poslal PetrHa
Zoufalství dnešní doby
Mám před sebou Zdeňkův dopis. Snažím se vžít do jeho situace a především
do jeho vnímání dnešního světa. Když zemřel Jan Palach, bylo mi osmnáct
let. Bylo mi jasné, proč Jan zemřel. Přemýšlel o světe stejně jako já a
ostatní mladí lidé a prožíval obrovské zklamání.
Tehdejší společnost
po několika měsících bez zjevného odporu přijala okupaci sovětskými
vojsky a bylo jasné, že totalita zůstane možná i další desítky let. Většina
lidí se rychle přizpůsobila. Našli se mnozí, kteří pro svoji kariéru
byli schopni pošlapat hodnoty, ve které jsme jako mladí lidé věřili. Byla
to zoufalá a beznadějná doba. Já měl to štěstí, že jsem uvěřil v
Boha. Věřil jsem, že se to časem změní a že život jde dál a musí jít
dál přes všechny zkoušky a překážky. Nesmím zradit, nesmím se změnit
jako ostatní. Zůstanu věrný své víře. Nebudu provokovat, nebudu dráždit,
nebudu se ani přizpůsobovat. Jan se rozhodl vyburcovat tu tehdejší lidskou
lhostejnost k probuzení. Byl to statečný čin ze zoufalství nad stavem společnosti.
Já jsem se snažil jen, pokud se to tak dá říct,snad čestně přežít.
A nyní po tolika letech opět podobný čin. Je to v době, kterou
vychvalujeme a v porovnání s totalitou hodnotíme jako mnohem lepší. Tvrdíme,
že konečně máme demokracii a podmínky pro šťastný život. Dívám se do
dopisu, který napsal zoufalý Zdeněk. Snažím se představit, že by mi dnes
bylo tolik roků, jako bylo jemu. Jak bych uvažoval ?
Někteří novináři se snaží charakterizovat tento sebevražedný čin
jako projev slabosti, jako něco, co nelze srovnávat se smrtí Jana Palacha.
Ano, doba je jiná, ale zoufalství je stejné v každé době.
Proč byl Zdeněk zoufalý ? Co ho trápilo?
Ekologie. Vůbec na to většinou nemyslíme, protože žijeme přítomností.
Ale my lidé si skutečně podřezáváme větev. Opravdu se chováme jako
sebevrazi. Akorát si to nechceme připustit. Ani ta mocná Amerika, která chce
světu vnutit svoji spravedlnost, nedodržuje z ekologického hlediska to, co
dodržují mnohem chudší země.
Války. Copak je správné to, co se děje ? To snad nepotřebuje komentář.
Mezilidské vztahy. Někdy mám pocit, že lidé za totality se k sobě
chovali lépe.
A umění. Vyžívá se v propagaci násilí, protože právě toto jde na
odbyt a dá se na tom vydělat.
Peníze. Už dnes vím, že kdo má peníze, má i větší díl demokracie.
Může si dělat, co chce. Kdo má peníze, koupí si zdraví i zajistí snadnější
umírání.
Za peníze lze dostat titul a možná i milost.
Zdeněk vnímal dnešní skutečnost, která je svým způsobem až krutá. Někdo
řekne, že viděl svět jen černobíle. Však bohužel takto je dnes svět
prezentován. Někdo vidí jen to černé a jiný, kdo se má dobře, jen to bílé.
Ačkoliv Zdeněk pocházel z věřící rodiny, nikde v dopise není snímka
o Bohu. Toto je obrovská škoda. Ale jak, má člověk věřit v Boha, když
mnozí reprezentanti křesťanstva se chovají jako by byli synové ďábla ?
Komenský to také prožíval. V jeho době zneužití víry bylo ještě výraznější.
Ráj srdce, místo v mé duši, to je prostor, kde Bůh udělá klid, pokoj a dá
i radost i sílu k životu.
Víra funguje, Bůh existuje a zneužití víry, jak pozorujeme i dnes, bylo
v Bibli předpovězeno.
Zdeněk kromě toho měl i svoje vlastní osobní problémy. Kdo je nemá ?
Asi byl také strašně na všechno sám.
Když si představím, že bych byl dnes mladý, plně chápu Zdeňka. Bez víry
a dobrých přátel bych se zachoval také pravděpodobně nějak
sebedestruktivně anebo bych vypnul přemýšlení a užíval si života.
Nemyslel na to. Tak to dělá většina. A když se vrací přemýšlení, pak
se sáhne po drogách či něčem jiném, co nám přemýšlení a svědomí opět
utlumí.
Člověk však potřebuje rozumnou, ale ne zase fanatickou, víru.
Je mi Zdenka moc líto. Mrzí mi, že ačkoliv jsme od sebe nebydleli tak
daleko, nikdy jsme se nesetkali. Věřím, že s pomocí Boží bych mu jeho úmysl
vymluvil a ukázal, že překážky jsou od toho, aby se zdolávaly. A svět i náš
osobní život, třebaže vypadají zdánlivě beznadějně, jsou pod ochranou
Boží.
Petr
