Grano Salis - Všechny ženy jsou krásné..aneb..i já bojuji s bulimií

Již delší dobu se odhodlávám k napsání tohoto článku. Až si jej celý přečtete, jistě pochopíte proč. Jsou věci, o kterých se hovoří těžko se svými bližními. Natož věci, které chci teď vyřvat do světa. Ale znáte to, nastane doba kdy jste smířeni sami se sebou a již vás tyto „strašáci“ neohrožují. Na druhou stranu, třeba to někomu pomůže k tomu, aby se necítil v jistém problému sám.V dnešní době snad 80% procent dívek trpí mentální anorexií,bulimií, či hypergafií. Vypadá to tak, že v dnešní době nemají boubelky, baculky (nebo jak nazvat nás plnější ženy) snad ani místo pod sluncem. Ale kam se poděla ona ženskost, která se v dnešní době nazývá „tloušťkou“? Málokdo by asi řekl, že se v 30. - 50. letech běžně z novin či reklam dozvídal triky, jak přibrat pár kilo, aby byl co nejvíce „in“. Dnešní doba je však jiná. Současný trend poukazuje na dívky maxi štíhlé a čím více „vychrtlá“ tím je více sexy.Co se tedy skrývá pod těmito názvy nemocí a jak se vlastně projevují?

BULIMIE
- psychogenně podmíněná záchvatovitá žravost jako reakce na psychickou zátěž, stres. Excesy v jídle jsou střídány zvracením, takže tělesná hmotnost může být normální
- pro bulimika je většinou nemožné dostat se sám z koloběhu „hodů v jídle“ a zvracení. Nemocný obvykle potřebuje psychologického poradce a dle možnosti i léky. Teoreticky stojí za bulimií deprese, kterou mohou pozitivně ovlivnit antidepresivní léky. Velkou pomocí bývá skupinová terapie. V případě potřeby se obraťte na psychiatra, psychologa nebo poradnu pro poruchy výživy.
Příznaky:
většinou ženy mezi 17 a 25 lety, nízká sebeúcta, pocit vlastní hodnoty závisí na štíhlosti kolísání váhy - pod, na nebo lehce nad normální hodnotou, excesy v jídle, uměle vyvolávané zvracení po jídle, koloběh hodů a zvracení, zneužívání projímadel, zneužívání močopudných látek, stud za bulimické chování, neovládané, impulzivní chování, strach, deprese, apatie, absence normálních aktivit, distancování se od rodiny a přátel, lži, krádeže (jídla, peněz, projímadel, močopudných látek), popudlivost, náladovost, jí o samotě, myslí často na jídlo, stálé tělesné problémy, slabé zdraví, )nava, poruchy zažívání, potíže s polykáním a dýcháním, zubní kazy, záněty patra, chronické bolesti v krku, trhliny jícnu a žaludku (v důsledku opakovaného zvracení) ANOREXIA NERVOSA
- (anorexia mentalis) psychogenně podmíněné nechutenství s postupujícím extrémním úbytkem tělesné hmotnosti. Postihuje téměř výlučně mladé dívky a ženy. Onemocnění patří do skupiny neuróz
- léčení anorexie může probíhat buď ambulantně, nebo nemocničně. Pobyt v nemocnici může být nutný, když pacientka ztratí až třicet procent své původní váhy, a je nezbytný, když se díky tomuto úbytku nachází ve stavu ohrožení života. Prvním cílem nemocničního léčení je tedy podpořit přibývání na váze. U lemčících případů je toho možná dosáhnout normálním jídlem, ale u těžších případů je třeba pacientku vyživovat žaludeční sondou nebo infuzí, abychom ji zachránili. Léčení poruch výživy postupuje podle různých metod, prakticky všechny zahrnují psychoterapii rozhovorem a mnohdy je na ní léčení založeno. Taková terapie může mít formu individuální, skupinovou nebo rodinnou, přičemž každá z nich může být užitečná v různých stadiích léčby. Mohou se také nasadit léky - antidepresiva. Příznaky:
- většinou ženy mezi 12 a 30 lety, nízká sebeúcta, pocit nedostatečné kontroly nad vlastním životem, značná ztráta hmotnosti, velká spokojenost s pokračující ztrátou hmotnosti, zkreslené hodnocení svého stavu (považuje se za tlustou, je však hubená) popírání problému, perfekcionizmus, extrémní pracovní nasazení, nutí se ke sportu, ochota a pohotovost ke splnění přání druhých, myslí stále na jídlo a jeho přípravu, přesné počítání kalorií a extrémní omezení příjmu kalorií, strach z jídla a přibývání na váze, jí o samotě, nenormální zvyky při jídle (např. žvýkání bez polykání, krájení jídla na malinké kousky), záměrná izolace od rodiny a přátel, hádky s rodinou, strach, deprese, náladovost (někdy až tyranické sklony), velká manipulovatelnost, poruchy myšlení, strnulost, apatie, zimomřivost, vynechávání menstruace, tělesná slabost z poruchy vodního a minerálového hospodářství, poruchy spánku, zvětšení slinných žláz, ztenčení vlasů, suchá a tenká kůže na hlavě, zmnožení ochlupení, bolesti kloubů HYPERGAFIE
- trvalé přejídání se, vede k obezitě
- léčebné metody pro hypergafii jdou od změn návyků až k hladovým kůrám, lékům a drastickým operativním zákrokům, které příjem potravy trvale omezí. Naléhavě radím zkusit to nejdříve se změnou návyků! Dříve než začnete, ujistěte se o podpoře své rodiny a přátel. Najděte si někoho, kdo s vámi bude sportovat a může vás podporovat v osvojování si nových stravovacích návyků. Jestliže tato metoda selže, měl byste uvažovat o drastičtějších krocích. Extrémně nízkokalorické diety (pod 1000 cal. za den) jsou účinné, ale musí zůstat pod kontrolou lékaře.
Příznaky:
- postižena jsou obě pohlaví, ženy však častěji, nízká sebeúcta, nadváha - více než 20 procent nad ideální tělesnou hmotnost, myslí stále na nakupování, přípravu a konzumaci jídla, rychlé jedení po velkých soustech, nemá z jídla radost, trvalá chuť k jídlu, dokonce i po vydatném jídle, ztráta sebeovládání při jídle, zlost, když se mluví o váze, často společenská izolace, malá tělesná aktivita, již při mírné námaze se objevují potíže s dechem - pocit krátkého dechu, zadýchávání se, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, apnoe ve spánku (přechodná krátkodobá zástava dechu ve spánku), mnoho neúspěšných pokusů zhubnout.

Pravděpodobně se najde jedinec, který si bude říkat: „Tohle není normální, já bych to poznal, že se něco s dotyčným člověkem děje“ Pravda je taková, že to dotyčná osoba, která trpí např. bulimií, dokáže skvěle skrývat. Jak to vím? Od svých šestnácti až do nedávna jsem taktéž trpěla bulimií. Před mými rodiči jsem to dokázala skvěle skrývat. Sice jsem nekradla různá projímadla a kdovíco, zato přejídání se abych se vzápětí mohla vyzvracet bylo na denním pořádku. Kdyby jen jednou. V silnějším období jsem si úmyslně vyvolala zvracení i 6x za den. Začalo se mi to pomalu, ale jistě vymykat z rukou. Hubené období vystřídalo „tlustší“ a zase naopak. Pokud se mě zeptáte, kde se to ve mně vzalo, tak můžu říci jedno. Když tento koloběh začal, byla jsem v pubertě a měla jsem o sobě velmi špatné smýšlení. Nehledě na to, že jsem se musela vyrovnat s jistýma skutečnostmi, které mě provázely po celé mé dětství. Jedno vystřídalo druhé a já měla pocit, že jsem jak na kolotoči. Je to jako se sněhovou koulí. Začnete s malou kuličkou a než se nadějete, máte před sebou balvan, který je schopen rozběhnout lavinu. Jediný, kdo o mém problému věděl, byl můj nejbližší přítel. S oblibou rád říká, že jsem skvělý chameleón. Ne, že bych byla tak povrchní. Jen jsem typ člověka, který se jen před nejbližšími lidmi dokáže emocionálně obnažit - a musím říci, že takový člověk je jen jeden. Teprve až po 6ti letech jsem mu nedávno řekla, s čím zápasím. Tajně podezřívám Boha, že v tom měl prsty. :c) Stalo se totiž to, s čím jsem nikdy nepočítala. Prosila jsem Boha, ať mě vyléčí. Ať vyléčí moje bolavé srdce, protože jinak se z toho nedostanu. Proč bolavé? Nebyl v tom žádný rozchod nebo nějaká srdeční krize, jen jsem nedostávala bezpodmínečnou lásku - nebo spíše tak, že jsem vždy lásku přijímala od těch, kteří mi ji nedávali takovým způsobem, ze kterého jsem schopna živa a od těch, kteří mi ji zase dávali jsem ji odmítala. Jednou jsme šli k mojí dobré kamarádce na návštěvu a tam se stalo něco opravdu nečekaného. Najednou se mi udělalo nesmírně špatně a i když jsem již neměla co, musela jsem zvracet. Takhle to trvalo snad dvě hodiny. Jen sem ležela, klepala se a prosila Boha o to, aby to už skončilo. Kamarádka vyplašeně koukala a on mě držel za ruku a držel mi kýbl u pusy. V onu chvíli jsem totiž nebyla schopna ani chodit. Byla jsem jako papír. A to byl ten moment, kdy mi došlo, že v tomhle problému nejsem sama a že musím s pravdou ven. To byl moment, kdy jsem veřejně prohlásila „Moji milí, jsem bulimička“. Přítel mě pevně stiskl za ruku a řekl „Já vím a neboj, bude to dobrý..My tě v tom nenecháme.“ Tenhle moment bych chtěla dopřát všem.
Můj život nebyl nikdy procházkou růžovým sadem. Nestěžuji si a s jistými věcmi jsem se smířila a mám v duši klid, protože cítím, že ony věcy mne už neohrožují. Co se týče bulimie, tak vím, že tohle půjde po celý život se mnou..Bulimie pro mě už není takovým strašákem jako byla dřív. Beru to tak, že mě toho mí bližní dostali a přijímám lásku od všech, kteří mi ji upřímě dávají. Snažím se vnímat to, že pro ně jsem člověk, kterého mají rádi. Tatam je ono řešení, jestli jsem krásně štíhlá nebo ne. Začala sem se mít ráda takovou jaká jsem a ostatní? To jednoduše neřeším. Jestli se někomu nelíbím, tak co já s tím..Jsem typ člověka, který může žít pouze z vnitřní krásy člověka a ne z toho, jestli budu mít doma modela..Tak proč bych někoho takového hledala.. Stejně je krásné, jak člověk s postupem času (hlavně věku) přemístí svůj zrak do srdce..to je pak paráda :c)

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace