Proč máme slavit slavnostní hod nazývaný Večeře Páně a co má pro nás znamenat? Když se zde tohle téma otevřelo, vznikly hned různé nesmiřitelné tábory. Řekl jsem si, že se na výklad podrobně podívám do Biblického slovníku – mám ten od Adolfa Novotného. Protože je však výklad na několik hustě popsaných stránek, snažím se v tomto příspěvku hlavní teze zestručnit a vybrat nejdůležitější myšlenky. Příspěvek se ani trochu nechce dotknout ujasněných liturgických úkonů eucharistie, kterou dodržují katoličtí a ortodoxní křesťané. Spíše naopak – chce připomenout protestantům, že Večeře Páně není pouhou vzpomínkou na Krista a jeho utrpení.

Důvodů můžeme najít v Písmu více, ale nezdržujme se: Jsou jen zástupné. Tím hlavním a přímým důvodem je prostě skutečnost, že je to přání našeho Pána Ježíše Krista.

V evangeliích se klade velký důraz na Ježíšovo stolování. Třeba s publikány a hříšníky. Nejenže s nimi Ježíš stoluje, ale přímo provádí jejich návrat do pospolitosti Božího lidu. Stolování s učedníky a jinými pozvanými se také jeví jako předjímka budoucí radostné pospolitosti všech v Božím království.

Vyvrcholením Ježíšova stolního obecenství s učedníky byl hod velikonočního beránka. Což byl ustálený obřad pascha s jedením beránka, nekvašeným chlebem, hořkými bylinami a čtverým kalichem vína na znamení radosti vyjití z Egypta. Nebyla to jen pouhá připomínka události popsané v Exodu. Ale bylo to zpřítomnění veliké události, která se opakovaně odehrává s Božím lidem tady a teď, kdy nás Bůh vyvádí každodenně z otroctví do svobody a provází na cestě do zaslíbené země.

Pán Ježíš však při poslední večeři se svými učedníky odsunul smysl jedení beránka do pozadí. Do středu postavil chléb a kalich a uvedl je do vztahu se svou smrtí na kříži. Namísto vyjití z Egypta nastupuje nový význam: Oběť pravého Služebníka Hospodinova, který vylitím duše za mnohé uzavírá novou, definitivní Boží smlouvu s člověkem a ustanovuje lid Nové smlouvy. Podáním chleba kalicha dává Ježíš učedníkům účast na této oběti svého těla a krve, jež otevírá vstup do Nové smlouvy, do nového věku Božího království.

Z Písma víme, že popis poslední večeře můžeme rozdělit do dvou skupin: Jednu tvoří Matouš a Marek, druhou Lukáš a Pavel v 1. Korintským. Čeho si musíme všimnout je to, že se v případě Nové smlouvy hovoří o kalichu, nikoliv o jeho obsahu. Také si musíme všimnout, že Ježíš také hovoří o kalichu s vínem, kterého se již nenapije dotud, pokud nebude v Božím království. I pořadí – nejprve chléb a potom kalich je v Písmech různé.

Nemusíme se však bát rozporu v Písmech. Samozřejmě nás čeká společenství s Ježíšem v Božím království, kde s ním budeme stolovat a pít s ním kalich s vínem. Avšak kalich, který Ježíš pozvedá jako symbol Nové smlouvy, to je ten správný symbol, který používáme na zpřítomnění Ježíšovy památky.

Jeden z extrémů, kterému křesťané podléhají, je snižování významu Večeře Páně na pouhou vzpomínku či připomínku Kristova utrpení. Tak to však není. Nejde o pouhou vzpomínku, ale o zpřítomnění Kristovy přítomnosti mezi společenstvím věřících. Ještě jednou důrazněji: Je to společenství s přítomným Ježíšem při společném stolování. Prožívejme sounáležitost s našimi bratry a sestrami a prožívejme přítomnost Krista mezi námi.

Také je důležité vědět, že jde o společenství hříšníků, ne nějakých svatoušků. Za nás hříšné tekla krev Ježíšova. Nikoliv za spravedlivé.

Když hovoříme o Ježíšově stolování, tak se míní skutečné pokrmy, nikoliv nějaké symboly. V prvních církvích tomu tak bylo. Je proto zřejmé a nelze se divit, že Pavel nabádá k tomu, aby se takové stolování doplněné o Večeři Páně nezvrhlo jen pro účel dobrého stravování. Můžeme rozpoznat jeho snahu o oddělení Večeře Páně od společné hostiny za účelem nasycení. Vidíme však, že současně používaná symbolika s chlebem a vínem je pouze část původního ustanovení o Večeři Páně.

„Toto jest...“

Jaký je však smysl slov, že chléb je tělem Páně a kalich jeho krví smlouvy? 1K 10:16 nám říká jasně: Přináší nám účast – společenství – na krvi a těle Kristově. Není to jakýsi nadpřirozený pokrm, zakládající tajemnou účast na nebeské podstatě těla a krve našeho Pána. Nic takového v Písmu není, navíc to silně připomíná tehdejší helenistická mysteria.

Večeře Páně je tedy podle všech svědectví událostí, v níž Ježíš Kristus je vždy a znovu osobně přítomen svému lidu. On zve k sobě hříšníky, aby jim daroval odpuštění vin a smluvně je zavázal. Není to ani pouhá vzpomínka, ale ani nějaké tajemné pojídání Kristova těla. Nejde ani o žádné individuální potěšení nebo očištění od osobních vin nebo o posílení niterné zbožnosti. Je to hod obecenství s přítomným Kristem ve společenství lidu Nové smlouvy. S očekáváním na plné stolování s naším Pánem.