od všeho zlého ty, za něž Kristus zvláště a účinně zemřel.

Je mnoho veršů, které hovoří o tom, že Kristova smrt je určena ke spasení Božího lidu, a ne každého jednotlivce.

Například:
...a za ty ovce pokládám svůj život. (Jan 10,15)

Kristovy ovce jsou ti, které Otec přitahuje k Synovi.
Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. (Jan 10,26)

Všimněte si: být ovcí umožňuje stát se věřícím, a ne naopak. Takže ovce, za které Kristus umírá, jsou jen ti, kteří jsou vyvoleni Otcem, aby je dal Synovi.

V Janovi 17,6.9.19 se Ježíš modlí:
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně... Já prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji... A já posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.

V tomto pohledu je posvěcením Ježíšova smrt, kterou se chystá podstoupit. Jeho smrt a jeho přímluva jsou určeny výhradně jeho učedníkům, ne světu všeobecně.
(Kaifáš) protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. (Jan 11,51-52)

Jsou tu tedy Boží děti, jež jsou rozptýleny po celém světě. Toto jsou ovce. To jsou ti, které Otec přitáhne k Synovi. Ježíš zemřel, aby shromáždil tyto jednotlivce v jeden lid. Účel je tentýž jako v Janovi:
A za ty ovce pokládám život. Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. (Jan 10,15-16)

Kristus zemřel za své ovce, tedy za Boží děti.
Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti; neboť jsi byl zabit a vykoupil jsi nás Bohu svou krví z každého pokolení a jazyka, lidu i národa. (Zjevení 5,9)

V souladu s Janem 10,16 Jan neříká, že Kristova smrt poskytla úplné výkupné za všechny lidi, ale že vykoupila jednotlivé lidi z každého pokolení světa.

To je způsob, jak chápeme texty jako 1. Janova 2,2, kde se říká:
A on je oběť slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.

Toto neznamená, že Kristus zemřel s úmyslem uspokojit Boží hněv za každého člověka na světě, ale že "ovce", "Boží děti" rozptýlené po celém světě, "z každého pokolení a jazyka, lidu i národa", jsou zahrnuty v Kristově smíření. Vlastně je gramatická paralelnost Jana 11,52 a 1. Janovy 2,2 tak blízká, že je obtížné uniknout přesvědčení, že Jan chce v obou verších vyjádřit tutéž skutečnost.
...prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. (Jan 11,51-52)
A on je oběť slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. (1. Janova 2,2)

Tento "celý svět" se vztahuje na Boží děti, rozptýlené po celém světě.

Pokud by se "celý svět" vztahoval na každého jednotlivce, byli bychom nuceni říci, že Jan učí, že všichni lidé budou spaseni - čemuž on sám ale nevěří (Zjevení 14,9-11). Důvod, proč bychom byli nuceni toto říci, je ten, že pojem smíření odpovídá skutečnému sejmutí hněvu z hříšníka. Když je Boží hněv proti hříšníkovi usmířen, je od něj vzat, je odstraněn. Výsledkem je, že všechna Boží moc nyní proudí ve službě Jeho milosrdenství, z čehož vyplývá, že Bohu nemůže nic zabránit, aby tohoto hříšníka zachránil.

Usmířený hřích již nemůže být potrestán. Jinak smíření ztrácí svůj význam. Takže pokud je Kristus obětí smíření za odpuštění všech hříchů každého jednotlivce na celém světě, pak nemohou být nevěřící potrestáni, ale spása patří i jim. Ale Jan v takový univerzalismus nevěří (J 5,29). A tak je velmi nepravděpodobné, že by verš z 1. Janovy 2,2 učil, že Ježíšova oběť je smířením pro každou osobu na světě.

