Grano Salis - Evangelium podle Kennetha Copelanda

Následující článek, publikovaný K. Copelandem, výstižně ukazuje na podstatu evangelia hnutí Víry. Kenneth Copeland Ministry (KCM) je i hlavním sponzorem kampaní R. Bonnkeho. Nelze samozřejmě podle učení Copelanda posuzovat Bonnkeho službu a učení. To, že nás někdo sponzoruje resp. pokud od někoho přijímáme finance, ještě neznamená, že sdílíme jeho učení. Nicméně pokud Bonnke tuto skutečnost veřejně zmiňuje a sama KCM prezentuje Bonnkeho službu, je dobré znát i učení tohoto hlavního sponzora. Na spojení Bonnkeho a hnutí Víry – i když s akcentem na rozdílnost jeho nauky a nauky hnutí Víry s ohledem na soteriologii – decentně upozornili již letniční teologové, kteří počátkem 90. sloužili v Apoštolské církvi. Bonnke sám pak spolupracuje s Benny Hinnem, dalším stoupencem hnutí prosperity.

CENA ZA TO VŠECHNO
Napsal Kenneth CopelandBeliever's – Voice of VictoryVol. 19 No. 9 (September 1991)

Nechť je mezi vámi takové smýšlení.
Způsobem bytí byl roven Bohu,
a přece na své rovnosti nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil,
vzal na sebe způsob služebníka,
stal se jedním z lidí.
A v podobě člověka se ponížil,
v poslušnosti podstoupil i smrt,
a to smrt na kříži. (Fp 2,5–8 E)

Ježíš se stal poslušný až do smrti (podle K). Tato formulace sebou nese nesmírný význam pro každého z nás, kdo jsme učinili Ježíše Pánem svých životů. Obsahuje v sobě pravdu tak životně důležitou a mocnou, že pokud bys ji plně pochopil, ďábel by před tebou utíkal naprosto zděšen, kamkoli bys šel.My jsme ji však z větší části nepochopili. Neuvědomili jsme si plně, co se vlastně odehrávalo v Getsemane a na Kalvárském kříží. Dokonce jme ještě ani nezačali chápat význam a velikost toho, co se stalo během oněch tří dnů a nocí mezi Ježíšovou smrtí a vzkříšením.Ve skutečnosti jsme si to natolik zidealizovali a zkrášlili, že skutečná pravda pak náboženské lidi úplně šokuje. Jsou lidé, kteří by mě nejraději vyvedli za církevní budovu a tam pověsili – kvůli tomu, co o tom kážu. Protože však je to Slovo boží, musí být zvěstováno. Je to pravda – a jako taková osvobozuje lidi.

Na události Kalvárie nebylo nic přitažlivého. Nebylo nic líbezného na tom, čím musel Ježíš projít, aby nám koupil naše spasení. Byla to ta nejhanebnější věc, jaká se kdy zde na této zemi stala. Bible ji líčí takto: "(Bůh) Jej (Ježíše), kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm (2 K 5,21 K). Ježíš byl za nás učiněn hříchem. On nevisel na kříži pouze kvůli několika hodinám bolesti a následné smrti. Byl učiněn hříchem – a to bylo pro něj mnohem větší trýzní, než jakékoli fyzické mučení, kterého by lidé byli schopni.

Než vůbec pochopíš, jaký dopad to vše má, musíš si uvědomit, kým byl Ježíš. On byl – a je – Bůh zjevený v těle. Není částečně Bohem, částečně člověkem. Je v plném slova smyslu Bůh i člověk. Je Bůh a člověk sjednocen v jedno. Celý svůj život a službu na této zemi strávil odporováním hříchu a obracením jeho následků v životech jiných lidí.V zahradě getsemanské odporoval hříchu až do bodu, kdy skrze póry v kůži začal krvácet. Nenáviděl hřích. Vždyť hřích byl tím, kdo zlikvidoval v Adamovi Boží život a nahradil jej smrtí. Byl to hřích, kdo na tisíce let zdeformoval lidské mysli a těla. Hřích zavlekl lidi do pekla. Hřích je obral o slávu Boží a namísto toho je přioblékl do přirozenosti smrti, přirozenosti samotného ďábla. Ježíš odporoval hříchu tak dokonale, že když během posledních dnů jeho pozemské služby k němu přistoupil ďábel, čteme v Bibli, že na něm nic nenalezl. Nic. Žádná stopa hříchu, žádná stopa neposlušnosti.

