poslal katolik
Ekumenismus vede pouze k synkretismu
Již uprostřed 2. st. to byli marcionité, kteří vytvořili opozici ke katolickému učení, tedy vytvořili učení, do kterého vložili své vlastní poznatky a názory. Chiliasté od r. 130 (milovníci rozkoší na této zemi), gnosticismus, který se udržel až do konce 2. st., montanismus, novatianismus, donatismus (r. 341). Priscillianismus v Hispánii ve 4. st. a v 7. st. na východě známý jako paulinismus. Pelagianismus byl již tak významný, že byl hlavním tématem na koncilu v Efezu (r. 431) a vytrval až do r. 529. Arianismus je známý určitě všem. Nestorianismus a monofyzitismus (toto učení říkalo opak, než vyjadřuje učení o hypostatické unii) byly odsouzeny koncilem v Chalkedonu (r. 451). Pravoslavnou církev má na svědomí de facto patriarcha Fotius.
Naše české heretiky není potřeba vyjmenovávat. Protestantismus: tedy jejich velmi známí představitelé: Luther, Kalvín, Zwingli, Knox, Jindřich VIII., a další... ad.
Proč jsem si vybral tento úvod, jak souvisí s ekumenismem?
Kdo byli všichni ti, kdo po celá staletí říkali NE tomu a tomu, kdo byli všichni ti, kdo si troufali do očí říkat lidem: NEMÁTE PRAVDU! (možná že pro toto téma by bylo lepší psát o těch druhých, jimž se to říkalo). A jaké k tomu měli oprávnění, že nerespektovali jejich svobodu a názory, a jaká byla jejich jistota, že oni jsou ti, kdo mají pravdu? Bylo to Písmo svaté: Mt 28, 20 ". já jsem s vámi až do konce světa" a " .. já jsem pravda, cesta a život". Kde jsou dnes všichni ti, co se svobodně oddělili od pravého učení? Každá z těchto herezí se nadále vyvíjela (!) v další a další hereze a další a další církve a sekty. Nejlépe je to vidět na protestantských církvích. Původní učení Lutherovo, Zwingliho a např. i Husa bylo ještě více zredukováno a okleštěno. Jejich původní myšlenky vlastně již nejsou z větší části "obsahem víry". Jenom jeden příklad - Panna Maria: většina protestantů věřila v její neposkvrněné početí, panenství a zároveň že je Bohorodička, v její nanebevzetí a přímluvy. Kde je dnes tato víra! Ještě je dobré rozlišit mezi křesťanskými církvemi a sektami. Ty, co se nazývají církve, musí respektovat tyto základní normy: 1) bible jako pravidlo víry; 2) dvě svátosti explicitně stanovené Kristem; 3) Apoštolské a Nicejské vyznání víry jako vyjádření jejího obsahu; 4) vlastní episkopát se svými různými druhy administrace. Ta uskupení, která nerespektují ani tyto normy a nevěří v toto minimum, jsou již různé sekty.
Svatý stolec po celou dobu své existence vždy říkal: přijďte a konfrontujte svá učení s Pravdou. Takto to bylo míněno, když byl svolán I. vatikánský koncil, takto to myslel Lev XIII., když vydal Praeclara Gratulationis (r. 1894) "ad omnes protestantos", tedy - všem protestantům. Církev vždy adresovala tyto výzvy jednotlivcům, a ne celým skupinám. Rčení té doby bylo: "pochopení, ale ne kompromisy"). Ještě v r. 1949 vydal Vatikán "Instructio de Motione Oecumenica" - Instrukce k ekumenickému hnutí, které vycházelo převážně z Mortalium Animos Pia XI. (r. 1928). Tři jasně dané principy byly: 1) katolická církev "vlastní" plnost Kristovu, není tedy již potřeba hledat jinde; 2) křesťanská jednota nemůže být nikdy docílena asimilací s různými jinými vyznáními; 3) pravé a jediné spojení křesťanů je návrat do církve Boží.
Tento přístup skončil II. vatikánským koncilem. Unitatis Redintegratio volí oproti návratu KONVERGENCI, tzn. všichni opustí své pozice a učení a půjdou spolu vpřed hledat Krista. Kardinál Bea jasně vyjádřil, že cílem ekumenismu není návrat do "jednoho stáda pod jednoho pastýře". Dále říká, že protestanti, z důvodu svého platného křtu, nejsou ve víře o nic horší než katolíci, protože de facto směřují ke Kristu. Bohužel zkreslil encykliku Mystici Corporis (r. 1943), kde se Pius XII. vyjádřil o platném křtu protestantů. Jako by snad ke spáse člověka stačil křest! (ten je přece podmínkou, ne důsledkem!) Jean Guiton již přímo píše, že rozmanitost je dobrá a nikdo nemusí opouštět své pozice. Vzniká Rahnerův termín "anonymní křesťan" (myšleno je zde i na nekřesťany!). Koncilní termín "subsistit in" je ve své podstatě tvrdě egalitářský, když tedy mimo jiné znamená, že oddělené církve jsou nástroji, které využívá Duch svatý, aby přinesl spásu jejím členům. Toto vše rozhodně není katolický duch konverze.
Tímto skončil vlastní charakter církve: být misijní (srov. Mt 28, 19-20; Mk 16, 15-20). Misie dnes de facto neexistují, počet konverzí se blíží nule. Zajímavé je, že většina protestantů v současnosti již nezná katolické učení, a přesto je považují za špatné a za překážku ve sjednocení.
Vhodné by též bylo se podívat, jak ekumenismus působí v politice (UN), či popsat jeho roli v moderní psychologii nebo humanismu a naturalismu. Věnovat se historické povaze ekumenismu, tedy původnímu protestantskému hnutí, které vzniklo, aby se všechny ty církve alespoň mezi sebou dohodly, a byl poté modernisty přenesen do církve katolické, již nehodlám (prostor pro pana Zajíce). Není to totiž již důležité. Důležitá je přítomnost a současné ovoce tohoto učení. Tedy: žádné ovoce není.
Přeji si, aby v církvi opět zazněla jasná a hlasitá slova, že katolická církev JE církev Kristova, a aby bylo častěji slyšet, co je pravda a co omyl, a to vše bylo řečeno jednoznačně, aby to všichni pochopili stejně. Já vyznávám plné katolické učení, které je jasně podporováno ze tří zdrojů: bible, Tradice a papežský primát. Chci, aby nastala plná jednota křesťanů již zde na zemi. Nikdy k tomu však nedojde, pokud způsoby, kterých se používá, nejsou z Kristova učení. Plně věřím v to, co církev vždy učila, v neomylnost papeže, odpřísáhnu Antimodernistickou přísahu, věřím přesně v to, co je obsahem Quicumque vult.
A Vy, pane Vaňáči? Nakolik jste katolík vy? Nebo snad již věříte v něco jiného..? Již jste nějaká ta "zrnka víry" opustil, či snad jste z důvodu asimilace s protestanty či dokonce s nekřesťany (to se razí v Getsemanech...?!) ochoten je "zapomenout"? Za všechna ta staletí bylo takových, jako jste Vy, statisíce. Založili či vstoupili do nové církve (sekty) a přejmenovali ji. Je zbabělé, pokud smýšlíte jinak než katolicky, v katolické církvi zůstávat a pokoušet se (úplně zbytečně) církev změnit k obrazu svému. Je to Kristus, kdo vládne, a nikdo jiný!
Jinak jsem připraven i nadále diskutovat, pokud bude o čem. Navrhuji nějaké katolické téma, abychom si popř. vyjasnili pozice.
Chci zde ještě dodat, že různé proudy a různé názory na věci v církvi vždy existovaly a existovat budou. Vždy se objevují u různých členů extrémy, které nemusejí být katolické, tj. je např. liberál a liberál. Některé z nich byly časem odsouzeny, i když byly původně katolické. Tak např. existovali jansenisté a proti nim molinisté, galičtí a ultramontanisté, liberálové a infalibilisté (neomylní), modernisté a anti-modernisté atd.
Na závěr jen několik slov k něčemu, co s původním ekumenismem nemá již nic společného (jaksi se vyvinul v něco totálně odlišného): a to k mezináboženskému "ekumenismu". To, co se děje za přítomnosti P. Halíka v Praze u sv. Salvátora či za přítomnosti V. Havla a kardinála Vlka v pražské katedrále, a nakonec i v Assisi, jsou zvrácenosti, které nemají s křesťanstvím nic společného. Vedou pouze k synkretismu, novému světovému řádu, jednomu novému náboženství a k revoluci v církvi. Pro ilustraci: Kardinál Lustiger v jisté euforii (1981) řekl: "Jsem Žid, pro mě je křesťanství a židovství jedno náboženství". Naštěstí si zdravý rozum a celistvou víru drží naši oponenti ve víře. Vrchní pařížský rabín Kaplan na to prohlásil: ".. pro nás je nemožné být křesťanem a židem současně", a další rabín Sirat dodal: ". buď může být někdo křesťanem, nebo židem. Nikdy obojí".
Jan J. Vorka
