Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Kristus žije v nás, v těch, jenž jsme spolu s Ním ukřižováni a nabízí nám moc plnit Jeho vůli. „Jsem ukřižován s Kristem; žiji totiž již ne já, ale žije ve mně Kristus.“ (Galat. 2,20)

V oddílu Galat. 5,16-23 čteme o tom, co znamená proměňování do podoby Krista:

Nemáme podléhat tomu, k čemu nás táhne naše přirozenost.               

Žít z moci Ducha svatého, nechat se Jím vést.

Žijeme-li v moci Ducha svatého, zbavujeme se vlastnosti starého člověka a nahrazujeme je vlastnostmi člověka nového. Podle
Kolos. 3,1-14 tento proces proměny znamená:

Máme hledat nebeské věci a směřovat k nebeským věcem, ne zemským.
Máme umrtvovat své pozemské sklony a odhazovat všechny zlé prvky – zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy.                                         
Máme neobelhávat jeden druhého.                                                       
Máme se snášet navzájem a odpouštět si.                                          
Máme svlékat ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblékat nového člověka: milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.                  
A především mít lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.

Kolos. 1,27 „…jimž si Bůh přál oznámit, jaké je bohatství tohoto slavného tajemství mezi pohany, to je Kristus ve vás, ta naděje slávy.“

Co znamená „Kristus v nás“?  Co je obsahem tohoto tajemství, které nebylo ve starozákonní době zjeveno lidem?
„Až se ukáže Kristus, náš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.“ (Kolos. 3,4) Uvědomme si, že Pán Ježíš není jen pramenem a dárcem života, ale je náš život sám. Nejen že dává fyzický život každému člověku, který přichází na svět (Jan 1,9), ale je také dárcem vnitřního, mravního a duchovního života, bez něhož život není plným životem. Chce svým svatým Duchem přebývat v životě člověka a činit z nás bytosti ovládané duchem a ne duši, Boží děti, jejichž existence nekončí biologickou smrtí, protože v Kristu mají věčný život.

Apoštol Pavel z vlastní zkušenosti vydal svědectví věřícím v Galaxii: „Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího…“ (Galat. 2,20) Bylo to jeho přání, nebo skutečnost? Je to moje přání, aby Kristus ve mně přebýval, nebo skutečnost, že On ve mně přebývá?

Nespoléhejme na city, na naše zkušenosti, nedívejme se na časté kulhání v našich životech, ale přijměme vírou to, že Kristus skrze Ducha svatého v nás přebývá! Protože, kdo Ducha Kristova nemá, ten není Jeho!

Také apoštol Jan o tom svědčí: „Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna, nemá život.“ (1Jan 5,12) Když jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista jako v Božího Syna, a vírou se mu odevzdal a otevřel své srdce, aby v něm mohl přebývat, potom mohu říct: Kristus je můj život. Proto mohu poslouchat Boha, jako Ho poslouchal můj Pán, protože je to Jeho síla a Jeho život ve mně, který mi to umožňuji. Sám ze sebe, ze své přirozenosti poslušný nejsem. Ale když spoléhám na Pána, potom dávám k dispozici svou mysl Jemu a On mne učí poslušnosti.

Ať nám neustále zní slova našeho Pána: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zřídíme si u něj příbytek.“ (Jan 14,23) Poslušnost se pak promění v trvalé společenství s Ním i s Otcem.

Jak se „Kristus v nás“ projevuje v praktickém životě věřícího? 

Možná znáte tři změny ve vyjádření přítelkyně z Písně Šalamounovy:

Ve 2,16 říká: „Můj milý je můj a já jsem jeho.“ Na první místo staví sebe: ten úžasný pastýř patří mně, já mám právo na jeho lásku, nikdo jiný.

V 6,2 říká: „Já patřím svému milému a můj milý je můj.“ Po nějaké době mění pořadí: Na prvním místě je skutečnost, že ona patří svému milému, ona je předmětem jeho zájmu. Ale nezapomene připomenout, že i milý jí patří.

Vrcholem je 6,10: „Já jsem svého milého a ke mně je jeho žádost.“ Už nemluví o sobě a o svých nárocích, ale myslí pouze na svého milého. To nejdůležitější v jejím životě je, že ona patří svému milému a poslouchá co po ni žádá. 

Pravděpodobně málokdo z věřících si uvědomuje, že mezi těmito třemi vyjádřeními, které odpovídají průběhu života věřících, jsou vždy určité časové úseky, mnohdy trvající i roky, ne-li desetiletí.