poslal Petr Hlaváček
Podrobnosti k vedení rejstříků podle zákona o církvích a náboženských společnostech
Sdělení MK s názvem "Podrobnosti k vedení rejstříků o církvích" mimojiné ukazuje, jakým způsobem se MK rozhodlo interpretovat nález Ústavního soudu k církevnímu zákonu zvláště pak v otázce evidence diakonií a církevních škol. MK v logice svých právních konstrukcí konstatuje, že "MK nemůže ... evidovat a tedy zařazovat do Rejstříku církevních právnických osob takové subjekty, které provozují různá zařízení (např. sociální, zdravotnická a školská) ..." Otázkou zůstává, jak na tuto interpretaci nálezu ÚS budou reagovat jednotlivé církve. Zda se přece pokusí takovéto své instituce předložit k evidenci jako CPO a v případě odmítnutí se obrátí na soud.
Podrobnosti k vedení rejstříků podle zákona o církvích a náboženských společnostech na stránkách MK
Vedení všech tří rejstříků (Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností, Rejstřík církevních právnických osob a Rejstřík svazů církví a náboženských společností) se řídí zákonem č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, (dále jen „zákon“), a vyhláškou č. 232/2002 Sb., kterou se uvedený zákon provádí.
Zákon stanovil povinnost doplnit všechny údaje pro vedení rejstříků do jednoho roku ode dne účinnosti zákona. Protože zákon nabyl účinnosti 7.1.2002, měly být všechny údaje doplněny do 7.1.2003. Některé církve a náboženské společnosti tuto svou povinnost nesplnily. Na tom nic nemění skutečnost, že dne 13.1.2003 byl ve Sbírce zákonů pod č. 4/2003 Sb. zveřejněn nález Ústavního soudu, jím bylo zrušeno ustanovení § 28 odst. 5. Tento nález Ústavního soudu, který ani v odůvodnění nálezu neuvádí, co je na lhůtě k doplnění protiústavního, však vyšel až týden po uvedené roční lhůtě. Navíc však Ústavní soud ale nezrušil ustanovení § 28 odst. 4 (obdobného typu), v němž je povinnost doplnit údaje týkající se evidence do téhož termínu (do 7.1.2003). Na tuto skutečnost byly opakovaně církve a náboženské společnosti ministerstvem upozorněny.
K doplňování údajů podle zákona nebyla využívána roční lhůta. Pokud jde o vedení rejstříků, byly povinnými osobami pro doplnění zákonem stanovených údajů určeny církve a náboženské společnosti. Protože ministerstvu nebyly údaje v průběhu roku předávány, sepsal odbor církví MK seznamy všech těch právnických osob evidovaných podle předcházejícího zákona, jejichž převod do výše uvedených tří rejstříků byl bezesporný (přibližně 5 tisíc právnických osob) a doplnil údaje, které doplnit mohl, např. adresy z Registru ekonomických subjektů ČSÚ. Poslal tyto seznamy církvím a náboženským společnostem k opravám a doplnění v listinné formě i na disketách. Přesto některé církve a náboženské společnosti ani na tuto vstřícnou pomoc nereagovaly.
Tyto skutečnosti uvádíme na tomto místě pro vysvětlení, proč byly rejstříky zveřejněny na stránkách MK se zpožděním a proč i v době jejich zveřejnění jsou neúplné. Proto jsou v následujícím textu uvedeny vysvětlivky k některým „zvláštnostem“ rejstříků.
Nápis pod „Výpisem“ z příslušného rejstříku „ÚDAJE PODLE ZÁKONA NEBYLY DOSUD DOPLNĚNY“ znamená, že MK nebyly do příslušných rejstříků dosud dodány v roční lhůtě údaje požadované zákonem.
Poznámka. Pouze v případě „Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností“ probíhají u některých z takto označených církví a náboženských společností jednání či registrační řízení. Problémy jsou zatím pouze u Českobratrské církve evangelické, která nepředložila MK žádný návrh podle § 28 odst. 4 zákona, a musela být podle tohoto ustanovení vyzvána k doplnění údajů. V případě Římskokatolické církve, která návrh na změnu registrace předložila, muselo být registrační řízení přerušeno pro nesoulad v uvedení orgánu církve, který se v předloženém základním dokumentu liší od orgánu církve ve Smlouvě mezi Českou republikou a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů.
Další „zvláštnosti“ se vyskytují pouze v Rejstříku církevních právnických osob. Uvádíme k nim následující vysvětlení :
1. Římskokatolická církev požádala podle § 20 odst. 3 o to, že bude vést osobní údaje u právnických osob evidovaných MK v Rejstříku církevních právnických osob a zřízených biskupstvími (čili netýká se to mužských a ženských řádů a kongregací) sama. MK je sice známo, že v Parlamentu byla vynechána na konci ustanovení § 17 odst. 1 slova „pokud tento zákon nestanoví jinak“, čímž podle názoru MK určuje MK jako jediný orgán pro vedení Rejstříku církevních právnických osob, avšak je pravda, že bohužel s těmito slovy nebylo vynecháno ustanovení § 20 odst. 3. Proto vyhovělo žádosti Římskokatolické církve. V Rejstříku církevních právnických osob se proto na místě osobních údajů členů statutárních orgánů objeví nápis rejstříku „ÚDAJE PODLE ZÁKONA NEBYLY DOSUD DOPLNĚNY*“ a v kolonce „Ostatní skutečnosti“ text o tom, že údaje podle zákona vede zřizovatel uvedený v kolonce „Zřizovatel“ (včetně jeho adresy a IČ). Příslušný zřizovatel je povinen každému žadateli sdělit jména členů statutárního orgánu u každé na MK evidované církevní právnické osoby. Jde totiž o veřejný seznam podle § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle tohoto zákona je povinen do 15 dnů ode dne doručení žádosti tuto informaci žadateli předat. Dokonce je povinen k těmto údajům podle zákona o svobodném přístupu k informacím umožnit dálkový přístup.
2. V případě, že u církevní právnické osoby není obsazeno místo příslušného statutárního zástupce, objeví se na tomto místě text „neobsazeno“. To není žádný problém, protože se to vyskytuje v případech, kdy církevní právnická osoba má více statutárních zástupců. Tato skutečnost nikterak neomezuje schopnost dané právnické osoby vstupovat do právních vztahů.
3. U církevních právnických osob evidovaných na MK, které jsou typu sdružení věřících se objeví v kolonce „Ostatní skutečnosti“ nápis „Předmětem činnosti této právnické osoby není provozování sociálního, zdravotnického, školského či jiného obdobného zařízení ani výdělečná nebo podnikatelská činnost.“ Jde o poznámku, která by měla zajistit, aby na MK nebyly evidovány církevní právnické osoby, které vyvíjejí činnost popsanou v této větě. K tomu uvádíme níže obecné vysvětlení, proč je do výpisu pro tento typ církevních právnických osob taková poznámka vkládána.
Vysvětlení k bodu 3 - problém evidence charit a diakonií :
Protože Ústavní soud svým nálezem č. 4/2003 Sb. (PI.ÚS 6/02) zrušil § 6 odst. 2 zákona, kdy současně tím zrušil vymezení pojmu „církevní právnická osoba“, a tento termín pak ve svém odůvodnění používal v jiném smyslu, než byl pro účely zákona stanoven, tj. ve smyslu všech subjektů založených podle vnitřního předpisu příslušné církve, a to bez ohledu, zda je či není takový subjekt současně právnickou osobou podle právního řádu ČR, musel se odbor církví MK zabývat vymezením okruhu subjektů, které budou podle zákona evidovány na MK.
Ústavní soud nezrušil § 16 odst. 1: „Návrh na evidenci orgánu církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné církevní instituce jako církevní právnické osoby podává orgán registrované církve a náboženské společnosti k tomu určený v základním dokumentu předkládaném podle § 10 odst. 3.“ Na MK jsou tedy evidovány „orgány církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné církevní instituce“. K určení množiny těchto subjektů evidovaných na MK bylo nutné využít § 3 písm. a), tj. ustanovení, ve kterém je určeno, že pro účely zákona se rozumí „církví a náboženskou společností dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, s vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry ať veřejně nebo soukromě a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby“.
Protože Ústavní soud ve svém odůvodnění používal jako příklady Římskokatolickou církev, přidržíme se pro srozumitelnost této jeho koncepce. Je zřejmé, že do okruhu evidovaných subjektů na MK tak, jak jsou výše uvedeny, patří např. všechny tři konference, církevní provincie, diecéze, farnosti, řeholní společenství, jejich provincie a domy, semináře, kapituly apod. Problematická vždy byla, a to nejen v poslední době, ale v průběhu celých 90. let minulého století, evidence charit (u jiných církví a náboženských společností např. diakonií) a jim obdobných, jinak nazvaných subjektů, prezentovaných v případě Římskokatolické církve jako sdružení křesťanů. Z předcházejícího odstavce je zřejmé, že jako sdružení křesťanů má MK evidovat ta z nich, která odpovídají vymezení pojmu církev a náboženská společnost, tj. subjekty, které jsou především "dobrovolným sdružením osob ... založeným k vyznávání určité náboženské víry“.
Na základě nálezu Ústavního soudu provedlo MK důkladnou analýzu tohoto okruhu subjektů. Především muselo analyzovat předmět jejich činnosti. Zjistilo, že pod stejným názvem je vykonávána velmi různorodá činnost. Proto dospělo k závěru, že znakem zařazení do evidence MK nemůže být jejich název, ale výhradně předmět jejich činnosti. Po takto provedené analýze MK zjistilo, že ty z nich, které mají charakter sdružení věřících soustřeďujících dary pro potřebné občany, ať již jsou či nejsou „osobami hlásícími se k dané církvi“ a poskytujících s těmito dary těmto občanům duchovní podporu a útěchu, je povinností MK evidovat a zařadit je do Rejstříku církevních právnických osob vedeného MK. Z uvedené charakteristiky vyplývá, že samozřejmě mohou též pořádat dobročinné sbírky podle zvláštního zákona.
MK nemůže, jak je uvedeno výše, evidovat a tedy zařazovat do Rejstříku církevních právnických osob takové subjekty, které provozují různá zařízení (např. sociální, zdravotnická a školská), anebo zařízení, jejichž předmětem činnosti je výdělečná či podnikatelská činnost.
V této souvislosti konstatujeme, že MK bylo vždy názoru, že církvím a náboženským společnostem nemůže být omezován předmět jejich činnosti jen na působení „vnitrocírkevní“, stejně jako bylo vždy názoru, že církvím a náboženským společnostem plně přísluší právo na nezávislost na státu při správě jejich záležitostí, což potvrdil i Ústavní soud. Církve a náboženské společnosti tedy i po nálezu Ústavního soudu mohou být zřizovateli např. sociálních, zdravotnických a školských zařízení, stejně jako mohou být zřizovateli subjektů provozujících výdělečnou a podnikatelskou činnost. Nestanovil však pro tuto činnost odlišné podmínky, než jsou stanoveny pro jiné „necírkevní“ zřizovatele. Proto je nutné taková zařízení registrovat nebo evidovat podle jiných zákonů, a to takových, které platí i pro „necírkevní zřizovatele“.
MK tedy poznámkou vloženou do výpisu církevní právnické osoby typu sdružení věřících sleduje cíl zabezpečit stejné podmínky pro všechny právnické osoby pro provozování stejných zařízení. Bohužel se nemůže spolehnout na to, že mu bude k evidenci předána církevní právnická osoba, v jejímž statutu nebude předmětem činnosti např. podnikatelská činnost a následně tato církevní osoba svůj předmět činnosti o tuto činnost doplní. Zvláště zdůrazňujeme, že nejde v žádném případě o omezení spektra činnosti církví, jde jen o to zajistit, aby na MK nebyly evidovány osoby, jejichž obdoba existuje i v „necírkevní sféře“, a pro které by pro stejnou činnost, jakou vykonávají „necírkevní právnické osoby“, evidencí na MK byly vytvořeny zvýhodňující podmínky. Je třeba poznamenat, že ona poznámka uvedená v bodě 3 výše nikterak neomezuje na MK evidovanou právnickou osobu být zřizovatelem právnické osoby provozující sociální, zdravotnické či školské zařízení či zařízení s výdělečnou či podnikatelskou činností. Ale podstata je v tom, že takové zařízení musí zřídit podle jiných zákonů, než je zákon o církvích a náboženských společnostech, takže takové zařízení pak má stejné podmínky pro svou činnost, jako mají „necírkevní“ zřizovatelé stejných zařízení.
zdroj Ministerstvo kultury ČR
