"Mravní zákon není v žádném případě závazný pro ty, kteří jsou odpravedlněni z víry samotné."


Toto je stručná definice křestanské hereze zvané Antinomismus.

Již Juda psal o lidech, kteří se vkradli do sborů a kteří jsou předem pozamenaní k odsouzení, kteří milost našeho Boha převracejí v nevázanost.

Oni prohlašovali zhruba toto: "Když je spasení z milosti, z víry v Krista a jeho oběť, a ne na základě poslušného plnění Zákona ani záslužného chování dobrých skutků, pak nezáleží na tom, jak po svém vyznání víry žijeme. Milost se o vše postará a pokryje to. Hlavně že VĚŘÍME v Krista. Mravní zákon je k ničemu, protože jen víra sama je nutná ke spáse."

Další výroky antinomistů: "Víra v Krista osvobozuje od morálních povinností zákona, ať již přírodního, biblického nebo duchovního."

"Odpouští-li Bůh hříchy, co je tedy špatné na hříchu nebo dobré na poslušnosti?"


Nový Zákon obsahuje mnoho silných reakcí na tento blud. Apoštol Pavel prohlásil: "Kde se však rozmnožil hřích, nad míru se rozhojnila milost"(Ř 5,20-21). Avšak Satan a hříšná lidská přirozenost vždy poruší a znesvětí i ty nejvznešenější a nejvzácnější dary Nebes! Tím se právě provinili antinomisté. Jejich troufalé žvásty říkají:"Není to nic světoborného ani tragického, jestli budeme hřešit, vždyť s rozmnožením našich hříchů, se tím více rozhojní milost!" Proto apoštol ihned preventivně nadhazuje otázky, jež jsou rezonancí nevázaných výroků antinomistů (např. Ř3,8) a prudce zavrhuje nejen je, ale i jakékoli možné nezřízenosti a prostopášnosti, jež by z nich někdo mohl odvodit a zneužít k ukojení vlastních tělesných chtíčů. A píše:"Což tedy díme? Snad zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? Nikoli. Kteříž jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm?" (Ř 6,1-2).

Antinomisté nejsou lidé, kteří věří v Evangelium příliš mnoho, ale příliš málo. Oni omezili Moc Evangelia na problém viny hříchu, zatímco Pavel nám říká, že Evangelium je Moc k posvěcení.

Velmi nebezpečný tekutý písek antinomistických bludů je oddělení Ducha od psaného Božího Slova v Písmech. Nezáleží, co říká Písmo, jestliže jsem duchovní osoba, naplněná Duchem. To je fatální omyl vedoucí k volnomyšlenkářství.

Antinomista Ranters se dostal až tak daleko, že prohlásil:"Nic není hřích, pokud lidé věří, že to tak je." Což je zneužití biblického výroku, že cokoli není z víry, je hřích.

Perverze antinomismu je zneužití svobody milosti.

Existují tyto druhy antinomismu, přičemž obvykle se vzájemně prolínají:

1)  Dualistický antinomismus.

Je  založen na řecké myšlence, že člověk je tělo a člověk je duch, ale lidské tělo je zlé. Spása je spása duše. Nebude žádné vzkříšení těla, protože tělo je zlo. Proto nezáleží na tom, co děláte se svým tělem a můžete hřešit, jak vaše srdce ráčí. Jděte do toho! Stejně jste spaseni. Tato myšlenka je založena na dualistickém myšlení Řeků.


2) Ducha-centrický antinomismus.

Říká: Nezáleží na tom, co mi Písmo říká. Jsem duchovní osoba, naplněna Duchem svatým. Jsem nad zákonem Písma svatého. Jsem veden Duchem, a Duch překonává Písmo. Duch může vést dokonce v rozporu s Písmem. Jsem duchovní křesťan, a  jsem veden Duchem. Dělám to, co Duch mi říká a já se nemusíte starat co je v Písmu svatém. Toto si pravděpodobně říkal krvesmilník v Korintu a korintský sbor se tím dokonce pyšnil. Duch svatý je autorem Písma svatého, a Duch nás vede k pravdě. Duch svatý není nikdy v rozporu s Písmem. Ve skutečnosti, on nám umožňuje pochopit a řídit se Písmem. Takže pravá duc*****st nás vede k dodržovat zákona Božího, nikoli ke vzdoru.


3) Liberální antinomismus.

Liberálové jsou lidé, kteří odmítají Písmo jako Boží slovo. Tíhnou k relativismu sekulárním světě, a říkají, že neexistuje žádné absolutno a že není žádný Bůh. Není žádný absolutní Boží zákon. Takže popírají Písmo a žijí tak, jak se jim zlíbí.

4) Situační antinomismus.

Situační antinomismus říká, že to, co potřebujete, je vnitřní motiv a záměr lásky. Tak dlouho, jak máte v úmyslu milovat, můžete ignorovat Boží zákon. Říká: "Ano, miluji manželku svého bližního, takže mohu ignorovat příkazy, které říkají: "Nezcizoložíš" a "Nepožádáš". Můžu mít poměr, a nikdo o tom nemůže pochybovat. Tento typ myšlení zkreslí co je to láska podle Písma. To je holý nesmysl. Opravdová láska naplňuje Boží zákon mocí Ducha svatého.

5) Kristocentrický antinomianismus.

Myšlenka je, že věřící je sjednocený s Kristem, je v Kristu, a jeho život se skryl s Kristem v Bohu. Bůh vidí Krista, který dodržel zákon perfektně, a Bůh nevidí žádný hřích věřícího, protože Bůh ho vidí skrze Ježíše Krista. Takže věřící je tedy oprávněn porušit Boží zákon.


6) Moderní typ antinomianismu, které se nazývá "Ježíš je Spasitel antinomismus"


Lidé říkají, že aby byl spasen, musíte přijmout Ježíše jako svého Spasitele, ale nemusíte ho přijímat jako Pána. Jako spasený křesťan nemusíte poslouchat Pána Ježíše Krista. Vaše spása je zabezpečený i nyní tak, jak jste kdysi dávno přijali Ježíše Krista jako Spasitele skrze víru. Ale to není to, co říká Bible.

Bible mluví naopak o snaze o posvěcení, Pavel používá výrazy jako "bojuji", "běžím", "podmaňuji své tělo ke kázni", "očištuji se" apod. Písma obsahují velké množství narážek na antinomisty. např. Ř 6,1// Ř 6,14! // Fil 3,19// 1Kor 5,2// 1Kor 6,9-12// Ga 5,13// 2Tim 3,6-9// 1Jan 1,6// 1Jan 3,7// 1Jan 2,18-19// 2Pt 2,19// Zj 2,2// Zj 2,14// 2Pt// Juda.

Antinomisté tvrdí, že stejně nikdo není schopen naplnit Boží vůli, příkazy Písma a činit Boží skutky. Je pravda, že v tomto životě nebudeme nikdy dokonale vítězit nad hříchem. ALE STÁLE BY TO MĚLO BÝT NAŠÍM CÍLEM.

I zde na Granu začali antinomosté vystrkovat růžky.

Jejich výroky dokazující antinomismus jsou zde:



"Když se podíváš na některé příspěvky jiných, tak bys mohl pochopit i mou reakci. 
Jako nemluvně v Kristu jsem po nějakou dobu také vyznával hříchy. Jenže přišlo období, kdy jsem zjistil, že jakoby jsem mluvil do prázdna, pochopitelně jsem se musel zamyslet a vznést dotaz na Pána co je špatně, a odpověď, kterou jsem obdržel, byla, proč mu nevěřím. 
Tak jsem vlastně zjistil, bych měl jít dál a nestarat se o nějaké mrtvé skutky"

"Napíšu jak mi zobák narostl, neotravuj mě z nějakými "hříchy", neboť byly odstraněny. 
To, čím se teď máme zabývat je Kristus"

"Ještě jiní říkají: „Bůh nám připravil dobré skutky v kterých máme chodit a tak plnit jeho vůli. A naše prohřešky nám budou odpuštěny, jestliže je budeme vyznávat.“


"Všichni byli naplněni Duchem Svatým... A ještě jednou co je víc? Duch Kristův přítomný v mém životě, v mém znovuzrozeném duchu, kde píše své zákony na mé srdce, anebo psané slovo Ježíše z před 2000 let – litera, která může zabíjet – působící na mé nitro zvenčí?"


"od Písma treba prísť k zdroju: Pánovi Ježišovi."
"Je více omluvit se jednou za celý můj život, kdy uznávám neschopnost svého těla přizpůsobit se stavu znovuzrozeného ducha, a zároveň svou neustávající závislost na Kristu - nebo častokrát, jako bych si pokaždé myslel, že už bude jinak, že už jsem myslel, že bez Krista zkusím, ale nevyšlo?"