poslal Pavel Proti proudu II.mým přáním bylo napsat komentář k článku Dalibora Molnára se shodným názvem. Nakonec jsem se přiklonil k formě článku. Rozsahem to bude víc než pouhý komentář a autor a čtenář nechť mi to laskavě promine.
Že není tak snadné jít proti proudu, o tom asi netřeba pochybovat. Ten , kdo půjde tak otevřeně proti proudu , jako to udělali třeba Ježíš a nebo Hus, toho vskutku čekají nemalé obtíže a věru není divu, že tyto dva jmenované jejich aktivita přivedla až na popraviště. I historie na ně vzpomíná jednou tak, jindy jinak, bráno úhlem pohledu. Přesto, řekneme-li, jako reformovaní křesťané - následujte je, jsou toho hodni - myslíme to vážně, ale též spíše obrazně.
A byli to nejen Ježíš a Hus, bylo to mnoho dalších někdy reformátorů, někdy revolucionářů, kteří se dali a spíše většinou dostali do směru proti proudu, takže historici mají mnoho materiálu ke zkoumání a my k přemýšlení. Zde však nebudu zdržovat jejich výčtem, takový seznam by se sem určitě ani nemohl vejít.
Přejděme k jádru článku. K tomu, abychom mohli říct, že máme jít proti proudu, musíme si nejprve ujasnit, kam tento proud směřuje a proč proti němu máme jít. Myslím, že v článku Dalibora Molnára se stejným názvem je to mistrně naznačeno. Zkusím to ještě trochu zkonkretizovat.
Naše současná civilizace z mého pohledu nedává žádné záruky ani trvale udržitelného rozvoje, ani nějakých nadějí na dlouhé trvání. Snad se to už omílá stále dokola, hrozící ekologická katastrofa, docházející přírodní zdroje, voda, palivo, prostě planeta, trpící pod náporem nezodpovědného lidstva a hrozící svou pomstou. Zdá se však, že to téměř nikoho nezajímá. Jistě, jsou tu a tam nějaké snahy, ale kde jsou nějaké výsledky. Téměř nikde.
Jako křesťan se tady zeptám, zda je to vše takto v Božím plánu, či zda je to jenom důsledek lidské nezodpovědnosti, ješitnosti a hlouposti. Moje odpověď - člověk dostal od Boha vše pod svoji správu, a tedy za tuto správu nese i plnou zodpovědnost.
Věřím-li, že jsme jako lidé za stav tohoto světa velmi odpovědni, zkusím určit, kam směřují proudy, které je potřeba zbrzdit nebo otočit.
Přelidnění planety
Naše planeta není nafukovací. Její životodárná plocha je silně poškozena a znečištěna. Počet obyvatel se zdvojnásobil za dobu jedné generace. Předpokládám, že už dnes je obyvatel tolik, že planeta je prostě nenapojí, neuživí a neohřeje (možná se budeme stěhovat jako ptáci a nebo budeme žít přes zimu v moři).
(Námitky typu, že Evropa vymírá, nemají významu, protože na březích Afriky a Asie už čekají tisíce náhradníků ...)
Doporučení proti proudu je nasnadě - výchova k zodpovědnému rodičovství , rodiny se dvěmi dětmi, sociální politika, kondomy, potraty a euthanasie v oddůvodněných případech, každý, kdo má proti nějaké námitky, nechť se raději nad vším nejprve znovu zamyslí.
Ekologie
- bezpochyby těsně souvisí s předchozím bodem, jak je tam uvedeno. Přelidnění působí rychlejší erozi životního prostředí, i když není vyloučeno, že i více lidí se může chovat ekologičtěji než méně lidí. Ale pro nás zatím platí, že čím nás je víc, tím větší škody působíme.
Malý příklad - představte si, že každý člověk zničí za rok jeden čtvereční metr zelené plochy, třeba trávy. Za domácí úkol si spočtěte, kolik to bude zničené trávy na celé planetě. Ale nemusíme samozřejmě nikam do světa. Podívejte se kolem sebe, za jak krátkou dobu u nás vyrostly vesměs na zelených loukách nové fabriky, paneláky, silnice. Že už tam nikdy nevyroste ani stéblo trávy? A že už z toho stébla nebude ani molekula kyslíku, bez kterého se na naší planetě nedá žít? Zdá se mi, že to stále ještě téměř nikoho nezajímá a nikomu to nevadí.
Ale je nanejvýš nutné si tyto skutečnosti uvědomovat a do Kroniky ekologické katastrofy planety Země zbytečně nepřidávat další kapitoly.
Doporučení proti proudu - braňte přírodu, kdekoli je ohrožena, protože příroda dnes začíná být vzácnější než lidstvo, které ji postupně ničí. Každý, kdo má nějaké námitky, nechť si vzpomene na potopu a nebo na Sodomu a Gomoru a znovu se zamyslí.
Za dob mých studií nám jeden z učitelů dával s oblibou řešit diferenciální rovnice pro vztah mezi parazity a jejich nositeli. Vím, že to označení parazit našemu sluchu moc nelahodí, pokládám však za užitečné tyto rovnice nyní připomenout : Přírůstek parazitů je přímo úměrný počtu jejich nositelů (1. rovnice) a úbytek nositelů je přímo úměrný počtu parazitů (2. rovnice). Rovnice vypadají jednoduše, jejich řešení ale tak jednoduché není. Nicméně vycházejí přibližně dvě navzájem posunuté sinusoidy, kdy po přemnožení parazitů zákonitě dochází k jejich opětnému úbytku. A to je z našeho hlediska velmi optimistický odhad.
Tržně-mechanická společnost
Zatímco za socializmu existovala téměř pracovní povinnost, kdy každý musel vykazovat nějakou činnost bez ohledu na to, zda tato činnost měla nějaký smysl či nikoli, a byť by mnohdy bylo mnohem lepší, kdyby dotyční nedělali raději nic, a nebo něco alespoň trochu užitečného, avšak méně placeného.
V tržně-mechanické společnosti jsou naopak lidé nuceni pracovat a produkovat, jednak z důvodů vlastního přežití, jednak za účelem vlastní seberealizace, a opět, bez ohledu na to, zda tato činnost má nějaký opodstatněný smysl a opět, zda by nebylo mnohem užitečnější, kdyby se dotčení této činnosti raději zdrželi. (Být nezaměstnaným je tedy zde paradoxně mnohem užitečnější, než být někým zbytečně činným).
T-m společnost sice relativně dobře funguje, ale má i svoje zásadní problémy. Slibuje všem neomezené možnosti a stejné příležitosti, ale prakticky je může nabídnout jenom malému procentu těch relativně šťastnějších, schopnějších, rychlejších, drzejších a bezohlednějších jedinců, protože surovinové zdroje jsou omezené, technologie zapatentované a kdo nebyl ve správnou dobu na správném místě tak už má prostě smůlu. Navzdory proklamacím má tato společnost trvalou tendenci k ožebračování jedněch na úkor druhých. Má extenzivní charakter, to znamená, že pobízí své osazenstvo k neustálému rozšiřování svého pole působnosti atd..
T-m společnost se dobře se kritizuje, i když, zatím málo platné, nikdo nic lepšího nevymyslel. Veškeré pokusy o její modifikaci dosud ztroskotaly a nové se nerýsují.
Doporučení proti proudu :
Produkce - nevyrábět věci, které nejsou pro náš život nezbytné nebo alespoň prospěšné nebo alespoň recyklovatelné, nevyrábět za každou cenu, nevyrábět jenom pro seberealizaci.
Seberealizace - rovněž navazuje na předchozí kapitolu, zaslouží si však více pozornosti. Jako křesťan věřím, že člověk se nenarodil a nežije jen tak beze smyslu, naopak, že dostal duši a úkoly, z jejichž plnění se bude jednou zodpovídat. Jak už jsem napsal výše, člověk je na této planetě hospodářem a hospodářství má řádně vést a předat nezplundrované další generaci. Až jeho časově vymezený úkol skončí, dostane
nahoře vysvědčení, buď zde obstojí, a nebo propadne. (Kam, to si netroufám říct, ale uvažoval jsem o variantě, kdy bude opět poslán zpátky na Zem, že snad dostane další šanci - a v tom jsem viděl i možnou příčinu přelidnění, protože, jak odhaduji, procento těch, co propadnou, asi nebude tak zanedbatelné).
(Když dnes frčí počítačové hry, můžete si to představit jako počítačovou hru - na počátku vstoupíte do hry, utkáte se s netvory a draky, vysvobodíte princezny, a buď šťastně projdete do cíle a nebo propadnete).
Člověk má tedy pracovat, a kdo pracuje, má nárok na odpočinek a trochu zábavy. Moderně se tomu říká právo na seberealizaci.
Moderní člověk se seberealizuje tím, že především shromažďuje majetek, cestuje křížem krážem po celé planetě, když na to má, nebo sedí u piva nebo u televize, když na to nemá. Rád se vozí v plechových rakvích, prolévá hrdlem alkohol a potom se oddává beatovému šílenství.
Doporučení proti proudu - nesnažte se nashromáždit co největší majetek, nechte též něco druhým, cestujte, jen když to bude mít nějaký vážný důvod, nedívejte se na akční filmy a snižujte tím jejich sledovanost, choďte raději pěšky, alkohol konzumujte jen v míře, která odpovídá Vaší tělesné konstituci a která nepoškodí Vaše zdraví a rozum.
.....
Dalo by se asi pokračovat, konečně však na mne padla únava a jakýsi pocit marnosti nad moralizováním. Ono totiž moralizování je poměrně snadné a celkem pohodlné. Horší je to s realizací. Nejsem žádný světec, který nikdy neohnul ani stéblo trávy. Možná se
mi tak dobře moralizovalo, že jsem nemusel chodit daleko a často musel myslet i na sebe. Málo platné, každý musíme být příkladem nejprve sami pro sebe, pak máme šanci, že nám porozumí i naše okolí.
Co dodat závěrem - že není vždycky nutné jít hned proti proudu. Někdy to nejde, někdy to má jen minimální efekt, protože ten, kdo jde čelem proti proudu, bude proudem nejspíše stržen a zmařen, přinejlepším zesměšněn. Proud je často už natolik silný, že jedinec ho nezastaví ani neotočí. Někdy je nutné a výhodnější zvolit jinou cestu. Do proudu vstoupit, spojit se s ním, chvíli se s ním nechat unášet a třeba nenápadně začít měnit jeho nežádoucí směr.
Úspěch všem plujícím proti proudům přeje
Pavel