Marek 10,45 - v souladu se Zjevením 5,9 - neříká, že Ježíš přišel vykoupit všechny lidi. Píše se tam:
Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Podobně i v Matoušovi 26,28, říká Ježíš:
Neboť to je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.
Tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby je spasil. (Židům 9,28)

(Viz též 13,20 a Izaiáš 53,11-12)

Jedna z nejjasnějších pasáží, jež se týkají záměru Kristovy smrti, je v Efezským 5,25-27. Není zde jen Pavlovo prohlášení, že tím, komu je určen užitek Kristovy smrti, je církev, ale také, že užitkem Kristovy smrti je posvěcení a oslavení církve. To je pravda, kterou chceme obzvlášť zachovat: kříž nebyl určen k tomu, aby dal všem lidem možnost se zachránit, ale ve skutečnosti byl určen k tomu, aby zachránil církev. Pavel říká:
...jako i Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil, když ji očistil koupelí vody skrze slovo; aby ji postavil před sebou jako slavnou církev...

Podobně v Titovi 2,14 Pavel takto popisuje účel Kristovy smrti:
(Ježíš) dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid, horlivě milující dobré skutky.

Kdyby byl Pavel arminián, neřekl by snad "Dal sám sebe, aby vykoupil všechny lidi z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe všechny lidi"? Ale Pavel říká, že plánem smíření je očistit pro Krista zvláštní lid z tohoto světa. To je právě to, co stojí v Janovi 10,15; 11,51n. a ve Zjevení 5,9.

Jeden z nejpřesvědčivějších textů v celé této otázce je Římanům 8,32. Je to jedno z nejcennějších zaslíbení pro Boží lid v celé Bibli. Pavel říká:
Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, nedaroval s ním také všechny věci?"

Rozhodující skutečnost, kterou musíme vidět, je to, že Pavel zakládá jistotu našeho dědictví na Kristově smrti. Pavel tedy říká: "Bůh ti s nejvyšší jistotou dá všechno, protože neušetřil svého vlastního syna, ale dal ho za tebe." Co se stane s tímto vzácným argumentem, pokud byl Kristus vydán i za ty, kteří ve skutečnosti nepřijali všechny tyto věci, ale místo toho jsou ztraceni? Argument se rozpadne.

Pokud Bůh dal svého vlastního Syna za nevěřící, kteří nakonec budou ztraceni, potom nemůže říci, že neušetření Syna zaručuje "všechny věci" těm, za něž zemřel. Ale to je právě to, co Pavel říká! Pokud dal za vás Bůh svého Syna, pak vám jistě dá i všechny věci. Struktura Pavlovy myšlenky se jednoduše zbortí, když do ní vložíme představu, že Kristus zemřel za všechny lidi týmž způsobem.

Tento oddíl můžeme zakončit stručným srovnáním. Které z následujících prohlášení je pravdivé?

1. Kristus zemřel za některé hříchy všech lidí.

2. Kristus zemřel za všechny hříchy některých lidí.

3. Kristus zemřel za všechny hříchy všech lidí.

Nikdo netvrdí, že by první tvrzení bylo pravdivé, protože pak by byli všichni ztraceni kvůli hříchům, za které Kristus nezemřel. Jediný způsob, jak být spasen z hříchu, je, že ho Kristus přikryje svou krví.

Třetí prohlášení je to, co by řekl arminián. Kristus zemřel za všechny hříchy všech lidí. Ale proč potom nejsou všichni spaseni? Jeho odpověď je okamžitá: "Protože někteří nevěří." Ale není jejich nevěra jedním z hříchů, za něž Kristus zemřel? Pokud odpoví "ano" (nevěra je hřích, za nějž Kristus zemřel), proč potom není přikryta Ježíšovou krví a proč nejsou všichni nevěřící spaseni? Pokud odpoví "ne" (nevěra není hřích, za nějž Kristus zemřel), pak musí říci, že člověk může být spasen, aniž by byly všechny jeho hříchy smířeny Ježíšem. Nebo se musí připojit k nám a souhlasit s výrokem číslo dvě: Kristus zemřel za všechny hříchy některých lidí. Tudíž zemřel za nevěru vyvolených, aby byl Boží trestající hněv proti nim upokojen a Jeho milost byla svobodná přitáhnout je neodolatelně z vnější temnoty do Jeho předivného světla.