Grano Salis - Charismatická církev sjednocení?

Charismatická církev sjednocení? Napsal: Aleš Franc Studie, která se zabývá úlohou KMS (Křesťanské misijní společnosti) v soudobých církvích v ČR z pohledu autora z letniční církve 8. Charizmatici a letniční Každá teologie musí být obhajována jak zvenčí tak zevnitř. Pavel byl apologetou zevním i vnitřním, tzn., že obhajoval pravost učení jak mezi svými, tj. v církvi - a věnoval tomu nemalé úsilí - tak vůči světu a odpadlému židovskému národu. Přináší-li někdo nové učení -a křesťanství jím v té době bezesporu bylo- musí počítat s podobnou dvojitou obranou. Co to znamená prakticky? Pokud chtějí charizmatici sjednotit církev, musí se sjednotit nejprve navzájem. Musí se sjednotit na nějakém principu, jinak to nejde. Nestačí si namlouvat, že jednota v Duchu je nám dána, chci-li budovat instituci, musím nabídnout něco víc.

Princeho srovnání Ezechielské obnovy Izraele se vznikem charizmatického hnutí je sice nonsensem non plus ultra, nicméně je vynikající motivací právě ke stmelení a vytvoření věroučného základu pro Joynerovskou "jedinou identitu". Uvěřím-li, že křtem v Duchu svatém jsem přiřazen k nějaké, "ještě povolanější" skupině a vyjdu-li ze "svého hrobu", naplním Boží záměr, který ostatní nejsou sto naplnit, cíle je dosaženo. Vyvstávají zde však dva obrovské problémy. Prvním z nich je možnost kritiky tohoto učení. Řešení je zde nasnadě. Jestliže jsem pokřtěn Duchem svatým, pak rozhodně vidím více než ostatní a nemusím se již zabývat jejich argumenty a poslouchám argumenty těch, o kterých jsem přesvědčen, že jsou mi schopni lépe duchovně posloužit. Mimochodem, spojovat křest Duchem s apoštolskou autoritou není nejšťastnější. Apoštolství vyslaných sedmdesáti zde bylo ještě před letnicemi. Dá se souhlasit s tím, že pneumatologie těch "kteří nemají" bude pokroucena jejich výkladem, jehož motivem je právě to, že "mít nechtějí" a musí si to tudíž nějak "biblicky" zdůvodnit. Přesto však výjimečnost těch "kteří mají" může někdy zaslepit v tom, že věřím "že teď mám to pravé" i v něčem jiném - jsem institucionálně předurčen, tedy vyvoleným z vyvolených. Pokud nestačí ani to, je zde ještě mechanismus, kterému McConnell říká "prst na ústa". Nesouhlasíš s bratrem Princem? Jeď do Ameriky nebo Izraele a napomeň ho, ale nekritizuj našeho svatého za jeho zády. Druhým obrovským problémem jsou letniční, pokud odmítají spolupracovat. Vždyť oni přeci "také mají" a nepřipravují žádnou jednotu "kosmopolitní" instituce. Jejich vůdce se dokonce pro tiskový orgán KMS vyjádřil následovně: "Tendence sedmdesátých let byla zakládat modlitební skupinky v různých denominacích a sborech... Pán mne ale později rázně napomenul, že tohle mi nedovolí dělat... Najednou jsem pochopil, že nejsem jediný, že mám kolem sebe bratry v každých církvích, kteří jsoࡵ Bohu milí... Najednou jsem si uvědomil, že svou prací mohu způsobit, že kazatel v nějaké denominaci se začne s pláčem modlit: "Otče on mi ubližuje, on mi dělá ve sboru neplechu... Ne, sjednocení Božího lidu touto cestou nepůjde" (69). Ve stejném článku dokonce autor vyslovil něco, co by ortodoxním charizmatikem bylo nejspíše považováno za kacířství: "Věřím, že na celém světě i u nás zůstanou denominace a z každé denominace budou lidé vzati vzhůru k Pánu..." (69). A to vše dokonce v rozhovoru pro tiskový orgán KMS. Což tedy křest Duchem svatým nepředurčuje institucionálně? Zde řešení není tak snadné jako v případě evangelikálů. Jaké tedy je? Získat letniční nebo vytvořit dojem, že kromě křtu v Duchu, máme ještě něco více. Může to být něco, co je jakoby převratným objevem v teologii nebo spíše nově objevenou pravdou. Jde např. o zástupné vyznávání hříchů nevěřících, masové vymítání z davů, smiřování národů atd. Je s podivem, že proti tomu se ozývají právě letniční. Inu, ještě jim něco chybí. Až se to naučí aplikovat, mohou jít rychleji a účinněji, ovšem s námi. Kritika těchto doktrín se nepřijímá. Vždyť i Derek Prince dosvědčuje, že to byli právě letniční, kteří se proti jeho novým praktikám postavili (70) a dle jeho názoru zůstali v některých věcech uzavřeni (71). Není divu, že si letniční od charizmatiků občas vyslouží tvrdou kritiku. Narušují jednotu, jsou autoritativní, lpějí na své denominaci, tzn. že si myslí, že jsou nejlepší atd. Kritiku za pocit výlučnosti si Apoštolská církev vysloužila i od Dana Drápala (72). Kritiku evangelikála mohu odmítnout s tím, že není pokřtěn v Duchu a proto nerozumí, ale co s letničním? V podstatě jsou dva způsoby, buď je cíleně získat nebo je tvrdě kritizovat a na základě teorie "budování jednoty zdola", vytvořit u jejich členů pocit, že jejich vedení brání jednotě, je autoritativní a namyšlené a není schopno rozpoznat znamení doby. Podaří-li se ke spolupráci získat pastora, pak následuje celý sbor, který se poté stane "stanicí KMS" v denominaci. Nejde zajisté o nic převratného, ve válečné strategii se takovéto taktice říká "pátá kolona". Skrze tyto "trojské koně" jsou pozvolna dobývány pozice v denominacích a podkopávána autorita denominačních vůdců. Tito se samozřejmě brání a snaží se své sbory chránit, což může být považováno za důkaz další nespolupráce a uzavřenosti. Souhrn: 1. charizmatici nejsou sami, kdo věří v křest Duchem jako druhou zkušenost 2. stejně věří i letniční 3. tito však nejsou v Princeho vizi zohledněni 4. dokonce sami Princeho za některá jeho učení kritizují 5. nesdílejí ani vizi naddenominačních institucí 6. jsou proto charizmatiky kritizováni 7. nebo pro spolupráci získáváni Protože bývá často pokládána otázka ohledně rozdílného učení charizmatiků a letničních, Pokusil jsem se uvést několik společných a rozdílných věroučných bodů. Společné body: soteriologie