Počty praktikujících věřících se po revoluci zvýšily několikanásobně a to nejenom u nás. Je krásné že uznáváte Boha ale co byste z toho měla kdybyste věděla že žije ve své Církvi a přitom tam nechodila ? Nebo kdybyste to někam napsala ? Nebo kdyby Vaši příbuzní napsali že se k Vám hlásí ale odmítali by se s Vámi stýkat ? Ať už z důvodu oprávněné či neoprávněné nedůvěry nebo pohodlnosti a lhostejnosti ?
Podle mého názoru je to možná pro Vás lepší takhle, i když se na takové věci raději ptejte Boha než mne. Jestli jste napsala do té kolonky pravdu a ne lež mi připadá lepší. Možná je lepší i to když člověk z Církve odejde než aby se jí pokoušel škodit. Jako kdyby matnotratný syn zůstal doma a začal jim "reformovat" i jejich podíly na hospodářství. Kdyby jim třeba pod rukou prodával pole a dobytek a vykládal jim že správně mají být chudí. Nebo kdyby jim vykládal že jejich rodina je zastaralá a zkostnatělá patriarchální instituce která brání jejich svobodnému rozvoji a že by správný věřící neměl poslouchat své rodiče a obětovat Hospodinu. Mohl by to podpořit třeba i nějakým biblickým citátem, vytrženým z kontextu a nejenom jedním.

Církve, zejména jejich vedení, si libují v minulosti, trapně napodobují minulou (domnělou) slávu, blýskají se v krajkách a brokátu tak, kde je na místě prostá krása a zdrženlivost. Jsou beznadějně včerejší, odpovídají na otázky, které nikdo neklade, chtějí u každého jedinečný a neopakovatelný duchovní život spoutat institučně. Předkládají lidem, kteří si už zvykli na svobodu a demokracii obraz Boha jako kosmického totalitního diktátora s podobnými pozemskými reprezentanty. Duchovní život potřebuje prostor pro svobodu. Výjimky v církvích z toho jsou vzácné. Do budoucna očekávané podrobné výsledky ukáží, které církve jsou ostrovy vitality i uprostřed tohoto obecného zkomírání. Možná to nejsou jednotlivé denominace, ale jednotlivá společenství a neformální skupiny.Dnešní člověk potřebuje spíše sesterské a bratrské společenství než církevní administrativu, než úřady a tribunály. Dramatický pokles lidí, kteří se přihlásili k římskokatolické církvi na pouhou desetinu obyvatel ČR, činí z této náboženské organizace u nás bezvýznamnou minoritu. Její pozice v úvahách o takzvaném "vyrovnání" bude teď mnohem těžší. Ultrakonzervativní nacionalistické, autoritativní politické síly, které s ní v poslední době koketují, se pravděpodobně od ní začnou odvracet. Možná něktreří v v této církvi objeví zcela jinou podobu občanské angažovanosti křesťanů, tentokrát v duchu evangelia. "Ježíš, ne Caesar", jak říkal Masaryk.Nic nevyřeší úvahy o misijních a apoštolátních strategiích a taktikách. Církve by měly sloužit lidem jako příznivé prostředí pro jejich hledání smyslu života. Měly radikálně přestat ve službě současné totalitní mocí finančního sektoru a měly by ve smyslu klasické křesťanské sociální etiky důsledně usilovat o sociální spravedlnost ve svobodě.
Celý rozhovor je zde: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3786
Poznámka pro Poutnicka: Odino Štampach je katolík ;)

rímsky katolicizmus sa dá iba reštaurovať...

rímsky katolicizmus je ako babylonská veža, kde jednotlivé tehličky predstavujú komplet neomylný tovar tradície...ak vyberieme jednu tehlu, všetko spadne a zrúti sa....nie je možné ani povedať, že niektorá tehlička z histórie je zlá, pretože z princípu musí byť dobrá...žiadny pápež alebo koncil nemôže odvolať predchádzajúce tvrdenia....jediná cesta vpred je ďalej budovať a prikladať ďalší blud na ďalší blud...

ak sa niekto pokúsi zreformovať katolicizmus, musel by rozobrať celú babylonskú vežu a zistil by, že stojí na piesku...všetko v 19. st. poistil neomylný pápež ako posledná, zúfalá možnosť pred akoukoľvek reformou...

ivanp