Grano Salis - Co je to Bushova doktrína?

Co je to Bushova doktrína?

Minulý týden začala spojenecká válka s Irákem. Z jaké politické strategie vychází?

V září 2002, přesně rok a šest dní po teroristických útocích na New York a Washington, přijal Bílý dům novou Národní bezpečnostní strategii USA, která získala označení Bushova doktrína.

Jejím předchůdcem byla ve čtyřicátých letech 20. století politika zadržování snažící se udržet rozpínající se komunismus v poválečných hranicích. S rozšíření jaderných zbraní se zase zrodila politika vzájemného odstrašování. Zárukou míru se paradoxně stalo zbrojení a snaha nepřipustit vojenskou převahu zemí Varšavské smlouvy. Supervelmoci se držely v šachu a to jim zajišťovalo jejich bezpečnost. S pádem železné opony a rozšířením moderních zbraní i mezi nestátní organizace se svět významně změnil. Výsledkem je nová americká strategie označovaná jako předcházení hrozbám. PREVENTIVNÍ ÚDERY Důvodem vzniku této bezpečnostní doktríny je záměr přizpůsobit se cílům a možnostem dnešních protivníků. Doktrína vychází z toho, že žijeme v éře asymetrických hrozeb. Hlavním protivníkem nejsou jen státy, ale i teroristické skupiny, zvláště islamistického zaměření, které jsou podporovány určitými protizápadními režimy. Smyslem proto není čekat na jejich první úder, ale identifikovat nebezpečí předem a zničit jej dříve, než se přiblíží k vlastním hranicím. To lze v zásadě dvěma způsoby: formou preventivních úderů a preventivních obranných válek. Protiakce přitom musí být rychlá a účinná, protože soupeř je pohyblivý, často má dobré komunikační prostředky a svými zbraněmi je schopen dosáhnout ničivých účinků. Zahraničně politický expert Jiří Šedivý například napsal, že útoky z 11. září 2001 připravovalo po dobu jednoho roku několik desítek osob a náklady na akci nepřesáhly půl miliónů dolarů. "Rok po útocích se nejhrubší odhady celkových škod způsobených útokem pohybují nad částkou jednoho biliónu dolarů. Jeden investovaný dolar způsobil škodu za cca 2 miliónu dolarů." Jako jedna z otázek vyvstává, kdo všechno může být terčem podobných preventivních úderů. Bezpečnostní strategie používá clintonovský termín "darebné státy", které musí splňovat například tyto požadavky: "Brutálně zacházejí s vlastním lidem a plýtvají národními zdroji ve prospěch osobního zisku vládců, neberou žádný ohled na mezinárodní právo, ohrožují své sousedy a zcela lhostejně porušují mezinárodní smlouvy, jichž jsou sami signatáři. Zarytě usilují o získání zbraní hromadného ničení i dalších vyspělých vojenských technologií, jež by využily jako hrozbu či jako přímého útočného prostředku k dosažení svých agresívních cíků. Podporují terorismus po celém světě, zavrhují základní lidské hodnoty a nenávidí Spojené státy a vše, za čím USA stojí a čemu věří." MEZINÁRODNÍ PRÁVO Otázkou je, do jaké míry koncept preventivní obranné války boří dosavadní systém mezinárodního práva. Charta OSN dává možnost vedení války ve dvou případech: se souhlasem Rady bezpečnosti a v sebeobraně. I velký Bushův oponent Al Gore totiž prohlásil, že "existující rezoluce OSN z roku 1991 jsou z právního hlediska dostatečné", aby ospravedlnily vojenské akce proti Iráku. Doktrínu preventivního úderu někteří američtí teoretici také vysvětlují jako "sebeobranu předjímající". To už jsou ale krkolomné konstrukce, které naznačují něco podstatnějšího - svět se skutečně změnil. Nové hrozby si vyžádají nové formy obrany, a tím i nový systém mezinárodně právních vztahů. CO DÁL? Vojenský expert Jan Eichler nedávno v Právu napsal, že "ve srovnání s první válkou v Perském zálivu před dvanácti lety se výrazně změnil poměr sil. Irácká armáda je na tom podstatně hůř - podle odhadů odborníků se její dnešní bojová síla pohybuje na 40-60 procentech stavu z roku 1991". Arabista Jaroslav Bureš v Mezinárodní politice zase uvedl, že "irácká armáda v současné době zcela ztratila ofenzívní charakter a vyznačuje se velmi nízkou mobilitou k provedení rychlého, překvapivého útoku. Bojová morálka, zvláště v řadové armádě, významně poklesla". Na rozdíl od situace před dvanácti lety ale Saddám Husajn dokázal lépe diplomaticky jednat a nabídkami výhod (koncese na těžbu ropy, dodávky zbraní, přísliby dodávek civilní techniky po zrušení sankcí) rozeštvávat bývalé spojence. Přesto se soudí, že tato válka by neměla být příliš dlouhá. Co ale bude potom? Citovaný dokument mluví o tom, že odcházet po vyhrané válce by bylo předčasné a s odchodem je za sebou nutné zanechat demokratizovanou zemi. Americký analytik Joshua Moravchik napsal, že vládní úředníci v celém Washingtonu dnes šprtají historii americké okupace Japonska. Soudí, že "pokud by se to podařilo, mělo by to dramatický dopad na okolní státy počínaje Íránem, který již dnes zápasí s nestabilitou způsobenou poptávkou obyvatel po větší svobodě a odpovědnosti vlády". OTÁZKA DO DISKUSE: Co si myslíte o oprávněnosti americké akce v Iráku?

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace