Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 558 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116487096
přístupů od 17. 10. 2001

Intimity: Patová situace
Vloženo Čtvrtek, 10. červenec 2014 @ 00:54:50 CEST Vložil: Olda

Intimity poslal Nepřihlášený

 ( aneb o přijetí a sexu v křesťanském manželství )

Žili, byli, setkali se, vzali se. On, konvertita až po dvaceti letech života prožitých velmi pohansky. Ona, lilie neposkvrněná, obrátivší se už někdy v šestnácti. Hned v prvních měsících po svatbě, když se teprve hledali, poznávali a slaďovali v intimních rovinách, mladá paní otěhotněla. A pak znovu a znovu. Takže mají děti a jsou spolu už pěknou řádku let. Člověk by řekl, že po takové době jim to hraje, jak skvělému duetu z národní filharmonie.


Přesto, existuje rovina ve které jsou si dál, než v prvním týdnu po svatbě. On, proč to nepřiznat, kdysi doufal, že když se ožení, získá tím nejen přítelkyni a oporu na duševní rovině, ale i možnost jak se "nepálit" ve smyslu 1.Kor.7,9. Jeho libido se v tom věku přece jen hlásilo ke slovu v míře, kterou si sotvakdo dokáže představit. Ale on bojoval. Na modlitbách i půstem, četbou Písma, odvrhnutím porna, krocením svých myšlenek, očí i neklidné ruky, která občas říkala "jen chvilku, uleví se ti, nikdo se to nedozví...". Dá se říct, že se posunul na celkem zralejší úroveň, než byl dříve a v tomto stavu po svatbě trpělivě očekával na naplnění všeho toho splynutí, přijetí a jednoty jak o tom tak krásně mluvili ve sboru a četli v Písmu.

Plynuly roky, řešily se běžné starosti a on byl rád, že manželka je mu dobrým přítelem se kterým si rozumí v řadě témat. Jen ho začlo trápit, proč se k sobě mají teprve až když on dá najevo zájem... Dobře, pro přesnost, byly občas situace kdy i ona se jakoby "začla tulit", ale jejich počet by se dal ročně ukázat na prstech jedné ruky. Když se o tom s ní pokoušel mluvit byla buď dotčená, že "to není pravda" nebo se nepřímo odvolávala na verš z Písně Písní 2,7 ( nebo 8,4 ), kde je "burcování milého" zapovězeno a naopak zmínky, kde ženy daly najevo sexuální touhu jsou považovány za odstrašující příklady ( Přísloví 7,13-21 a Genesis 39,7-12 ).

A tu se milému manželovi po letech začalo zajídat být téměř výhradně iniciativní ze své strany a přál si, aby to bylo vyrovnanější. Odhodlal se proto k malému experimentu. Nevyžadoval nic. A čekal, až ona nebude moci vydržet...

Ale to se přepočítal. Zatímco sám trpěl jak zvíře, tak ženuška spokojeně chrupkala a přes den taky nic. A tak uběhl měsíc a druhý a třetí... Experiment selhal. Jediným výsledkem byl několikerý manželův poklesek při masturbaci, doslova závratě při spatření necudně oděné ženy na ulici a podezření, že manželka má prostě mnohem nižší libido. Sám si začal připadat nečistý, zatímco ona obhájila svou duc*****st ( nebo "duc*****st" ? ). Měli spolu na to téma i řadu rozhovorů, ale nepřinesly absolutně žádný výsledek, žádnou změnu k lepšímu. Byli i za křesťanským poradcem, ale už týden po jeho návštěvě bylo vše při starém.

Muž tedy zkoušel přijmout tento kříž, nést ho a zcela rezignovat na manželský sex. Jenže to dosud nedokázal. Chápe, že návštěvy prostitutek by nebyly biblicky obhajitelným "řešením", nehledě k výdajům, riziku infekce a v neposlední řadě hříchu. Jezdit za milenkou však není o nic správnější ( a pragmatik by dodal, že snad ani "levnější" ). Masturbace a porno je už opravdu čiré zoufalství, které sice krátkodobě uleví, ale dlouhodobě v člověku kumuluje hořkost, osamění, pocit vlastní bezcennosti a nečistoty. Navíc, když manželka několikrát našla v PC nějaké důkazy o návštěvě porno stránek, byla to voda na její mlýn o tom, jaké je manžel neduchovní prase a viník a vůbec... Možnou souvislost její pasivity s jeho aktivitou odmítá připustit.

Nějaká dočasná "dohoda" ve smyslu 1.Kor.7,5 mezi nimi nikdy neproběhla. Manželčin nezájem a "odpírání se" je dlouhodobý jev o kterém nikdo z venčí samozřejmě neví a na který se i těžko ukazuje ( jak třeba vysvětluje Kristus na příkladu obtížně měřitelného "nedostatku lásky" ve srovnání s přesně kvantifikovatelným kmínem, koprem, atd.). Případně se opráší výše zmíněný odkaz při gazelách a polních laních... To, že by ten verš mohl platit pro svobodnou dívku a ne pro vdanou ženu vůči svému muži nikdy neslyšela. Takhle tomu věří už skoro 30 let, tak přece to teď nebude nějak revidovat...

Co je však nejstrašnější, že ono tělesné odmítnutí a odcizení, příšerně nakazilo i další oblasti a roviny vztahu. Stali se podivným párem, přišli o řadu známých. Vzájemná nedůvěra, napjaté mlčení, rozhovory o běžných věcech zpravidla končící hádkou, urážkami, překrucováním slov, podsouváním zlých motivů... Je to příšerné. Už dávno neplatí, že je to jeho skvělá kamarádka se kterou si tak rozumí. Už dávno se spolu nemodlí, nečtou. V atmosféře hluboké nedůvěry, odcizení a nepřijetí to prostě nejde...

Podotýkám, že ta žena není frigidní. Mívala orgasmy, když už se občas něco dělo. Ale její představy o takřka nulové ženské iniciativě v manželském sexu prokvasily jejich vztah až do fáze, kdy manžel zatím nespáchal sebevraždu jen kvůli dětem a kvůli biblickému zákazu takového konce. Je zoufalý, má už několik let i poruchy erekce, takže nedosáhne ztopoření ani při občasné masturbaci ( na kterou rozhodně není hrdý, ale je to jeho jediný sexuální život ). Rozvést se taky nesmí, navíc má svou ženu dodnes i přes to všechno jakýmsi způsobem rád...


"Patová situace" | Přihlásit/Vytvořit účet | 88 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: Cumulonimbus v Čtvrtek, 10. červenec 2014 @ 11:49:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ten příběh je skličujícím svědectvím o tom, že není pravdou, co zní občas z kazatelen, že duševní a duchovní soulad v manželství zákonitě vede k dobrému sexu.

Ba hůř, že dlouhodobý nesoulad v intimní sféře může časem nahlodat i tu duševní a duchovní jednotu mezi mužem a ženou.



Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: Farel (ierax@seznam.cz) v Čtvrtek, 10. červenec 2014 @ 12:17:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezké. Naprosto charizmatické. Ty odkazy, ty zažité systémy poslušnosti. Na omluvu manželky bych řekl, že její přístup je, narozdíl od muže, provázen permanentně obavou z otěhotnění, jehož důsledkem je dalších dvacet až třicet let se starat o potomka lásky. Jinak ze strany ženy je to rezignace na jakoukoli komunikaci a tam bude důvodů asi deset tisíc. Od již zmíněné obavy, kterou muži nevnímají stejně jako ženy, i když se o ni pak matriálně i behaviorálně dělí. To bude jeden z hlavních.


 Následně jsou to modely, kdy vůdcové takových spolků jsou jakýmisi nadsamci a vzhledem k tomu, že do vztahu pouze kecají a neplynou jim z toho žádné povinnosti, žena je v takovém spolku vnímá jako nadmanželskou autoritu, či druhého manžela. S tím by možná komunikovala o všem, jen nemít ostych. Ostych je ale přítomen, takže je lepší držet .... a krok (a to svým způsobem, tedy nekomunikovat protože by se dostala na index a žena je ta která nejvíc potřebuje imidž rodiny a duchovní, či duševní normálnosti- konvence). Argumenty a rady takového nadsamce pak slouží hlavně jako argumetnční základna ženy proti muži a svědčí o absolutní nepotřebě používat vlastní mozek, či spíše rezignaci na vlastní mozkové řešení, protže systém je silnější a žena si to, možná spíše podvědomě než vědomě, uvědomuje


Dalším důvodem je únava materiálu, kdy žena podvědomě cítí, že celý systém spolku a následně většinou i rodiny samé je založen na vině a pocitech viny. A protože to nedokáže racionálně rozklíčovat, radějí uniká do světa kamarádek, červené knihovny, a vnějšího vytváření reality-imidže zdání rodiny. Ve vlastním knižním světě má prtnera jakého si vysní, či postaví z náhradních dílů a ten je sice nereálný ale její. Hlavně nekomunikovat, aby nebyl odhalen.


Zatím nemám zkušenost, že by se to dalo léčit stylem jakým jsi se o to příteli snažil. Chyba je v základu a tím je prvotně nastavený nerespekt charizmatických, či podobných spolků, který se infiltroval do rodiny a skládá se pouze z povinností a jako takový nemůže být základem fungujícího vztahu. Většina duchovních vůdců ani obyčejných lidí jej nedokáže identifikovat a i když by se to třeba jednoum z partnerů podařilo, druhý mu neuvěří, že to není zase nějaká kauzální past. 


Tož tak



ahoj Joe F.





Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 10. červenec 2014 @ 15:04:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tento článek mezi ostatními příspěvky zde podle mého mínění svojí kvalitou i aktuálností  doslova vyčnívá z řady a dotýká se bolavých míst mnoha současných manželství.

Asi na nastíněné problémy neexistuje nějaký univerzální recept, ale řešením je nejdřív ujasnit si proč se vlastně manželé dneska do takových situací dostávají a jak s tím bojovat.

Určitě si tímto nedělám právo na univerzální všeznalost brouka Pytlíka, ale snad alespoň tato má "drobinka" k tématu bude někomu užitečná.

Ovšem pro rozsah odpovědí, zdaleka překračující kapacitu určenou zde pro komentář, je posílám v samostatném článku s názvem  "Jak (vy)řešit patovou situaci".






Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 10. červenec 2014 @ 17:10:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Řekl bych že to s náboženstvím příliš nesouvisí a možná ani se strachem z otěhotnění,  zvlášť jestli  nějakým způsobem zabraňují početí a to pravděpodobně dělají. Tu paní to prostě nebaví, tak jako bezpočet jiných a může k tomu mít nejrůznější důvody, dobré, špatné i neutrální. Nebo nemusí mít žádný důvod. Porodila zřejmě tři děti, prožila tři těhotenství, třikrát jí nastřihli nebo byla možná potrhaná.  Možná jí bývalo špatně a měla strach, tou dobou jsou ženy zvlášť citlivé na naše poklesky a někdy i vášně. Možná má problémy s menstruací. Nebo s manželem nebo od každého kousek. Jestli brala dlouho antikoncepci tak to je spolehlivá likvidace libida. Antikoncepce simuluje ranné stadium těhotenství kdy ženy opravdu nemívají moc chutí aby neublížily plodu. Může to souviset i s tím že jsme přeci všichni svobodní a sekularizovaní demokraté a neradi někomu vyhovíme a zapřeme sami sebe. V době před první světovou válkou byly takové ženy i muži žádaní, kteří nebyli moc vášniví a vášně dokázali držet na uzdě. Tehdy to bylo lehčí než dneska. Nebyli obklopení pseudosexuální kulturou a pornografií a nikdo jim neříkal že sex je jediné správné jméno pro lásku a kdo to nedělá je zvrhlík. V té době se víc zabývali tělesnou i duševní prací, která dávala smysl a která je uspokojovala. Často si sami vyráběli obživu, oblečení a věci denní potřeby. Žili v několikageneračních rozvětvených rodinách a měli spoustu přátel. Rodiče  a děti v drtivé většině případů spali v jedné místnosti, i když by si mohli dovolit oddělené spaní. Prostě chtěli být spolu. Do 1. Války nebylo kupodivu moc návykové ani kouření. Většina lidí kouřila třeba jen jednou večer, v neděli a nebo alespoň přestávali o Adventu a před Velikonocemi. O vášnivé lidi nebyl moc zájem. Byli považováni za špatné partnery, rodiče, příbuzné  i hospodáře. Prostě temný středověk jak když ho vyšije. Dneska lidé často předstírají vášně a city tehdy když jim jde o něco prozaického. Třeba když bydlí na mladá či stará kolena u milence či milenky která je může kdykoliv vyhodit na ulici, když se potýkají s nevěrou partnera (to se fakt předstírat nedá, stejně jako se nedá vyhladovět partner který nemá zájem). Když chtějí předstírat věčné mládí a bojí se smrti, když podlehnou dojmu že nic jiného člověka nedělá. Když chtějí ochutnat zakázané ovoce. Láska a sex spolu kupodivu souvisí mnohem méně než si myslíme. Já nejsem lepší než jiní a také žiji v dnešní době. Možná bych se v podobné situaci v ideálním případě pokusil brát věci tak jak jsou a zmenšit svoji pýchu. Nenechat se zraňovat tím že intimní styk s mou osobností pro ni není výsada. Pokusil bych se vrátit do relativně uspokojivého stavu předtím a nebral si příliš osobně kdybych musel vyvinout určité úsilí. I ona ho možná musí vyvinout. Třeba když potřebuje s něčím pomoct a nebo abys napsal s dětmi úkoly. Také jí přitom nepadneš radostně k k nohám. Zkusil bych jí to také občas trochu zpříjemnit, i když ne tak. Úpěnlivou snahu jí donutit k orgasmu opravdu nedocení.  Nejspíš nikdy. Třeba by zašla na procházku, na večeři a tak. Pokud bych provozoval cokoliv kromě otevřeného styku, celibátu (což není jen abstinence) po vzájemné dohodě a nebo nehledal neplodné dny podle bazálních teplot tak bych si na to vzpomenul pokaždé na začátku mše když se bijeme v prsa a občas se z toho vyzpovídal.



Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Čtvrtek, 10. červenec 2014 @ 18:47:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tohle mi připadá jako popis degradace křesťanského manželského soužití. Nejspíš způsobené tím, že zvítězilo náboženské učení, neboť dostalo navrch nad vírou v Boha. Víra je totéž co pravda a pravda je totéž co Bůh. Bůh není náboženství. A Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, přičemž ženu jako doplněk (nesprávně se chápe jako pomocnici, lze spíše odvodit že jako protipól) muže. Žádný se tedy bez druhého neobejde, přitom každý má jiné určení a vlastnosti, které pouze dohromady tvoří harmonický celek Božího stvoření.

Nelze tedy opomíjet ani poučení o tělesných vlastnostech a chování muže a ženy, které jsou u obou naprosto odlišné. Když muž nezná principy chování a myšlení ženy a naopak žena ignoruje principy chování a myšlení muže, což je nejspíš popsaný případ, nemůže harmonie fungovat.

Doporučil bych poslechnout si nebo přečíst křesťanské psychology či psychiatry. Teď lze například na Trans World Radiu získat pořady "Jak člověk v duchu uvažuje" (jsou v cyklu "Večery pod lampou"), ve kterém křesťanka fundovaně vysvětluje rozdíly v myšlení mezi mužem a ženou a vysvětluje tím odlišnosti v jejich tělesných projevech. Neváhal bych ani nabídnout studium z čistě lékařského hlediska, aby vzniklo pochopení o funkci testosteronu a estrogenu.

Když Pánbůh hormony tvořil, tak měl určitě na mysli, že se mají doplňovat a ne být na obtíž.



Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 11. červenec 2014 @ 01:40:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Duchovní ejakulace sexy hnusu,
nový temnoty styl asi zbrusu.
Ten ducha mrzák hajzl,
ze své ženy vytvářel si hokus pokus pajzl.
V myšlenkách vyrážel klín ženě jiným ženským klínem,
v chtíči opojený sexuálním vínem,
je sám tomu vinen,
že ženy srdce zamrzne,
a nyní si ani nevrzne..



Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 12. červenec 2014 @ 15:51:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Dost blbá situace. Jsem zvědav, jak to dopadne, jaké bude pokračování.


  I když vlastně moc ne.


  Odhaduju, že ta žena se probere tak někdy ve chvíli, kdy její muž přijede 
s jinou a cizími dětmi pro jejich děti na víkend. 


  Možná.


  Ten muž se asi neprobere nikdy, nebo tak v pětašedesáti, sedmdesáti, 
když ta hrozná honička přestane.

  
  Vždycky, když vidím takový způsob života, jsem docela bezradný.
Ať už je to jednotlivec, který leží někde sám s flaškou či krabicí ve škarpě 
a nikoho než sebe nevidí, nebo ještě "lépe" dva takoví vedle sebe.
Fakt by mne zajímalo, jestli v téhle chvíli je schopen poradit někdo něco, 
co by tu situaci změnilo.


  Před pár měsíci jsem zažil známého, který po dvaceti letech odešel ze 
stejného důvodu od ženy a pěti dětí, jiného známého před pár týdny, ... 
Vlastně celkem dost mých vrstevníků reaguje na tu situaci odchodem. Viděl
jsem mnoho rad, které dostali, ale ještě ani jednu, která by jim pomohla.


  I z toho, kolik je tu reakcí usuzuji, že moc funkčních rad na dané téma nebude.
Ale nechám se překvapit.


  Toník




Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: lewis v Úterý, 15. červenec 2014 @ 09:27:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Patová situace je situace neřešitelná. Pokoušet se tedy takovou situaci řešit, je nesmysl ! Je to jako hledat východ ze elopé uličky. A přesto je cesta ven! Obrátit se, a vrátit se. Předem se omlouvám za kopírování (z adresy www.labyrint.cz), ale lépe bych to nenapsal. Je to má jediná funkční rada, osobně vyzkoušeno!Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce....I vedou mne a přivedou k ulici, v níž pravili, že manželé bydlí, a toho rozkošného života způsob že mi pěkně ukáže. A aj, tu stála brána, o níž mi řekl, že slove Snoubení: před níž byl široký plac a na něm zástupové lidu obojího pohlaví, kteříž procházejíce se jeden druhému v oči nahlédali; a nejen to, ale ohledával jeden druhému uší, nosu, zubů, krků, jazyků, rukou, noh a jiných oudů; měřil také jeden druhého, jak dlouhý, široký, tlustý neb tenký jest............  ....................Žádný života způsob není veselejší, věř mi, jako tento.“ Takž pohledím a vidím sic některé smáti se, výskati; ale vidím také jiné sklopě hlavu s kornelem choditi, vrtěti se, sem i tam potrhovati, zase coufati, trápiti se, nespáti, nejísti, třeštiti se také. I dím: „Co pak tito?“ Odpověděl: „I to jest rozkoš.“ — „Nechť jest tedy,“ řekl sem; „poďme, co se tamto dále dělá.“  ................ Vejdouc my za těmi, kteréž do brány pouštěli, uzřím mezi branami kováře jakési, ani každý ten pár lidí do hrozných pout spínají a spjaté teprv dál pouštějí. ...........Já pak hledě pilně, spatřil sem, že ta pouta ne jako na jiných vězněch zámkem zamykali, ale hned je skovali, svařili, zaletovali: tak aby, dokud jejich na světě života, ani se rozpíti, ani roztrhnouti nemohli. Čehož sem se ulekl a: „Ó ukrutnějšíhož vězení!“ řekl, „do něhož kdo se jednou dostane, na věky k vysvobození naděje nemá.“ Odpověděl tlumočník: „Ovšem žeť jest toto svazek ze všech lidských svazků nejtužší: ale není se ho proč báti. Nebo sladkost toho stavu ráda to jho podniká: spatříš to sám, jak to milý život jest.“ — „Poďmež tedy mezi ně, ať spatřím,“ řekl sem...................  ............... A hledě já pilně, co pak dělají a v čem by taková ta toho stavu sladkost záležela, vidím, ani na sebe hledí, s sebou mluví, někdy jeden druhého pohladí, někdy i políbí. „To, hle, vidíš,“ dí mi tlumočník; „když se zdaří manželství, jak čistá věc jest!“................. ............ Ovšem pak, když sem na některé v tom houfu pohleděl, tragedii sem spatřil. Byli zajisté nejedni spjatí nejednostejné vůle, jeden chtěl tak, a druhý onak; jeden sem, druhý tam: pak se nesnadnili, vadili, hryzli. Tento žaloval mimo jdoucím to, onen ono: tož když nebyl, kdo by rozhodl, vpéřili se do sebe sami, pěsťovali se a knytlovali škaredě; smířil-li je kdo, po chvíli byli v sobě zas................                                                                                                                                                Poutník chce odejít ze světa a zemřít, neboť na světe nic dobrého nenalezl  O tom já sám s sebou přemyšluji, a co dál bude, čekám. A aj, zvrchu zastkví se světlo jasné, k němuž já očí pozdvihna, spatřím vrchní to okno plné blesku, v kterémž, aj, blesku spouští se ke mně dolů jakýsi, postavou sic podobný nám lidem, ale jasností právě Bůh. Jehož oblíčej, ačkoli se náramně stkvěl, očím však lidským snesitedlný byl; aniž z něho hrůza šla, ale líbost jakási, jíž sem podobného v světě nikdež neznamenal. Ten tedy, sama vlidnost, sama ochotnost, těmito nejprv ke mně přemilými slovy promluvil:....................... „Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? a kde Boha než v chrámě jeho? a který chrám Boha živého, než chrám živý, kterýž on sobě sám připravil, srdce tvé vlastní? Díval sem se, synu můj, kdyžs bloudil: ale již sem se déle dívati nechtěl, přivedl sem tě k sobě, tebe do tebe uveda. Nebo tu sem sobě zvolil palác k bydlení svému: chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehožs v světě nadarmo hledal, pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho. Toť slibuji, synu můj, zklamán nebudeš jako tamto.“   Já ty řeči slyše, a že to můj Spasitel Ježíš Kristus, o němž sem i prvé v světě povrchně něco slýchal, jest, srozuměv, ne jako v světě s bázní a pochybováním, ale s plným potěšením a celou dověrností ruce sepna a jemu podávaje, řekl sem: „Teď jsem, Pane můj Ježíši! Vezmi mne sobě, tvůj chci býti a zůstávati na věky. Mluv služebníku svému a dej, ať poslouchám; pověz, co chceš, a dej, ať oblibuji; vzlož, coť se líbí, a dej, ať nesu; obrať mne, k čemu chceš, a dej, ať stačuji; poruč, co chceš, a co poroučíš, dej: nechť sem já ničímž, aby ty sám všecko byl.“ ................ „Tohoto toliko od tebe žádám, coskoli v světě viděl, a jakákoli lidská při věcech zemských usilování spatřil, na mne aby to všecko přenesl a obrátil: to buď, dokud jsi živ, tvá práce a zaměstknání; a čehož tamto lidé hledají a nenacházejí, toho já tobě dosti dám, pokoje a radosti.“  ...... „Viděls v manželském stavu, jak, kteří se sobě oblíbí, všecko opouštějí, aby svoji byli: učiň ty také tak, opusť všecko, i sebe samého, a odevzdej se mně plně a budeš můj, a dobřeť bude. Dokud toho neučiníš, k žádnému mysli upokojení nepřijdeš, slibujiť. Nebo v světě všecko se mění, čehokoli se myslí a kocháním držeti chtíti budeš, kromě mne, všecko tě jen sebou tak i jinák zaměstknávati a nepokojiti bude: a naposledy tě opustí, a kochání, kteréžs sobě v něm strojil, obrátíť se v žalost. Protož věrně radím, synu můj, pusť ode všeho a chop se mne, buď můj a já tvůj! Zavřeme se zde v schraně této spolu a pocítíš opravdovějších rozkoší, než se v tělesném manželství najíti mohou. Mně se jen líbiti, mne za rádce, vůdce, svědka, tovaryše a společníka všech svých věcí míti hleď; a kdykoli ke mně mluvíš, říkej: Já toliko a ty, Pane můj; o třetího někoho starati se tobě není potřebí. Mne se jen drž, na mne hleď, se mnou mile rozmlouvej, mne objímej, mne líbej: a ode mne všeho toho zase čekej.“Lewis



Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: lewis v Úterý, 15. červenec 2014 @ 09:41:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Patová situace je situace neřešitelná. Pokoušet se tedy takovou situaci řešit, je nesmysl ! Je to jako hledat východ ze slopé uličky. A přesto je cesta ven! Obrátit se, a vrátit se. Předem se omlouvám za kopírování (z adresy www.labyrint.cz), ale lépe bych to nenapsal. Je to má jediná funkční rada, osobně vyzkoušeno!
Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce....

....I vedou mne a přivedou k ulici, v níž pravili, že manželé bydlí, a toho rozkošného života způsob že mi pěkně ukáže. A aj, tu stála brána, o níž mi řekl, že slove Snoubení: před níž byl široký plac a na něm zástupové lidu obojího pohlaví, kteříž procházejíce se jeden druhému v oči nahlédali; a nejen to, ale ohledával jeden druhému uší, nosu, zubů, krků, jazyků, rukou, noh a jiných oudů; měřil také jeden druhého, jak dlouhý, široký, tlustý neb tenký jest............       ....................Žádný života způsob není veselejší, věř mi, jako tento.“ Takž pohledím a vidím sic některé smáti se, výskati; ale vidím také jiné sklopě hlavu s kornelem choditi, vrtěti se, sem i tam potrhovati, zase coufati, trápiti se, nespáti, nejísti, třeštiti se také. I dím: „Co pak tito?“ Odpověděl: „I to jest rozkoš.“ — „Nechť jest tedy,“ řekl sem; „poďme, co se tamto dále dělá.“       ................ Vejdouc my za těmi, kteréž do brány pouštěli, uzřím mezi branami kováře jakési, ani každý ten pár lidí do hrozných pout spínají a spjaté teprv dál pouštějí. ...........Já pak hledě pilně, spatřil sem, že ta pouta ne jako na jiných vězněch zámkem zamykali, ale hned je skovali, svařili, zaletovali: tak aby, dokud jejich na světě života, ani se rozpíti, ani roztrhnouti nemohli. Čehož sem se ulekl a: „Ó ukrutnějšíhož vězení!“ řekl, „do něhož kdo se jednou dostane, na věky k vysvobození naděje nemá.“ Odpověděl tlumočník: „Ovšem žeť jest toto svazek ze všech lidských svazků nejtužší: ale není se ho proč báti. Nebo sladkost toho stavu ráda to jho podniká: spatříš to sám, jak to milý život jest.“ — „Poďmež tedy mezi ně, ať spatřím,“ řekl sem...................       ............... A hledě já pilně, co pak dělají a v čem by taková ta toho stavu sladkost záležela, vidím, ani na sebe hledí, s sebou mluví, někdy jeden druhého pohladí, někdy i políbí. „To, hle, vidíš,“ dí mi tlumočník; „když se zdaří manželství, jak čistá věc jest!“................. ............ Ovšem pak, když sem na některé v tom houfu pohleděl, tragedii sem spatřil. Byli zajisté nejedni spjatí nejednostejné vůle, jeden chtěl tak, a druhý onak; jeden sem, druhý tam: pak se nesnadnili, vadili, hryzli. Tento žaloval mimo jdoucím to, onen ono: tož když nebyl, kdo by rozhodl, vpéřili se do sebe sami, pěsťovali se a knytlovali škaredě; smířil-li je kdo, po chvíli byli v sobě zas................                                                                                                                                                     O tom já sám s sebou přemyšluji, a co dál bude, čekám. A aj, zvrchu zastkví se světlo jasné, k němuž já očí pozdvihna, spatřím vrchní to okno plné blesku, v kterémž, aj, blesku spouští se ke mně dolů jakýsi, postavou sic podobný nám lidem, ale jasností právě Bůh. Jehož oblíčej, ačkoli se náramně stkvěl, očím však lidským snesitedlný byl; aniž z něho hrůza šla, ale líbost jakási, jíž sem podobného v světě nikdež neznamenal. Ten tedy, sama vlidnost, sama ochotnost, těmito nejprv ke mně přemilými slovy promluvil:...........       ............ „Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? a kde Boha než v chrámě jeho? a který chrám Boha živého, než chrám živý, kterýž on sobě sám připravil, srdce tvé vlastní? Díval sem se, synu můj, kdyžs bloudil: ale již sem se déle dívati nechtěl, přivedl sem tě k sobě, tebe do tebe uveda. Nebo tu sem sobě zvolil palác k bydlení svému: chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehožs v světě nadarmo hledal, pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho. Toť slibuji, synu můj, zklamán nebudeš jako tamto.“        Já ty řeči slyše, a že to můj Spasitel Ježíš Kristus, o němž sem i prvé v světě povrchně něco slýchal, jest, srozuměv, ne jako v světě s bázní a pochybováním, ale s plným potěšením a celou dověrností ruce sepna a jemu podávaje, řekl sem: „Teď jsem, Pane můj Ježíši! Vezmi mne sobě, tvůj chci býti a zůstávati na věky. Mluv služebníku svému a dej, ať poslouchám; pověz, co chceš, a dej, ať oblibuji; vzlož, coť se líbí, a dej, ať nesu; obrať mne, k čemu chceš, a dej, ať stačuji; poruč, co chceš, a co poroučíš, dej: nechť sem já ničímž, aby ty sám všecko byl.“     ................ „Tohoto toliko od tebe žádám, coskoli v světě viděl, a jakákoli lidská při věcech zemských usilování spatřil, na mne aby to všecko přenesl a obrátil: to buď, dokud jsi živ, tvá práce a zaměstknání; a čehož tamto lidé hledají a nenacházejí, toho já tobě dosti dám, pokoje a radosti.“       ...... „Viděls v manželském stavu, jak, kteří se sobě oblíbí, všecko opouštějí, aby svoji byli: učiň ty také tak, opusť všecko, i sebe samého, a odevzdej se mně plně a budeš můj, a dobřeť bude. Dokud toho neučiníš, k žádnému mysli upokojení nepřijdeš, slibujiť. Nebo v světě všecko se mění, čehokoli se myslí a kocháním držeti chtíti budeš, kromě mne, všecko tě jen sebou tak i jinák zaměstknávati a nepokojiti bude: a naposledy tě opustí, a kochání, kteréžs sobě v něm strojil, obrátíť se v žalost. Protož věrně radím, synu můj, pusť ode všeho a chop se mne, buď můj a já tvůj! Zavřeme se zde v schraně této spolu a pocítíš opravdovějších rozkoší, než se v tělesném manželství najíti mohou. Mně se jen líbiti, mne za rádce, vůdce, svědka, tovaryše a společníka všech svých věcí míti hleď; a kdykoli ke mně mluvíš, říkej: Já toliko a ty, Pane můj; o třetího někoho starati se tobě není potřebí. Mne se jen drž, na mne hleď, se mnou mile rozmlouvej, mne objímej, mne líbej: a ode mne všeho toho zase čekej.“
Lewis 



Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: quercus v Úterý, 15. červenec 2014 @ 20:29:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  • O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.

  • Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.

  • Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná. ...




Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 16. červenec 2014 @ 21:00:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Od začátku v sobě nemá,
co naučit se nedá.
Nejde získat lásku, úctu, věrnost k ženě školením.
To buď v člověku je a nebo není,
chudák kdo se s tímto handicapem žení.
Chudáci všichni kolem něho.
Jeho vztah ani rozpadnout se v prach nemůže,
jelikož žádný nikdy ani nevznikl.

Dotyčný ten muž,
jenž zde troubí svoji říjnou tuš,
nikdy neměl vztah ke své ženě,
tiché jako pěně..





Re: Patová situace (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Sobota, 23. srpen 2014 @ 15:35:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Smutné a neřešitelné (pravděpodobně asi nevědomá chyba v začátku vztahu, zejména ze strany muže)...



Stránka vygenerována za: 0.48 sekundy