Jelikož na Granu už několik článků na téma sedmi sborů ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení existuje s tím, že jsou v nich vykresleny charakteristiky jednotlivých sborů, jako je Efez - církev, která opustila první lásku; Smyrna - pronásledovaná církev; Pergam - církev činící kompromisy; Thyatira - modlářská a náboženská církev (katolicismus); Sardy - mrtvá církev (protestantismus); Filadelfie - církev v obnově a Laodicea - vlažná (odpadlá) církev, chci se sedmi dopisům sedmi sborům věnovat trochu jiným způsobem.

 Sedm svícnů je sedm sborů. Proč svícnů? Svícny svítí, vydávají světlo a tím světlem je Kristus jako světlo světa. Svícny jsou zlaté (v. 12), přičemž zlato zde představuje Božskou přirozenost. Když se Jan obrátil, aby viděl Hlas, který s ním mluvil a oznamoval Janovi to, co zaznamenal v 11. verši, uviděl nejprve sedm zlatých svícnů a pak uprostřed těch svícnů Syna člověka, tzn. že Pán Ježíš Kristus jako Syn člověka mluví ke svým církvín a mluví skrze své církve. Pánovo vzezření zapůsobilo na Jana tak mocně, že padl k Jeho nohám jako mrtvý, ale Pán na Jana položil svou pravici a vedl ho, aby napsal věci, které uviděl i ty, které jsou a ty, které se mají stát po nich.

Věci, které jsou, se vztahovaly především k tomu, co Pán nadiktoval Janovi v sedmi dopisech sedmi andělům sedmi sborů, neboli tehdejší současný ucelený obraz stavu Církve ukázaný na příkladě sedmi sborů, přičemž sedmička zde znamená úplnost.

 Do Efezu diktuje dopis, jako Ten, kdo pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů, připravený v případě nečinění pokání pohnout "efezským" svícnem z jeho místa.

Do Smyrny jako Ten první a poslední, který byl mrtev a ožil, protože v případě pronásledované Smyrny jde o věrnost až na smrt. Do Pergamu nechává psát jako Ten, kdo má ostrý dvousečný meč, neboť k nekajícím přichází válčit s nimi mečem svých úst.

Do Thyatir jako Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a nohy podobné bronzu, tzn se soudem! Má proti ní to, že trpí ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí Pánovy otroky, aby smilnili a jedli obětované modlám. Pán jí dal čas k pokání, ale nechce se odvrátit od svého smilstva, takže ji uvrhne na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí; a její děti zahubí. A všechny sbory poznají, že Pán je Ten, kdo zkoumá ledví i srdce, a každému odplatí podle jeho skutků.

Do Sard píše jako Ten, kdo má sedm duchů Božích a sedm hvězd, přičemž sedm Duchů Božích znamená sedmkrát zesíleného Ducha zkoumajícího církve a daného církvi v Sardách, kvůli mrtvosti tohoto sboru.

Filadelfii jako jedinou církev chválí jako Ten Svatý, Ten Pravý, který má klíč Davidův; když On otevírá, nikdo nezavře, a když zavírá, nikdo neotevře, a proto před ní postavil otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít.

Andělu sboru v Laodiceji píše jako Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření, aby si přestal myslet, že bez Něho něco má a nic nepotřebuje a přitom neví, že je ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý!

 V dopisech sedmi sborů je tedy výsledek Pánova zkoumání a Jeho soud nad nimi na straně jedné a na straně druhé je zde výzva k pokání vůči pěti z nich a zmíněna odměna pro vítězné věřící ve všech sedmi sborech. Tito Pánovi vítězové tvoří skutečnost Těla Kristova a Kristovu nevěstu.

Tož tak.