Několik bodů, které mne obzvláště zaujaly:Profesor Univerzity Karlovy JUDr. Václav Pavlíček, kapacita na ústavní právo (video od 6:55) se věnoval komentování návrhu zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi. Nejde o restituce. Neboť se nevrací minulý stav, který skončil v roce 1948 respektive 1949, ale zakládají se nové právní vztahy a ten majetek má být předán subjektům jiného druhu, než které tu byly po josefínských reformách a v době první republiky. Už když zákon o tzv. církevních restitucích předložila Topolánkova vláda, požadoval jsem, že je namístě uspořádat referendum, jelikož toto „narovnání“ nezatíží jen současnou společnost v daném volebním období, ale nejméně dvě generace…Dále citoval arcibiskupa Berana, který za Beneše argumentoval v rozporu se současnou církevní argumentací, že církevní majetek NENÍ soukromý a nemůže tedy podléhat Benešovým dekretů a reformám!

Dalším expertem na ústavní právo byl docent Univerzity Karlovy JUDr. Vladimír Mikule (člen polistopadového federálního parlamentu, někdejší předseda ústavně-právního výboru)(video od 30:30), který vyvrátil argumenty, že je nutno takovýto zákon přijmout a zdůraznil, že se mají poslanci řídit svědomím a dále řekl:  Co jsem uvedl v prvním bodě je důležité obecně, zvláště však pro poslance strany Věci veřejné. Tato strana před posledními volbami zveřejnila svůj návrh na takzvané církevní restituce takto: Vrátit církvím všechny zbývající kostely a fary s výjimkou katedrály sv. Víta. Převést zablokovaný majetek, který si církve nárokují, na obce a stát. Umožnit občanům, aby část svých daní odváděli přímo konkrétním církvím formou daňových asignací po vzoru Rakouska, Španělska, Itálie či Německa. Stanovit pravidelný roční příspěvek státu na obnovu a údržbu navrácených církevních památek a zrušit ostatní státní dotace církvím. Dodávám, že mně je takové řešení sympatické a poslanci Věcí veřejných by se jím měli cítit být vázáni.Dále upozornil: Podle zákona z roku 1949 stát poskytoval duchovním platy, hradil jim cestovní a jiné výlohy a přiznával sociální dávky i jejich rodinným příslušníkům jako státním zaměstnancům. Hradil též věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb včetně nákladů na církevní budovy a s náklady na administrativu. Při výpočtu vyrovnání se však s takovými státem vynaloženými prostředky nekalkuluje.

Historik Mojmír Grygar (video 44:00) vysvětlil situaci po Bílé hoře upozorňoval na protičeské genocidní tendence německé katolické církve a dalších u nás. Po bitvě na Bílé hoře pražský arcibiskup Jan Lohelius ihned žádal o majetkové vyrovnání. Rozsah konfiskací majetku protestantské šlechty dosahoval tří čtvrtin země, císařská moc však nemohla vyhovět církevním požadavkům v plné šíři, potřebovala odměnit vojevůdce a žoldnéře. Ale církev nepřišla zkrátka, kromě nemovitostí začala dostávat bohaté peněžní dary. V roce 1620 měla Praha 120 000 obyvatel, z toho katolíků bylo pouze 2 000. Teprve v průběhu dalších let se církev a habsburští císařové pokusili násilně, i za cenu ohrožení existence národa, zvrátit důsledky působení Husova učení u nás. „Jediné násilí může otevřít rozum Čechů a obrátit je na dobrou cestu,“ radil Ferdinandovi II. papežský nuncius Carlo Caraffa. „Bez rozdílu všecky zmordovat dej, aby tak z nevěrného kacířského národa ani nohy nezůstalo,“ doporučoval generál Don Martin de Huerta.

JUDr. Jan Kudrna, odborný asistent na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK (na videu od 1:02)mluvil o principu restitucí v ČR a konstatoval, že návrh zákona o narovnání státu s církvemi se tímto principem neřídí. Jednak se nejedná o restituce, neboť se nevrací předchozí právní vztah, dále se převod týká právnických osob a nikoliv fyzických. Z hlediska rozsahu je porušen princip rovnosti, protože fyzické osoby restituovaly jen část odňatého majetku, zatímco církve mají získat maximum. Další nerovnost se týká způsobu ocenění, které je v případě církve mnohem vyšší než u fyzických restituentů. Položil otázku, zda je vhodné navracet stav, který není pro českou společnost aktuální, uváděl údaje o stále klesajícím počtu věřících a zamýšlel se nad tím, jakou úlohu budou obdarované církve ve zchudlé společnosti hrát. Na jedné straně jsme jednou z nejsekulárnějších společností a na druhé straně církvím tento zákon vytvoří mnohem výhodnější podmínky, než byly vytvořeny pro konkrétní osoby, které restituovaly. Může být otázkou, proč je to dnes tak aktuální a má to být prosazeno jako jedna z priorit současné vlády. Kde je majetek, tam je i vliv, nebo dokonce moc a budou se tedy vytvářet nové mocenské skupiny a centra, které mohou ovlivňovat veřejný život… 

Ing. Karel Machovec, expert ČSSD na zemědělství a restituce, bývalý místopředseda Pozemkového fondu potvrdil skandální skutečnost, že podklady k ocenění církevního majetku nejsou známy ani největší opoziční straně. Jde tedy o maximálně nadnesené církevní požadavky schválené členy církve, kteří se dostali na místa( komise vedená Markem Bendou…) , kde se tvářili, jako že zastupují zájmy státu. Na příkladu několika katastrů v středočeském kraji ukázal, že zde by podle prověrky, kterou si nechala provést ČSSD, neměla církev nárok na ani jediný hektar půdy! Upozornil na to, že soudy zřejmě budou zahlceny nároky dalších restituentů, kteří v porovnání s církvemi dostali nepatrný zlomek ceny, ačkoliv oni byli bezvýhradnými vlastníky nemovitostí. 

JUDr. Pavel Pilecký, odborník na světské i církevní právo, který se zabývá restitucemi i církevními v praxi na příkladu ukázal církví padělané zápisy v Pozemkových knihách, kdy církev podvodně vydávala listinu, kde pozbývá vlastnictví za listinu nabývající vlastnictví a v Pozemkové knize pak byla uvedena jako vlastník. Podobné falšování listin vlastnictví církví bylo běžné (více video), jak známe i od spisovatelky Lenky Procházkové a falšování listin ohledně vlastnictví Svatovítské katedrály.