Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Celá řada lidí, s kterými jsem se ve svém křesťanském životě setkal, mi namítala: „Jak můžeš Bibli vůbec číst?. Na Bibli se nelze spoléhat, protože je v ní řada chyb, omylů a rozporů.“ Co na to odpovědět?

Bible je pravdivá ohledně naší spásy. Pokud jde o astronomické, medicínské a mnohé další závěry, je Bible poplatná uvažování a vzdělání autorů, kteří svaté texty Bible sepisovali a redigovali.

Jako příklad právě řečeného mi poslouží Pavlovo doporučení Timoteovi. Apoštol Pavel píše v 1. listu Timoteovi:

„Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína.“ 5,23

Znamená to, že každý křesťan s žaludečními problémy v roce 2015 zahodí do koše léky na žaludek dle zmíněného biblického doporučení a začne mírně užívat víno? Nikoliv! Doporučení apoštola Pavla je poplatné lékařským znalostem člověka tehdejší doby.

Přístup, který by dnešního křesťana vedl k užívání vína na slabý žaludek podle doporučení apoštola Pavla, je tzv. fundamentalistický přístup[1]. Odlišný a dle mého názoru správný přístup, což je historicko-kritický přístup[2], chápe text o doporučení pít víno na nemocný žaludek v kontextu tehdejší míry znalostí o medicíně. Dokonce bych to ještě blíže specifikoval; nakolik měl apoštol Pavel lékařské povědomí, natolik je schopný Timoteovi správně poradit.

Pokud by v tom chtěl mít někdo jasno, potom by se studium mělo zaměřit na míru lékařských znalostí nejen v kontextu tehdejší doby, ale zejména na lékařské znalosti apoštola Pavla.

Bible je pravdivá, pokud jde o naší spásu. Biblický text z Evangelia podle Jana konstatuje:

„Ježíš mu odpověděl: 'Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.'“ 14,6

Což je nezpochybnitelný text, jehož platnost je trvalá až do skonání našeho věku. Nicméně některé texty Bible, které se dotýkají přírodních věd, medicíny, mají vypovídací hodnotu danou mírou poznání jedince tehdejší doby.

Další příklad právě řečeného bude biblický text z biblické knihy Genesis:

„Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy.“ 1,16-18

V době, kdy byl tento text napsán, měly jednotlivé národy dávnověku představu o Slunci a o Měsíci, že jsou bohové, kterým se musíme klanět. Biblický text hovoří o Slunci a o Měsíci jako o těch, kteří vládnou; Slunce vládne ve dne a Měsíc vládne v noci a nadto mají oddělovat světlo od tmy. Nic více a nic méně.

Bible v tomto okamžiku nekonfrontuje svého čtenáře s tím, že ani Slunce ani Měsíc nejsou žádní bohové, žádné bytosti, nýbrž vykazuje jim místo ve stvoření jakožto nositele světla ať už ve dne či v noci. Navíc jsou pouhými služebníky svého Stvořitele Boha. Nic více a nic méně.

Ovšemže biblický text má vypovídací hodnotu rovněž tak i pro dnešního člověka, z hlediska dnešního poznání v oblasti přírodních věd víme, že Slunce a Měsíc jsou pouhá nebeská tělesa. Vzájemně bychom si s tehdejšími lidmi v otázce Slunce a Měsíce pravděpodobně s obtížemi porozuměli. Vždyť odmítáme jejich vidění světa skrze optiku brýlí vědeckého poznání dnešního moderního člověka. Avšak svaté texty Bible promlouvaly ke svým čtenářům stejně tehdy, tak jako promlouvají i ke svým čtenářům dnes. A v tom je ta krása...

Zprávu o stvoření světa bychom tedy měli chápat jako výpověď o řadě činů Pána Boha Stvořitele, který Sám má poslední slovo ve svém vlastním díle. Měli bychom tak činit bez ohledu, zda v jednotlivých dnech stvoření světa vidíme konkrétní dny trvající 24 hodin, nebo dny stvoření světa chápeme jako dlouhé časové etapy. Pán Bůh bdí nad svým stvořením a jako takový má vůči němu vždy poslední slovo.

Při čtení Bible bychom neměli zapomínat na to, kdy a za jakých podmínek svaté texty Bible vznikaly.

Lze se spolehnout na Bibli? Odpověď z nadpisu mého článku je nasnadě. Je zřejmé, že Bible je pravdivá ohledně naší spásy. Bible je pravdivá ve výpovědích o Bohu, o hříšnosti člověka a o možnosti navázat vztah každého pozemšťana s živým Bohem. V tomto ohledu je určitě Bible autentická, v tomto ohledu se zajisté můžeme na biblické texty spolehnout.

Avšak pokud jde o poznatky kupříkladu z přírodních věd, měli bychom mít na paměti, že je Bible poplatná myšlení, vzdělání a kultuře svatopisců, kteří Bibli sepisovali a redigovali před tisíci lety.


Poznámky:

1. Fundamentalistická četba vychází z principu, že Bibli, jakožto inspirované Boží slovo, je třeba číst a vykládat doslovně ve všech detailech. Základní problém takového čtení svatých textů Bible spočívá v tom, že odmítá brát v úvahu dějinný charakter biblického zjevení.

2. Cílem historicko-kritické metody je především diachronním /diachronos – skrze čas/ způsobem osvětlit smysl vyjádřený autory a redaktory. Její základní principy jsou:
- metoda historická – snaží se objasnit historické procesy vzniku biblických textů
- metoda kritická – postupuje pomocí vědeckých kritérií, aby umožnila přístup ke smyslu biblických textů
- metoda analytická – zkoumá biblický text a komentuje ho jako záznam lidské řeči