poslal Nepřihlášený Někomu to možná zní banálně, ale je to neoddiskutovatelně pravdivý
postulát. Bez duchovních, skutečných mnichů, lidí upřímně věřících,
schopných, pokorných a vzdělaných, bez takových lidí na katedrách nemůže
existovat zdravá pravoslavná církev. Neboť biskup určuje prakticky vše.
On vybírá kandidáty na kněze a světí je, on zakládá nové farnosti, on
za církev jedná v mateřské zemi i v zahraničí… stav eparchie v duchovním
smyslu slova je do velké míry odrazem vnitřního duchovního světa
eparchiálního biskupa, skutečně toho, co je uvnitř něj, nikoliv toho,
jak se takový člověk snaží tvářit navenek. Neboť lze oklamat lidi, ale
nikoliv Ducha Svatého. A proto někdy pozorujeme, jak se vytrácí
požehnání (blahodať) ze života konkrétního člověka, rodiny nebo dokonce
z eparchie i celé církve. Vše zdánlivě funguje… ale není cítit
přítomnost Ducha. A když náš opouští Duch, tak to nelze „kompenzovat“
tím, že se budeme tvářit svatě a že vše jen v nejlepším pořádku. Koho chceme oklamat? Kam jsme se to dostali? Vždyť i
synod se u nás už leckdy „schází“ po telefonu či po emailu, nikoliv
tak, jak nás učí Kristus „Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi“ (Matouš 18:20)… no a podle toho vše vypadá. Nic není náhoda, vše v naší církvi je odrazem našeho duchovního stavu.
Krizi v naší církvi pozoruji dlouhé roky… jelikož tato krize nezačala
odstoupením vladyky Kryštofa. Jeho odstoupením jenom praskl obrovský
vřed, který místní církev trápil mnoho let… a řada dalších vředů
zůstala… Mnozí věřili, že problém byl ve vladykovi Kryštofovi… Od jeho
odstoupení uplynuly téměř 2 roky a jenom bezmezný optimista by mohl
najít viditelné zlepšení…
Vladyka Kryštof je pryč, tak se začali hledat jiní viníci, kterých
„je třeba se zbavit, aby vše bylo konečně dobré“. Pro jedny to byl (a
je) vladyka Simeon, pro jiné vladyka Jáchym, pro další zase otec Marek.
Vladyky Simeona se podařilo na čas zbavit, vladyka Jáchym zmizel z
aktivního dění v PPE před 2 měsíci, otce Marka asi nejkrušnější časy
teprve čekají. Ale co se zlepšilo odchodem výše jmenovaných? Dovolím si
říci, že vůbec nic. Ale proč? Problém naší církve je v nedostatku
duc*****sti a lidské slušnosti. Tím, že jedna „strana“ každou chvíli
„podráží“ druhou se skutečně nezlepší nic. Nekonečná nezákonnost, pýcha,
vzájemná neúcta a naprosto nekřesťanská posedlost svým vlastním názorem
a především vlastním prospěchem lidi dělá neschopnými přinášet církvi
cokoli dobrého.
Náš problém není v Ústavě či v konkrétních kánonech, ale v duchu naší
církve, duchu této doby, kterému je naše církev podřízena již mnoho
let. Není to válka jakýchsi táborů, jak by se mohlo zdát, je to krize
duchovního života naší církve. Chtě-nechtě ale musím říci, že
rozhodující vliv na toto mají biskupové, a to každý, skutečně každý z
nich (vladyku Simeona nevyjímaje). Každý z našich biskupů na tomto nese
svůj velký díl viny.
Podívejte se, kam jsme se dostali. Jsme miniaturní církev a namísto
toho, abychom se modlili, rostli a pomáhali těm, kdo pomoc potřebují
(jenom srovnejte náš blahobyt a muka, která prožívají kupř. syrští
křesťané), se hádáme, obviňujeme, vyhrožujeme, soudíme, pomlouváme,
někteří dokonce páchají podvody a snaží se jiné tím či oním způsobem
zlikvidovat. Kdo řekne pravdu – je nazýván „lhářem“, „sviní“, „hovadem“
atd. Volá se policie, létají trestní oznámení… toť je značná část
reálného života naší církve v současnosti.
Jaká je z toho cesta ven? Jeden by řekl: usmíření. To nepochybně.