letniční i charizmatici věří, že křesťanem se člověk stává uvěřením v Ježíše Krista, což stvrzuje křtem ponořením na základě svého vyznání víry biblistika letniční i charizmatici věří, že Bible je Boží slovo, tedy v plnou inspiraci Písma Starého i Nového zákona Duchem svatým. Berou je jako jedinou a závaznou normu své věrouky pneumatologie letniční i charizmatici věří, že křest Duchem svatým je osobní a po znovuzrození následná událost v životě křesťana. Není nutná ke spasení, avšak zmocňuje křesťana k jeho službě. Letniční i charizmatici rovněž věří, že Duch svatý dnes udílí stejné dary (charizmata), jako v první církvi eklesiologie letniční i charizmatici věří, že Kristus dává církvi stejné úřady, jako v první církvi (apoštol, prorok, evangelista, pastýř a učitel) Rozdílné body: eklesiologie letniční věří, že Bůh respektuje denominace a respektují jejich statutární zástupce za legitimní vůdce charizmatici věří, že Bůh denominace pouze toleruje a nerespektují jejich statutární zástupce za legitimní vůdce letniční věří, že úřad apoštola je institučně vázán charizmatici nevěří, že je úřad apoštola je institučně vázán letniční věří, že Kristus ve své modlitbě mínil jednotu duchovní charizmatici věří, že Kristus ve své modlitbě mínil i jednotu institucionální letniční věří, že denominace vznikají na základě zachování určitého Božího zjevení (ospravedlnění z víry, křest ponořením, křest Duchem svatým) charizmatici věří, že denominace jsou projevem tělesnosti (následování člověka) Christologie letniční věří, že Kristus po své smrti předal svého ducha do rukou Otce charizmatici věří, že Kristův duch po smrti trpěl v pekle (73) hermeneutika letniční nepoužívají zjevení k vytváření doktrín (74) charizmatici používají zjevení k vytváření doktrín (75) eschatologie letniční věří, že denominace zde zůstanou do příchodu Krista charizmatici věří, že denominace nebo jejich větší část se institučně sloučí letniční nepopírají probuzení, avšak věří ve velké odpadnutí (apostasis) ke konci věků a poslední žeň vidí jako sklizeň veškerého pokolení k soudu (Mt 13,39) charizmatici věří ve velké probuzení, sjednocení a formování velkých pravd a poslední žeň vidí jako probuzení letniční věří, že největšího poznání dosáhli Kristovi apoštolé a církev maximálně objevuje to, co bylo opuštěno charizmatici věří, že poznání církve ke konci časů stále roste (29) 9. Co je vlastně jednota? Doposud jsme se věnovali kritice pojetí jednoty dle současných charizmatiků, shromážděných pod institucí KMS. Mohlo by se zdát, že tedy jednota křesťanů není věcí aktuální, či je podružná. To by nebyla pravda. Ovšem klasické evangelikální denominace se ve svém pojetí jednoty od jednoty podle KMS liší. KMS vidí jednotu jako sbližování se do jednotné organizace a instituce, jejímž základem budou městské sbory a toto sjednocení uskutečňují na základě 17. kapitoly Janova evangelia. Takovéto sjednocení má být potenciálem k službě probuzení, které se následně dostaví. Samotná Kristova modlitba za jednotu je považována za příkaz. Dan Drápal k tomu napsal: "Vždyť jednota je příkaz (J 17)" (54). Samotní "evangelikálové a letniční" to však vidí jinak: "Již několik let se především v charizmatických kruzích vytrvale ozývá volání po "jednotě Božího lidu"... Do povědomí našich křesťanů se tento důraz dostává tak silně, že dnes můžeme být svědky podobných nebiblických proroctví, jako např. "když budeme jedno, přijde probuzení" (ŽV 8/95)... Například se hlásá, že nenaplňujeme příkaz Pána Ježíše z ev. Jana 17, 20-21, abychom byli jedno, jako on byl jedno se svým Otcem. To však nebyl příkaz, ale modlitba Božího Syna k Otci, který jej vyslyšel... Snaha o dosažení jednoty mezi církvemi se některým pozvolna stává tím nejdůležitějším, oč tu jde" (76). Jeden z vedoucích sboru jiné denominace o jednotě říká: "Odvážil bych se tvrdit, že jednota, již měl Kristus nám mysli, není jednotou organizační, či administrativní... tam, kde se například 50 sborů jedné Církve bratrské dohodne dokonce i na stejné služebné organizaci, je důvod k radosti a nikoliv ke komplexům méněcennosti, že se snad na této věci nedohodli křesťané všichni" (77). Představitel jedné menší denominace píše: "Chceme-li mluvit o jednotě, uvědomme se, že jejím základem musí být Písmo, že musí být v souladu s ním a musí být vytvářena Duchem svatým. Taková jednota nás nemusí vést k jednotné instituci, a přes to můžeme být jednotni" (78). Před vytvářením jednoty varuje i členka jiné denominace: "...my nejsme povoláni k tomu, abychom jednotu tvořili. To už udělal Pán Ježíš, když nám podle svého zaslíbení zanechal svatého Ducha. Vyslyšením jeho modlitby za jednotu církve byly Letnice. Na nás je respektovat tuto jednotu, nikoli ji vytvářet" (79). Jak tedy tito představitelé chápou jednotu? Nechme opět promluvit autory, z jejichž článků jsme již citovali: "Potkám-li kteréhokoliv bratra z kterékoliv denominace, jestliže je u mne i u něj na prvním místě Kristus, jsme jedno... Ale tam, kde na prvním místě není Pána Ježíš Kristus, nýbrž "má" denominace, "mé" tradice, "mé" duchovní zkušenosti - tam jednota skutečně není a nebude, i když se lépe poznáme, budeme se snažit více ctít a respektovat. Jediná jednota, ke které jsme povoláni, je jednota v Pánu Ježíši Kristu. Nic víc" (76). "Jednota musí být jednotou určitosti a pravdy, i když je ta pravda někdy nepříjemně hranatá ...jednota předpokládá, že zameteme koštětem upřímnosti a dáme vyniknout jasným a určitým slovům, co jsme, čemu věříme právě tak, jak věříme... jednota o níž jde Kristu, je jednotou slávy... Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že Ježíšova sláva je v jeho jedinečném vztahu k Bohu Otci a že právě tuto slávu, tento nový a jedinečný vztah ke smířenému Bohu, předal svým učedníkům" (77). "Je pravda, že i mně se jedná o to, aby naše sbory rostly, aby rostla naše denominace, nesmí to však být za cenu nepravého sjednocování. Musím si uvědomit jedno: je tu Bůh, který nás miluje, ale miluje i mého bratra z jiného sboru, z jiné denominace. On si ho cení. Ten bratr je možná upřímnější než já, i když mně se jeví, že moje doktrína je lepší než jeho... je třeba vidět v těch druhých bratry a sestry, ale z druhé strany vědět, kde je můj dům, moje fyzická i duchovní rodina, kde je moje pole, na které mě Bůh postavil, a tam věrně pracovat" (78). "A běda nám, když proti kterémukoliv Božímu dítěti, v němž přebývá Duch svatý, máme nějaké předsudky a nepřijímáme ho s tak velkou láskou, s jakou Ježíš přijal nás" (79). Při rozhovoru pro Život víry dokonce letniční představitel při dotazu na jeho pohled sjednocování církve uvedl, že denominace zde budou až do příchodu Krista a dokonce vidí jako nutnost respektovat jejich vedení. "Nemohu říci, že bych viděl jednotu v tom, že budeme rušit denominace... Stavět cokoliv na nečistých základech se nevyplácí a absolutně odmítám, že účel světí prostředky. Nesvětí. Ani k sjednocování Božího lidu nesmíme používat nečisté prostředky. Tím míním, že nemohu pracovat na sjednocování Božího lidu tím, že budu podrážet autoritu jiných pracovníků" (69). Souhrn: 1. evangelikální církve nevidí jednotu v budování instituce 2. přes to jí chápou jako podstatnou součást křesťanství 3. věří, že jednota nám byla dána skrze Ducha svatého 4. Kristova modlitba za jednotu tím byla vyslyšena 5. tuto jednotu v Duchu je třeba zachovat 6. jednota se zachovává vztahem k Bohu 7. což se projeví i vztahem k bratru 8. denominace nevidí jako překážku v jednotě 9. jednotu vidí hlavně ve vzájemném uznání 10. konfesní autority hodlají respektovat Závěr Na počátku této studie jsme jmenovali dvě další církve, které rovněž věří v jednotu církve na základě nějaké "šířeji nesdílené pravdy". Jsou to katolíci, kteří jednotu vidí v uznání úřadu papeže a adventisté, kteří vidí jako znamení pravé, ke konci časů jednotné, nebabylonské církve (podobně jako Joyner) sobotu. Všechny tyto a podobné skupiny spojuje několik věcí: 1) Upřímně odmítají denominace. Katolíci v nich dodnes vidí kardinální hřích rozdělení, který donedávna potlačovali mečem a ohněm. Adventisté se při svém vzniku za každou cenu snažili vyhnout vytvoření denominace. Prince sdružování do denominací přirovnává ke smilstvu. 2) Ve všech skupinách předcházejí "zjevení" před doktrínami. Tak vznikají typická katolická učení, která sjednocují matku církví. Např. katolický očistec je založen na mimobiblických viděních Judy Makabejského. Ellen Whiteová vidí zářit přikázání o sobotě a Bůh údajně spojuje vůdce Pastýřského hnutí na základě výkladu údolí suchých kostí. 3) Tyto duchovní zážitky, které nemají skutečnou oporu v Písmu poté dodatečně vedou k utváření celých dalších doktrín a praktik. Vysluhují se bohoslužby za zkrácení utrpení duší v očistci. Na zdržování se nečistých jídel a dodržování celého zákona se pořádají přednášky "o zdravé životosprávě". Zakládají se paracírkevní organizace, školí se vůdci a přelézají ohrady. 4) Přijetí falešných doktrín potom vede k dalším zjevením. Zjevení Marie potvrzuje doktrínu o její bezhříšnosti. Vidění Kristova údajného vstoupení do nebeské svatyně potvrzují právoplatnost výpočtu nekonajícího se skutečného Kristova příchodu. Chybný Princeho výklad vede k vzniku Joynerova vidění. 5) Většina proudů, které se bránily denominace tvořit nakonec stejně denominace zakládají. Z katolická církve vznikají další církve: řeckokatolická (1054) a Starokatolicka (1871), či se tvoří řády, které jsou jednou povoleny, jindy zakázány (jezuité). Adventisté jsou dnes i přes svůj počáteční odpor etablovanou denominací a přes odpor charizmatických vůdců i jejich církve nejsou ničím jiným než denominacemi. Doslov Zatímco, jak je vidět, evangelikálové a letniční jsou v pohledu na jednotu v podstatných věcech jednotni - to neznamená, že by mezi jejich jednotlivými denominacemi nebyly v této věci menší rozdíly, ale shodují se v tom, že jednota, za kterou se Ježíš modlil nespočívá ve vytvoření instituce, nýbrž ve vztahu k Otci a slávě Boží. Je to právě KMS, která toto učení nesdílí. Jak chce tedy sjednotit Boží lid, když už v samotném pojetí jednoty se liší? Buď musí nadále pokračovat ve svém "zástupném jednání" a "přelézání ohrad" nebo svá učení aplikovat pouze na sbory, za něž nese statutární zodpovědnost a takový sbor neexistuje. Jestliže KMS opakovaně hlásá, že jednota nevzniká na základě shodného učení, pak je to ona sama, která tuto svoji zásadu porušuje, neboť jednotu buduje na učení, které sdílí jen ona sama. Bylo by jistě naivní se domnívat, že vůdčí osobnosti se přes noc své vize vzdají. Mohou však změnit prostředky. Ove Gustafsson poznamenal, že charizmatici na západě, kteří původně denominace považovali za "znamení šelmy", nakonec sami denominace založili (39) a podobný fakt potvrzuje v "Jiném evangeliu" i McConnell (80). Ačkoliv je pro představitele KMS název "denominace" pojmem neřku-li pejorativním, je udivující jejich snaha se s touto, téměř odsouzeníhodnou institucí, sbližovat a dokonce se nechat volit do jejího čela. A to v době, kdy se začínají ozývat hlasy požadující oslabení úlohy KMS. Jsou to rovněž denominace, se kterými se charizmatičtí prominenti hodlají slučovat a je to opět denominace, která nyní nese hlásnou vizi regionů, donedávna chloubu KMS. Povšimněme si však, že obsahu vize KMS se nikdo nevzdal. Jako by se měnila jen forma. Tyto úvahy se dokonce začínají objevovat v době, kdy KMS vydává Joynerovu "Poslední bitvu". Hlavní prostředek sjednocení, tj. vize regionů, zůstává. "...není rozhodující, aby regionální spolupráce probíhala pod hlavičkou KMS, ale aby se vůbec konala" (52). Jak se rýsuje, vize se tedy nemění. Nositelem regionální vize se jen stává, jak bylo uvedeno výše, Jednota bratrská, dnes již plně vedena charizmatiky. Nasvědčuje tomu i nedávná událost, kdy stanici Apoštolské církve v Nýrsku bylo ze strany vedení sboru KS (!?), která sama před časem tuto stanici ze svých řad vyloučila, nabídnuto členství v Jednotě bratrské. Pochopitelně bez vědomí pastora, do jehož sboru tato stanice nyní patří (81). Smutné na tom je, že se, dle výše uvedeného incidentu v Nýrsku, Jednota bratrská hodlá patrně stát nositelem vize se vším všudy, tedy i s metodou "přelézání ohrad" - tedy nerspektování autority jiných církví. Nezáleží na tom, zda se církev sjednocuje z pozice denominace, či nějakého nezávislého centra. Podstatné jsou: a) učení, které má kořeny v neporozumění vztahu obnovení Izraele a církve posledních dnů a paranormálních zjeveních. Obojí v důsledku vede k vytváření supradenominační instituce b) způsoby práce, kterých se k tomu používá, nerespektování statutárních zástupců a přelézání ohrad Považoval bych proto za správné, kdyby vůdci denominací, kteří mají před Bohem i společností za sbory odpovědnost a zejména ty, v jejichž vodách KMS podniká své aktivity, byli s učením a způsoby jejich práce obeznámeni a nenechali se uchlácholit líbivými slovy o jednotě, spolupráci a probuzení, pokud nevědí, co se pod těmito pojmy, v pojetí charizmatiků, skrývá. Několik slov Chtěl bych podotknout, že veškeré lidské dílo není bezchybné. Není jím zajisté ani tato studie. Přes to si myslím, že přináší dost vážná obvinění, která jsem se snažil co nejvěrohodněji doložit. Nechci zde pošpinit mnoho prospěšného, co KMS v minulosti vykonala. Dovolím si však dosti odvážně parafrázovat výrok Pána Ježíše Krista, který na adresu svých učedníků pronesl: "...ač jste zlí, umíte dávat dobré dary... (Mt 7,11). Jsem přesvědčen, že KMS vykonala mnoho velmi prospěšného pro Boží dílo v naší zemi, avšak její podstata -vize- je špatná. Nevěřím, že toto dobré ovoce (např. celostátní modlitební řetěz, vydání knih vynikající úrovně např. "Bručko", "Operece bez narkózy", dětské knihy apod.), je produktem stromu s názvem "falešná jednota", nýbrž svrchovaným působením Boží milosti. Myslím, že by bylo opravdu velká škoda, kdyby tomuto cíli měly sloužit. Rovněž bych chtěl podtrhnout v mnohém jistě velmi kvalitní službu Dereka Prince. Zejm. jeho misijní činnost mezi muslimy, lásku k Izraelskému národu a vyzvednout jeho jasné, srozumitelné a veřejné pokání a distancování se od struktury Pastýřského hnutí. Podtrhuji také, že nevěřím, že by přímo učil, že necharizmatičtí křesťané nejsou živi nebo, že nemají Ducha. Tento postřeh z jeho výše citované studie jen dokládá, že pro svoji vizi jednotné církve zvolil naprosto špatný biblický text, kterým svoji vizi prostě nemůže ospravedlnit. Je však zarmucující jeho postoj k denominacím, učení o Kristově utrpení v pekle (82), jeho extrémní démonologie (83) nebo nepochopení eschatologie. Rozbor by se však vymykal této práci. Uvědomuji si, že následujícími řádky mohou vzbudit dojem, že se stavím nade vše jako soudce. Nikoliv! Ne nade vše a nikoliv jako soudce. Upozorňuji pouze na věci, které jsou zde, podle mého názoru doloženy, tedy jako svědek. 1. okruh KMS Přezíravý postoj k legitimitě vedení denominací a eschatologie institučně sjednocené církve je založen na svérázných výkladech Starého zákona, podepřený scestnými proroctvími. Snaha vzít dějiny církve do vlastních rukou poté vede k politice přelézání ohrad, a tak to, co má ve skutečnosti jednotě sloužit, jednotu rozbíjí. Avšak odpor k denominaci jakožto instituci je pokrytectvím. Což KMS nemá své výbory, své nakladatelství, své misionáře? Provádí školící akce a semináře, chce metodicky vést a směřovat Boží lid, vydává prohlášení k národu a jedná za církev. Funkcionáři jsou v podstatě demokraticky voleni a členové mají být rozděleni do regionů. Chce uzavírat duchovní smlouvy, pořádá konference. Což to nejsou znaky denominace? Snad s tím rozdílem, že vše se dělá za zády těch, kdo skutečně nesou zodpovědnost a KMS se tak stává jakousi "stínovou denominací". Denominace jsou ostrakizovány avšak denominační příslušnost slouží jako autorita k oslovování národa prohlášeními, které se rodí v dílnách KMS. Zodpovědní zástupci KMS by se proto měli od těchto věcí srozumitelně distancovat. 2. okruh letničního hnutí Apoštolská církev je z registrovaných, státem uznaných církví v KMS skrze své sbory nejpočetněji zastoupena. Uvědomují si příslušní vůdci, že účastí na věci, která není podstatou jejich teologie se stávají za celou vizi KMS a její naplňování spoluzodpovědni? Dostává se jim však za to ovoce ve formě obtížného přijetí ostatními křesťany, kteří díky tomu nedokáží rozeznávat mezi letničními a charizmatiky. Knihovny zúčastněných sborů jsou díky tomu plné literatury hnutí Víry, či některých kontroverzních titulů Dereka Prince, což členy církví může vést k narušení plného duchovního života, nepochopení významu chudoby a utrpení a odmítání např. nemoci na základě neexistujícího univerzálního zaslíbení uzdravení, či strachu z démonů. Charizmatické letniční sbory mají dvojí autoritu a v denominaci dochází k pnutí. Skrze různé akce jsou sbory infiltrovány charizmatickým učením (zástupné vyznávání hříchů nevěřících a skrze to smiřování národů, masové prodlužování nohou, vymítání démonů z Duchem naplněných křesťanů, svazování mocností, proroctví o výlučnosti KMS...) Rovněž podpora akcí, od kterých se již sami charizmatici, v jejichž středu k podobným věcem došlo distancovali, a které byly kdysi motorem "z dola" vedených ekumenických snah KMS, vede k těmto rezervovaným postojům. Mám na mysli tzv. Torontské požehnání. Byl to sám nedávno zesnulý John Wimber, který zmíněný sbor Vinice vyloučil ze svého svazku pro nebiblickou teologii. Přes to byli právě letniční, kteří překladem popularizačního spisku "What in the World is Happening to us? (84) přispěli k rozšíření této charizmatické vlny do naší země. Dnes je ticho po pěšině, avšak nedůvěra, která byla tímto zaseta, navzdory na různých rovinách úspěšně se rýsujícím vstřícným krokům z počátku devadesátých let, přetrvává. Snahy o jasné odřeknutí se nebiblických charizmatických doktrín jako např. vynikající seminář s Reinholdem Ulonskou - mužem, který již v minulosti některé věci Vinice kritizoval - o učeních ohrožujících letniční hnutí (1993) nebo seminář s Ove Gustafssonem o tzv. hnutí Víry (1994), vydání knih "Svrablavé uši" a "Jiné evangelium", jsou jistě v naší zemi průkopnickou a vítanou službou. Avšak participování na aktivitách KMS, která sama tyto věci šíří, nedávají těmto snahám punc věrohodnosti. Odpovědní vůdci by měli zvážit svůj díl viny na těchto věcech a zaujmout postoj ke své účasti v KMS. 3. okruh evangelikálních církví Rozpory z počátku století, způsobené "Berlínským prohlášením" (85) zasahujícím ještě značnou měrou do padesátých až šedesátých let, (i když nebylo evangelikály v ČR nikdy oficiálně akceptováno) a rovněž zranění způsobené někdy ne vždy citlivým jednáním a později vystoupením letničních sborů z Církve bratrské na Těšínsku, tak jako přirovnání některých skupin letničních k parazitům na kmeni církve z řad vůdců Smíchovské konference (86) jsou snad již minulostí. Různá napětí, ke kterým dnes dochází díky dvojí autoritě evangelikálních sborů v KMS jsou pak přičítána na vrub učení o "křtu v Duchu svatém" a aplikaci duchovních darů obecně. Vliv knih hnutí Víry, oslavujících prosperitu a nárokující uzdravení, zhusta šířenými KMS jsou mylně pokládány za letniční či charizmatické - v původním to slova smyslu. Snaha bránit se knihami typu McArthura "Charizmatici" která háže do jednoho pytle všechny pomluvy se zřídka kdy kritickou pravdou, pak vede k posilování proticharizmatických pozic na jedné straně a protievangelikálních pozic na straně druhé. Budování zákopů, bránících se něčemu, co nebylo nikdy řečeno, jen vyostřuje již tak silné pnutí. Evangelikální vedoucí by se neměli nechat unést pojmy jako je "spolupráce" a "jednota", pokud netuší, co se za těmito pojmy skrývá a zvážit svůj podíl viny na uskutečňování vize KMS, jejichž sbory se v ní podílí. Avšak také přehodnotit svůj vztah k letničně-charizmatickému hnutí a jejich skutečnému a nezkreslenému pojetí duchovních darů a snažit se poctivěji rozlišovat. Použitá literatura a poznámky 1. Pohl Alfred H., 17 důvodů proč jsem opustil jazykové hnutí, A - ALEF, Ostrava, str. 58-61 Mezi další monografie, které se zabývají kritikou charizmatického učení patří u nás: 1. "Chvála Pána" od Beshira a Raymonda, 2. "Tři kapitoly nejen do sboru Korintského" od Urbana, 3. "Dějiny enthusiastického křesťanstva" od Fazekaše, 4. "Charizmatici" od McArthura, 5. "Svrablavé uši“ od Stetze a 6. "Jiné evangelium" od McConnella. Jedná se o knihy adventistů (1), kteří, v rámci své teologie, považují letniční a charizmatické hnutí za působení ďábla, evangelikálů (2, 3, 4), z nichž někteří zpochybňují biblickou oprávněnost křtu Duchem, jakožto druhé zkušenosti a letničních (5) a charizmatiků (6), kteří kritizují jednotlivá učení 2. tamtéž, str. 61 3. "Network Statement of Purpose", The Network, duben - srpen, 1986, str. 6 - 18, in "McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93" 4. "Code of Ethics", The Network, únor - březen 1987, str. 7 in "McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93" 5. Drápal D., Vznik jednoty někdy připomíná porod, Život víry, roč. 2, červen, 1991, str. 122 6. Drápal D., K rozhovoru o jednotě, Život víry, roč. 5, listopad, 1994, str. 307 7. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 9 8. Drápal D., Proniknout dál, Život víry, roč. 4, říjen, 1993, str. 291 9. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 5 10. Tamtéž, str. 6 11. Rucký E., Na křižovatce, Život víry, roč. 7, září, 1996, str. 239 12. Rucký E., Jubilejní desátá, Život víry, roč. 8, červen 1997, str. 3 13. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 3 14. Šimmer P., Jednota Božího lidu, Život víry, roč. 5, březen, 1994, str. 63 15. Pavel J. II., Ut unum sint, o ekumenickém úsilí, Zvon, 1995, str. 73 Papež zde doslova píše: "Jako římský biskup jsem si plně vědom..., že Kristus touží po plném a viditelném společenství všech těchto komunit (míněny nekatolické církve)... Jsem přesvědčen o tom, že mám v této oblasti zvláštní odpovědnost spočívající především v uznávání ekumenických snah většiny křesťanských společenství a v pozornosti vůči požadavku, abych nalezl způsob, jak vykonávat primát... Avšak... jen z touhy pravdivě poslechnout Kristovu vůli poznávám, že jako římský biskup jsem povolán k výkonu této služby... Bez ustání se modlím k Duchu svatému... abychom mohli -samozřejmě společně- hledat formy, v nichž by se tato služba stala službou lásky uznávanou všemi zúčastněnými" 16. Pavel J. II., Tetrio milenio adveniente, o přípravě na jubulejní rok 2000, Zvon, 1995, str. 36 17. Beshires O. B., Raymond H. W., Chvála Pánu, Advent, Praha, 1992, str. 74 18. Vandeam E. V., Co se mi líbí na, Advent-Orion, 1992, str. 100 Autor zde velmi zdvořilým a pozitivním způsobem srovnává jednotlivé křesťanské směry, ale jasně ukazuje, že pravdy adventistů stojí nade vším: "Světlo totiž bude svítit dále, až do onoho dne, kdy přijde Ježíš. A když nám Bůh milostivě ukáže ve svém slovu nějaké další světlo, měli bychom ho opět přivítat. Myslím, že vám začíná být jasné, proč jsem si zvolil za svůj duchovní domov společenství adventistů sedmého dne. Stále další a další křesťané přicházejí k témuž přesvědčení..." 19. Allan J., Butterworth J., Langleyová M., Víry a vyznání, Svornost, 1994, str. 100 - 101 20. Drápal D., Vznik jednoty někdy připomíná porod, Život víry, roč. 2, červen, str. 122 21. Dittrich T., Jednotu, ale ne za každou cenu, Život víry, roč. 6, červenec, 1995, str. 207 22. Prince D., Určena povstat, Boží pořádek obnovení Kristova těla, Život víry, roč. 2, listopad, 1991 str. 223 - 225. Studie obsahuje dovětek: "Tato stať Dereka Prince vyšla v časopise New Vine. Otiskujeme ji se svolením autora ještě z dob totality..." 23. Stetz J., Svrablavé uši, Křesťanský život, Albrechtice, 1995, str.30 Autor knihy uvádí citát z Bashamovy knihy "Can a Christian Have a Demon?" kde Basham interpretuje Pavlův exorcismus věštkyně z Makedonie slovy: "Co myslíte, jak vykládají tento příběh služebníci vysvobození? Je to neuvěřitelné. Tvrdí, že démonem posedlá dívka se připojila ke křesťanům o po mnoho dní s nimi uctívala Boha. Prý učinila skutečné vyznání a stala se dokonce uznávaným členem; Pavel však rozpoznal, že má démona. Přišel na to až o mnoho dnů později a démona vyhnal. Je to velice dobrý příklad překrucování Písma." 24. Derek Prince, His life, His work, http://www.derekprince.com/dpmus/earlzear.htm 25. Navrátil A., Apoštolský úřad, Život v Kristu, 1998/2, str. 8 "Postavení založené na vztazích je mimo diskusi. Bez nich může existovat např. diktatura. Ježíšův příklad nám však ukazuje něco zcela jiného. Instituční postavení je zřejmé z výše uvedených veršů". V práci jsou uvedeny např. verše Lk 8,1-3, Sk 13, 2-5, Sk 20, 1-4 kterými autor dokládá práci týmu. Dále Ga 2,6-9, kde autor uvádí odlišnou pracovní oblast. 26. Dittrich T., Sešel se ŠV KMS, Život víry, roč. 9, 1998, str. 19 27. Prince D., modlitba a půst mění dějiny, Logos, 1991, str. 156 "Tento novozákonní obraz církve na konci tohoto věku je potvrzen různými starozákonními proroctvími. Jedno z nějkrásnějších proroctví na toto téma nalezneme v knize Izajáš od 19. verše 59. kapitoly do 5. verše 60. kapitoly... Dnes je připraveno velké dějiště pro poslední velké jednání dramatu církve. Poprvé v lidských dějinách může být úkol kázat evangelium všem národům naplněn během jedné generace... Použití těchto prostředků bude stát obrovské množství peněz, ale v Izajášovi 60,5 Bůh zaslíbil církvi posledních dnů "dary hučícího moře" a "bohatství pronárodů". To jsou jím ustanovené zdroje a zaopatření. Finanční a technické prostředky národů mají být dány k dispozici církvi, pro naplněné jejího závěrečného úkolu zde na zemi." 28. Tamtéž, str. 150 29. Joyner R., Vize o velké žni, Život víry, roč. 5, březen, 1994, str. 64-66 30. Dittrich T., Dojmy z konference, Život víry, roč. 5, srpen, 1994, str. 218-219 V závěru pastorské konference zodpověděl Derek Prince uvedený dotaz posluchačů: "Počátek denominací je popsán v 1. K 3,1-4. V Korintě ztratili ze zřetele Ježíše a zaměřili se na lidského vůdce, řekl. U kořene je tělesnost." 31. Joyner R., Poslední bitva, KMS, Praha, 1998 32. Vácha V., recenze - Poslední bitva, Život víry, roč. 9, září, 1998, str. 28 33. Komise pro mezináboženský dialog, Duch v judaismu, islámu a hinduismu, Pastorační středisko, Praha, 1998 str. 9 "A Pán řekl andělům, "Pohleďte, hnětu smrtelníka z bahna a jílu. Až mu dám tvar a vdechnu svého ducha, padněte před ním a klaňte se mu." (Korán 15, 28 - 29) 34. Tamtéž, str. 3 "...činnost Ducha svatého se neomezuje jen na církev, ale můžeme se s ní setkat i mimo její viditelné hranice" 35. Nee, W., Církev v místě, Der Strom, Stuttgart, 1993 36. Tamtéž 37. Nee W., Trilogie ducha, duše a těla, Vydavatelství Rady Církve bratrské, pracovní výtisk, 1992, str. 23 38. Ptáček L., Kdo je to Derek Prince, Život víry, roč. 5, květen, 1994, str. 128-130 39. Gustafsson O., Konference o tzv. hnutí Víry, Letniční biblická akademie, Kolín, 19 - 22. 10. 1994 40. Dittrich T., Týden s Derekem Princem, Rozhovor s Danem Drápalem, Život víry, roč. 8, srpen, 1994, str. 211-212 41. Derek Prince, His life, His work, http://www.derekprince.com/dpmus/earlzear.htm 42. Konference o tzv. hnutí Víry, Letniční biblická akademie, Kolín, 19 - 22. 10. 1994 O distancování se Dereka Prince od Pastýřského hnutí mluvil Tomáš Dittrich ve svém krátkém vstupu při konferenci o tzv. hnutí Víry v Kolíně v roce 1994. Přednášející teolog, Ove Gustafsson ze švédské Uppsaly, tehdy zmiňoval Pastýřské hnutí, které dle jeho informací zasáhlo v historii svými aktivitami i Českou republiku, kde mělo vyškolit místní vůdce. Jeden kazatel Apoštolské církve se tehdy zeptal, zda k tomuto hnutí patří i Derek Prince, na což dostal od přednášejícího odpověď, že v minulosti ano. Tomáš Dittrich tehdy poznamenal, že tato skutečnost by vůbec neměla být zmiňována, neboť Prince se od Pastýřského hnutí distancoval ve své knize "Pastýři a učitelé". 43. McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93 44. Copeland K., in "McConnell, D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93" 45. Copeland K., The Year of Equipping the Saints, New Wine, 18, leden, 1986, str. 6 - 18, in "McConnell, D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93" 46. Report on the 1976 Charismatic Leader´s Conference str. 5 in "McConnell, D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93" 47. KMS nemlčela, Život víry, roč. 4, listopad, 1993, str. 337 Jednalo se o petici za podporu manželů Höfingových, kteří byli v té době 10. dní ve vyšetřovací vazbě v Německu za údajné pochybné pastorační praktiky Na jiném místě byl T. Dittrich kritizován za uvedení denominační příslušnosti na výzvách českému národu ze dne 1. 