Grano Salis - "Ztracený" prorok Húd

Biblická tradice obsahuje velké množství prorockých postav, které společně uznávají židé, křesťané i muslimové.

Přesto se však najdou i další proroci, jejichž příběhy byly židům utajeny kvůli geografickým a historickým příčinám. O některých z nich přinesla zprávy teprve arabská civilizace.

Jedním z nich je i PROROK HÚD, praotec "HEBREJCŮ"...

Slovo Húd v arabštině znamená Žid a většina badatelů se domnívá, že šlo o postavu, kterou známe pod jejím biblickým jménem - Heber.

Tento prorok žil během duchovní vlády kněze Melchisedecha, neboli Noeho syna Šéma a zažil pravděpodobně i pád Babylonské věže. Právě po jejím zničení se vydal na dalekou pouť z tehdejší Mezopotámie. Narozdíl od Abraháma, který z Mezopotámie odešel ve stejné době nebo o něco později, však jeho kroky nevedly do země, později známé jako Izrael.

Jeho cesty jej však zavedly do daleké civilizace, jež se nacházela na samotném konci arabského poloostrova.

Tamní civilizace, nazývaná podle jejího hlavního města Iram (někdy i Aram/Eram), si říkala LID ÁDU a nebyla žádnou obyčejnou nomádskou kulturou.

Ádovci byli skutečně rozvinutou a velkolepou civilizací, kterou můžeme srovnat s vlivem jejích 2 sousedů - Egyptem a Mezopotámií. Trvala přes 1000 let a skončila náhlým zničením.

Právě kvůli tomuto absolutnímu zániku se o Ádovcích mnoho nevědělo.

Húd byl prorokem, který v tehdejší společnosti kázal morální, sociální a náboženskou reformu. Podobně jako většina biblických i moderních proroků za to byl samozřejmě jistými kruhy velice neoblíben.

Ádovská civilizace byla podobné všem civilizacím před svým koncem. Arogantní říše, využívající otroctví i útlaku chudých. Bohatí vladaři se nezajímali o potřeby svých občanů a falešní kněží kázali nepravé nauky.

Běžní občané byli uvrženi do tvrdého náboženského dogmatismu, kde museli i to málo, co měli, obětovat vzdáleným bohům, RESPEKTIVE JEJICH SOCHÁM. A jak to vidíme i v dalších starověkých civilizacích, obětiny bohů sloužily jako pokrm a majetek kněžské vrstvy, jež usilovala o absolutní - duchovní i finanční - porobení lidu.

Tím začíná celý příběh, jenž by se správně měl nacházet i v Bibli, neboť ukazuje rychlý konec civilizací v jejich nezkrášlené podobě.

Bůh poslal lidem z Ádu jako varování prorockého muže. Podobně jako Lot kázal Sodomě, jako Jonáš kázal městu Ninive a jako Jeremjáš kázal hříšnému Jeruzalému, tak i Húd byl vyslán proto, aby varoval Iram před nastávající katastrofou.

Jak to však už bývá, obyvatelé Iramu měli strnulé šíje a odmítli zprávu z Nebes. Vysmáli se Húdovi/Heberovi a požádali ho o důkaz jeho slov.

Podoba přírodní katastrofy, jež Ádovce postihla, souvisí s jejich záhadným zmizením v arabské poušti.

Húd na příkaz Boží obyvatele Iramu nejprve postihl několikaměsíčním suchem, jež hrozilo zničit Ádskou ekonomiku. Když se však ani poté nerozhodli činit pokání a usilovali prorokovi o život, vypustil Pán Nebes svůj hněv.

Hú se skupinkou věrných věřících utekl z města dříve, než bylo zničeno. Zatvrzelí obyvatelé se masivní bouře nebáli, protože si byli jisti, že v tuto část roku může přijít jen vlna dešťů, přinášející vláhu a novou krev do ekonomiky Iramu.

Jak moc se mýlili, když je stihl písečný mrak a zakryl během necelé hodiny veliké město Ádské říše, jež se z této katastrofy už nikdy nevzpamatovala.

Prorok Húd se svou skupinkou - církví - Božím lidem - samozřejmě v bezpečí došel do "zaslíbené země" Prorocký příběh ale není jen vzpomínkou dávných dob - je akutním voláním pro obyvatele nynějšího světa.

Našli jste už cestu, jak utéct z Iramu?

Jakub Sobek
(Budu rád, pokud si mě přidáte na FB a Googlu)

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace