poslal Krestan
Kázání M. J. Husa: V bouři
Neděle pátá po Kristovu narození
Mt 8, 23—27
Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!" Řekl jim: "Proč jste tak ustrašeni, malověrní?" Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?"
Toto čtení z Písma je celkem jednoduše pochopitelné. Podle liturgického kalendáře připadá jako čtení na pátou neděli po Kristovu narození a má Pánu Bohu sloužit pro naše poučení.
Proč Kristus vůbec na loďku vstoupil? Z mnoha příčin.
1. Aby spolu s učedníky odpočinul svému unavenému tělu.
2. Aby nás naučil modlit se i ve chvílích v nichž se nám dobře odpočívá.
3. Abychom i my utíkali před pochlebováním a světskou slávou stejně tak, jako Pán Ježíš Kristus utekl tehdy před zástupem, který ho chtěl provolat králem (J6,15)
A tak tedy vstoupil s učedníky do lodě a vypluli. Ne nadarmo přišla bouře právě ve chvíli, když Kristus spal. On sám ve své Boží moci bouři dovolil.
A to proto:
1. Aby učedníci byli utvrzeni ve víře, že On je Pánem, když uvidí div z Jeho moci.
2. Aby dokázal tak, jako že je pravý Bůh schopný i větru a moři poroučet, že je i pravý člověk, když potřebuje spánek, jako kdokoli z nás.
3. Aby nás naučil modlit se v nouzi.
Aby na svých učednících ukázal, že i my, stejně jako oni, se strachujeme především pro nedostatek víry.
Pán Ježíš Kristus vstoupil s učedníky na loď a vypluli. A přišla zkouška. Ne nadarmo přišla bouře právě ve chvíli, když Kristus spal. On sám ve své Boží moci bouři dovolil právě v této chvíli.
Bouře je zkouškou, někdy i trestem, vždy když nám Kristus spí! Učedníci Ho budí a prosí: „Pane zachraň nás, hyneme!“ a On jim říká: „Proč se bojíte, malé víry!“ Bouře bývají trestem, když nám Kristus spí. Když máme malou víru. A víru máme vždy malou, když nám Kristus spí! Někteří z učedníků byli malé víry. Protože ho měli jen za člověka. Velmi málo věřili, že je Bohem. Neboť, kdyby byli plně věřili, že Kristus je pravý Bůh, tehdy by věděli, že divy může činit ať spí nebo bdí. Bůh nikdy nespí. Není jako člověk, který někdy spí a někdy nespí. Bůh nespí nad žádným člověkem a nezapomene včas přijít jak s metlou k soudu, tak s rukou pomocnou k vysvobození.
Z toho plyne, že učedníci se neměli tolik bát. I když spal byli s Kristem. Měli vědět, že žádný tvor ani žádné přírodní zákony nemohou proti Jeho vůli nic udělat. A On - Kristus nemůže zapřít sám sebe ve své pomoci těm, kteří v Něho doufají. Tak praví ap. Pavel - 2 Timoteovi 2:13 "Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“
Ze čtení také plyne, že nelze věřit a přitom hřešit. Když hřešíme, nemáme dost víry. Ap. Jakub píše, že „Víra bez skutků je mrtvá (Jk 2,26)“ Když člověk Boha nemiluje nade všechny věci, tak svou víru umrtvil a stále umrtvuje. V čas, kdy hřešíme, Boha nemilujeme. Je tedy jasné, že kdykoli člověk hřeší, má problémy již ve své víře a lásce k Bohu.
Kdyby lidé plně věřili, že Bůh všechny hříchy vidí a jistě potrestá, nehřešili by s takovou upřímností, ale s větším studem a strachem. Tím ale, že o Bohu pochybují a myslí si: „Snad to Bůh neuvidí a nepotrestá!“ tím snadněji páchají nepravosti. A jsme zase u nedostatku víry. U malé víry! Proto každému z nás je zapotřebí více víry! Abychom spolu s učedníky prosili:“Pane, přidej nám víry!“ To jest: „Dej nám víru plnou. Bez pochybování a vrtkavosti!“
Do vrtkavosti víry jsou dnes zabředlí mnozí. Zvláště kazatelé, pastoři a faráři. Svázáni strachem o učení církve, o to, aby nepohoršili mladé ve víře a nepobouřili sloupy sboru nebo neodradili hned na začátku, nesmějí se statečně postavit na Boží pravdu. Lekají se, aby na ně Pán Bůh nezapomenul a církev, či sbor aby je nenapomínali a lidé v lavicích aby je brali. Ale i víra jiných je velmi vrtkavá. Mnozí se dnes obávají, co bude zítra. Zda seženou to, co chtějí a co potřebují. Trápí je také úzkost z toho, že by mohli přijít o své zboží. Kvůli bouřím tohoto času. Že by mohli zchudnout, ztratit to, co nastřádali, nebo se dostat do problémů a nepříjemností. Takovým nám všem Spasitel praví: „Matouš 6:25 Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 34 Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“
Čím více zboží dnes máme. Čím více máme nabídek a možností. Čím máme více svobodné volby. Tím méně máme víry! Tím méně důvěry k milostivému Spasiteli, který by i nakrmil bez setí. A tím také méně Ducha svatého, který je dáván podle naší víry.
Závěrem pak je duchovní naučení z dnešním čtení v tom, abychom Ježíše následovali a bez obav se plavili přes moře tohoto světa. Naší lodí má být pevná naděje, že všechny bouře i moře přeplujeme. Bouře jsou velká pokušení a moře, které se zdvíhá jednou nahoru a jednou dolu je vzdouvání i našeho života a našeho světa, naší země a naší civilizace. Jednou nahoru a jednou dolu. Někdy je člověk povýšen a jindy zase ponížen. Proto je třeba být zakotven v pevné naději. A chce-li nás zoufalství nebo všelijaká vrtkavost života zlomit, volejme o to více k našemu milému Pánovi. Jako učedníci: „Pane, zachraň nás, hyneme!“ Jen ať nedopustí, aby nás ta veliká bouře přemohla. Milý Pane, rač nám pomoci!
Amen
Pavel Mošner
originál:
NEDĚLE PATA PO KRISTOVU NAROZENÍ
S. Mat. v 8 kapitole, 23—27 verši.
V ten čas, když vstúpi Ježíš na lodičku, šli sú po něm učedlníci jeho. A aj hnutie veliké stalo se na moři, tak že lodička přikiýváše se vlnami; a on spáse. A píistúpili sú k němu učedlníci jeho, a ubudili sú ho, íkúce: Pane! spas nás, hynemel. I vece jim: Co bázniví jste malé viery? Tehdy vstav, přikáza větrám i moři, a sta se tichost veliká na moři. Tehdy lidé divili se, íkúce: Kteraký jest tento, že moře i větrové poslúchají jeho?
Svaté toto čtenie vedle čísla jest k rozumu dosti lehké, avšak jest v něm naučenie cierkvi svaté, kterak má slúžiti pánu bohu. A proč Kristus vstúpil jest na lodičku, jsú mnohé příčiny: prvá, aby časem svým s učedlníky odpočinul vedle těla; druhá, aby nás naučil zjevně se modliti, když jest hodné odpočinutie, a abychom byli nábožni, a vezmúce naučenie, abychom potom jiným prospievali; a třětie naučenie, abychom utiekali pochle-benstvie, jakož Kristus utekl jest, když sú ho voliti chtěli, aby byl králem, v 6 k. 15 v. S. Jana. A teď vstúpil jest na lodičku; aniž darmo stala se búře mořská, když jest Kristus spal; ale bóh jest to Kristus zjednal, aby učedlníci byli potvrzení u vieřě, že on jest bohem, vidúce div z jeho moci; druhé, aby jeho pravé člověctvie bylo dokázáno, spal jest na lodi; a třětie, aby nás naučil se y núzi modliti; a čtvrté jest ukázanie na učedlníciech, že jakož oni též i my pro nedostatek viery se strachujeme. Protož ta jest zvláštie příčina, proč nám spí milý Kristus, a z té treskce nás; neb učedlníkóm, když sú ho budili a řekli: "Pane! spas nás," to jest, zachovaj, "hynemeť," znamenitě die: "Co bázniví jste malé viery?" Neb někteří sú z nich byli malé viery, proto že sú ho měli jedné za člověka, aneb velme mdle věřili, že jest bohem; neb by byli plně věřili, že jest on pravý bóh, tehdy by věděli, že tak právě móž divy činiti spě, jako nespě; neb božstvie, jenž nikdy nespí, divy činí, ale ne člověctvie, jenž někdy spí a někdy nespí. A z tohoto náš rozum onoho písma Davidova, Žalm 44, 24: Vstaň! proč spíš, pane? Nebť bóh nespí lidem, jedné pro nedostatek viery, jejž mají; a jakož metlu, jenž nespí, vždy drží nad svými věrnými, aby je tresktal, též pomocnú ruku, jenž nespí, vždy drží svým doufajícím.
A z toho máš, že apoštolově neměli sú se báti tak velice, jsúce s Kristem, majíce věděti, že nižádné stvořenie proti jeho plné voli nemóž co učiniti, aniž on móž v se plně ufajícím pomoci zapřieti; neb die S. Pavel, 2. Timoteovi 2, 13: Věrnýť jest bóh, nemóžť sebe zapřieti. Také z toho máš, že nelze jest člověku hřešiti, jedné z nedostatka viery, když smrtedlně hřeší; neb hřěší-li ták, tehdy neb viery nemá, aneb u vieřě vrtla. Protož dobře die S. Jakub apoštol, Jakubova 2, 26, že viera bez skutkóv mrtva jest. Neb jakž koli člověk boha nemiluje nade všecky věci, tak ihned vieru jest umrtvil; a poňavadž kdy kolivěk smrtedlně hřeší, tehdy v ten čas boha nemiluje, zjevná věc jest, že když kolivěk smrtedlně hřeší, že má nedostatek již v své vieřé. Opět, by lidé plně věřili, že bóh všecky hřiechy vidí, a že bez pochybenie z každého pomstí, a by muky před očima věčné měli, tehdy by ne tak hotově hřešili; ale že klátí je nedověřenie, ani řkú: Snadť bóh ne tak toho pomstí! protož tiem snadem a pochybováním jsú k hřešení hotovějšie. Protož potrěbie jest nám, abychom s apoštoly jeho řekli nábožně k spasiteli, v 17 k. 5 v. S. Lukáše: "Pane! přimnož nám viery;" to jest, daj nám vieru plnu, bez pochybovánie a bez vrtlánie.
V kterémžto vrtlání jsú mnozí v tomto času antikristovu, a zvláště kněžie, kteříž se nesmějí postaviti o pravdu boží statečně, lekajíce se, by jich bóh nezapomenul; a světští též, majíce péči, aby neměli co na zajtřie jiesti, kdyby jim pro božie pravdy obranu zbožice pobrali; a druzí pro zatracenie tělest-ného pokrmu, jako mnohé sluhy, nesmějí slova božieho slyšeti. Takým všem die spasitel, Mat. 6, 25 a 34: Neroďte býti pečliví živosti své, co by jedli, ani tělu svému, čím by je oděli! A dále die: Neroďte pečliví býti o zajtřie, zajtřější den pečliv bude sám sobě. Z této řeči dále máš, že kněžie a zákonníci, majíce velikú péči o platy a o tělestné potřeby, a zasazujíce sobě platy, jsú malé viery; neb nedověřie milostivému spasiteli, by je nakrmilbez toho zasazenie, jako sú dověřili učedlníci, jsúce naplněni duchem svatým.
Pak duchovnie naučenie ve čtení jest, abychom Ježíše následovali, a přes moře tohoto biedného světa se plavili. Lodie má býti pevná naděje, že búře i moře přěploveme; búře jsú náramná pokušenie; a moře, jenž se vzdvihuje jednak vzhoru, jednak opadne, jest tohoto světa zčestie, jímž někdy člověk jest povýšen a někdy ponížen. Protož třeba jest pevně v naději boží seděti, a chce-li se co zufalstvie neb vrtlánie naliti, braňme a volajme ku pánu milému, ať nedá té búri nás poraziti. Nebť netřeba jest nám mnoho spáti mezi mořskými ochochulemi, jenž jsú sladká pokušenie, jako k smilství a k jiné tělestné rozkoši, a ku povýšení v světě, k němuž pohřiechu! lidé velme chvátají, nevědúce, že čím výše vlezu, tiem tieže padnu. Od toho pádu rač nám pomoci milý Kristus!
