Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání (proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to,že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván "blahoslaveným". Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papažem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.

Svatořečení , kanonizace – prohlášení zesnulého člena katolické nebo pravoslavné církve za svatého, spojené se schválením jeho veřejného kultu. Zpočátku byla pro svatořečení rozhodující všeobecná popularita zesnulého, stvrzená místním biskupem. Papežské schválení bylo kodifikováno až v roce 1170. Vzhledem k tomu, že někteří biskupové dále potvrzovali kult svatých bez formálního schválení papežem, začalo se rozlišovat biskupské blahořečení (blahoslavení) a papežské svatořečení, považované za vyšší stupeň.

=====

Tak nevím, ale přijde mi to velmi lidské, ale nic Božího. Je to Vaše věc, že takovým kultům uctívání či osobnosti věříte, ale já Vás soudit nebudu, soud patří Kristu, neníliš pravda.