poslal Nepřihlášený Přinášíme v českém překladu dopis
vladyky Simeona jeho Svatosti patriarchovi Kirillovi. Tento dopis byl
také poslán v ruském a anglickém znění na vědomí ostatním pravoslavným
církvím.
Jeho Svatost Kirill,
patriarcha Moskevský a celé Rusi
119034 Moskva, Čistyj preulok 5.
Vaše Svatosti,
Jak je Vám známo,
dostala se vloni na jaře Pravoslavná církev v českých zemích a na
Slovensku do velmi těžké situace, ze které hledá východisko sama i
pomocí bratrských pravoslavných církví. Informoval jsem o ní
představitele těchto církví na oslavách Milánského ediktu v Srbsku, kde
jsem se setkal s upřímným pochopením. Vy sám jste mne objal a slíbil
pomoc. Protože se Ruská církev v našich záležitostech opravdu angažuje,
dovoluji si obrátit se k Vám tímto dopisem, abych doplnil Vaše
informace:
Česká republika se
rozhodla v roce 2013 přistoupit k odluce církve od Státu a začít tím, že
odevzdá církevním organizacím majetek, který kdysi zabavila. Jde o
miliónové částky, které budou postupně odevzdávány hlavám jednotlivých
vyznání. Za pravoslavnou církev měl být příjemcem blažený metropolita
Kryštof. Byl však vloni v předpostní době obžalován z vážného přestupku
proti mravnosti a vyslýchán posvátným synodem naší církve. Soud byl
veden ve vší diskreci, avšak kdosi na něj upozornil sdělovací
prostředky, takže se mu dostalo široké publicity. Metropolita se rozhodl
abdikovat, soud byl přerušen a už nedoveden do konce. Žalobkyně později
žalobu na metropolitu odvolala, ale úřad metropolitovi nebyl vrácen.
Dnes je známo, že
iniciátory žaloby, procesu i jeho medializace byla skupina kněží ve
vyšší administrativě české pravoslavné církve. Cílem, jak je nasnadě,
bylo získat přístup k penězům, kterými se stát hodlal vyrovnat s
pravoslavnou církví. Bylo třeba nejprve odstranit biskupa, který měl
peníze převzít, tedy arcibiskupa pražského. Tím byl blažený Kryštof.
Dále zajistit vhodného člověka, který jej vystřídá. Tím byl
archimandrita Marek Krupica, který byl jmenován správcem pražské
eparchie a byl též určen za kandidáta na pražský stolec. Obě funkce mu
zajišťují přístup k penězům. A nakonec bylo potřeba izolovat posvátný
synod, aby převzetí do „správných rukou“ nepřekazil.
Synod se skládal ze
čtyř biskupů: mne, mého vikáře biskupa Jáchyma a arcibiskupů Rostislava
prešovského a Juraje michalovsko-košického, blízkého přítele otce
Marka. Přibližně stejné stáří a blízkost k archimandritu Markovi tyto
tři biskupy sblížily. Hlasovali vždy společně a tak vždy odhlasovali, co
si usmysleli. Odhlasovali například tresty pro kněze, které otec Marek
neměl rád nebo kteří si dovolili protestovat proti jeho opatřením,
privilegia, která posvátné kánony kněžím nepovolují, například rozvádět
manželství. Já jsem byl vždy přehlasován, i když šlo o věci kanonicky
samozřejmé, které by navrhl každý rozumný pravoslavný biskup. Současně
začala proti mně kampaň se snahou zbavit se mne stejně jako blaženého
Kryštofa. Proti mně bylo využito mého stáří. Byl jsem prezentován jako
člověk senilní a pro stáří neschopný, bez ohledu na mou bohatou
publikační činnost a církevní práci.
Využil jsem tehdy svého
postavení správce metropolitního stolce a obrátil se o pomoc k
ekumenickému patriarchovi. Tomos, kterým nám v roce 1998 udělil
autokefalitu, mi dává právo tuto pomoc žádat. Předpokládal jsem také, že
k jeho případné intervenci se připojí hlavy všech ostatních
autokefálních církví a že jeho postoj bude mít příznivý dopad na
stanovisko našeho státu, neboť pro celou mou vlast je Cařihrad místem,
odkud k nám přišla se svatými bratry Cyrilem a Metodějem naše slovanská
kultura, díky které jsme přežili jako národ dodnes, byť tísněni nepřízní
germánské přesily.
Náš předpoklad se
splnil: Ekumenický patriarchát se nás ujal s bratrskou obětavostí a
diskrecí a vrátil mi autoritu toho, kdo usiluje o správné a svědčí o
pravdě. Takřka všechny pravoslavné patriarcháty a autokefální
arcibiskupství se k němu připojily a náš stát přistoupil k přehodnocení
svých zdrženlivých postojů vůči nám. Bolí nás jen, že na straně
zmíněných není Ruská pravoslavná církev. Nacházíte pravdu na straně
archimandrity Krupici?
Obávám se, že ve svém jednání došel tak daleko,
že jeho vítězství by znamenalo konec naší autokefality, ale i konec
českého pravoslaví, které je nyní mnohonárodní; nacházejí v naší zemi
domov pravoslavní Rusové, Ukrajinci, Řekové, Rumuni, Gruzínci, a všichni
stmeleni v jednotě naší místní církve. Jestliže ta přestane být, zbydou
jen národnostní skupinky, které se rozplynou v jinoslavném moři.
My,
Češi to cítíme jako násilné ničení pravoslaví u nás a prosíme Vás abyste
aspoň nezasahovali proti mně a proti kanonickému vedení naší církve.
Jsem ruskou církví vychován. Dostalo se mi od ní vzdělání, kterým žiji
já i ti kterým sloužím, a dokonce v roce 2007 ve Vaší církevní nemocnici
Svatého Careviče Dimitrije mi Vaši lékaři a sestřičky zachránili život a
vyléčili všechny choroby, které v mém hříšném těle našli. A nebyl to
jen nemocniční personál, ale i moskevští kněží a spousta dalších lidí,
kteří se za mne modlili. Za to vše jsem stále vděčen. I z tohoto daru
naše církev dnes žije. Prosím Vaši Svatost, aby zrevidovala své současné
postoje vůči naší církvi a své mylné zásahy zaměnila modlitbami.
Za to prosí Boha Váš spoluslužebník
Arcibiskup Simeon olomoucko-brněnský
Zdroj: http://sul-zeme.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=29:simeon-kyrillovi&catid=10:nase-eparchie&Itemid=101
