1) Náboženské modlářství

Mezi náboženské modly patří vše, co je předmětem uctívání mimo Boha – tedy pocty, které patří jen Bohu, jež jsou přisouzeny někomu jinému. Modlářství je buď primitivní, tj uctívání nejrůznějších bohů a bůžků, vesmírných těles aj. nebo sofistikované, kde jde o uctívání model VEDLE uctívání Boha, nebo dokonce SMĚS Božího učení a modlářství tvořící jeden celek. U tohoto druhu modlářství vytváří satan dojem, že je vše v pořádku, že člověk skutečně slouží Bohu. Klasickým příkladem prvního typu sofistikovaného modlářství je Bálův kult v Izraeli za krále Achaba. V Bibli nikde nečteme, že Achab a Jezábel zavrhli Hospodina, oni JEN!!! uvedli Bálovu modloslužbu do Izraele VEDLE uctívání Hospodina. Tím se dopustili (podle židovské tradice) minimálně porušení druhého přikázání: 2M. 20,3 „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ V Izraeli za těchto časů existovala bohoslužba i modloslužba. Zřejmě proto, že uctívání Hospodina nebylo vymýceno, měl lid za to, že je vše v pořádku. Z tohoto omylu je přišel vyvést prorok Elijáš: 1Kr. 18,21 „Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo.“ Lid už byl modlářstvím tak zpitomělý, měl tak vymyté mozky, že byl prorokovými slovy tak překvapen, že se nezmohl ani na slovo. Nicméně modlářství se vyvíjelo; v učení katolické církve můžeme pozorovat už vyšší formu: jde o (jak jsem již uvedl) o SMĚS pravého učení a modlářství, tvořící jeden celek. V rámci učení této církve existuje biblické učení o Spasiteli SPOLEČNĚ s učením o Marii, které jsou přisouzeny schopnosti, jimiž disponuje jen Spasitel. Jde např. o úlohu Přímluvce, jímž je Spasitel a mnohá další-viz prameny uvedené níže. Klasickým příkladem modlářství zakomponovaného pevně do praxe katolické církve je u nás mariánský kult, kult Pražského jezulátka a svatováclavský kult.

 
2) Vznik mariánského kultu 

  Počátkem  tohoto nebiblického kultu matka-dítě je zřejmě Babylón, centrum všeho modlářství. Po jeho vyvrácení Kýrem kněží tohoto kultu utekli a našli azyl v maloasijském městě Pergamu (viz níže), dnešním Turecku. Toto město se pak stalo centrem babylónského modlářského systému, odkud se rozšířilo prakticky do celého světa. Ve Fénicii existovala Astarta a Tammúz, v Egyptě Isis a Horus, v Řecku Afrodité a Eros, v Římě Venuše a Cupido (Amor).  Poslední král Pergamu Attalos III. odkázal své království římskému lidu. Tak se tento kult dostal do Říma. Protože římská církev převzala některá pohanská božstva, např. Královnu nebes (viz níže), lze mít za to, že se tento kult přetransformoval na Marii s Jezulátkem. Pán církve hovoří ke sboru v Pergamu takto: Zj.2,12.13 „Andělu církve v Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan.“ Od katolických kněží můžeme často slyšet tuto mantru: „Člověk musí nejdříve k Marii, od Marie ke Kristu a od Krista k Bohu.“ V katolické mši je obsaženo toto: „Je to má veliká vina. Proto prosím Matku Boží Pannu Marii, všechny anděly a svaté, aby se za mě u Boha přimlouvali.“  (cituji zpaměti) Bible však praví: 1Tm. 2,5.6 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“ 1J. 2,1 „Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“ Skrze smrt Spasitelovu máme přímý přístup k Bohu: Mt. 27,51 „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely . . .“ Tedy ten, kdo klade Marii mezi člověka a Boha a který jí přisuzuje mohutnosti, kterými disponuje jen Spasitel – ať dělá co dělá – ten JASNĚ POHRDÁ SPASITELOVOU OBĚTÍ.
Katolíci povýšili pannu Marii na královnu nebes. Mariánský hymnus: Vesel se nebes královno. . . haleluja!!! Uctívání královny nebes je Písmem svatým zapovězeno, protože královna nebes je modla, jejíž uctívání je pod Božím trestem. Jr. 7,18.19 „Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům a tak mne urážejí. Urážejí tím opravdu mne? je výrok Hospodinův. Což nedělají ostudu sami sobě“ Proto praví Panovník Hospodin toto: „Hle, můj hněv a mé rozhořčení se vyleje na toto místo, na lidi i dobytek, na stromoví na poli i na plody země a bude hořet a neuhasne.“ STRAŠNÝ SOUD!!! I když se dnes v katolické církvi od kultu Marie jako spoluvykupitelky někde upouští-viz pramen 5, přece jen je tento kult stále živý-viz pramen 6. Dílo spásy je dokonalé, nekonečné, že jakýkoli člověk na něm nemohl jakkoli participovat – tedy ani Marie. 

SMÍŘIT ČLOVĚKA S BOHEM MOHL JEN BŮH. 

Prameny: 

 1)  Prostřednictví - římskokatolická duchovní moc 

 2)  Vznešenosti Panny Marie 

 3)  VZNEŠENOSTI PANNY MARIE 

 4)   MODLÁŘSTVÍ STARÉ A NOVÉ 

 5)   Ad: Panna Maria spoluvykupitelka (KT 3/2004) 

 6)   Panna Maria spoluvykupitelka  lidstva   

  3) Kult Pražského Jezulátka Zde se omezím na to, že zde jde o modlitby k Dítěti Ježíši. Ale toto Dítě neexistuje! Spasitel se zajisté narodil jako Dítě, ale dospěl v muže, vykonal zde na zemi své spasitelské dílo  a usedl po pravici Božího majestátu.

Žd. 1,3.4 „On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.“

Tedy obracet se k do minulosti k Dítěti Ježíši, tedy do doby PŘED slavným završením spasitelského díla je nejen nesmyslné, ale i modlářské. Spasitel za nás nezemřel jako Dítě, ale jako dospělý muž. O co tedy katolíci jimi vymyšlené Dítě, které za nás pochopitelně nezemřelo, vůbec prosí??? 

 Prameny: 

 1)  Soška je pouhým prostředníkem mezi člověkem a Bohem 

 2) Novéna k Dítěti Ježíši   

  4) Svatováclavský kult Omezím se jen na tuto mantru: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“ V Písmu svatém není nikde psáno, že by duchovní velikáni, jako např. Mojžíš a Eliáš, dokonce ani největší ze všech, kteří se narodili z ženy, Spasitelův předchůdce Jan Křtitel (viz Mt. 11,11; Lk. 7,28), zasahovali po svém odchodu z tohoto světa do dějin lidstva. Jestliže však katolíci přisoudili svatému Václavu možnosti, které má jen Bůh, je jasné, že katolický svatý Václav je modlou. 

  Pramen: Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím   

  5) Základ církve Církev je v Písmu přirovnávána jednak k tělu, jednak ke stavbě. Stavba: 1Kor. 3,11 „Nikdo nemůže položit jiný ZÁKLAD, než ten, který je už položen, a to je Ježíš Kristus.“ Ef. 2,20.21 „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám posvěcený v Pánu;“ Mt. 16,18 „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ Tělo: 1Kor. 12,27 „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. Ef. 1,22.23 „Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou HLAVOU církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“ Ef. 5,22 „. . jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.   . . . Církev bude pevně stát jen tehdy, bude-li stát na Základu, jímž je Kristus sám. Jen v tom případě ji brány pekel nepřemohou. Nebeský Otec se rozhodl zjevit Petrovi, kým Pán Ježíš skutečně je – a Petr Ho jako první z apoštolů vyznal jako Mesiáše. Písmo nepraví: Ty jsi Petr, to jest skála!!! Ve větě textu Mt. 16,18 jsou dva významy od sebe striktně odděleny. Z textů 1Kor. 3,11 a Ef. 2,20.21 je jasné, že základ je dvouvrstvý. První vrstvou je Spasitel, bez něhož by pochopitelně nebylo apoštolů, ani spasitelného díla a my bychom byli dosud mrtví ve svých vinách a hříších. (Ef. 2,1). Druhou vrstvu tvoří apoštolové a proroci – nikoli tedy jediný apoštol!!! Tedy apoštolé spočívali a stavěli, na základě, jímž je Kristus. I my můžeme stavět na tomto dvouvrstvém základě ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo (1Kor. 3,12.13).  

DRŽME SE TEDY KRISTA A APOŠTOLŮ!!! ZÁKLAD TEDY NETVOŘÍ CÍRKEVNÍ OTCOVÉ, ČI UČITELÉ!!!  Spasitel, jako Základ i úhelný kámen (Hlava), jakoby objímá svou církev a zajišťuje jí stabilitu a odolnost proti bludům. Spočívá-li církev (jak tvrdí katolíci) jako stavba na Petrovi, pak věčné, totiž úhelný kámen - Ježíš Kristus spočívá na dočasném, tedy Petrovi, nesmrtelné pak na smrtelném, neomezené na omezeném.

  Může vůbec v tomto modelu stavby Petr jako základ unést Krista jako úhelný kámen, který vše drží pohromadě??? Je jasné, že platí-li tento katolický výklad, pak biblické přirovnání církve ke stavbě je vadné. Může být vůbec biblický text vadný??? Čemu dáváte přednost: výkladu církve, nebo Slovu Božímu??? Nicméně zdejší katolický aktivista poutnick má tento názor: Re: JÄ, JÁ, JÁ, jenom JÁ? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 15. červenec 2013 Petrovu skálu nepodkopete , jenom si zbytečně poraníte ten orgán kterým se o to budete pokoušet. Stejně jako nepotopíte lodičku svatého Petra. S tímto názorem opravdu nemohu polemizovat. Pramen: 

  ZÁKLAD CÍRKVE   

6) Oběť Spasitelova Na oběť Spasitelovu bychom se měli dívat tak, že se Bůh z lásky k nám doslova rozerval ve dví!!! Dočasně ztratil svoji integritu!!! To, že Pán Ježíš umíral na kříži opuštěn Otcem a vzdor tomu všemu Mu zachoval věrnost, dává jeho oběti nekonečný rozměr, vymykající se všem lidským měřítkům. Skrze smrt Spasitelovu máme přímý přístup k Bohu (Mt. 27,51), stáváme se královským kněžstvem (1Pt. 2,9) a Pán Ježíš je naším veleknězem (Žd. 4,14). Proto již nepotřebujeme lidského prostředníka, jak tomu bylo ve starozákonních dobách (1Tm. 2,5). Dílo spásy dokonané na kříži je dokonalé a nekonečné – že žádný z lidí na něm nemohl jakkoli participovat. Tvrzení, že je Marie spoluvykupitelka je rouháním!!! Z logiky věcí je jasné toto: SMÍŘIT ČLOVĚKA S BOHEM MOHL JEN BŮH!!! 

  Pramen: VESMÍRNÝ VÝZNAM OBĚTI SPASITELOVY 

 
7) Závěr Myslím že lze souhlasit s těmito tvrzeními: Neúplná pravda je vlastně lží. Směs pravdy a lži je vlastně lží.     Proč? Protože obojí vede k nesprávným závěrům. Lež prostě znehodnocuje jinak pravdivé tvrzení. Představuji si to asi takto: i když se asymptoty hyperboly (v tomto případě nepravda), neomezeně přibližují k osám (pravda), nikdy os nedosáhnou – nestanou se nikdy pravdou. Bible praví: Kol. 2,4 „A totoť pravím, aby vás žádný, falešně dovodě, neoklamal podobnou k pravdě řečí.“ (BK) Zj. 22,18.19 „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“ 1J. 5,21 „Děti, varujte se modlářství.“ 

 abigam abigam@email.cz