poslal Frantisek100
Tuhle otázku položil Pán Ježíš učedníkům po té, kdy jim
přednesl podobenství o neodbytné vdově. A jakou víru máme my? Umíme se
modlit vytrvale a neustále? Jistě, že to neznamená strávit hodiny a
hodiny na kolenou, ale každodenně se modlit a předkládat Bohu své prosby
a věřit, že Bůh je vyslyší. Jistě, že neprosíme o výhru ve sportce či jiné
podobné věci, ale předpokládáme to, co nás trápí. Není to básnička ani mantra.
Je to rozhovor s Bohem. Voláme nebeským mobilem prostřednictvím naší
modlitby. Kredit nepotřebujeme. Tu tvoří naše víra.
Ta neodbytná vdova v Ježíšově podobenství měla
nějaký problém. Nevíme jaký. Byla vdova a možná se vůči ní stalo nějaké
bezpráví. Je tam psáno, že jí ublížil nějaký člověk. Vdovy to tehdy neměly
lehké. Společně se sirotky patřily k nejohroženějším sociálním skupinám.
Vždyť už v prvotní církvi, se křesťane ve sborech snažili udělat sbírky,
které měly sloužit právě vdovám a sirotkům. Vdova prožívá pocit bezpráví a nemá
se na koho obrátit. Jedinou právní a mocenskou autoritou, která by jí mohla
pomoci, je soudce. Jenže on asi nemá čas, řeší jiné případy a vdovu odbývá. A
vdova se nedá a znova a znova ho otravuje. A něco se stane. Soudce se rozhodne
jednat.
·Luk 18
4Ale on se k
tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic
nedělám,
5dopomohu jí
k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě
umoří.‘
A Pán Ježíš
dodává:
6A Pán řekl:
„Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
7Což teprve
Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když
jim s pomocí prodlévá?
8Ujišťuji vás, že
se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až
přijde?“
Pán Ježíš uvádí toto podobenství
učedníkům z toho důvodu, aby jim zdůraznil, jak je třeba podobně se chovat
i ve víře. Ta vdova chodila za soudcem asi každý den a podobně i my se nemáme
bát každý den předkládat Bohu svoje starosti a problémy. Pán Bůh je neskonalé
lepší než bezbožný soudce. Když neodbytnosti se podvolí takový člověk, jak by
nás mohl odbýt nás Otec v nebesích???
A tak se nebojme každé ráno
předkládat Bohu svoje starosti! Pán je slyší.
Přece je to tak krásně
vyjádřeno v návodu:
Mat 6
5A když se
modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na
nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
6Když ty se
modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci,
který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
7Při
modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni
pro množství svých slov.
Nebuďte jako oni; vždyť
váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.
Takže nemusíme se modlit dlouhé
hodny, ale upřímně mluvit s Bohem a říci, co máme na srdci. Nejsou
k tomu třeba dlouhá mantra. Pán Bůh ví, co nás trápí a je rád, že se
obracíme k Němu. A jistě, že je k tomu třeba i určité
intimno.
A ještě můžeme na otázku
modlitby číst v Luk 11
· 9A tak
vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám
otevřeno.
· 10Neboť
každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude
otevřeno.
Pamatujme na to, že
vytrvalostí v modlitbách léčíme naši netrpělivost: Právě toto čekání působí
také na nás tak, že lépe chápeme hloubku našich potřeb a o to více si pak
vážíme a ceníme jejich realizace. A každá odpověď má nějaký smysl. I ta
záporná, což si uvědomíme celé až později.
Pane Bože děkuji za možnost
obracet se k Tobě a za to, že mne slyšíš i reaguješ.