Grano Salis - Věčnost, na věky věků a Bible

poslal ssns

Věčná smlouva, věčné ustanovení, věčný oheň, věčný život, kralování na věky věků, trápení na věky věků ... naše Bible se jen hemží takovými výrazy. Přesto je nemožné najít v Bibli jedno hebrejské či řecké slovo, které by znamenalo to, co my obvykle chápeme pod těmito pojmy, tj. nějaké trvání bez konce.

Věčnost v českých překladech

Protože si myslím, že správné pochopení toho, jak se Bible vyjadřuje k otázce věčnosti a věcí, které jsou na věky věků, nezačnu nějakým pro mnohé zřejmě nudným výkladem biblických jazyků. Prostě a jednoduše otevřeme český překlad (v mém případě ČSP) a uvidíme, jak dlouho trvá to, co je nazváno věčným či trvajícím na věky věků.

Áronovo kněžství je věčné (Ex 40,15), tj. dokud není nahrazeno kněžstvím Ježíše podle řádu Melchisedechova. (He 7,14-18)

Sodoma a Gomora nesou trest věčného ohně (Ju 7), tj. dokud nejsou navráceny do svého dřívějšího stavu. (Ez 16,53-55)

Ježíš bude kralovat na věky věků (Zj. 11,15), tj. dokud nepředá na konci vládu Otci. (1 Kor 15,24-25)

Kdo se rozhodne zůstat otrokem, bude jím navěky (Ex 21,5-6), tj. dokud ho smrt neosvobodí.

Jonáš je v rybě navěky (Jon 2,7), tj. 3 dny. (Jon 2,11)

Ustanovení smlouvy uzavřené skrze Mojžíše (Lv 24,8 a mnoho dalších pasáží v Tóře např. Lv 6,11-13)) jsou věčná, tj. dokud není tato smlouva nahrazena novou a lepší. (2 Kor 3,1-13 a He 8,13)

Tajemství, které bylo zamlčeno na věčné časy (Ř 16,25 - zde ČSP překládá spojení "věčné časy" jako časy věků), bylo odhaleno. (Ř 16,26)

Podobných příkladů by bylo možné najít desítky, ale pro ilustraci to snad stačí. Kromě toho se setkáváme s tím, že biblický text označuje nějaký stav za nezměnitelný a následně dojde k jeho změně. Např.

Rána Izraele je nevyléčitelná (Jr 30,12), takže ji Hospodin vyléčí. (Jr 30,17)

Rána Samaří je nevyléčitelná (Mi 1,9), dokud to Hospodin nezmění, nevyléčí Samaří a nevrátí mu slávu. (Ez 16,53-55)

Olam a aión

V pozadí všech biblických pasáží o věčnosti či trvání na věky věků stojí hebrejské slovo olam, nebo řecké slovo aión a od nich odvozená slova. Výjimkou je dvojí výskyt slova aidios (Ř 1,20 a Ju 1,6). Tato slova neznamenají věčnost či věčný a je otázkou překladatele, jaký překlad zvolí. Někdy se ponechá překlad "navždy" a předpokládá se, že čtenář pochopí, že se tím myslí i celkem krátká doba. (např. Ex 21,5-6) Paradoxně to poskytuje munici kritikům Bible, kteří poukazují na to, že si tu Písmo protiřečí, když o něčem prohlásí, že to platí či trvá navždy, a pak dojde ke změně (např. většina ustanovení Mojžíšského zákona a tento zákona jako takový nebo ono kralování Krista na věky věků.) Nezřídka je naprosto nemožné překládat jako věčnost, protože bychom dostali zcela nesmyslné výroky, např. "A hle, já jsem s vámi až do konce věčnosti." (Mt 28,20); "A synové této věčnosti jsou vůči svému pokolení rozumnější." (Lk 16,8); "který dal svůj sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z této věčnosti přítomného zla. (nebo přítomné věčnosti zla)" (Ga 1,4)

Klíčem k pochopení nám mohou být třeba následující dvě pasáže. V Abk 3,6 se mluví o věčných horách, které započaly v čase a budou v čase zničeny, a o věčných cestách Boha. V Ř 16,25 - 26 se mluví o věčném Bohu a současně o tajemstvích ukrytých na věčné časy, která však byla v čase ukryta a odhalena. Setkáme-li se tedy se slovem olam či aión a jejich odvozeninami, je nutno takto vymezené období chápat a překládat vzhledem ke kontextu. Možnost překládat jako věčnost pak nastává pouze v případě, kdy opravdu víme, že se jedná o něco trvajícího nekonečně v čase. V principu nám Bible takto hovoří pouze o Bohu a pak o situaci, kdy nastane konec věků. (1 Kor 15,24-25) Oba tyto předměty mají jedno společné - jsou nad časem či mimo čas. Celkem logickou otázkou pak je, jak vlastně rozumět spojení "věčný život".

Věčný život

Nový zákon velmi důsledně rozlišuje tři etapy od příchodu Ježíše na zem. První je tento věk, tj. věk do příchodu Krista ve slávě. Druhý je pak věk mezi Jeho příchodem a koncem věků, kdy bude Bůh vše ve všem, kdy Kristus předá vládu Otci. Třetí etapa je pak po konci věků, kde už nelze ani použít slovo věk.

Toto rozlišení pochází od samotného Ježíše a najdeme ho např. v Mt 12,31-32:"Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím." Mnohé české překlady toto zcela nesmyslně zatemňují. A tak např. ČJB, ČEP, BK, B21, Žilka, Sýkora a katolický liturgický text překládá 2 Kor 4,4:"bůh tohoto světa," kdežto jen ČSP překládá správně a konzistentně jako "bůh tohoto věku." Motiv tohoto a příštího věku (aiónu) je v Písmu velmi častý - čteme o synech, moudrosti, slávě atp. A právě v tom Mt 28,20 nám Ježíš dává úžasný příslib. Každý z jeho tehdejších posluchačů věděl, že se Ježíš na konci tohoto věku vrátí, ale Ježíš slibuje, že s nimi a s námi setrvá i během doby před svým návratem ve slávě.

Často se doslechneme či dočteme, že Kristem slíbený věčný život znamená prostě život bez konce. Je zvláštní, že toto říkají i ti, kteří věří v jakousi nesmrtelnou lidskou duši. Sám Ježíš říkal, že kdo zachová Jeho slovo "neokusí smrti v tom věku." (J 8,52-3) Očividně tu nemluvil o věku, ve kterém žijeme, protože křesťané umírají. Mluvil o věku příštím, kdy nás může potkat buď život věku příštího nebo smrt (trest) věku příštího. A právě tak je podle mě správné chápat život a trest "věčný". Je to popis situace člověka ve věku, který nás čeká. I tento věk skončí, až Kristus předá vládu a Bůh bude vším ve všem. Život (a trest/smrt) příštího věku jsou v Bibli líčeny jako probíhající v čase. Po jeho konci nás pak čeká kvalitativně odlišný život s Bohem, který je Bohem živých.

Závěr

V Bibli neexistuje slovo, které by významově odpovídalo našemu slovu věčnost. Biblické pochopení času je lineární, a to sice s jeho počátkem při stvoření a koncem (viz výše). Je snad možné používat slovo věčný v případě Boha, ale přesnější překlad je "Bůh věků" stejně jako se píše "Bůh zástupů", protože o nějaké věčnosti lze opravdu mluvit jen v případě existence v čase a ne mimo čas. Až tedy příště narazíte na nějaké to "věčné" či "na věky věků", vězte, že čtete o něčem, co bude trvat, dokud nenastane změna.

Věnoval jsem se pouze otázce věků po příchodu Ježíše na zem. I před tím jsou v Bibli rozlišeny různé věky - od stvoření po pád, od pádu po Abrahama, od Abrahama po Mojžíše a od Mojžíše k Ježíšovi - ale to není pro námět článku důležité. Je nutné pamatovat na to, že biblické mluvení o aiónech (věcích) nemá nic společného s tím, jak je toto slovo chápáno v gnostických a neognostických spisech.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace