Když jsme ještě mladí, plní síly a zdraví, nemáme důvod myslet na něco takového jako je pomíjivost lidského života. Vždyť v sobě cítíme tak mohutný tok energie až se nám někdy může zdát, že je nevyčerpatelný, i přesto, že potkáváme staré lidi, kteří byli také kdysi plní entuziazmu, i v nich dřímal mohutný oheň energie. Jenže u lidí tato hmotná energie není nevyčerpatelná. Postupně se spotřebovává, až se jednoho dne spotřebuje nadobro. Když jsme mladí, tak si tyto věci ani neuvědomujeme. Řekl bych, že žijeme v dočasné iluzi, že jsme nesmrtelní. Prostě tak se cítíme a vůbec nepředpokládáme, že by se to mohlo změnit. Proto tato slova z Kazatele, která říkají něco v tom smyslu, že máme hledat to, co je důležité a co není jen pouhou mlhou, která se rozplyne do ztracena. Máme hledat toho, který nám dává život, máme hledat Pravdu a Světlo v čase, kdy té energie, o které jsem hovořil výše, máme ještě dostatečnou zásobu. Vnitřní hledání je především boj se sebou samým a na tento boj budeme potřebovat mnoho své vnitřní energie. Když budeme otálet z toho důvodu, že budeme patřit více tělu než duchu, svou energii spotřebujeme na nicotné záležitosti a když se rozhodneme pro to podstatné a nesmrtelné, může se stát, že nám bude chybět zdraví nebo energie. Tehdy to půjde velmi těžko. Daleko hůř než když jsme mladí a plní síly.