A přece – aby naplnil Boží plán spasení – Písmo říká, že měl být učiněn hříchem. Slovo „učiněn“ zde neobsahuje myšlenku „být přinucen stát se…“, ale je spíše použito v podobném významu, jako když říkáme „vyrobeno v USA“ (made in the USA), „předělání“ nebo „opětovné narození“. Byl přetvořen, aby se za nás stal hříchem. Dokážeš si představit tu hrůzu? Představ si, jaké by to bylo prožívat naplnění Boží plností. Být neoddělitelný od Boha a být s ním dokonce i předtím, než nastal počátek. Vždy s Ním. Nikdy dvě linie myšlení – vždy shoda. Kdo mne viděl, řekl Ježíš, viděl mého Otce (J 14,9 E).

A nyní si představ, že po takovémto slavném životě jednoty s Otcem se musíš stát poslušný satanu – tomu, jenž přináší duchovní smrt (oddělení od Boha), tomu, jehož Bible nazývá – červem a přijmout jeho přirozenost. Dokážeš si vůbec představit hrůzu něčeho takového?

V den, kdy byl Ježíš ukřižován, Boží život, tato věčná energie, která byla od narození jeho, jej opustila a Ježíš přijal přirozenost samotné smrti a stal se smrtelným. Dovolil ďáblu, aby jej vlekl do pekelných hlubin, jako by byl tím největším hříšníkem, který kdy žil. Podřídil samého sebe smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě. Pokud by tak neučinil, jeho tělo by nikdy nebylo bývalo zemřelo. Ježíš je jediný člověk, který trpěl všemi hříchy, chorobami a nemocemi, každou démonickou, zavrženíhodnou věcí, jež by mohla přijít na lidské pokolení. On je tím jediným, kdo něco takového vytrpěl. Po tři dny, kdy byl v útrobách této země, trpěl, jako kdyby zhřešil každým hříchem, který existuje, jako kdyby pověděl každou hanebnou věc, která byla kdy vyřčena. Zaplatil za každou vraždu. Zaplatil za každé cizoložství. Zaplatil za každý špatný čin, který se byť jen zrodil v myšlenkách kteréhokoliv muže, ženy či dítěte. Nic nebylo opomenuto. Není tedy divu, že v Getsemane padl na svou tvář a volal? "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich!“ Vždyť se právě chystal stát hříchem. Stát se smrtí. Stát se chorobou. Vše, co se stalo s Adamem, když sklonil svá kolena před satanem, se nyní mělo stát s Ježíšem – ne skrze spáchaný hřích, ale skrze akt poslušnosti Bohu, skrze obětování sebe sama.

Jakmile vykonal tento krok poslušnosti, všichni pekelní démoni se srotili proti němu, aby jej úplně zničili. Žalm 28 je nazývá, „bašanskými tury“ (býky). Mučili Ježíše více, než si byl kdo vůbec schopen kdy představit. Během tří dnů vytrpěl vše, co lze vytrpět. Někteří lidé tomu nechtějí věřit. Chtěli by věřit, že po své smrti Ježíš zůstal pouze v horní části šeólu, kterou Bible nazývá rájem – kde svatí očekávali vykoupení. Avšak jak velice se mýlí! Pokud by zůstal pouze tam, nedošlo by k zaplacení ceny za hřích. Jaký by pak byl užitek z prolití jeho drahocenné krve? Nebyla by bývala už žádná bolest, z které by bylo nutné vysvobození. V době, kdy Ježíš šel do pekla, všechna jeho fyzická bolest již pominula; a přesto Sk S,24 prohlašují, že když jej Bůh vzkřísil z mrtvých, byl tím vysvobozen z bolestí smrti.

V Izajáši 53 čteme, že Jeho tělesné rány zaplatily za naše tělo. Dále zde čteme: „Trestání snášel pro náš pokoj“. Jeho mysl, vůle a emoce zaplatily cenu za náš intelekt. Jeho krev zaplatila cenu za novou smlouvu. Jeho duch zaplatil cenu za našeho ducha, aby se mohl znovuzrodit.Ježíš byl tvým zástupcem! Pokud netrpěl duchovně, není dnes pro tebe duchovního úniku. Pokud netrpěl tělesně, není úniku pro tvé tělo. A pokud netrpěl mentálně, tvá mysl nemůže být obnovena. Ale – díky Bohu – Ježíš zaplatil za toto vše! On vzal tutéž věc, která zabila Adama, a nesl ji ve svém vlastním duchu.

Ďábel jej odvlekl přímo do těch nejhlubších útrob země, s úmyslem jej zničit – jenže zde bylo něco, o čem ďábel nevěděl. Ani ve snu nepomyslil, že Bůh se chystá použít si právě tuto věc, aby jej připravil o jeho moc – navždy. Ve skutečnosti, jak prohlašuje apoštol Pavel, byl plán spasení tajemstvím, které „nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby je byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy“ (1K 2, 8 E). Satan nevěděl, do čeho vlastně vchází. Myslel si, že nad Ježíšem zvítězil. Nepoznal, že to celé bylo tajemství, jež bylo skryté v Bohu ještě předtím, než povstal svět. Nevěděl, že Bůh mu přichystal léčku.

Brzy se však o tom přesvědčil. Zrovna uprostřed toho všeho, kdy Ježíšův ztrýzněný a ochablý duch se nacházel na dně oné jámy, něco se pojednou udalo. Všemohoucí Bůh začal promlouvat.Když Bůh začíná mluvit, nikdo před tím neuteče. Dokonce ani samotné peklo není dostatečně vzdálené, hluboké nebo široké, aby zabránilo Božímu slovu tam vstoupit. V hřmotu duchovní síly Boží hlas promluvil k smrtelně zbičovanému, zlámanému, potrestanému duchu Ježíše, trpícímu v útrobách země.

Písmo o tom poznamenává:
A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí…
Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem.
Klanějte se je mu všickni andělé Boží…
K Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti
jest berla království tvého.
Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti,
protož pomazal tebe, ó Bože. Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsou nebesa.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecka jako roucho zvetšeji, a jako oděv svineš je, i budou změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou…
Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. (Žd 1,5–12; Ž 110,1 K)

Boží slovo proniklo uzamčenými branami pekla až dolů a vzkřísilo Ježíše. „Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!“ Toto slovo živého Boha sestoupilo dolů do zmíněné jámy a „nabilo“ Ježíšova ducha mocí vzkříšení.Jeho zkroucený, zmučený a smrtí proměněný v trosky duch se náhle začal plnit a navracet se zpátky k životu. Byl to obraz, jaký ďábel ještě nikdy neviděl. Přímo před očima ďábla byl Ježíš doslova znovuzrozen. Začal napínat své duchovní svaly a – podle slov Bible – oznámil jméno Páně uprostřed shromáždění (Ž 22,23). l. Tim 3,16 říká: Byl zjeven v těle, ospravedlněn v duchu.

Právě v tomto okamžiku – Jak to vysvětluje Petr v den letnic – Bůh „vytrhl jej (Ježíše) z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci… jeho duše nebyla ponechána v pekle a jeho tělo nevidělo porušení“ (Sk 2,24–31). Než vůbec jeho tělo dostalo příležitost začít se rozkládat, Ježíš „odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost a sílu a slavil nad nimi vítězství“ (Ko 2,15 E). Slovo „odzbrojil“ bylo používáno v římských vojenských kruzích a znamenalo vzít poraženému vše, co vlastnil, a jemu samému dát řetěz kolem krku. „Veřejné odhalení“ (doslovněji – triumfální pochod) pak znamenalo, že jsi vzal do vleku všechen majetek dotyčné osoby a s řetězem na krku jsi poraženého vlekl ulicemi města až před krále; tam jsi jej srazil na kolena a řekl: „Všechny tyto věci patří tobě a tento člověk je tvým otrokem.“

Bible říká, že právě toto učinil Ježíš s ďáblem a jeho démony. Odzbrojil je. Chci, abys o tom věděl, že Ježíš vláčel ďábla nahoru a dolů peklem. Vzal mu veškerou autoritu, kterou doposud měl. Bible říká, že Ježíš vzal ďáblu všechnu zbroj, na kterou se on spoléhal – a vzal mu také klíče pekla a smrti (Zj 1,18). Pak Ježíš odtamtud odešel, procházel hrobem, a tam si také vzal své tělo. Od tohoto okamžiku to již bylo nesmrtelné tělo. Nepodléhalo smrti. Ježíš byl vzkříšený, nesmrtelný Syn Boží i Syn člověka – s věčnou smlouvou s Bohem, zpečetěnou jeho vlastní krví. Ježíš byl úplně prvním člověkem, který se narodil ze smrti do života a spravedlnosti Boží. Byl vzkříšeným a znovuzrozeným člověkem, který porazil ďábla uprostřed samotného pekla.

Když přišel ke svým učedníkům, řekl jim: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte!" (Mt 28,18–19). „Jděte do celého světa, používejte mé jméno a říkejte ďáblu, aby vypadl. Vzkládejte ruce na nemocné a ti se uzdraví. Vyhánějte démony“ (Mk 16,15–18). Ježíš se při tomto výroku nezajíkal v řeči. Neřekl: „někdy to bude fungovat, někdy ne.“ Ne! Řekl: Mám všelikou moc… proto JDĚTE!"

Vnímáš, co ti říkám? Ježíš byl znovuzrozen – prvorozený mezi mrtvými – tak jej nazývá Písmo. Zahnal ďábla na jeho vlastní dvorek. Vzal mu vše. Vzal mu jeho klíče, vzal mu jeho autoritu a řekl: „Satane, od této chvíle, když Kenneth nebo nějaký jiný znovuzrozený křesťan bude k tobě mluvit v mém jménu, uděláš dobře, když budeš poslouchat!“ V den, kdy jsem zjistil, že znovuzrozený člověk porazil satana, peklo a smrt, tak mě to nadchlo, že jsem vyskočil z místa, kde jsem seděl a četl, vyběhl ven, aniž jsem si uvědomil, co dělám. Až takhle mě zasáhla skutečnost, že už déle nejsem závislý na ďáblově milosti – on je pod mou autoritou! Takže proč vlastně chodím sem a tam a plačtivě naříkám nad svými problémy? Jsem král a kněz (Zj 1,6) – samotná spravedlnost Boží v Kristu Ježíši (2 K 5,21)! On mi dal svou plnou zbroj, své jméno, svého Ducha, své Slovo – a řekl mi: „Jdi!“

Ďábel je vyřízen! Je poraženým nepřítelem. To jediné, co ještě může, je lhát ohledně této skutečnosti. To je ta jediná zbraň, kterou má. Jestliže mu budeš věřit, svou lží tě připraví o vše, co máš. Avšak jestliže se postavíš na Boží slovo a budeš mu věřit, již déle ďáblu nedovolíš, aby tě okrádal. V den letnic, něco déle než měsíc po ďáblově porážce, stalo se mu dokonce ještě něco horšího. Pravděpodobně už zase nabral odvahy a začal vystrkovat svou hlavu a rozhlížet se kolem, když tu náhle uslyšel strašný zvuk. Pojednou uviděl něco, co si nikdy nepomyslil, že uvidí. Duch Petra, toho bázlivého rybáře, který sotva pár dnů tomu zapřel, že zná Ježíše – tento duch byl najednou plněn, stejným způsobem, jak to před několika týdny ďábel viděl u Ježíše.

