Grano Salis - Pastorace po internetu

Internet je dobrý vynález. Stejně jako mobil. Je úžasné, že si díky internetu můžete psát se známým na druhém konci světa a nestojí vás to ani korunu. Je skvělé, že se díky mobilu můžete ubezpečit, že vaše dítě je v pořádku, pokud ho po návratu z práce nenajdete doma, jak jste čekali.

         Internet či mobilní telefon rovněž usnadňují mezilidské vztahy. Když jste si s někým dali schůzku a špatně jste se domluvili, mobilní telefon vám ušetří spoustu času při vzájemném hledání se. Nebo si během pěti minut můžete vyměnit několik e-mailů a finalizovat tak dohodu o tom, kdy se uvidíte.

         Problém ovšem je, když nám tyto moderní technologie začnou vztahy ne pouze usnadňovat, ale nahrazovat. Neslyšeli jste ještě historku o „internetové známosti“, která skončila okradením důvěřivce, jenž se zamiloval do osoby, kterou v životě neviděl? Ano, takové a podobné věci se dějí, a to nejen důvěřivým dětem či dospívajícím.

         Vícekrát se mi stalo, že někdo, koho vůbec neznám, po mně e-mailem žádal pastorační radu. A nejednou jsem takovou radu dával. Ale rozhodl jsem se, že tuto praxi radikálně omezím. Nebylo tomu tak ve všech případech, ale vícekrát mi napsal někdo, kdo četl nějaké mé články nebo mě možná někde slyšel kázat, a chtěl po mně radu, ačkoli se nijak netajil tím, že sám chce zůstat vůči mně v anonymitě, nebo mi dokonce přiznal, že mi píše pod vymyšleným jménem.

Pastorace se v několika ohledech dosti významně liší od klasického sekulárního poradenství nebo od psychiatrické či psychologické pomoci. Pastýř nepřistupuje ke svému partnerovi jako profesionál, který svému klientovi neodhaluje nic ze svého života. Pastorační vztah se neodehrává podle vzorce „já dokonalý radím tobě začátečníkovi“, „já bezchybný radím tobě chybujícímu“ nebo „já moudrý radím tobě zpozdilému“. Může se ovšem odehrávat podle vzorce „já zkušenější radím tobě méně zkušenému“. Pastorační vztah je tedy v něčem vztah rovnosti (oba dva potřebujeme úplně stejnou Boží milost) a v něčem vztah nerovnosti (nemá smysl zastírat, že pastýř má mnohdy opravdu více jak biblických znalostí, tak životních zkušeností).

         V každém případě ale pastýř nese svou kůži na trh způsobem, který se třeba od psychiatra nebo manželského poradce neočekává. Mnohokrát jsem byl žádán o radu v oblasti, v níž jsem sám neobstál nebo v níž jsem sám stále ještě zápasil. To neznamenalo, že bych druhému nemohl vůbec nic říci, ale považoval jsem za nutné říci mu po pravdě, jak jsem na tom já sám – jinak bych si připadal jako pokrytec (a jistě zcela právem). Někdy se mi stalo, že jsem se tímto svým přiznáním k vlastní nedokonalosti u druhého zcela znemožnil, což mě na jednu stranu mrzelo, ale pořád je to lepší než pokrytectví. A jak to tak bývá, mnohdy to zase druhého povzbudilo, protože si uvědomil, že není sám, kdo řeší podobný problém.

         Pokud ale pastýř nese svou kůži na trh, není zcela férové, když druhá strana chce zůstat v anonymitě či dokonce vystupuje pod falešným jménem. Pastorační vztah, a to i v relativně povrchních záležitostech, není možný bez oboustranné důvěry. Proto radím: Vyhýbejte se pastoraci po telefonu nebo po internetu, ať už radu hledáte nebo jste o radu žádáni. Tam, kde jde o věci Božího království, nám žádná technologie nemůže osobní vztah nahradit. V pastoraci – stejně jako v celé řadě jiných oblastí – záleží nejen na tom, co říkáte, ale i jak to říkáte, jak se přitom tváříte… Pastorace je vztah, není to abstraktní výměna informací.

         Pastorace je vztah, který se zpravidla týká jiných vztahů. Co si budeme namlouvat – většinou jde o vztahy partnerské. A ten, kdo žádá od pastýře radu, v mnoha případech hledá spojence proti svému partnerovi. Jistě, není tomu tak zdaleka vždy, ale podíl těchto případů je skutečně vysoký. Manželské nebo předmanželské poradenství je pochopitelně mnohem bezpečnější, když jsou přítomni oba partneři. Chápu, že v některých případech to z legitimních důvodů není možné. Pak ale pastýř musí mít možnost klást spoustu doplňujících otázek. A musí si být vědom, jak je ošidné, pokud mluví jen s jednou stranou konfliktu či sporu. (Samozřejmě nejde jen o manželství; může jít třeba i o vztahy mezi bratry ve sboru nebo sestrami v rodině.) V takových případech je nutno být velmi opatrný: „Jsou-li věci skutečně takové, jak líčíš, pak bych radil…“ Možná, že kdyby byla přítomná i druhá strana, jevily by se nám věci jinak. Mluvíme-li pouze s jednou stranou, měly by být téměř všechny naše rady pouze podmínečné – kromě obecných rad, abychom byli vždy smířliví, vstřícní a ochotní odpouštět.

         Proto všem pastýřům radím, raději nepastorujte pomocí technologií, a všem ostatním radím: Vyhledejte raději osobní rozhovor. Vyhnete se tomu, co se mi párkrát stalo, když jsem zjistil, že někdo prohlašoval: „Dan Drápal říkal, že…“, a já jsem se zděsil, co jsem to vlastně říkal. A pak mi došlo, že se jedná o ten nevinně vypadající dotaz, který někdo anonymně vznesl před pár lety… A v okamžiku, kdy jsem poznal, o jakou situaci vlastně šlo, jsem si uvědomil, že už formulací dotazu jsem byl uveden v omyl. Netvrdím, že nutně záměrně.

         Zkrátka a dobře, není nad otevřenost a důvěru. A to je něco, co nám ani ty nejúžasnější technologie dát nemohou.

9. května 2013

Dan Drápal

http://www.dan-drapal.cz

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace