Chtěl jsem napsat, že je to hodně odvážný text, ale není. Je to spíše jedovatá slina někoho, kdo se očividně nedokázal vypořádat s vlastní nedokonalostí a Kristovou milostí. Když to vezmu postupně:

Pokud se zavřeš v pokoji a začneš si dopřávat pornografie, tak nejsi odporný; ty jsi zlo. Jsi zvrhlík.
Pentecosten dodává Ježíšova slova o plemenu zmijí.

Tohle je z mého pohledu rouhání a uzurpace Boží svrchovanosti, konkrétně práva na soud, pro člověka. Ježíš sám takhle silná slova volí pouze v jediném případě, paradoxně mluví s jedním ze svých nejbližších, ale jde o situaci, kdy se ten nejbližší "snaží" zastavit Ježíše v dokonání milosti - situace, kdy Ježíš nazývá Petra Satanem a říká mu, aby odstoupil.
Plemeno zmijí podle mě zdaleka není tak silné vyjádření, jako říci někomu, že je Satanem, případně "...ty jsi zlo..."
Uvědomuje si autor a překladatel, jak silné je to vyjádření? "Ty jsi zlo" je v podstatě ztotožnění člověka s Ďáblem. Kde k tomu bere pisatel autoritu? Tady nemluvíme o vyhánění démona z posedlého člověka, kterého nazveme zlem nebo Ďáblem, ale o tom, že takto nazveme samotného člověka, tedy - byť svévolí zdeformované - ale stále Boží dítě!

Opravdový muž je větší než jeho chtíč, je natolik velký že dokáže říct NE svým vášním. Muž, jehož vášně jsou stimulovány do bodu kdy ho začnou pohlcovat, není statečný muž; je to muž, jehož duše se zcvrkla, až se stala jeho perverze tím nejsilnějším co v něm zbylo. Bůh nás stvořil s určitou sexuální touhou, ale také nám dal volant a brzdy abychom mohli kontrolovat a řídit tyto tužby. A pokud neovládáš ty své, pak to není proto, že touha je příliš silná, ale proto, že tvá duše je příliš slabá.

Budiž, proč ne. Je ale důležité si uvědomit, že Ježíš mě nepřišel zachránit proto, že bych měl dostatečně "silnou duši" abych si mohl Jeho oběť zasloužit. Ježíš přichází právě kvůli slabé duši a zároveň ji navzdory.

Ztrácíš se na úrovně toulavé kočky. Adam padl, ale ty padáš mnohem dál. Noříš svou duši hlouběji do věčného zatracení vzdalujíc se od Boha jak nejvíc to jde.

Opět téma autority pisatele. Kdo je Todd Friel, že si dovoluje hodnotit, respektive srovnávat velikost hříchu a míru pádu v Božích očích? Jak je možné, že znovuzrozený (?) křesťan, navíc člověk, který si prošel showbusinessem (Todd Friel je bývalý - poměrně úspěšný - stand-up komik), tedy "světským životem," nemá dost pokory na to, aby se zdržel hodnocení závažnosti konkrétního projevu hříchu takovýmto způsobem? Dále budu pokračovat o lidském nitru, ale budu navazovat i na toto.

Jsi ztracený. Nezasloužíš si soucit ani porozumění. Zasloužíš odsouzení a opovržení. Ty nejsi oběť. Ty jsi pachatel.

Kde bere autor jistotu, že člověk, který konzumuje pornografii, je ztracený? Samozřejmě že to není správné, ale nechme soudy na Bohu! Každý člověk je jedinečný a do jeho problémů, závislostí a slabosti ho přivedly jiné okolnosti. Soucit a porozumění vs odsouzení a opovržení je cosi, co není možné univerzálně uplatnit. Znám ze svého okolí plno lidí, kteří se setkali s Kristem a obrátili se, ale stejně se svými starými návyky bojují. A občas selhávají. Já sám jsem si prošel poměrně těžkou a nepříjemnou závislostí a jsem Kristu obrovsky vděčný, že mě ji zázrakem zbavil, ale na druhou stranu si uvědomuji že to nemusí být automatické. Když je člověk na pokraji smrti, Kristus, věřím a mám vyzkoušené, může a chce zasáhnout razantně v jeho prospěch. Na druhou stranu někteří lidé jsou se svými špatnými sklony a svoji přirozeností... zanecháni v boji, dlouho. Nevím proč, možná je to nějaký druh ostnu, který u sebe zmiňuje apoštol Pavel. Je tohle snad důvod k opovržení? Opravdu si hříšník - jakýkoliv (!) - zaslouží opovržení namísto soucitu? Není to snad tak, že Ježíš miluje hříšníka a nenávidí hřích?

Plížíš se kolem jako zloděj, když lžeš a podvádíš. Celý tvůj život jsi zasvětil draku.  Tvé tělo je pohlcováno, zatímco tvá duše je stravována, děláš si společenství se Satanem. Klaníš se uctívání těla; jako učedník zla. Chtíč který sis vytvořil zůstává neuspokojen, je to jako svědění bez škrábání, pouze víc a víc svědění. Uspokojení z pornografie je jako zlato na konci duhy; vždy mimo dosah.
Pornografie zničí tvou schopnost milovat a mazaně ji nahradí; použít a zneužít. Ty si nezasloužíš ženu. Nemáš na co být pyšný; nejsi býk, ty jsi pes. A na světě jsou milióny takových jako ty. Někteří z nich tráví čas na barech, v nočních klubech, erotických obchodech... ale měj na paměti, máte tu stejnou dietu. Vaše duše je nádoba té stejné hniloby.

Tady není zásadní důvod k nesouhlasu s obsahem, ale je to pasáž, která mě přiměla domnívat se, že autor se nedokázal vypořádat sám se sebou. Příliš explicitní, příliš živočišné, příliš emotivní popisy "hnusu," které svědčí o tom, že autor hovoří především sám k sobě o něčem, za co sám sebe nenávidí.

Možná že si říkáš že tě k tomu vede nevstřícná manželka, ale na to ti neskočím. Znal jsem tyhle ‚pornografisty‘ kteří se oženily za dobré ženy, ale později si uvědomily že pro ně je lepší být osamotě než se sdílet. Tvůj život v tajemství je odporný pro může kteří ví jak milovat ženy; jedinou ženu. A věnují všechen zbytek své energie do společného soužití.
...
Pokud si myslíš, že si můžeš dopřávat pornografie trvale, neustále, bez trestu, a stále si říkat Křesťan. Pak slepě doufáš proti tomu, co písmo říká jasně. Učedníci Krista čtou své Bible, ne Playboy.


Tady vyvstává zásadní otázka, komu vlastně autor ten text adresuje. Lidem, kteří mají pornografii jako přítěž k normálnímu životu? Nebo regulérním závislákům, kterým pornografie naprosto ničí jakýkoliv běžný žívot?
Pokud mluví k první skupině, tak platí to, co píšu výše a zároveň to, že povídání o manželce může a nemusí být hloupost. Manželství je kromě jiného i o tom, že naplňuji potřeby toho druhého. Pokud je manželka opravdu nevstřícná a muž není extrémně silný a odolný, nemůže ten vztah pořádně fungovat. Resp. pokud je manželka opravdu nevstřícná, znamená to, že ve vztahu nějaký problém je. A útěk k pornografii je sice projevem lidské slabosti, ale pořád menším zlem, než jiná možná řešení - nikoliv z Božího pohledu, který si netroufám odhadovat a předpovídat, ale z pohledu ryze lidského a praktického. Úplně jiná věc je samozřejmě to, že s Boží pomocí, pokud o to oba manželé opravdu stojí, jde najít soulad a harmonii i v tak "přízemní a lidské" věci, jako je sex.

Efezským 5:3-7 (promluva o smilstvu – ‚pornia‘). Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají.

Budiž, ale je dobré si uvědomit, respektive je fér připomenout, že v této pasáži se mluví i o jiných neřestech.

 ...Houpáš se svou duší, a duší tvých dětí nad propastí věčného zatracení. A to na tebe nejsem tak tvrdý, jako na tebe bude Bůh, v den soudu. Máš jen jedinou naději; čiň pokání k Bohu...

Opět to samé. Jak si může autor dovolit predikovat Boží soud a univerzálně stanovit, jak bude Bůh jednat s konzumentem pornografie?
K tomu pokání... Co je smyslem toho sdělení? Čiň pokání k Bohu a co dál? A pro jistotu zemři? Odejdi do kláštera? Přestaň být hříšný?

Myslím si (já si myslím a neformuluji to jako obecně platnou pravdu!) že... Čiň pokání k Bohu a svěř mu svůj život. Ať se bude dál dít cokoliv, dokud budeš svůj život upínat k Bohu a stát o to, tak i v té největší špíně a v nejhlubším bahně v něm budeš mít stále oporu, povzbuzení i pokárání.