poslal BohemianAnonymus Z dopisů a knih. - "Před chvílí byl u mne br. X. Vypravoval mi o
svých potížích, a tak člověk slyší samé nářky a samá reptání na cestě k
nebesům. Těch radostných poutníků je opravdu málo." - Jak to přijde?
Vždyť Pán Ježíš řekl: "Prostež a vezmete, aby radost vaše doplněna
byla." (Jan 16,24). Nenaplňují se na nás slova Jakubova, že sice prosíme, ale nebéřeme, protože zle prosíme (4,3). Že
si Pán přeje, abychom byli radostnými poutníky je vidno i z jeho
modlitby: "Ale nyní k tobě jdu a toto mluvím na světě, aby měli radost
mou plnou v sobě" (Jan 17,13). Jsme radostnými poutníky?
Z jiného dopisu. "Nám se daří díky Pánu dobře a nemáme příčin k naříkání. Pán je s námi a dává nám pociťovati svou žehnající ruku. Nejsme ani hodni Boží lásky a milosti, kterou denně zakoušíme. Denně jsem zahanben Jeho nezměrnou láskou a věrností, za které se Mu jen nevěrností odměňuji, smím-li tak říci. Ach, kéž se Mu to podaří, aby nás dokonale pozměnil ve svůj obraz, tak aby naši spolubližní v nás Krista viděli. Jak rád bych jednou k Vám přijel do Prahy, ale nyní v těch těžkých poměrech to nejde. Avšak Pán ví, proč nás tak vede." - Tento bratr prošel mnohými těžkostmi a i bídou, ale nikdy jsem jej a jeho choť neslyšel naříkat a reptat. On patří k radostným poutníkům.
Z knihy: "Z boje o náboženství v sovětském Rusku". V. Marcinkovskij praví: "V své knize chtěl jsem ukázati, že Bůh je Bůh, že On je Král kralujících a Pán panujících. Chtěl jsem ukázati, že Bůh je věrný a chrání každého, kdo se vydal Jeho vůli. Bůh obrací zlo a strádání v blaho. "Milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému.""
Žalář mně posloužil k dobrému a přispěl k lepšímu uskutečnění účelu mého života. V oněch dnech těžko bylo dostati se do vězení za účelem rozšiřování Evangelia. Dávno jsem už konal tuto práci. A hle, teď jsem dostal netoliko přístup v tento uzavřený svět, ale i umístění v něm, abych tak řekl byt se stravou i spolehlivou ochranou. Nechci již mluviti o mnohých užitcích v žaláři získaných, duchovních i intelektuálních - z nichž za nejhlavnější počítám výše vzpomenutý objev.
"S Kristem i v žaláři je svoboda, bez Krista i na svobodě žalář."
Což není každému známa aspoň druhá, stinná stránka polovice tohoto objevu? Což každý z nás neprožil tu hořkou zkušenost, potvrzující, že svět, pokud žije bez Boha, jest veliký žalář, v zajetí i otroctví hřícha?
"Proletáři nemají co ztratiti, kromě svých okovů," praví se v známém komunistickém manifestu. Také křesťan, odříkaje se tohoto světa neztrácí ničeho, kromě okovů hřícha. "Křesťan nikdy ničeho neztrácí, ale vždycky získává."
To jsou věru radostní poutníkové, kteří vědí, že "milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému" (Řím. 8,28), tedy i žaláře, nemoce, nezdary a neúspěchy.
Kéž bychom takovými poutníky byli.
Z měsíčníku "Ze slov pravdy a lásky" ročník XVI. V Praze, v lednu 1932. Vydával Fr. J. Křesina v Praze - Spořilově.