V Petrovi byl znovuzrozený duch! Nejenom znovuzrozený, ale i naplněný Duchem svatým a mluvící jazyky, kterým on nerozuměl. A nebyl to jen Petr, s kterým se to událo. Celá místnost byla přeplněna lidmi, kteří byli naplněni stejným způsobem. Ďábel zděšeně sledoval, jak byli přetvořováni. Viděl, jak jejich hříchy byly odstraněny – zahlazeny, jakoby vůbec nikdy nebyly. Viděl, jak tatáž moc, která jej svrhla s nebe, nyní vstupuje do nich – samotný Duch živého Boha. Viděl, jak přijímají jméno Ježíše a začínají uzdravovat zrovna tak, jak to dělal Ježíš. Ďábel viděl, že jeho otroci setřásají ze sebe řetězy a jeho vězňové jsou osvobozováni. Viděl, že strach a pochybnosti, které posadil na trůně jejich srdcí, byly nahrazeny vírou, láskou, radostí a svobodou. Před svýma vlastníma očima viděl, jak se z obyčejných lidí stávají králové a kněží.

Náhle mu svitlo. Zavraždil Ježíše, aby jej naprosto zničil, a tím vlastně připravil cestu pro zcela novou rasu – celou rasu znovuzrozených lidí, přetvořených k obrazu Ježíše. Satan se asi musel rozklepat, když zjistil, že to bylo pouze před několika dny, co mu jedna z těch znovuzrozených bytostí uštědřila výprask, jakého se mu ještě nikdy nedostalo – a teď je jich tu sto dvacet, stejných jako On. Než se den letnic měl ke konci, bylo jich už 3120. Několik dnů nato – pět tisíc. A pak byli přidáváni denně! Musel si zřejmě myslet: „To je strašné! Nedá se před tím utéct!“

A víš co? Má pravdu. Z toho není žádná cesta ven. Co si myslíš, že odpovídám člověku, který za mnou přijde a říká: „Bratře Copelande, co budeme dělat? Ďábel má na nás políčeno. Chce nás dostat!“ Řeknu ti přesně, co je třeba dělat – kopni jej do hlavy. Dovol mu, aby párkrát naběhl na meč Ducha. Vraz do něj meč Ducha a drž ho tam. Postav svou nohu na jeho krku ve jménu Ježíše. Ježíš dal ďábla pod tvé nohy. On je tvou podnoží. Nebudeš přeci bojovat s podnožkou. Na podnožku dáváme nohy. Není třeba obcházet a bojovat s ďáblem. On už je poražen. Prostě jdi a manifestuj na něm své vítězství. Chop se autority nad ním ve jménu Ježíše!

Bůh oznámil ďáblu – v třetí kapitole knihy Genesis – že símě Evy položí patu na jeho hlavu (Gn 3,15). Víš, co to znamená, když na někom položíš svou patu.A to jsme my! Jsme znovuzrozeni lidé, kteří drtí ďáblovi hlavu. Je načase, abychom si osobovali roli v království, která nám právoplatně patří, a nedovolili už déle ďáblu, aby nás obelhával. S ním je už konec; nyní je ve jménu Ježíše řada na nás. Tak se do toho dejme!

Kenneth Copeland Ministries=====================

E – Podle ekumenického vydání z r. 1985
K – Podle kralického vydání z r. 1613Pokud není za označením citátu uvedena žádná zkratka, byl přeložen přímo anglický text, který sám často parafrázuje anglické překlady a nesouhlasí tedy s žádným z nich

www.apologet.cz

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace