|
Právě je 448 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: Mikim ivanp rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116503105 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Re-Charismatická cirkev sjednocení ??
Vloženo Neděle, 09. listopad 2003 @ 12:15:51 CET Vložil: Bolek |
poslal Pavel Re-Charismatická cirkev sjednocení ??
Aleš Franz napsal :
Vysvětlení
Vím, že pojem charizmatik je dnes chápán v nejrůznějším slova
smyslu. Pro někoho je charizmatikem kterýkoliv probuzený křesťan, pro jiného
příslušník určitého hnutí a někdo může za tímto označením cítit až pejorativní
nádech. Budu-li tedy psát o "charizmaticích", chtěl bych hned na počátku tento
název trochu vymezit.
Již na počátku je třeba uvést, že tato studie se nezmiňuje o
charizmaticích v tom slova smyslu, ve kterém je známe asi nejčastěji. To jest
křesťanech, kteří věří v křest Duchem svatým jako následnou zkušenost po svém
obrácení a kteří zůstávají na půdě svých denominací. Ani o těch, kteří pocházejí
ze svobodných sborů.
Studie, pokud pojem "charizmatik" používá, pojednává o
charizmaticích, kteří jsou začleněni v Křesťanské misijní společnosti (dále KMS)
nebo kteří sdílejí níže uvedená učení.
Případně se v této práci slovo "charizmatik" vyskytuje v
citacích těch, kteří toto slovo použili, a proto by pro srozumitelnost bylo
nemožné nahrazovat je pojmem jiným. Ve všech těchto případech se dá kontext
pojmu ověřit v původním citovaném prameni.
"Charismatické hnutí" se u nás začalo silně aktivovat po roce
1989 . Zprvu to vypadalo jako hnutí mladých a nadšených křesťanů, kteří se dali
velmi snadno přesvědčit tzv. evangelizátory, že křesťanství je vlastně něco jako
cesta růžovým sadem. Tradičně orientovaní je zprvu vítali a tolerovali jejich
zjednodušené úvahy a představy, protože omlazovali přestárlé a zesláblé sbory.
Předpokládali, že alespoň někteří z nich se postupně a později zapojí do sborové práce. Jak vše probíhalo a jak se vše vyvíjelo můžeme
dobře sledovat na případu Jednoty bratrské. "Charismatici" se velmi brzy
vyprofilovali ve vyhraněný a z tvrdého jádra řízený blok s vlastní orientací a s
vlastními a jedině správnými prioritami. V této fázi se vlastně
začíná používat označení "charismatik", zřejmě podle vzoru automatik, podle
způsobů reakcí a celkového chování, evidentně konvergujícího k sektářským
praktikám. Toto pojmenování je tedy spíše pejorativního čili
opovržlivého označení hojně používaného ze strany tradičních křesťanů.
"Charismatici" si na toto označení postupně zvykli a dnes je již sami pro sebe
zřejmě běžně používají.
Vzhledem k mým špatným zkušenostem s těmito "charismatiky" jeví
se mi však jako přiměřenější označení nikoli charismatik, ale charizmatenec ,
vzhledem k jejich způsobům chování, názorům a sektářským
praktikám.
Úvod
Bude církev posledních dnů institučně sjednocená? Jsou
denominace omylem, který nyní, v poslední době, zanikne? Povstanou apoštolé,
kteří se vymaní z rámce denominací a sjednotí církev pod instituci jednoho -
naddenominačního či nedenominačního - vedení? Kdo má být vůdcem sjednocené
církve a co se má stát s vůdci dosavadními? Na tuto a mnoho jiných otázek jsem
se pokusil zodpovědět následující úvahou, vyplývající z citátů protagonistů
KMS v České republice a některých citátů jimi uznávaných učitelů a proroků ze
zahraničí.
Objevují se totiž publikace, které se snaží poukázat na snahu
vůdců charizmatického hnutí sjednotit církve pod jejich vedením. Jedná se však
mnohdy o tendenční spisy, kritizující mimo jiné učení o " křtu v Duchu svatém" a
z něho vyplývajících projevů. Fenomén "uchopení moci" naznačují pouze nepřímo,
většinou jako projev duchovní pýchy těch, kteří "mají" (rozuměj křest v
Duchu), a proto se cítí povoláni k vedení.
Učení, metody a cíle, které se s touto kritizovanou snahou
pojí, zůstávají stranou a zatím se je nikdo z těchto oponentů nesnažil
popsat.
Myšlenka na sjednocení církví je možná na pohled hezká, ale v
naší civilizaci se vývoj odehrává v cyklech - společenské systémy se spojují a
když narostou do neovladatelných rozměrů, opět se štěpí na složky, někdy v
poklidu, většinou však za pohnutých událostí. Kdo studoval historii, jistě najde
nejeden příklad pro tento proces. Tento proces se samozřejmě týká i
církví - i zde fáze spojování je střídána fází rozdělování a tak stále dále
...
Ze sjednocení církví pod vedením charizmatenců jde docela
strach a a není jasné, jak by se takový proces mohl vyvíjet. Je asi smutnou
pravdou, že charizmatenců je dnes někde víc než křesťanů ještě tradičních. Tím,
že se charizmatenci vyprofilovali, odtradičnili a většinou separovali, způsobili
v tradičních sborech generační krizi. Tradiční církve tak procházejí ve své
většině krizí způsobenou tím, že staří umírají a na jejich
místa přicházi jen minimum mladých. A žádný recept na změnu zatím nikdo
nepředložil. A tak šance charizmatenců nejsou jen čistě teoretické. Zatím však
jen vše naznačuje, že tato "bratrovražedná" válka mezi charizmatenci
a tradičními povede pouze k celkovému oslabení zájmu o
křesťanství jako takovému.
Jakožto letniční křesťan se s některými z těchto "děl" nemohu
ztotožnit, a to nejen z věroučného hlediska, ale i pro způsob argumentace, to je
citací neověřených zdrojů a z nich vyplývajících demagogických závěrů. Jednou z
nich je kniha Alfréda H. Pohla, "Proč jsem opustil jazykové hnutí", která
obsahuje např. kapitolu "Možnost, že charizmatické hnutí bude nástrojem k
vytvoření prorokované světové ekumenické církve posledních dnů" (1).
Autor se zde seriózně nezabývá pojetím "charizmatické" jednoty
ani prostředky jejího uskutečňování, natož aby sledoval její cíl. Jako mnoho
dalších však poukazuje na to, že pro mnohé charizmatiky se tato jednota stává
důležitější než biblická pravda. Ve svém díle, kde mnoho munice tvoří pomluvy a
osobní názory pisatele, však cituje někoho, kdo si naší pozornosti zasluhuje
více. Je jím Vernon McGee, kterého čeští křesťané mohou znát i z vynikajících
biblických úvah z rádia TWR.
"Dr. Vernon McGee nedávno v rozhlasovém vysílání poukázal na stanovisko jednoho charismatika,
který řekl, že v těchto posledních dnech Bůh položil své slovo stranou, aby
přinesl sjednocení církví! Je to smutný, velmi smutný den, kdy je třeba obětovat
pravdu, aby se dosáhlo jednoty"! (2). Pohl dále spekuluje, že postoj, který nutí ve
jménu jednoty zavírat ústa pravdě, může vést k ekuméně podle 17. kapitoly
Zjevení.
Seriózně, byť jen okrajově, zmiňuje tuto skutečnost i D. R.
McConnell ve své skvělé analýze hnutí Víry, kterou nazval "Jiné evangelium". Ač
sám charizmatický pedagog, který vyučoval na Oral Roberts Univerzity, snaží se
odhalit našemu zraku jasnější perspektivy. Poukazuje na pozadí, které vedlo ke
vzniku křesťanské, charizmatické organizace "Network of Christian
Ministries" a
podle časopisu "The Network" cituje její cíle, které směřují k jednotě křesťanů.
Patří k nim např. "obnova církve k jednotě, moci a slávě, k plnému uvolnění
služebností přebývajících v Těle - Církvi..."(3).
Sledovat úvahy charizmatenců je možná zajímavé, ale je dobré se
vážně zamýšlet nad tím, jakou alternativu lze proti nim lidem
nabídnout.
Pokud jen trochu známe církevní dějiny, z nich zejm. dějiny
koncilů, můžeme vidět, že největší brzdou opravdové a upřímné jednoty mezi
křesťany, byly hereze. Dokonce i uzavření kánonu Písem Nového Zákona bylo
motivováno obranou před falešným učením. Křesťané byli znovu a znovu vedeni k
vytváření obranných mechanizmů, což bylo kritizováno jako štěpení
církve.
Jenže ty hereze obvykle vznikaly jako reakce na diktátorsky
organizovanou jednotu. A ani uzavření kánonu NZ nemohlo lidem zabránit, aby dál
pátrali po dalších a pravdivějších informacích. Jednota se musí tvořit trochu
jinak. Musí být konsensem, nemůže být diktátem.
Každý, kdo po jednotě doopravdy touží, musí nutně narazit na
rozdílnost učení a vypořádat se s ní. McConnell proto ukazuje na etický kodex,
který charizmatici - z nichž některé obviňuje z hereze(!) - vytvořili, aby se -
podle něho - vyhnuli kritice falešných učení a tedy i případné
nejednotě.
Kodex je tvořen
těmito body: "Respektovat doktrinální rozdíly.
Zachovávat a podporovat mezi
vůdci v Síti ducha ochoty a připravenosti nechat se vzájemně
poučovat. Mluvit o jiných služebnících... jen způsobem, který vzdělává. Respektovat
při setkání s bratrem či sestrou, kteří tuto etiku porušují, postupy, které
přikazuje Písmo" (4). Tedy na první pohled nic
špatného.
Jen
kdyby při tom alespoň zůstalo. Charizmatické hereze, vskutku, originální
...
Avšak McConnell dále popisuje, co to prakticky znamená v
případě, chce-li někdo korigovat bludné učení vůdce: "Podle Sítě biblický
postup k nápravě doktrinálních a etických přestupků především vyžaduje, aby
provinivší se strana byla v soukromí konfrontována se svými žalobci. Tento
postup je hlavně založen na Mt 18, 15-18"
(4).
Takovýto výklad autor nazývá "zacpáním úst". Podle tohoto
výkladu si může kdokoliv veřejně kázat bludy, a pokud je významným vůdcem,
nemůže být - v rámci zachování jednoty - bezprostředně veřejně napomenut. Např.
kazatele, který veřejně šíří falešné učení, nemůže jiný kazatel kritizovat na
místě - tj. též veřejně, nýbrž musí jej nejprve napomenout v
soukromí.
Je
zajímavé, jak charizmatenci dbají na čistotu svého "učení". A už zřejmě mají i
svoje heretiky ....
Tím ovšem nemůže korigovat blud tam, kam byl cílen, totiž do
myslí jeho posluchačů. Vedoucí církevní pracovník na jižní polokouli proto, dle
tohoto výkladu, nemůže veřejně kritizovat autora bludných knih ze severní
polokoule, pokud jej předtím nenapomene v soukromí, poté v doprovodu svědka, a
nakonec před
církví. Mezitím však bude mít jeho literaturou zamořenou církev. Je to něco
podobného, jako kdyby ministr obrany nesměl po bombardování své země nařídit
obyvatelstvu nasazení plynových masek dříve, pokud by nejprve v soukromí nepodal
trestní oznámení
na armádního generála státu, jenž dal k náletu příkaz.
Zdá se
však, že přílišnou toleranci k jiným než vůdcovským názorům asi nelze očekávat
....
Proto verše z Mt 18, 15-18 je dle McConnella možné uplatnit v
rovině morální, nikoliv doktrinální. Nový Zákon obsahuje řadu míst, kde byli
lidé pro chybné učení kritizování veřejně (Ga 2,11-14, 1Tm 1,20, 3J 9-10).
Ať tak či onak, je zřejmé, že charizmatici si jednoty velmi
cení a jsou pro ni schopni podstoupit opravdu mnoho. To, na co mnozí autoři
poukazují a co je i v řadách sborů soustředěných v KMS zjevné, je skutečnost, že
charizmatici pro dosažení jednoty nevidí učení jako podstatné. Vyvstává však
jedna otázka. Je toto "přehlížení" učení skutečným důvodem jednoty nebo jde
pouze o mechanismus, jak zabránit kritice doktrín, tedy rovněž učení, na kterých
tato proklamovaná jednota stojí?
Je
vidět, že s charismatickou jednotou to zřejmě nebude taky moc jednoduché.
Vůdcové budou zřejmě mít ještě hodně problémů a nejspíš se vyfaulují navzájem
mezi sebou. A tak možná sami uvíznou ve svých sítích ..
Ale na závěr trochu vážně. Neposmívám se tady všem
charizmatencům stejně, někteří si to možná ani nezaslouží. Pokud jsou ještě
mladí, časem dojdou k poznání, že jednota bude zřejmě v něčem jiném, než v
Sítích jejich vůdců ...
Pokoj všem charizmatencům přeje
Pavel
|
Re: Re-Charismatická cirkev sjednocení ?? (Skóre: 1) Vložil: tomas15 v Pondělí, 10. listopad 2003 @ 08:34:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Mily Pavle,
kdyz jsem uvidel nadpis tveho clanku, uprimne jsem se tesil na velice zajimavy clanek - napr. odpoved na tebou citovanou studii. Bohuzel, nemohu se ubranit dojmu, ze nepises odpoved a vlastne ani poradny komentar, nebot aniz bys doplnoval nejake nove poznatky ci nejake zasadni myslenky, zda se mi, ze spise jen tak placas do vody.
1) Zminujes tu KMS, aniz bys uvedl jak dulezite zmeny se v ni v poslednich 2 letech staly. Nazorovy rozchod KS a JB je patrne momentalne tim nejzajimavejsim co se v soucasne dobe na ceske charismaticke scene deje, ale bohuzel, nikdo o tom nepise. Omilat po 150te dokola clanek pana France z roku 1999 (tusim) nam uz nic noveho neprida, protoze at uz analyzoval KMS spravne nebo ne, dnes je rok 2003 a KMS je jinou organizaci nez byla pred 5ti ci 10ti lety. Ja nerikam zda lepsi, ci horsi, pac to je mi uprimne uplne jedno, jde mi o realisticke popsani SKUTECNYCH jevu ne o placani se v iluzivnich popisech jevu davno minulych.
2) JB neni dobry priklad toho jak to chodi v charismatickem hnuti a jeji priklad je spise vyjimecnym, proto chces-li psat o JB, pis o JB, a chces-li psat o charismatickem hnuti, zacni psat o nem.
3) libi se mi spousta veci, ktere uvadis, napr. otazka jakou alternativu tradicni cirkve nabizeji; naopak nemyslim si, ze by ch. hnuti nejak sililo, spis v posledni dobe vyrazne stagnuje; souhlasim, ze vetsina 'charizmatencu' vystrizlivi... pekny vyraz, mimochodem!
|
|
|
Re: Re-Charismatická cirkev sjednocení ?? (Skóre: 1) Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Středa, 12. listopad 2003 @ 21:45:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Tomáši 15,
děkuji Ti za komentář i za kritiku. Máš možná pravdu, že jsem jen trochu plácl do zahnívající vody a že jsem ani neměl víc v úmyslu. Chtěl jsem jen napsat pár svých poznámek a postřehů k nějakému charismatickému blábolu, a jak se říká, Aleš mi zrovna ( což je u mne odhadem tak půl roku) přihrál na gól. Ale rozhodně to není proti němu nic osobního.
K Tvým dalším postřehům :
1) Nemám dojem, že jsem nějak mluvil o KMS. O rozporech mezi KS a charismatickým křídlem JB jsem též něco slyšel, ale žádné detaily k tomu nemám a ani mne to už moc nezajímá, v tom se zřejmě shodujeme. Nicméně mne těší, že KMS i KS se zřejmě už částečně vracejí k zdravějšímu rozumu a jsem jim za to velmi vděčen. Pokud jde o popsáni toho, co se u nich uvnitř děje, tak na to určitě nejsem expert a je to tedy na nich, aby se s tím sami projevili.
2) Tady přesně nerozumím tomu, jak to vidíš. Míníš, že současné charizmatenecké vedení Jednoty bratrské v České Republice (jak si říkají) je lepší nebo horší než ostatní charismatický průměr u nás potažmo ve světě? Kdybych to měl sám porovnat, asi bych nevěděl, ale doufám, že charizmatenecký průměr je na tom morálně o něco lépe.
3) Zde je snad alespoň malý přínos mého plácnutí do zatuchlých vod. Ad a) je otázka, zda se má nějaká alternativa hledat a ad b) co by tím mělo být. Tady v komentáři to ale nevyřešíme. Máš-li elán, tak to zkus trochu vyprofilovat. Mně ten elán k tomu teď trochu chybí.
Pokud jde o označení "charizmatenec", tak za něj se spíše rmoutím , z mé strany to byla spíš jenom tak trochu narážka na charismatiky z Jednoty bratrské, kteří už ublížili mnoha lidem a napáchali tak dosud nedozírné škody na historii Jednoty u nás i v celém světě. Všem ostatním slušným charizmatencům se tímto omlouvám a budu pro ně dál používat označení "charizmatik" ( nebo "charismatik", jak jim to bude více vyhovovat).
Tak už jsem toho zase naplácal na půl roku dopředu a je tedy čas skončit.
Pokoj všem slušným charismatikům přeje Pavel
|
|
|
|
|