Je pravda že jsem zvyklý na jiný druh církevního humoru. Nejsnáze asi rozumím jesuitským vtipům. Které míří zásadně do vlastních řad. Jako třeba ten jak se svatý Ignác byl podívat jestli se jeho řád za ta léta nezměnil a vrací se navýsost spokojený. Ti kluci mu připadají jako úplně stejní lemplové jako na začátku.
Možná to co říkám není tak úplně ekumenicky korektní ale tyhlety obrázkové vtipy mi připadají asi tak vtipné jako otevřený přátelský dopis přátelský. Přitom ani nevím jestli opravdu pocházejí od baptistů nebo je na Vaše stránky posílá někdo jiný. Pozoruhodná je i rychlost se kterou se objevují a to zvláště tenhle.  Zajímavé je i pouvažovat o tom co všechno má asi symbolizovat ten záporný hrdina s křížem na krku.