Jenže usmíření vyžaduje vzájemnou pokoru a upřímnost, nesmí být něčím,
co jeden zneužije – aby dosáhl svých sobeckých osobních cílů, uspokojil
své ambice, či se jinému tímto lstivě pomstil. To by bylo podobné
člověku, který zákeřně zabije nožem toho, kdo se mu právě klaní. A po
případném usmíření jsou třeba pokorní, skromní a schopní lidé na
biskupských katedrách, díky kterým by bylo možné místní církev budovat. A
jaká je naše realita?…
Když myslím na budoucnost naší místní církve, tak nemám dobrý pocit. A
to nikoliv proto, že bych si myslel, že akutní starosti se nedají
vyřešit. Dají. Ale především proto, že dle mého (ale nejen mého) názoru
nemáme kvalitní biskupy a zdá se, že ať už se situace „vyřeší“ jakkoli,
tak tito biskupové zůstanou na svých současných místech (či dokonce
„povýší“). A pokud na katedrách u nás budou biskupové (mniši!) s takovým
smýšlením jako „chyby nedělám, a pokud dělám tak nezáměrně nemohu za ně
já“ a „kritice nebudu naslouchat, jsem biskup, takže mám pravdu a
ostatní to buď nechápou nebo jsou lháři“ a „za všechno může XY a YX, ale
já ne, já všechno myslím jenom dobře“, tak naše místní církev bude
duchovně mrtvá. Vladyka Simeon, ať už je jakýkoli, je velmi stár. Další 3
biskupové jsou sice mladí, ale to je bohužel jejich hlavní ne-li jediná
ctnost. Tak v co vlastně doufáme? Že se stávající biskupové, po všem co
provedli, zázrakem najednou zásadně změní? Nebo že k nám sem přijde
světec, který se stane biskupem a zcela změní duch, který naši církevní
organizaci ovládá? Odpověď ponechám na každém z vás… Já si jenom stále
více myslím, že máme právě takové biskupy, jaké si zasloužíme – už
minimálně proto, že přihlížíme všemu, co dělají a nebráními jim ve
špatnostech a hloupostech. Zároveň si myslím, že naše církev s těmito
biskupy nemůže přežít, aniž by se z ní nestal úplný mrzák. Vše lze
vyřešit – právo, administrativu, finance. Ale jedno „vyřešit“ nelze –
Svatého Ducha. Toho si nelze koupit, usmlouvat, ani nelze předstírat
Jeho přítomnost (resp. předstírat lze, ale nemá to smysl).
V naší církvi je ale řada kvalitních lidí. Duchovních i laiků. Možná
to nejsou zrovna předlouhé zástupy, ale takoví lidé jsou. Upřímní,
skromní, zbožní, inteligentní, obětaví, s dobrý srdcem. A tito lide
nesou světlo svatého pravoslaví v tomto světě. Nicméně církev jako celek
nemůže fungovat nebudou-li takoví lidé mezi biskupy (samozřejmě v
optimálním případě by všichni biskupové měli být takoví)…
Můj názor znáte… Přidám i názor jednoho biskupa, který onen vladyka
vyslovil v mailu. Jelikož se mail po PC již dávno rozšířil, domnívám se,
že ho lze otevřeně publikovat (jedná se o zamítavou odpověď jednomu z
kleriků PPE na jeho podzimní žádost o to, aby tento vladyka kandidoval
na pražskou katedru).
TÁTO CIRKEV NEFUNGUJE NA ŽIADNEJ ÚROVNI – ani cirkevné obce, ani
eparchiálne rady, ani zhromaždenia, ani úrady, ani biskupi, ani snem,
ani Synoda! Pre Boha živého, Vy to nevidíte?! A si myslíte, že som
kompletný debil a blázon, že sa tam vrátim?!
A si naozaj myslíte, že keď mi takto smiešne pripomínate
Christa, tak sa zľaknem alebo stratím súdnosť či padnem do amoku. Ja mám
Christa blízko seba a poznám Jeho učenie dosť dobre, nemusíte mi to
pripomenúť. Nie som včerajší mních a navyše nie československý
ambulantný! Ale keď ste už spomenuli Christa, preštudujte, Otče drahý,
Jeho výroky o tom, že čo čaká na tých, ktorí hrešia proti Sv. Duchu!
Je to do neba volajúce, že z vás nikto nevidí, že je patová
situácia, či sa vám to páči či nie! PATOVÁ ZNAMENÁ, ŽE NEVYRIEŠITEĽNÁ.
Vl. Symeon je „dočasný hlava“ Cirkvi, ale bez ostatných sám nič nezmôže.
Tí traja zase bez vl. Symeona ako „hlavy“ tiež nič nezmôžu. Uvedomte si
už konečne, že neexistuje žiadna Synoda! A to znefunkčňuje Cirkev! A
každý úkon je neplatný! Prečo sa to nedá pochopiť?! Nie je tam okolo
nejaký gymnazista, ktorý by vám to vedel vysvetliť?!
Neviem koľko dní, či týždňov či mesiacov môže tento stav trvať,
ale ja už vidím ten koniec, ktorý sa každým dňom približuje! Bude to
veľmi jednoduché: Kpol zruší autokefalitu a česká vláda registráciu.Obyčajným
ľuďom to až tak neuškodí, asi sa ešte budú aj tešiť, že nemôžu do
„kostela, nebo není“ a budú mať voľnú nedeľu a pred Bohom výhovorku! Ale
vy funkcionári a kňazi z čoho budete žiť, o tých nešťastných biskupov
už ani nehovorím!
A vy by ste chceli, aby som sa vrátil medzi takýchto
slabomyseľných ľudí, ktorí nemajú žiadnu sebareflexiu a čakajú, že
niekto sa za nich obetuje?! Prečo by sa mal pre vás, vyčkávajúcich
nestranníkov, ktorí z pohodlnej lóže sa už druhý rok pozeráte na túto
psiu komédiu, niekto zvonka obetovať?! Prečo?! Nenájdete nikoho,
žiadneho inteligentného a slušného človeka! Nenájdete! A vyberiete si z
neinteligentných a neslušných! – A tých máte habadej! Ale – ešte raz! –
hocikoho si vyberiete, nebude to platné, lebo nemáte kanonickú Synodu
pre schválenie kandidatúry! Bude to len ďalší paškvil!
Pri všetkej úcte môžem vám napísať len to, čo som už raz
napísal. TÁ CIRKEV JE MŔTVA A JA SA NEVRÁTIM! A dúfam, že už ma nebudete
zabávať s ďalšími smiešnymi teologickými či morálnymi očakávaniami !
Bolo by to zbytočné! Naozaj!
Tento dopis vladyky mnohé pohoršil. Upřímně řečeno, nevím proč. Ano,
říká hrozné věci a říká je ostře. Ale kdo si může dovolit tvrdit, že
toto není pravda? Podívejte se, kam se naše církev dostala. Biskupové,
kteří jsou (alespoň nominálně) mnichy jsou naprosto neschopni si
přiznat, že se v něčem mýlí, omluvit se a spolknout hořkou pilulku. A
nejsou v tom sami. Pro některé (z biskupů i nebiskupů) je jediným
přístupem k „řešení krize“ jakýmkoli způsobem, třeba i tím nezákeřnějším
a nejodpornějším, převálcovat ostatní… A přitom se tvářit plní lásky a
pravdy.
Mám pro vás 3 otázky.
Je naše církev již mrtvá?
Pokud je mrtvá, lze ji vzkřísit?
O co se vlastně snažíme, co zachraňujeme?
Osobně si myslím, že jako autokefální církevní organizace je naše
církev skutečně již mrtvá, je to dáno stavem věcí a v neposlední řadě
duchovní kvalitou současných biskupů. Zároveň si myslím, že ji vzkřísit
lze… pokud by současné biskupy nahradili skuteční upřímní kvalitní
mniši… zádrhely jsou v tomto případě hned dva: takoví mniši sem nechtějí
jít a navíc současní biskupové by pro ně katedry asi sotva uvolnili,
že… No a co zachraňujeme už ani sám nevím… Právo? To zde dodržuje jenom
málokdo tak jako tak. Autokefalitu, o které si mnozí u nás myslí, že
znamená, že každý náš počin je kanonický a vše je jenom naší interní
záležitostí a nikomu do toho nic není? K čemu nám právní autokefalita
je, když se nechováme jako plnohodnotná Církev? Copak Církev Kristova
stojí na právní autokefalitě? A zasloužíme si vůbec tuto
církevně-kanonickou „plnoletost“, dosáhli jsme jí?
Pokud zachraňujeme pravoslavný duch naší církve, tak bychom se měli
modlit ke Svatému Duchu a hledat Boží vůli namísto své. A činit to s
pokorou. Je zcela nutné, aby každý z nás – v první řadě biskupové –
bezezbytku uznal a přijal svůj díl viny a odpovědnosti, neboť nikoliv
někteří, nýbrž každý z nás díl viny nese (nicméně pomyslný klíč ke všemu
byl a je v rukou biskupů, tomu odpovídá i velikost dílu jejich viny).
Poprosme naše biskupy, aby se usmířili. Ale usmířili nikoliv lstivě,
hledíce si vlastních zájmů, ale upřímně, s pokorou a ve společné
modlitbě. Pokud toho jsou vůbec schopni… což si myslím stále méně…
Když se naši biskupové nemodlí společně, když pro ně není jednota
jednota místní a jednota s pravoslavným světem základní hodnotou… tak
naše církev nemůže přežít. Resp. jako organizace existovat může, ale již
to nebude skutečná pravoslavná církev.
Věřme, modleme se a prosme naše biskupy – nejen skrze modlitby, ale i
přímo – oslovujme je a žádejme, aby si vzpomněli na své mnišské sliby,
které kdysi učinili, vzpomněli si i na slib, který učinili, když se
stávali kněžími, vzpomněli si i na smysl a úkol každého biskupa, jak o
něm psal svatý apoštol Pavel. Neboť biskupství není odměnou, ale
nekonečnou zodpovědnou povinností. Aby každý z nich překonal svou pýchu
(vždyť každý člověk je svým způsobem pyšný), odložil své vlastní zájmy,
přiznal v plné míře své chyby a svůj podíl, omluvil se ostatním za svá
pochybení a poprosil o odpuštění. Aby poté společně mohli ukončit
tuto tragickou komedii, kterou se naše církev stala. Pokud se tak
nestane, tak nic nemá smysl. Svatý apoštol Petr psal „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“.
Když nemáme pokoru, tak nás opouští Svatý Duch. Copak může být
pravoslavná církev bez Svatého Ducha? To není církev, ale ubohý
pokrytecký mrzák. Zrovna tak církev Svatý Duch opouští, když církev
ztrácí jednotu s pravoslavným světem. Mám kolikrát pocit, že naši
biskupové nevidí a nechápou, v jakém tragickém duchovním stavu se naše
církev nachází (kam ji do značné míry dostali právě tito biskupové, asi
proto si to nechtějí uvědomovat). Neuvědomují si, že to, že kněžím chodí
platy a že stojí chrámy ještě neznamená, že tu stále ještě existuje
pravoslavná církev. Je to podobné člověku, kterého sžírá zákeřná nemoc a
je blízko smrti, ale jelikož nemoc nijak výrazně nezasahuje do jeho
rutinního každodenního života, tak si myslí, že je vše víceméně v
pořádku…
Pravoslaví není mezinárodní diplomacií, ač si to mnozí myslí.
Pravoslavná církev je buď pokorná, upřímná a v modlitbě a v dobrém
konání vroucná Církev Kristova… nebo je jen velkým, prázdným a zbytečným
nic. A volba, zda se staneme skutečnou Církví Kristovou, nebo zůstaneme
jenom poutavým ale bezobsažným názvem je na našich biskupech. Ale
nebudou-li oni upřímně (upřímně! nikoliv lstivě, lživě a pokrytecky,
sledujíce vlastní sobecké zájmy – jako tomu bylo v minulosti) jednat dle
Kristových slov „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“
(Marek 9:35)… nebude-li každý z našich biskupů tak činit (nejen
někteří, ale všichni), tak můžeme zanechat všech nadějí. Pravoslaví
totiž stojí na jednotě v pravdě. A cestou k jednotě v pravdě není
válcování jiných, ale schopnost spolknout hořkou pilulku a upřímně uznat
svou vinu. Před časem (není to zase tak dávno) jeden z našich biskupů
psal, že si „není vědom žádných svých chyb…“ Zatímco biskup by
na sebe měl brát i chyby druhých, tak ctěný pán si nehodlá přiznávat ani
své vlastní. Kam s takovým smýšlením asi dojdeme? Právě tam, kam jsme
došli. Je sice „dojemné“, že si myslí, že je dokonalý, ale bohužel
jednak evidentně není (už to, že si to myslí, je důkazem toho, že
dokonalý není), jednak pak se nemůžeme divit, že naše církev je tam, kde
je. S takovým přístupem nám sice zůstanou chrámy, do kterých
můžeme chodit, peníze, které jsou pro mnohé u nás tím nejdůležitějším, a
možná i autokefalita, ale skutečnou pravoslavnou církví již nebudeme, z
pravoslaví nám zůstane jenom název, který bude jakýmsi nápisem na
náhrobku kdysi skutečné Kristovy Církve. Nenalhávejme si, že se tak
nestane nebo že se to vyřeší samo, ani si nemysleme, že na tom nejsme
nijak tragicky (či nijak hůře než ostatní církve, jak někteří u nás
tvrdí) – opak je pravdou. Podívejte se na starobylé církve – byly leckdy
daleko zbožnější a upřímnější než my… a přesto již neexistují… budiž
nám toto varováním.
https://krizevcirkvi.wordpress.com