5. 1997 a září 1997 za což se omluvil: "Sám jsem si mohl opět uvědomit zodpovědnost své "psavé" funkce. Za podpisy členů UžV jako autorů loňských výzev KMS jsem uvedl pouze jejich denominační příslušnost, což mohlo vzbudit dojem, že jsou do KMS delegováni církvemi, zatímco ve skutečnosti své funkce zastávají nikoliv jako zástupci církví, ale místních sborů". Dittrich T., Setkání vedoucích, Život víry, roč. 9, březen, 1998, str. 18 48. Krásný P., in "Jarní setkání ŠV KMS, Život víry, roč. 7, květen, 1996, str. 150" 49. Rucký E., Úvaha o poslání a budoucnosti, Život víry, roč. 5, červrn/červenec, 1994, str. 200 50. Dittrich T., Jarní setkání ŠV KMS, Život víry, roč. 7, květen, 1996 str. 150 51. KMS, Křesťanská misijní společnost, traktát, Praha, bez datumu 52. Dittrich T., Sešel se ŠV KMS, Život víry, roč. 9, červen, 1998, str. 19 53. Statut Křesťanská misijní společnost (KMS), Život víry, roč. 7, říjen, 1996, str. 295 54. Drápal D., Obnova vize KMS, Život víry, roč. 9, červen, 1998, str. 19 55. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 2 56. Dittrich T., Co stojí jednota, Život víry, roč. 6, srpen, 1998, str. 224-226 57. Dittrich T., Mokon 3, Život víry, roč. 8, červen, 1997, str. 19 58. Dittrich T., Setkání vedoucích, Život víry, roč. 9, březen, 1998, str. 18 59. Rucký E., Quo vadis, Život víry, roč. 7, březen, 1996, str. 63 60. Dittrich T., Užší výbor KMS, Život víry, roč. 10, září, 1993, str. 284 - 285 61. Rucký E., Co stojí jednota (záznamy z vystoupení z Křesťanské konference) Život víry, roč. 6, srpen, 1995, str. 225 62. Rucký E., Čas modlitby, Život víry, roč. 6, listopad, 1995, str. 311 63. Dittrich T., "Jednání širšího výboru KMS" Život víry, roč. 7, leden, 1996, str. 27 64. Kadlec O., Bublina v základech KMS, Život víry, roč. 8, květen, 1998, str. 8 65. Dittrich T., Setkání širšího výboru KMS, Život víry, roč. 8, květen, 1998, str. 8 66. dopis členů sboru AC Čáslav, Změna v Čáslavi, Život víry, roč. 5, říjen, 1994, str. 287 67. Dittrich T., Jednota s jakým "J"? Život víry, roč. 5, říjen 1994, str. 272 68. Halama O., in "Společná pastorálka, Život víry, roč. 6, duben, 1995, str. 105" Ne všichni členové Jednoty bratrské sdílejí vizi jednoty v instituci. Např. Jaroslav Pleva dva roky před výše citovaným příspěvkem uvedl: "Biblická jednota není jednota instituční ani organizační... Biblické pojetí jednoty z principu vyžaduje jinakost a různost a vylučuje uniformitu." in Dittrich T., jednota a autorita, Život víry roč. 4, duben, 1993, str. 107 69. Dittrich T., Neposílat děti do atomové války, rozhovor s Rudkem Bubikem, předsedou AC v ČR, Život víry, roč. 4, říjen, 1993, str. str. 291-294 70. Prince D., Učení a zohýbané nárazníky, Život víry, roč. 2, červen, 1991, str. 113-114 Derek Prince k tomu říká: "...když mne Bůh uvedl do veřejné služby osvobozování a vymítání démonů, moji letniční spoluvěřící se postavili proti mně a veřejně mne napadli". I když to zde není explicitně obsaženo, mohlo by se jednat o to, že mezi letničními neexistovaly žádné smlouvy o zákazu veřejné kritiky, tedy to, co McConnell popisuje jako "ruku na ústa" a Princeho veřejné působení bylo veřejně kritizováno. 71. Dittrich, T., Týden s Derekem Princem, Život víry, roč. 5, srpen, 1994 str. 211-212 Dan Drápal popisuje svůj dojem z rozhovorů s Derekem Princem, kde říká: "Jednu dobu byl letniční, potom viděl, že se letniční hnutí něčemu uzavírá..." 72. Seminář o Pentekostálním hnutí, SSSNNS, Soukenická 15, dne 5. 5. 1995 Jednalo se o pracovní seminář Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů jehož tématem bylo letniční a charizmatické hnutí. Na seminář byl pozván i Dan Drápal, jakožto představitel charizmatického hnutí v České republice. Odpovídal na otázky přítomných ohledně zamýšleného vstoupení KS do JB. Při té příležitosti řekl, že by byl ochoten vstoupit i do AC, avšak poznamenal, že tato církev trpí pocitem výlučnosti. Dále krátce pojednal o dvou proudech uvnitř AC, z nichž jeden je otevřenější. 73. V extrémních polohách Kristova muka popisuje Kenneth Copeland např. ve svém článku "The price of it all" časopise "Voice of Victory" 9/91, podle něhož se Kristus stal posedlým a v pekle se znovuzrodil. Derek Prince ve studii "Dílo kříže" (samizdat) popisuje, že Kristus se toulal po smrti v šeolu jako kozel Azazel po poušti a ve své knize "Základů - vzkříšení z mrtvých" (samizdat), připouští, že jeho sestup do místa muk byl nutný pro dovršení díla smíření. Kenneth Hagin ve své knize "Uzdravení nám náleží", Logos, 1991 rovněž vidí Azazela jako předobraz Krista a Wolfhard Margies ve své knize "Milost", Logos, 1992 uvádí, že Ježíš trpěl i po své smrti na kříži a své úvahy dále rozvíjí v knize "Vykoupení", Břetislav Šípek, 1995. Rovněž tiskový mluvčí KMS Tomáš Dittrich ve své knize "Ze smrti do života", Život Víry, prohlašuje, že Ježíš nesl po smrti na kříži v pekle muka věčného zatracení. 74. Duncan D. D., Woodworth F. C. Jr., Úhelné kameny pravdy, studium biblické doktríny, ICI University, Národní kancelář Český Těšín, 1994 str. 199-200) Jedná se učebnici, kterou požívá např. Apoštolská církev ke vzdělávání svých duchovních. Autoři v ní píší: "Nyní, když už je Písmo kompletní, nemůžeme k němu nic přidávat ani ubírat. Bůh postupně, v průběhu 1600 let zjevil svou vůli a záměr. Víc již nepotřebujeme. Bůh řekl všechno, co chtěl o sobě a svém plánu s námi říci. To znamená, že ona zvláštní inspirace, díky které dnes máme Slovo Boží v psané formě, nám dnes již není dostupná. Byla určena výlučně pisatelům Písma. Proroctví... není náhražka za zjevení, které bylo dáno v době apoštolů k všeobecnému vedení církve, a v žádném případě nesmí být s tímto všeobecným zjevením v rozporu." 75. Na tuto otázku narazí patrně každý, kdo se snaží charizmatické učení zkoumat. Je obtížné tento bod jasně formulovat, avšak typickým příkladem je např. Kenneth E. Hagin, který vytváří doktríny ze svých duchovních vizí. Např. v knize "Autorita věřícího" 1990 popisuje své vidění, kde mu Pán dle jeho slov ukázal, že Ježíš není všemohoucí resp. že nemůže svou moc nad satanem uplatňovat. Sám o tom řekl: "V roce 1952 se mi Pán Ježíš Kristus zjevil ve vizi a mluvil ke mně asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti ďáblem (Autorita věřícího, Logos, Praha, 1990 str. 32). Mimochodem, tato vize je mezi charizmatiky velice známá a respektovaná. Zmiňuje ji i W. Margies: " ...Jiní zase říkají, že nejvyšší ze čtyř vyjmenovaných autorit jsou "pánové světa tohoto". K zastáncům tohoto pojetí patří Kenneth Hagin, který došel k tomuto názoru na základě osobně přijatého obsáhlého vidění, při němž mu Pán zjevil kompetence těchto mocností velice detailně."(Osvobození, Logos, 1991, str. 76 - 77). Oboje knihy vydalo nakladatelství KMS. Doktrína o církvi, svazující satana i struktura říše temnosti, dnes v charizmatickém hnutí běžně praktikována, má počátek ve zjevení a její praxe se běžně používá při vedení církve. I když by charizmatici toto tvrzení patrně striktně odmítli, dochází tak vlastně implicitně k pokračujícímu věroučnému zjevování. Na základě zjevení jsou pak formulována učení. Hagin doslova píše: "Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky nebo skřítka a rozptýlil něco jako kouřovou clonu nebo mrak. Pak začal tento démon vyskakovat a přitom křičel vysokým ječivým hlasem tak, že jsem Ježíše neviděl a ani neslyšel, co mi říká. Bylo mi divné, že Ježíš dovolí démonovi, dělat takový rámus, že démona nezažene, abych slyšel, co mi říká. Chvíli jsem čekal, ale Ježíš proti démonovi nic nepodnikal. Mluvil dál, ale já jsem mu nerozuměl ani slovo - a potřeboval jsem to, protože mi dával instrukce, které se týkaly ďábla, démonů a jak je třeba uplatňovat autoritu. Pomyslil jsem si: "Copak neví, že neslyším, co mi říká? Potřebuji to slyšet a neslyším nic!" Zmocňovala se mne panika. Byl jsem tak zoufalý, že jsem vykřikl: "V Ježíšově jménu ti poroučím ty bídný duchu, abys přestal!" Ve chvíli, kdy jsem to řekl, padl malý démon na zem, jako pytel brambor a černý oblak zmizel. Démon ležel na zemi, celý se třásl, skučel a naříkal jako spráskané štěně. Na mě se ani nepodíval. "Musíš být nejen zticha, ale musíš i odtud pryč, ve jménu Ježíše." Poručil jsem a on odběhl. Pán přesně věděl, co jsem si myslel. Napadlo mě: "Proč neudělal něco sám, proč to dopustil?" Ježíš se na mne podíval a řekl: "Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty." To mě opravdu šokovalo - nechtěl jsem věřit vlastním uším. Namítl jsem: "Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne?" Odpověděl: "Byl bych nemohl nic udělat, kdybys nezasáhl ty." To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: "Ne neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl." Poté Ježíš ukázal Haginovi místa v Písmu, která pravdivost jeho výroků Haginovi potvrdila. 76. Mačák J., Jednota - klíč k probuzení? Život v Kristu, 5/1996, str. 16 77. Vojtíšek Z., O jednotě, Elíezer, 2/96, str. 4-7 78. Bubik R., O jednotě, Život v Kristu, 1996/3, str. 3 79. Hallerová L., in: "Dittrich T., Ráno se vždycky podivím, že Pán ještě nepřišel, říká Ludmila Hallerová, ŽV, roč. 9, září, 1998, str. 5-6". 80. McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 90 Autor zde poukazuje na obecný odpor charizmatického hnutí k denominacím, avšak konstatuje, že Pastýřské hnutí a hnutí Víry jsou v podstatě denominace. Např. "U hnutí Víry máme také většinu ostatních znaků denominace. Cílem ICFCM je zabezpečit: 1) ústřední národní organizaci zodpovídající za komunikaci a koordinaci, 2) oblastní a celonárodní konferenci, 3) systém pokračujícího vzdělávání pro služebníky, 4) komisi pro výcvik misionářů, 5) organizační aparát pro umísťování kaplanů do armády. kromě těchto hlavních složek církevnické krmě se hnutí Víry chlubí řadou základních a středních církevních škol, akademických vzdělávacích institucí (Rhema a podobné školy) a vydavatelstvím (Harrison House, Tulsa, Oklahoma) a větším počtem paracírkevních asociací..." 81) Osobní rozhovor autora s pastorem sboru AC ze dne 25. 9. 1998, potvrzený zápisem z pastorálky Apoštolské církve v Kolíně ze stejného dne. 82) Prince D., Základy, kniha V - VII, samizdat, str. 21 Prince zde uvádí: Z "ráje" Kristus pokračoval dolů do oblasti "šeólu" vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu". Je smutné, že zde vlastně Prince popírá dostatečnost smírčí oběti těla a krve a zpochybňuje tak Kristova slova "Je dokonáno". 83) Prince D., Svobodni k uctívání, vyučovací dopis, DPM pro ČR, bez datumu Derek Prince zde popisuje jak z něho v průběhu jeho života (Duchem naplněného křesťana) odcházeli démoni "Byl jsem ve skupině křesťanů, kteří čekali v modlitbě na Boha. Náhle, bez jakékoliv účasti mé vůle, byly mé ruce nahoře a mé tělo se v krátké chvíli několikrát křečovitě zaškubalo... Bůh mi ukázal, že jsem byl osvobozen od ducha strnulosti (o tom jsem nikdy před tím neslyšel).. Myslím, že po staletí se něco podobného dělo v křesťanské církvi." Ve své brožuře "Jak rozeznat a vyhnat démony", samizdat, bez datumu, str. 5, např. tímto způsobem slouží křesťanu: "...Bratře Princi, nikdy jsem nikoho nezabil." Jistě že ne, ale démon do vás vstoupil s úmyslem, přimět vás někdy později, až k tomu bude příležitost, spáchat vraždu". 84) Jackson B., Co se to s námi jenom

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace