poslal ferda "Pane, proměň
mě na TV“
Vypráví
se, že u hlavního nádraží ve velké městě si dávají schůzku
ve dne v noci vandráci, zlodějíčci a drogám propadli mladíci.
Nápadný byl mezi nimi jeden mladík, špinavý,s dlouhými
neupravenými vlasy, který se potuloval mezi ostatními ztroskotanci
po městě, jako by neměl základnu a útočiště. Když se zdálo,že
je na tom obzvláště špatně a cítil se zcela opuštěn,vytahoval
z kapsy umaštěný lístek a četl si ho. Pak ho znovu pečlivě
složil a schoval do kapsy.
Někdy ho políbil a přitiskl
na srdce. Četba lístku měla okamžitý účinek. Zdálo se,že
hoch nabral novou sílu a znovu nabyl odvahy. Co asi bylo na tom
tajemném lístku?
Pouze pět slov. „Malé dveře jsou vždy
otevřeny.“ Byl to lístek,který mu poslal jeho otec. Chtěl mu
říct, že všechno je odpuštěno a že kdykoliv bude chtít, může
se vrátit. Jednou to udělal. Našel malé dveře domu otevřené.
Potichu vstoupil a schoulil se na své lůžko. Když se ráno
probudil, seděl u jeho lůžka otec. Beze slova se objali.
Ta nejkrásnější věc, kterou
můžeme dát našim dětem,je jistě vědomí, že je milujeme, a to
nejen slovy. Jak? Nevím, zda je na to nějaký recept.
„Poslouchej
mě i očima,“ říkal chlapec matce, která dělala v kuchyni
nějaké věci, když on s ní mluvil. My dospěli nedostatečně
nasloucháme, a především je třeba dětem naslouchat, věnovat
pozornost jejích starostem, snům, obavám a touhám. Jedno děvče
napsalo na lístek matce „Děkuji ti, že se na mě díváš“.
Zdálo
by se,že je to žert, ale je to skutečnost – je to opak
chlapce, který se modlil: „Pane, proměň mě na televizor, tak se na
mě rodiče budou dívat.“.
Není třeba mnoho věcí k
tomu, abychom dali dětem poznat, že je milujeme.
***ferda***
čas. Světlo
