Grano Salis - Odpuštění.

Jestliže pak budeme vyznávat hříchy své, věrný je Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od všeliké nepravosti. 1 Jan 1,9.

Tak praví slovo Boží o odpuštění. A celý rozdíl mezi člověkem skutečně věřícím a nevěřícím je ten, že člověk opravdu věřící se těší z jistoty, že jeho hříchy jsou skutečně odpuštěny, zatím co křesťan podle jména stále jen prosí za odpuštění hříchů, ale nikdy nedochází jistoty, že mu bylo vskutku odpuštěno. Ukáži vám názorným příkladem, komu se takový člověk podobá.

Dejme tomu, že by můj chlapec něco provedl v mé nepřítomnosti, co se mi nelíbí. Když se vrátím domů řekne mi: „Tatínku, prosím, odpusť mi, dopustil jsem se v tvé nepřítomnosti zlého skutku a jednal jsem proti tvému zákazu.“ Vidím při svém chlapci známky skutečného pokání a pravím: „Je mi líto, že jsi to udělal, ale těším se z toho, že ses k tomu přiznal. Odpouštím ti.“

Chlapec odchází spokojen, neboť mu bylo odpuštěno. Ale příštího dne opět přijde a zase říká: „Tatínku, prosím tě, odpusť mi, dopustil jsem se v tvé nepřítomnosti zlého skutku a jednal jsem proti tvému zákazu.“

Odpovím mu: „Synu, což jsem ti neodpustil už včera?“

„Zajisté tatínku, ale přál bych si, abys mi to odpustil opět.“

„A proč chceš, abych ti to znovu odpustil?“

„Protože nemám jistotu, že jsi mi skutečně odpustil…“

Nevidíte, jak zneucťující pro toho otce by bylo takovéto stále prošení za odpuštění? Vždyť by to byl projev naprosté nedůvěry v otcovo slovo. Právě takovým projevem nedůvěry a zlehčením slova Božího je i to, když někdo stále kajícně prosí za odpuštění hříchů a stále se v zármutku vrací k své hříšné minulosti. Pořád se bije v prsa a vzdychá: „Má vina, má vina!“ a nikdy nedochází jistoty, že jeho viny jsou odpuštěny. To proto, že nevěří ve slovo Boží, které nás vede k jistotě. Písmo nás učí, abychom se v plné důvěře spolehli na prohlášení Boží. Jestliže nám Bůh odpustil, pak je otázka naší hříšné minulosti zcela vyřízena. Byli jsme vzbouřenci proti Bohu. Ale Bůh nás přijal na milost. Tím je celá naše hříšná minulost jako rebelů jednou provždy zahlazena.
Nyní jsme dítky Boží a můžeme se radovat ze svého nového postavení před Bohem. A můžeme říci s apoštolem“ „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží, když sám Bůh nás ospravedlnil?“ (Ř 8,33) Jsme-li ospravedlněni před nejvyšší soudní instanci, kdo nás znovu obžaluje?

Avšak, drahý příteli, jestliže ti ještě nebylo odpuštěno, nechtěj ani usnout, dokud se tak nestane. Uspořádej si tuto záležitost věčnosti podle slova Božího! Bůh ti nabízí odpuštění hříchů skrze víru v Krista, který za tebe dostiučinil Boží spravedlnosti. Přijmeš-li je, a to tak, že se s plnou důvěrou spolehneš na Boží prohlášení o Kristu, ihned vstoupí do tvého srdce jistota, že ti bylo odpuštěno, že tvoje hříšná minulost je smazána a že jsi dítkem Božím.

Ovšem i jako dítko Boží budeš ještě hřešit a bude potřebí vždy znovu prosit za odpuštění. Zde ovšem již nejde o to, abys byl jako hříšník přijat na milost, neboť již jsi u Boha v milosti, nýbrž o to, aby ses jako dítko Boží těšil nezkalené radosti, plynoucí z obecenství s Bohem. Vždy znovu budeš hřešit a vždy znovu budeš své hříchy Otci vyznávat. Nicméně zásada evangelia platí i zde: Každý hřích vyznáváme jen jednou a věříme, že Bůh nám jej skutečně odpustí a že nás zároveň vysvobodí od poskvrny hříchem způsobené, abychom jako dítky Boží mohli i přes svou porušenost mít obecenství s Otcem a se Synem jeho Jezukristem.

Věrou stojíš! Ř 11,20.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace