poslal jarek
Předvánoční povídka
Je temný večer, vše se schyluje k předvánočnímu shonu, však už i ty okna v sousedních domech prozařují blikající světélka. A u mne pořád nic. Je to k vzteku. Tmu venku právě prosvětluje padající sníh a pouliční osvětlení. A já musím v tuto dobu být sám. Ne že bych byl sám, rodiče jsou u příbuzných na návštěvě a sestra je u kamarádky.
To mi připomíná, že pro ni budu muset o půl deváté zajet. Chystáme se i s její kamarádkou do kina. Dávají film na který se všichni těšíme již dlouho. Návrat je naplánován na neurčito. Mám moc rád tuhle vánoční atmosféru, říkám si a usínám v křesle. To jsem asi neměl, nebo jsem vlastně udělal velice dobře. Sen, který se mi zdál byl nádherný. Tak vánoční a plný těch nejhezčích pocitů a vjemů. Tak tedy poslouchejte.
Zprvu to jako sen nevypadalo, začalo to jakoby jsem normálně z onoho křesla zase vstal a jel pro sestru ke kamarádce. Venku bylo chladno a tak jsem si vzal novo bundu, kterou jsem měl dostat k vánocům, ale zima byla již teď. Motor nechtěl nějak nastartovat, jelikož auto bylo venku před domem a o té zimě jsem již také mluvil. Ale nakonec jsem nastartoval a odjel za dobrodružstvím do kina, to jsem si alespoň myslel. Asi tak v půli cesty do kina mě opět začalo zlobit auto.
Musel jsem zastavit a nikomu se ze zahřátého autíčka nechtělo ven a tak jsem musel ven já a podívat se na to, co tomu zase je. Ale to už ,jakoby na zavolanou, zastavovalo opravárenské auto. Z něho vystoupil vysoký řidič a slušně se zeptal jestli nemám nějaký problém, já mu svou situaci vylíčil a on jen zvedl kapotu pohýbal pár drátky a auto jako zázrakem naskočilo. Chtěl jsem mu dát nějaký ten finanční příspěvek na vánoce. Ale on nic nechtěl.
Když jsme dorazili do města, a já odvezl sestru i s kamarádkou do kina, tak jsem jel raději do non-stop servisu a ukázal jsem jim co se mi stalo a co ten chlapík opravil, vytřeštili na mě oči a divili se, že to ten pán zvládl jen tak bez cizí pomoci a holýma rukama. Chmátl jsem pro vizitku do kapsy, kterou mi ten podivín dal, ale nebyla tam, ani v jiné kapse a ani v autě. Zmizela.
A v tom jak jsem přemýšlel mi zazvonil telefon v kapse a jak jsem pro něj sahal, tak jsem se probudil. Uvědomil jsem si, že to celé byl jen sen až na to že mi opravdu zvonil telefon, když jsem ho zvedl volala sestra, že jsem se pro ni měl již před deseti minutami stavit, omluvil jsem se že jsem asi usnul a že již jedu. Ustrojil jsem se a startuji auto a ono nechtělo nějak nastartovat ... .
