poslal Nepřihlášený Křest
V učení katolické církve se hovoří o trojím křtu – vodou, touhy a krve.
Křest vodou
Od samotného
počátku se v církvi křtí vodou.
Je to jediný
svátostný způsob.
Ponořením či
litím a vyslovením slov já tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, amen,
se člověk stane Božím dítětem členem církve.
Tímto
způsobem může křtít každý pokřtěný.
Křest touhy
Než se však
pokřtí dospělý člověk, prožívá přípravné období, které se nazývá katechumenát.
Katechumenům,
kteří umírají před křtem, jejich výslovná touha po křtu, spojená s lítostí nad
vlastními hříchy, zajišťuje spásu, kterou nemohli dostat skrze křest vodou.
(KKC 1259)
Křest touhy
se tedy týká těch, kdo chtěli být pokřtěni vodou, ale nestihli to.
Křest krve
Podstupují
ho ti, kdo pro Krista položili svůj život. Tyto případy se objevovali zvláště
v době pronásledování prvotní církve, kde prolilo svou krev mnoho
mučedníků. V té době byl mnohými obdivován.
Origenes
nazývá mučednictví kalichem spásy a Cyprián ho doporučoval odpadlíkům, kteří
v dobách Deciova pronásledování zapřeli víru, jako jedinou formu pokání.
Byla
představa, že mučednictví je jakousi druhou vyšší formou křtu, při níž se místo
vodou křtí krví. Odtud i název: křest krve.
(Všimněte si zcela typických katolických lživých konstrukcí, kdy celá protibiblická lež jako věž stojí pouze na chatrných základech, tj. minulých představách a slově "jakousi", jinak obvykle "tradice")
Osud nepokřtěných dětí
Ve
třináctém století vznikla hypotéza o Limbu. Co to je?
Většina lidí
si tento pojem spojuje se spokojeným spánkem. Má to své opodstatnění neboť
limbus je místo či mezistupeň, na kterém se nachází na věčnosti duše,
které nedosáhly milosti vykoupení, ale které se zároveň nedopustily žádného
osobního provinění např. právě děti, které zemřely jako nepokřtěné. Zakouší zde
přirozené štěstí, ale nemohou být v Boží přítomnosti.
Svatý otec
Benedikt XI. však považuje limbus pouze za hypotézu, která se nikdy nestala
oficiálním učením církve.
Platí
tedy, že máme doufat, že nepokřtěné děti mají u Boha naději.
Pevnou
půdu pro naději ve spásu nepokřtěných dětí dává nekonečné Boží milosrdenství,
Boží láska vylitá v Ježíši Kristu a jeho touha po spáse všech lidí. I když
si nikdo nemůže být osudem zemřelých nepokřtěných dětí jist, křesťané mohou, a
dokonce mají doufat, že Bůh tyto děti uvítá v nebi.
Závěr:
Dnešní
rozjímání v nás má probudit hlubokou vděčnost a radost z daru křtu.
Byli jsme obdarováni. Jsme křesťané, vykoupený svatý lid Boží. Jsme nositeli
věčného života. Při křtu jsme přijali šat rajské nevinnosti a kněžskou,
prorockou a královskou důstojnost. Žijme tímto darem.
---------------
Tohle
není dar, to je tragický omyl, víra v ohlupující řeči a riziko, že
můžete ve svém životě Boha zcela minout! Pokud vás Kristus nepokřtí svým
Duchem, je vám voda, krev i touha naprosto k ničemu! Při křtu jsme
přijali od Krista Ducha svatého.Matouš
3:11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je
silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
