 |
Právě je 270 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116532275
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Břímě věčné slávy
Vloženo Neděle, 25. březen 2012 @ 11:31:35 CEST Vložil: Olda |
poslal Willy 2K 4:17-18 To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
Ř 8:17-18 Jsme-li však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s Ním trpíme, abychom spolu s Ním byli také oslaveni. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.
Když jsem kdysi četl verš 17 v 2. listu Korintským, 4. kapitole, uvažoval jsem, co znamenají slova "nesmírně veliké břímě věčné slávy"? Jestliže se jedná o slávu, proč je v souvislostí s ní řeč o břemeni a proč je zde řeč o utrpení a soužení?
A pak mi pomohl obrázek ze světa, kde se různé tzv. celebrity těší ze slávy od lidí, která jim mnohdy stoupne do hlavy a ony, ať už důvodně či bezdůvodně, zpychnou a změní je to tak, že jsou jako lidé opravdu hrozní. Ukáže si přitom vždy charakter člověka, protože jiné slavné lidi se silným charakterem pýcha nepostihne a oni zůstanou pokorní a takoví, jako předtím, než se stali slavnými.
A pak mi to došlo! Kdyby byl Bohem oslaven člověk, který nebyl svým utrpením a soužením ponížen, pokořen a Bohem tak vychován, opracován a proměněn, snadno by podlehl pýše a smýšlel by o sobě víc, než se sluší a patří. Když však člověk projde utrpením a soužením, podrobí se Boží Otcovské výchově a pokoří se před Bohem, pak když je Bohem oslaven, nezpychne, neboť nese Kristův charakter - charakter Krista, který se ponížil tak, jak se nikdy nikdo neponížil a neponíží, a proto Ho Bůh povýšil a mohl povýšit nade všechny a nade všechno. Kristu sláva od Boha do hlavy nestoupla a nestoupne. Vždyť On, ačkoli byl/je Božím Synem, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl (He/Žd 5:8).
To však také znamená, že není jiná cesta, jak být Bohem oslaveni, než trpět pro Jeho jméno; trpět, poněvadž jsme Jeho a Jím posláni do tohoto nám nepřátelského a cizího světa, který nás nenávidí, činit Boží vůli, abychom se stali způsobilými nést a unést "nesmírně veliké břímě věčné slávy". O tom Pavel svědčil i Timoteovi (2Tm 3:12) těmito slovy: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. a Filipským (1:29) takto: Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v Něj věřili, ale i pro Něho trpěli.
Tož tak.
|
Re: Břímě věčné slávy (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Neděle, 25. březen 2012 @ 18:52:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ovšem, největší potupu, nenávist a ponižování prožije křesťan až tehdy, když se jako křesťan projeví. To je prostě údělem obrácených křesťanů, o němž hovořil náš Pán i apoštolé.
Ale kdo se má více radovat, než ten, kdo získal odpuštění, nový a věčný život a eschatologický příslib života v nebi? Kdo se má více radovat, než ten, kdo má takového mocného Boha? Nepřeváží tato radost to soužení z utrpení pro Krista? Není snad dokonce psáno, že utrpení pro Krista nám přinese poklady v nebi?
Ale co dělat s tím, když nás postihnou tělesné nemoci a soužení s nedokonalým tělem? Jistě to nepatří k typickým utrpením pro Krista. Ale i tady lze najít Boží ochranu: Neboť On za nás nesl také naše nemoci a soužení. Pomůže nám tedy i v tělesných potížích. Nemusíme se ani trochu považovat za troufalé, když prosíme: "Bože učiň zázraky a zbav nás našeho fyzického utrpení. Dopřej nám uzdravení. Kdo jiný má totiž právo chtít zázrak po milosrdném Otci, než jeho děti?" |
|
|
Re: Břímě věčné slávy (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Neděle, 25. březen 2012 @ 20:33:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Dovolím si přispět se svou troškou do mlýna ohledně osobního svědectví břímě slávy.
Přes svůj krátký život a téměř desetileté spolužití s Pánem jsem se důslednou aplikací biblických principů vypracoval jak v Církvi, tak v pracovním životě na pozice, kde disponuji určitou aureolou, kterou ostatní vnímají. Spíš, než abych se tím chlubil, chci podotknout na odvrácenou stranu slávy - břímě.
To břímě spočívá v odpovědnosti. Odpovědnosti zato, jak na ostatní působím. Musím si dávat setsakramentský pozor nato, abych druhým nedával špatný příklad. I když můj vliv na ostatní není příliš veliký, za což jsem vzhledem k výše řečenému rád (hlavně, když jde o něco důležitého), je zde určitá možnost, že by se někdo mohl pokusit schovávat své chyby za ty moje, a proto si musím jednak dávat pozor nato, abych s ohledem na ostatní pokud možno žádné nedělal a druhak abych příležitostně ostatní varoval před bezhlavým kopírováním svého jednání. I já jsem omylný člověk a potřebuji korekci. Zejména ve věcech, kterými jsem osobně natolik fascinován, že nejsem schopen reálně zhodnotit skutečný stav věci.
A protože kdo disponuje slávou, tomu se bude měřit přísnějším metrem než tomu, kdo nedisponuje,
dovolím si tedy sumarizovat několik rad, jak se vyhnout potížím:
1) Zbavte se veškeré slávy, které můžete. Vysvětlím. Některé se nezbavíte, i kdybyste sebevíc chtěli. Prakticky seznamte své okolí se svou rolí. Znáte-li obstojně Písmo, zdůrazňujte příležitostně svou nejistotu, okázale listujte a hledejte, v žádném případě se nenechte vmanévrovat do role člověka, který zná celou Bibli nazpaměť. Přece nechcete, abyste se spletli, někdo se toho chytil a nabil si kokos jen proto, že jste mu blbě poradili a on si to neověřil, protože věří vám.
Biblická zásada, čím větší jsi, tím více se pokořuj. A budeš tím pádem ještě větší a budeš se zase muset ještě víc pokořovat atd. Oproti svedení druhého ke zlému je to přecejen lepší alternativa.
2) Úzkostlivě dodržujte všechny pravidla. Samozřejmě není cílem se stát zákoníky, ale pamatovat nato, že jste sledováni. Jste slavní, ostatní na vás hledí. Když v čemkoliv polevíte, ustoupíte, přimhouříte oko, vyhovíte si, nebo se nato prostě vykašlete, nejenže vás v tom ostatní vykoupou (za což si můžete sami a patří vám to), ale budou se tím zaštiťovat a budou váš špatný příklad následovat, protože příklady prostě táhnou. Není potřeba druhé nutit do správného, stačí být hlavně sám Mirkem Dušínem a vyžaduje-li to situace, vysvětlujte, proč děláte určité věci tak, jak děláte (např. když pracujete jako tutor)
3) Nepřekračujte svoje pravomoci, ať už skutečné či domělé. Souvisí s bodem 1) I když v něčem skutečně excelujete, v jiných oblastech třeba ne. Tam jste třeba vděčni za horší průměr. Ovšem ostatní to nemusí vědět a mohou si z vás udělat i autoritu v něčem, kde k tomu není logické opodstatnění. Není žádná hamba, když jste uznávaným expertem na Knihy Mojžíšovy, přiznat, že v Žalmech se tak briskně neorientujete (např.), naopak. V pracovním životě to platí ještě víc. Lidé mají tendence se ptát na radu někoho chytřejšího. Jste-li chytřejší než ostatní, nezapomeňte, že nerozumíte všemu nejlíp a není to nic, za co byste se měli stydět.
Totéž v případě lukrativního postavení. Když máte pravomoci nad ostatními, myslím si, že nemůže škodit jasně na začátku vysvětlit, jaké jsou, kam až sahají a zdůraznit, kam rozhodně nesahají. Osobně si dávám velký pozor, abych nevelel ostatním v případech, kdy zato nejsem placen. Zdůrazňuji, že správně je to tak, ale že nemám moc to vynutit, že poslední slovo má ten druhý. Respektuji omezenou nezávislost ostatních. Když nadhodím své řešení, dodám, že poslední slovo nemá supervizor, ale ten dotyčný (když to jde a slouží to ku zdaru), ten se musí rozhodnout jak to udělá, a tak to taky má být.
Anebo když disponujete určitými nadstandardními kontakty a cestičkami k důležitým lidem. Je hezké, že se s tímto nepeněžním bohatstvím podělíte s druhými (když toho jsou hodni, parchatni ať si jdou oficiální cestou a ať se pěkně "projdou"), ale je potřeba se záměrně nestylizovat do pozice kardinála Richelieua, i kdybyste v ní nakrásně byli !!! Můžete-li zařídit něco, co nemůže každý, není na škodu neustále připomínat, že takhle to není normální, a že když to zrovna teď vyšlo, nelze s těmito cestičkami počítat, protože bychom se mohli jednou přepočítat. Nejen my, ale především ti, kteří by se spoléhali nato, že my to zase zařídíme jeko vždycky.
Tak jsem to přestal strukturovat a doufám, že tam nemám moc překlepů, když to tu bude vyiset.
|
Re: Re: Břímě věčné slávy (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Neděle, 25. březen 2012 @ 20:54:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak to jsem nečekal, že se pod tímhle článkem někdo takhle rozpovídá, jako ty, Ele. Ale nevadí.
Nicméně: sláva, o kterou jde v článku, je ta, která teprve přijde, která nás čeká v budoucnosti - sláva, která je Boží. A u té platí přímá úměra mezi velikostí utrpení a velikostí té slávy. Navíc o tom utrpení člověka většinou lidé kolem něho, dokonce ani ti nejbližší, nevědí nebo vědět nemusí, ale ví o něm Bůh. A protože tu platí Pánovo, že Otec Bůh odplácí zjevně podle toho, co se děje vskrytu, tak budou v budoucnu zřejmě mnozí překvapení ze slávy, kterou budou oslaveni ti, které znali a možná budou překvapeni i ze slávy, kterou budou oslaveni oni sami - ať příjemně či nepříjemně, čekaně i nečekaně.
Tož tak.
|
]
Re: Re: Břímě věčné slávy (Skóre: 1)
Vložil: rive v Úterý, 27. březen 2012 @ 06:28:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Osobní svědectví???.... pobavila jsem se, díky .... fakt dobré hefty, :))) podle toho jedeš?? fakt disponuješ takovou slávou, fakt tak exceluješ, že se musíš tak nezákonicky krotit
velká bolest doby, minutí se cíle: Církev jako prosperující firma ... tedy jsou někteří, kteří tuhle mluvu začnou používat, a brát i smrtelně vážně
|
]
Re: Re: Re: Břímě věčné slávy (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Úterý, 27. březen 2012 @ 16:58:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vzhledem k tomu, jak je blbost životaschopná, spousta lidí, i když má absolutně malý vliv, v případě, že pustí do světa něco špatného, tak se to často okotí a způsobí mnoho zlého.
Ano, i já můžu zavést na scestí více lidí, než jsi jsem schopen uvědomit...
|
]
|
|
|
|
