poslal bolek Zaujalo mě hořké povzdechnutí Martina Fendrycha v týdeníku Týden:
Bez náhrady Vánoce zrušit.
Jenže k čemu pak život bude? Čeho se takový nekonvenční hrdina bude ke konci roku děsit a zároveň se na to těšit? Nevyrazí večer čtyřiadvacátého do ulic a nebude nakukovat konvenčním rodinám do oken a závistivě sledovat, jak jim zaskakují rybí kůstky? – Rušič Vánoc rozhodně ušetří. A nelze vyloučit, že se právě svým paradoxním přístupem dotkne původního smyslu svátků. Nebude zařizovat, nebude mít pocit, že je všechno na něm, že jestli včas neshromáždí dárky, ryby, smrček, vánočky, cukroví, tak prostě končí. Šílení nahradí prázdnem a položí si otázku: „Proč tu jsem? Proč vůbec žiji?“
Smysl svátků původně netkvěl v tom, že své obvyklé činnosti a obavy ještě umocníme, že stres, jímž se tak rádi chlubíme i na něj nadáváme, povýšíme na konci roku na druhou. Ve svátek se lidé zastavili a vrátili sami k sobě, aby věděli, kdo jsou, odkud a kam jdou, jestli to má cenu. Pro věřící lid jsou Vánoce skoro totéž co pro ateisty. Stejný infarktový finiš, dárkové běsnění. Plus bohoslužby s koledami.
Smysl Štědrého dne je přitom úplnou negací našeho postkřesťanského pojetí. Narodil se Ježíš, Syn boží, „přijal na sebe podobu člověka“. Bůh řekl: Jsem s vámi, ne nějaký vysoko se vznášející princip. Ne vy dáváte, ale já dávám. Tak berte. – Podle sčítání lidu u nás dvě třetiny populace na Boha nevěří, pro ně to jsou pohádky a nesmysly. Vánoc se přitom drží jak klíšťata a extrémní variantu (zrušit je) by nikdy nepřijali. Bůh není, říkají ty dvě třetiny, ale my ho zastoupíme. A hrrr do supermarketu.
Nenastavuje nám tak trochu zrcadlo? Jaképak budou ty naše letošní vánoce?
