I v situaci rozšířeného sekularismu zůstávají poutním místa privilegovanými místy, na kterých člověk zakouší láskyplnou a spásnou Boží přítomnost, místy, kde se může usebrat a obnovit duchovní síly. List vatikánského úřadu se proto podrobněji zastavuje nad pastorační úlohou poutních svatyní, vycházeje z kanonické definice (kan. 1234, § 1), podle níž centrem jejich působení má být hlásání Božího slova, důraz na liturgický život, zejména svátost eucharistie a pokání a zdravé pěstování lidové zbožnosti.

Dokument podotýká, že lidová zbožnost, v níž se vyjadřuje zbožnost osobní i nejrůznější kulturní tradice, byla vždy podporována papeži a koncily. Nicméně tam, kde se vzdálí „zdravému náboženskému smyslu“ má být dbáno na její očištění. „Pouze je-li zakořeněna v původní katolické tradici, může lidová zbožnost být locus fidei, plodný nástroj evangelizace, v němž také prvky domorodé kultury mohou nacházet místo a důstojnost,“ čteme v listu. Úkolem rektorů je zároveň dbát na primát liturgického kultu, který nemůže být ničím nahrazen.

Dokument dále klade důraz na permanentní přítomnost kněží připravených přijmout a povzbudit věřící a zejména vyslechnout svátostnou zpověď. „Aby byla zachována svoboda každého věřícího a usnadnila mu upřímnost při svátostném vyznání, doporučuje se, aby na vhodných místech byly připraveny zpovědnice vybavené mřížkou.“ V listu se také upozorňuje, že při poutních svatyních, jakožto místech pravého obrácení, by měla být posílena formace zpovědníků, zejména pokud jde o přístup k těm, „kdo nerespektovali lidský život od početí do jeho přirozeného konce.“ Podobně se zdůrazňuje permanentní vzdělávání zpovědníků v oblasti morálky, bioetiky. Také v otázkách manželství se mají vyvarovat v rámci svátosti smíření soukromých učení, osobních názorů a hodnocení, které není ve shodě s vírou a učením Církve.

Třetí část dokumentu se věnuje eucharistii, jako vrcholu křesťanského života a zdroje skutečné proměny lidské existence. „Důstojnost eucharistické slavnosti má být vhodně zdůrazněna prostřednictvím gregoriánského chorálu, polyfonie či lidového zpěvu, ale také výběrem ušlechtilých nástrojů, jako jsou píšťalové varhany, stejně jako liturgických oděvů a další liturgické výbavy,“ stojí v listu. Dokument vybízí k důslednému sledování rubrik a liturgických norem, neboť – čteme dále – každá z nich má hluboký teologický smysl. Zároveň se zdůrazňuje, že kněž není pouhým vykonavatelem rubrik. Naopak, jeho vnitřní účast na slavených tajemství posiluje eucharistickou víru věřících. List Kongregace pro klérus opakuje také doporučení eucharistické adorace mimo mši svatou, mnohokrát formulované Benediktem XVI. V té souvislosti upozorňuje na umístění svatostánku, který má být dobře identifikovatelný a stát na význačném místě.

Poslední část listu upozorňuje na stále rostoucí počet návštěvníků svatyní a mluví o dynamice evangelizace. Zvláštní pozornost má být věnována lidem přicházejícím ve složitých lidských a duchovních situacích, s chabým povědomím o církevním společenství. Právě pro ně se ukázaly jako vhodné noční duchovní programy, jako adorace a modlitební bdění.

List Kongregace pro klérus v závěru přitakává také všem tradičním charitativním činnostem poutních svatyň a chválí i další kulturní a umělecké akce, které přispívají k tomu, aby se poutní místa stávala centry kultury, vysoké i lidové, a přispívala ke kulturní křesťanské orientaci.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15007