poslal rive Jedna profesorka, která chtěla zprostředkovat svým žákům prožitek „těžkého břemene neodpuštění“. Zadala tedy studentům jeden zvláštní úkol.
Do příští hodiny si všichni museli přinést pytlík brambor. Na jednotlivé brambory napsali jména osob, kterým měli něco za zlé a odmítli jim to odpustit. Vedle jména osoby museli napsat také datum tohoto naštvaní se a neodpuštění. Potom celý jeden měsíc, bez přestávky, všude museli s sebou nosit tenhle pytlík takto popsaných brambor. Po nějaké době, při vláčení tohoto pytlíku brambor si každý student začal uvědomovat: Jakou zbytečnou váhu sebou nosí. Kolik energie je stojí neustálé soustředění se na svůj pytlík, ustavičné obavy, aby náhodou pytlík někde nezapomněli. A nakonec, když brambory začaly hnít a páchnout, si každý z nich jasně uvědomil, že zbavit se jich, je to jediné rozumné řešení.
Ježíš řekl: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20:23). Pokud někomu dlužíš odpuštění, něco s tím udělej! Jak by se ti líbilo, kdyby Bůh odpustil tobě stejným způsobem, jakým ty odpouštíš druhým?
(z facebooku)
